Měl jsem psa a kočku

kniha od:


Koupit

Humorná vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli, zařazená do této knihy, vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt. Některým je už více než 80 let, přesto jim neublížil zub času a jistě znovu potěší čtenáře a milovníky zvířat bez rozdílu věku. Vtipné vyprávění doplňují kresby Josefa Čapka. 2. vydání v tomto souboru, v Melantrichu 1. vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31034/big_mel-jsem-psa-a-kocku-LkW-31034.jpg 4.2202
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Měl jsem psa a kočku

nefernefer
26.11.2021

Neurazí, ale ani nenadchne. Paradoxně nejlepší z celé knížky je doslov Olgy Scheinpflugové.

viweb
12.05.2021

Poslechnuto jako audiokniha. Krátké povídky příjemně napsané, úsměvné i k zamyšlení. Čtení ke kávě. Doporučuji


Dimas
12.05.2021

Tento Čapek mě bohužel neoslovil. Na vině jsem sama, podvědomě jsem očekávala radostné čtení podobné Robinovi Zdeny Frýbové, ale byl to spíš smutný zážitek...

JulianaH.
27.03.2021

Je pro mě těžké tuhle knížečku komentovat. Vyvolala ve mně úplně jiný dojem, než na jaký jsem byla připravená. Jistě, čekala jsem, že každá věta bude tak dokonale vyměřená a vyvážená, že lépe napsat by ji nešlo — je to přece Karel Čapek. Že si díky autorovi všimnu věcí, které mi dřív unikly; že se zamyslím; a že se zasměji. A to všechno se i stalo. Navíc mě potěšil jeho pitoreskní popis bernardýna a upoutalo mě, že si všímá souvislosti mezi chovatelstvím a eugenikou. Což sice ve 20. letech nebylo nic zvláštního, ale přece jenom Karel Čapek není ten typ autora, u kterého bych to čekala. Takže bravo.

Ale zároveň jsem hrozně zmatená... Proč mi nikdo nikdy neřekl, že autor „Dášeňky“ topil štěňata? (Kdežto od topení koťat své spoluobčany zrazoval.) Nebo že nechal svým psům kupírovat ocasy — čili mrzačit je, aby vypadali draze —, načež svoji útlocitnost vyjádřil tím, že odešel, jelikož „se na to nemohl dívat“? A to všechno dělal tentýž člověk, který holýma rukama vyrval z kočičí tlamy myš, poněvadž pištěla úzkostí, a který krmil hladové kočičí tuláky. Jestli z mojí zmatenosti vyvěrá nějaký závěr, pak asi ten, že etiku druhých lidí bychom neměli soudit příliš příkře a zbrkle, protože i ti nejušlechtilejší (třeba K.Č.) občas dělají hrozné věci — nebo věci, které nezapadají do systému jejich hodnot.

Jsem vděčná za vzpomínkový doslov Olgy Scheinpflugové (který v mém vydání z r. 1978 chybí a dohledávala jsem si ho ve vydání z r. 2004), protože na vztah „Karel Čapek a zvířátka“ nabídl pohled dalšíma očima. Bez něj bych asi byla ještě zmatenější. Díky Olze nakonec v mojí představivosti převážil obraz Karla Čapka, jak v zakrvácené ruce drží zachráněnou myš.

poppins
24.03.2021

Karel Čapek jako vždy vtipný, trefný, laskavý a často až neuvěřitelně aktuální:
"Chováte svého vlčáka v domácnosti....a vezmete ho na pět minut na řemínek ven, aby se vyvenčil, a myslíte, že ho máte rádi. ...Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu nebo divokého osla, protože jim nemůžet dát dost pohybu, ale u psů na to nemyslíte. Rád bych vám to připomněl."
Jen o těch kočkách tam toho moc nebylo:-).

Johana
11.01.2021

Milá a vtipná kniha, zejména první kapitoly velice doporučuji. Potom je zde zařazena Dášenka, kterou jsem už znala, a dále několik méně záživných textů, na závěr zase několik báječných, kde jsem se smála nahlas. Přikládám ukázku vtipnou. V knize jsem s chutí našla i nějakou tu poezii, jakož i úvahy přehluboké - tak přikládám dvě ukázky těch druhů.


- Co se toho hlídání týče, je to zcela správné: Člověk si skutečně opatřuje psa proto, aby ho hlídal. Ostražitě ho sleduje krok za krokem a téměř se od něho nehne; chrání ho od zlodějů a nepřátel; vrhá se na každého, kdo ho ohrožuje. Proto je člověk hlídající a chránící svého psa od dávných časů symbolem věrnosti a bdělosti. Od té doby, co mám psa, spím tak říkajíc na půl oka; neboť hlídám Mindu, aby mi ji nikdo neukradl.

- Často za noci, když já slyším tajemné a kouzelné hlasy, když vidím, jak vše ožívá tmou, on sedí u stolu se skloněnou hlavou a stále, stále drápe svým černým drápkem do bílých listů. Nemysli si, že se o tebe starám. Slyším jen tiché šustění tvého spáru. Někdy šustění umlkne, ubohá tupá hlava už neví, jak si hrát, a tu mi ho přijde líto, i ráčím se přiblížit a tiše mňouknu v sladkém a trýznivém rozladění. Tu tedy můj Člověk mne pozvedne a ponoří do mé srsti svůj teplý obličej. V tu chvíli v něm na okamžik procitne záblesk vyššího života, i vzdychne blahem a přede něco, čemu je skoro rozumět. Nemysli si však, že se o tebe starám. Ohřál jsi mne, a teď zas půjdu naslouchat černým hlasům.

- Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře; člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechna civilizace, a lidstvo zůstane lidstvem; ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem.

jitrnic
10.01.2021

Úžasná audio verze s Václavem Voskou. Jako chovatelskou příručku určitě nedoporučuju (topení štěňat, bezuzdné množení koček), ale jako vystižení podstaty psí i kočičí osobnosti (i lidské samozřejmě, to by nebyl Čapek, aby tam nevpašoval nějaký humanistický závěr) znamenité.

Pejuška
30.12.2020

Tak nějak nevím, kdysi jsem jí kousek četla, a nyní jsem se k ní vrátila a nebavila mě. Tedy spíš, jak co. Přečteno, ale asi už se k ní nevrátím, i když nikdy neříkej nikdy. Ale bonusem je krásný jazyk

1