HerrPilot komentáře u knih

Do téhle knihy jsem šel na základě velmi, opravdu velmi nadšených reakcí. Příběh zločince, který v průběhu mučení „putuje po hvězdách“. Příběh, který poukazuje na zvířeckost vězeňského systému....Zní to skvěle!

A vězeňský začátek také skvělý byl. Mučení, osobnosti dozorčích byly na malém prostoru vykresleny skvěle, atd. JENŽE pak se milý pan Stranding naučil číst své předchozí inkarnace... Ne, příběhy jeho bývalých „já“ mne opravdu nechytly. Přišlo mi, jako by London pořádně nevěděl, jestli chce napsat obžalobu vězeňského systému, nebo vyspělejší Volání divočiny. Skončilo to tak v půli cesty a mé negativní pocity prohloubila ta rádoby romantická/vyznavatelská/obdivovatelská předposlední kapitola. To jsem trpěl jako pes.... Navíc hrdina, usvědčený vrah, neustále ovládaný rudým vztekem (a to i v minulých inkarnacích), mi nepřišel moc sympatický. Ale takový Jake Oppenheimer byla jinačí káva.

K plusům knihy bych zařadil Londonův styl, protože tenhle chlapík zkrátka psát uměl, dále také fakt, že kniha byla inspirována skutečným (byť nespravedlivě odsouzeným) vrahem, kterému London pomohl domoci se spravedlnosti.

A doporučení na závěr-pokud si chcete přečíst opravdu výbornou knihu o boji za osobní svobodu za mřížemi, sáhněte po Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho (hrdinové se do psychiatrické léčebny dají zavřít prakticky dobrovolně, jelikož nedokážou zapadnout mezi ostatní-to je teprv silné téma).
Pokud hledáte něco o síle lidského ducha (a nehledáte nezbytně beletrii), sáhněte třeba po biografiích Einsteina a da Vinciho od Waltera Isaacsona, z (novější) beletrie bych pak nejen pro milovníky sci-fi doporučil boj o přežití na Marsu- Marťana od Andyho Weira.

7 31.01.2019

Zdá se, že někteří zdejší komentátoři si neuvědomili, že jde o zkrácenou verzi :D

No nic, Hugův originál jsem sice nečetl, ale samotný fakt, že ve mně vzbudilo emoce něco, co je vlastně jen festovně osekanou verzí, mi přijde pozoruhodný.
Postavy jsou uvěřitelné, mají své motivace (Javert), příběh si zachoval lidskost (ale pozbyl slavné hugovské extrémní popisy, což pro někoho bude asi lepší).
Mínusem vydání jsou problémy s „češtinem“ ze strany vydavatele(?), jak již ostatně nadnesl TherBones.
Plusem pak jsou vydařené ilustrace.

4 14.01.2019

Herr Potter. Harry Potter. Chlapec, který přežil, aby mohl být jako uzlíček položen na prahu strejcovic haciendy chlápkem, který se vyžívá v cucání dropsů, mizení s fénixem a navozováním atmosféry jako stvořené pro dopravní nehodu zhasínáním světel na cestě.

No, a to je v kostce začátek téhle knížky. Co k ní říct....HP jsem poprvé četl ve svých dvaceti a Kámen mudrců spolu s Vězněm z Azkabanu jsem vnímal jako nejlepší díly
(spolu s jistou kapitolou v Relikviích smrti) téhle série. KM mi přijde jako ještě relativně originální díl-Příčná ulice, spěšný vlak, Bradavice, vše poprvé a nové.
Je to tak trochu dětinský/dětský díl, ale právě to spolu s výše uvedenými rekvizitami čaruje (a v kontrastu s Harryho pozdější pubertou, která s ním bude třískat jako očarovaný Nimbus 2000 je to i milé).

Příběh stručný, ale na úvod fajn, postavy originální a ještě ne tak ploché (viď Rone?) a Bradavice na 5* z 10.

Tak nějak nevím...je to sice Dahlova asi nejznámější kniha, dvakrát filmově zpracovaná, jednou kresleně a několikrát divadelně, ale osobně si i přesto myslím, že Dahl měl v portfoliu lepší knihy (Čarodějnice, Obr Dobr,...). Oproti dvěma zmíněným titulům (a Matyldě) zde ještě není tak sadistický, nikde nekřupou kostičky dětiček, nikdo nimi nehází jako při olympiádě, poučení bije tvrdě do očí a Karlík je jednou z mých nejneoblíbenějších knižních postav....a toto všechno osobně vnímám jako mínus.
Ale aby se jen nemínusovalo-velkým plusem knihy je titulní továrna na čokoládu. Dostat se do ní, asi bych samou radostí začal kadit duhově zabarvené nugátové čokoládky ve tvaru čokoládového vodopádu s precizně zpracovanými vlnkami. Seriózně-čokoládový vodopád (čokopád?) byl jedním z Dahlových nejlepších nápadů (aspoň co se téhle knihy týče). Druhým plusem pak je samotný Willy Wonka, který je bezvadně ujetý, občas lehce sadistický a někdy i melancholický.

Pro děti je to dobrá knížka, pro některé dospělé taky, já ale nad 3* nepůjdu, znaje další Dahlovu tvorbu.

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl. Svou roli na tom hodnocení hraje i fakt, že byla napsána...no romanticky. Popisy hor, řek, sněhu, vodních pár atd. mohou za nějakou dobu začít nudit, nicméně jsou to právě ony, které příběhu dodávají atmosféru, kterou jsem si alespoň já vychutnal až po dočtení knihy a její zpětné rekapitulaci.
Asi nemá cenu psát, že tento román NENÍ hororem (byť oplývá temnými, atmosférickými místy), nýbrž beletrizovanou studií lidství, klade otázku, zda „člověk=polobůh se vším všudy“ a nastoluje myšlenku hodnou Exupéryho, že totiž fyzický vzhled nemusí o daném člověku vypovídat vše.
Hrdinové mají vcelku uvěřitelné motivace (zvláště pak Frankensteinova počáteční vášeň byla fascinující).
Jako drobný mínus bych uvedl neustálé stěžování Adama (čti: kreatury) na svůj osud, dělání ze sebe ubožátka, nicméně kdyby jste byli opravdu jediní svého druhu a každý by vás posral, asi by i váš optimismus vysublimoval stejně rychle, jako matka titulního hrdiny, proto tohle nereflektuju ve svém hvězdném hodnocení.

Shrnuto a podtrženo je to výborná četba, ale je třeba k ní přistupovat jako k 200 let starému počinu jiného myšlení. Navíc si tuhle knihu asi víc užijou lidé, kteří četli knihy zmíněné v tomto počinu.

+Srovnávání Draculy (hororu s důrazem na slovo horor) a Frankensteina (kde slovo horor stojí v řadě tak hluboko, že nemá ani sílu předbíhat) je nemístné.

10 06.01.2019

Tahle knížka je jak malíř-stačí otevřít a za oknem pokoje začne hustě sněžit, děcka si budou z hlav vybouchávat sněhovými koulemi školní vědomosti, Bob Škrábek se půjde klouzat na počest Štědrého dne a okna krámů budou načančaná jako modelky Victoria's Secret.
Příběh je notoricky známý z různých hraných filmů, disneyovek, divadelních adaptací a ačkoliv někdy působí tak trochu naivně, má něco do sebe. Na téhle knížce mám ale zdaleka nejradši ty dickensovsky laděné popisy zasněžené krajiny, města a zvyků viktoriánských lidí v tomto období. Jedna z mých nejmilejších knížek, a to po celý rok. Jo a v téhle knížce jsem našel jedno z nejkrásnějších vyznání lásky, to když Skruž/Vydřigroš básní o tom, co by bylo, kdyby nenechal odejít svou milou.

P.S. Pokud budete mít možnost zakoupit ilustrované vydání od Petrkova s ilustracemi Roberta Innocentiho, rozhodně neváhejte. Ty ilustrace jsou jedněmi z nejkrásnějších knižních obrázků a ten pěkný příběh ještě vylepšují.

8 03.12.2018

No...hrozně jsem se na tu knížku těšil. Parádní premisa, kytky typu Adéla(nebo pro zasvěcené Audrey II)+ nějaký světelný úkaz=parádní nejen-postapo příběh. Ale tak trochu mne to zklamalo...možná, kdybych před nějakým časem nečetl Válku světů, moje hodnocení by bylo daleko lepší.
Ale tahle kniha mi zkrátka přišla jako předělávka Wellsova románu, hrdina navštěvuje různé vesničky/města, jsou tu jejich detailní popisy, všude zkáza a zmar, přimíchává filozofii, kterou nakopává lidstvu zadek, zkrátka taková knížka o putování v okolí Londýna, verze 2.0
Je ale pravda, že oproti Válce světů jsou hlavní záporáci podstatně originálnější a také jsou v ději zmíněni víckrát, než Marťani ve VS. Ale přesto mohl ty trifidy využít lépe, zapojit je do příběhu ještě trochu víc, víc zabrnkat na tu notu neuváženého křížení (které třeba v naší době začíná nabírat na aktuálnosti) pro větší zisk.

Abych to shrnul-rostlinky dobyly mé sympatie, asi od poloviny knihy jsem jim fandil, myslím, že tvoří tu nejlepší (a zároveň tu proklatě nevyužitou) linku knihy, některé postavy rovněž velmi sympatické (dívám se na tebe Dennisi), atmosféra tísnivá, depresivní a uvěřitelná, ale ty filozofické úvahy....no nemůžu si fakt pomoc, ale reinkarnovaný HGW (jasně, někdo může namítnout, že o tom obecně JE sci-fi, o těch myšlenkách, jenže tady ten pocit duplikace podpořilo i ono prostředí).
3* za výborné rostlinky, bez patosu vylíčené sebevrahy a kulervoucí začátek.

3 03.12.2018

Dobrá knížka. Na základce jsem ji četl polsky, teď na....starší kolena česky. A onen pocit se změnil. Jako malý jsem ta kouzla vnímal při čtení, teď spíš PO přečtení kapitoly.

Knize se nedá upřít originalita, lepení hvězd na oblohu bylo celkem poetické, létající stréček zábavný, příběh v obraze na chodníku docela nečekaný. Jedna z nejhravějších knih pro menší čtenáře, jakou jsem kdy četl.

A pak tu je otázka Disneyova muzikálu z šedesátek.....Hrůza. Tedy po obsahové stránce, technicky je to velmi pěkně udělané. Julia Andrews má talent, ale na Mary mi přišla moc cukrkandlová. Chtělo to nějakou herečku, která když je zamračená, tak tak zkrátka vypadá. Julia zkrátka moc zářila. MP zde neměla takovou tu aureolu tajemství. Herečka z MP se vrací vypadá slibněji. Snad i obsah bude věrnější :).

Kniha za jasných 5*, muzikál tak za 3.

1 30.11.2018

Z jisté úcty k autorovi nebudu hodnotit *, jelikož nechci být jedním z těch, kdo snižují procentové skóre, nicméně vidím to na pomyslné 2*.

Postavy mi přišly odpudivé:
-profesor Aronnax-namyšlený intelektuál s povýšeným vystupováním a zároveň nepokrytě rektálně-alpinistickým přístupem k Nemovi
-sluha Conseil-kómaticky klidný, fanaticky oddaný Aronnaxovi
-Ned Land-naopak opravdu velice výbušný a „přeaktivnělý skororebel“
-kapitán Nemo-génius s proměnlivým (snad schizofrenickým) charakterem, který se řečeno s nadsázkou rozhodl vyvraždit, co se dá (jo jasně, tragický osud). Ne, tohle Verneovi opravdu nevěřím.
-ty pomyslné 2* tedy uděluji jediné postavě, která se mi líbila a která mi byla sympatická, a tou je ponorka Nautilus-není schizofrenická, nepovyšuje se, zbytečně si nehraje na rebela a je zajímavá. Verne ji i popisuje celkem láskyplně, jako živou bytost, a to mám u klíčových předmětů příběhů rád (trochu mi to připomíná Tolkiena a Glamdring, Orkrist and co.).

Rovněž popisy byly velice rozvleklé (i podle Verneova standartu), jedinou skoro až fascinující záležitostí byly kulinářské popisy. No, Francouz...

Příběh také nebyl nijak oslnivý, Pět neděl v balonu mi přišlo tak nějak....dobrodružnějších. Tahle podmořská odysea mne nechytla, ale asi ji ještě někdy otevřu, abych pochopil, co na ní všichni vidí :).

Moje nejoblíbenější Verneovka, kterou už dle mého ničím nepřebil (ačkoliv Cesta kolem světa nebo krátký Robur Dobyvatel byly velmi blízko).
Postavy byly velmi příjemné, jejich role jasně vytyčeny, autor se s nimi nemazlil a také popisy byly více než snesitelné.

Můj názor na tuhle knihu je ovlivněn mým náhledem na Vernea samotného, kterého osobně nepovažuji za nějakého extra vizionáře, kterého v něm chtějí vidět jiní čtenáři a vydavatelé. Je skutečně málo věcí, které předpověděl (ponorky i balony už existovaly za jeho dob, řiditelnost balonu převzal z vědeckých časopisů a od E. A. Poea, rozvržení „letadla“ Albatros si rovněž vypůjčil od kolegů a jedinou jakžtakž vizionářskou knihu mu vydavatel nevydal), vizionářsky označil vlastně jen elektřinu za cestu kupředu. Co mu ale šlo daleko lépe byly dobrodružné knihy, třeba zmíněná Cesta kolem světa nebo právě komentovaná kniha.
Takže tady za pět*, JV.

6 30.11.2018

Chvíli jsem přemýšlel, jak formulovat svůj komentář k této knize... Postavit ho na úžasných vyje*ávacích schopnostech Marťanů, nebo snad vyzdvihnout pitomost a byrokraciemilnost antibyrokratických Pozemšťanů? Ne, napíšu to bez delšího přemýšlení.
Tahle kniha je psána mozaikovitě-každý příběh je vlastně takový uzavřený dílek, nicméně spolu tvoří celkový obraz dobývaní Marsu (na tohle pozor, opravdu se nejedná o ucelený román).
Bradbury zde servíruje velmi kreativní a poetický popis martských obydlí (ve tvaru průhledných květin, otáčejících se za Sluncem), martských zvyků (jsou tvé telepatické schopnosti předivočelé? Tak to eutanázie. Sorry jako) a martského prostředí (dnes už víme, že tak povrch Marsu nevypadá, ale s Bradburyho vizí nemají problém ani vědci, tak kdo jsem já, abych si na takovou krásu stěžoval...).

Povídky oscilují od veselých přes mrazivé až po ukrutne depresivní, každá je ale velmi krásná a čtení všech bez vyjímky mi dělalo opravdovou radost (což zas o tolika knížkách říct nemůžu).

Na závěr snad vyzdvihnu povídku Usher II, která ačkoliv údajně mrazivá, mi přišla spíš jako čirá esence černého humoru. Pan Stendhal byl (resp. bude) průkopníkem krvavých žertů/pomst.
Bradbury zkrátka naservíroval výbornou hostinu, na které si vybere člověk hluboký i ten....materialističtěji založený :) a mne rozmazlil tak, že od dalších sci-fi knížek, které si vyberu, budu čekat přinejmenším „martský standart“.


No...a teď si zajdu koupit tu raketu sportovního střihu, která ve výloze toho RaketMarketu svým nádherně blyštivým povrchem odrážela paprsky Slunce, které se snad ze studu nad svou zářivostí začalo schovávat za vršek kostelní věže na západě. Tak, sbohem na Marsu (nebo někde jinde ve vesmíru) :)

8 29.11.2018

Úžasná knížka od autora, který mne uvedl do vod sci-fi a zároveň utvrdil, že sci-fi knihou nemusí být věc, hemžící se popisy přístrojů, které díky své popisnosti do deseti let od napsání zastarají (že, pane Verne?).
Válka světů je jednou z nejintenzivnějších knih, které jsem kdy četl. Počátek s přistáním Marťanů je skvělý, krátké boje s pozemšťany ještě lepší. Pak kniha zvolní tempo, věnuje se místům, které hrdina navštívil během svého útěku před mimozemšťany, přemýšlí nad velkohubým hrdinstvím, zamýšlí se nad „velikostí“ člověka, poukazuje na někdy vražedný lidský pud sebezáchovy.... A v poklidném (nikoli nudném tempu) kniha i končí. Rozuzlení je velice zvláštní (nezaměňovat s tupým, debilním, atd.).
Milovníci popisů si jistě přijdou na své (ke čtení je doporučena mapa okolí Londýna), marťanské vybavení je rovněž popsáno, ačkoliv ne do tak „brutálních“ detailů, jako u páně Verna.
Osobně velice pozitivně hodnotím vkomponování postavy vikáře, jeho první slova jsou velice silná (uvědomíme-li si, že křesťanství tak nějak staví na tom, že ve vesmíru jsme jediní).

Ačkoliv je kniha válkou jen z titulu, jedná se o výbornou četbu, která mi potvrdila Wellse jako jednoho z mých sci-fi oblíbenců.

Filmy na motivy knihy nedoporučuji. Jsou přesně takové, jako tato kniha není- megalomanské.
(Autor nenese odpovědnost za gramatickou správnost poslední věty. Komentář byl psán pod vlivem radosti z psaní- pozn. autora)


2 11.10.2018

Tak tahle kniha se mi líbila víc než 20 000 mil pod mořem. Robur je vlastně takovou kopií výše zmíněného románu, nicméně je svižnější a pro mne, jako milovníka letadel, má navíc docela přesah-v tomto románu se Verne postavil na stranu letadel.
Někde jsem četl, že postava Robura je přihlouplou verzí kapitána Nema.
Mezi těmi dvěma je ale celkem rozdíl-Nemo je z mého pohledu extrovert, který se snaží budit zdání introverta (docela odvážná myšlenka o někom, kdo se schovává v ponorce :) ale provokovat nepřátelskou loď tím, že stojíte na palubě ponorky.....), naopak Robur je spíše introvert, který se snaží působit extrovertně (nedaří se mu ale zvládnout naše 3 ,,hrdiny").
Dávám 5 hvězd za román, 1 odebírám za rasistické narážky a 1 přidávám za poslední odstavec, který je dle mého tou nejúžasnější myšlenkou, kterou Verne převedl na papír (a který ze Strýce Prudenta a co. dělá vlastně padouchy tohohle příběhu).

P.S. Pána světa jsem ještě nečetl.

12.07.2018

Nu, než se vydám rozsekat, probodnout a pro jistotu i upálit všechny upíry typu ,,Edwardus Twilightus Sexii", musím ještě jako kvalifikovaný lovec upírů se zvláštním zaměřením na upíry lačnící po archivní krvi, napsat posudek na knihu p.Stokera (mimochodem zakladatele našeho klubu).
Tedy kniha zpracovává tématiku vampýrismu na svou dobu velice přesně/sugestivně. Postavy jsou dobové, takže jejich chování může moderním zájemcům o naše povolání připadat jako dosti hloupé, leč hovoříme o konci 19. století.
Reálie geografické jsou vesměs povedené, nadpozemsky atmosférické (ano, oxymoron).
Chování Draculy je vystihnuto poměrně věrně (ano, opravdu se pak začal chovat jako pako, nicméně nezapomeňte, že to pako bylo pořád o dost rychlejší než Vy v den výplaty).
Případ Lucy byl opravdu politováníhodný.
Na závěr, abyste neřekli, že jste se z mého hodnocení nic nedozvěděli, Vám řeknu zajímavost : B. Stoker je také součástí příběhu. Vystupuje pod pseudonymem Van Helsing. Tak, právě jste se dozvěděli něco nového.

No, většina tady píše, že Goodbody je takovou britskou variantou Švejka. Ani náhodou, vážení ! Tenhle chlapík je totiž variací na amerického reka- Supermana. Za svůj (vojenský) život totiž dokázal vykonat stejný počet nelidských činů. A právě jemu děkuji za cenné životní lekce. Teď už totiž vím, že se nemám hádat s šéfkami bordelů, arabštinu se mám naučit i v psané podobě a organizaci dětských večírků zásadně nenechávat na podřízených,...

Pokud ještě někdo váhá, zda číst, nechť do toho jde bez obav-po počátečním pomalém rozjezdu totiž bude brečet smíchy (nebo lítostí).
Dal bych 4 hvezdy za onen pomalý počátek , ale kapitola o kriketu byla tak geniální, že tu 1 tam ještě přidám (a navrch ještě zařazení do mých ,,Osobních antidepresiv").

7 24.05.2018

Knížka o tom , jak se ještě menší poddruh trpaslíka , vědecky zvaný ,,Hobit" , z jídelního závisláka proměnil v něco , čemu díky DC a Marvelu říkáme superhrdina .... ačkoliv zase nepřehánějme :) .
Když jsem tudle knížku vybalil z krabicovitého sevření a prohlédl si ilustrace , vykonané samotným VelkusMágus Tolkienem , tak nějak ... se mi prozářil den . Hobitín , Roklinka , Meddědův příbytek , atd. Nějak jsem začal litovat lidi , kteří na knihy a jejich milovníky posílají ,,exorcisty" .
Hmm ... Docela mi to tu začíná smrdět moralizováním a tak ještě aspoň ocituju Hobita - totiž jednu z nejkrásnějších a nejkouzelnějších , co jsem v knihách četl :
,,...a vyfoukl krásný kroužek šedivého dýmu , který se neporušený vznesl do vzduchu a odletěl přes Kopec ."
No není úžasná ? :)
Zasloužených 5*

4 21.09.2017

Zhasněte světla , popadněte popcorn (či notýsek s hodnocením) a začínáme -i takhle by se dala začít anotace téhle knihy .
Knihy , jež je psána láskou k filmům . Prvním filmům . A právě proto jsem si knihu koupil . Trochu jsem se bál , jestli slavné obrázky nebudou trpět ,,dírami''- rozuměj:prodlevy mezi obrázky v ději budou příliš velké ; zkrátka , jestli pochopím 2 po sobě jdoucí obrázky (nebyl jsem si jist , jestli kniha nebude jako reklama na Jogobellu -,,Jogurt s extra VELKÝMI kousky ovoce" - v praxi otevřete a najdete něco o velikosti bradavek - VELKÉ si zkrátka musíte DOIMAGINOVAT) ... Ale ne !! Nejen , že jsem obrázky pochopil , ale knihu si v rámci již ne-dětského věku i užil , a to i přes to , že z většiny postav jsem necítil nic (The Walking Dead : Children Edition ?) - prokreslení vedlejších postav docela pokulhává , stejně jako rozuzlení , od kterého jsem asi čekal víc .
K technické stránce - štve mně , že Mladou Frontu nenapadlo dát na obálku nic jiného , plakát na filmové zpracování knihy . Tenhle plakát totiž (dle mého) nezapadá do atmosféry knihy (mohli si třeba pohrát a udělat obálku ve stylu plakátů prvních filmů) , ale jasně - 11 nominací na Oscara se líp prodává :) .
Co je třeba ale pochválit je design stránek - černé okraje , černobílé ilustrace a mezi nima vsazený text - vše po vzoru němých filmů . Bravo !!!
Celkově na mne kniha nezapůsobila ani tak příběhem (trocha kouzla tam ale také byla) jako spíše mocnou atmosférou (zejména díky tomu stránko-'signu , který jako by člověka usadil v kině) . Dodnes mi knížka slouží jako taková Hvězdná Brána - portál do jiných světů . A proto nepůjdu pod 5* .


Technický dodatek : Film stojí za shlédnutí už jen kvůli skvělému Saschovi B. Cohenovi v roli nádražního inspektora :D

2 01.04.2017

Ponejprv jsem tento příběh shlédl v malém zařízení jménem telèvise a ze všech postav , hrajících (jak se u nás , v tenisovém klubu říká) druhou raketu se ponejvíce do mé paměti vryl Strýc a jeho skupina , pracující v tom , čemu sluha našeho výborně servírujícího člena - p. J. Oulického - říká ,,továrna na katastrofy" . Dlužno podotknouti , že málokdy se v mé paměti zaryje člověk , jež v určitém prostora času řekne pouze dvě věty .
Nicméně nedalo mi spát , jak vesměs tichý a , mohu-li to říci vulgárně , nanicovatý p. Oulický pojal za svou dívku slečnu Barboru , jíž zde v klubu říkáme ,,naše Nataša Gollová" . Žeby jí okouzlily jeho přímo mistrovské forhendy ?
Zakoupil jsem si tedy knihu (jsa zvědav podrobností) , napsanou nějakým p. Jirotkou a pojmenovanou Saturnin (toť onen sluha p. Oulického) a pochopil , že kdo chce dívku snů svých míti , musí se chovati tak trochu jako (opět omluvte hrubý výraz) imbecil a míti výkonného sluhu .
A nyní dovolte , abych přešel k oficiélní částí prohlášení :
Kdož znalby pána , výkonnostně stejného , či velice podobného Saturninovi , jenž uvolil by se k tomu býti mým sluhou , nechť neprodleně dostaví se do Tenisového Klubu ,,Praha" a ptá se po mé maličkosti .
Kdožť neví , jaké jsou mé požadavky , nechť si VÝBORNOU knihu ,,Saturnin'' zakoupí/zapůjčí .

8 07.01.2017

No , tahle kniha rozhodně není nezajímavá , jen někdy tak trochu .... chaotická (nevím , jestli to tak bylo už v originále , nebo je to jenom českým překladem) , data vydání některých filmů nesedí (opět - vina originálu ?) ... Při čtení doporučuji shlédnutí filmů , o kterých je řeč - budou knihu ilustrovat .
Ale abych jenom ,,nemínusoval'' - hodně kapitol bylo VELICE poučných (např. o animovaných mechanických modelech třeba v Terminátorovi) a celkově vás kniha vpraví v úžas , jak si ti filmaři s triky vyhrávali .
Za to , za fotografie (jak už zmínil 1972Sixo) a celkově za tématiku - 4* .

07.01.2017

Čte zdejší názory ,
rozhodl jsem se rozšířit si obzory .
Když však moje ruka poprvé spočinula na ní ,
nebylo to se mnou k vystání .
Rozhořčen na tu cenu za takovou malou gramáž ,
začal jsem to považovat za velkou blamáž .
,,První čtenářský dojem" byl pro mne
v tomto případě prázdný pojem .
Avšak co na mne neučinilo dojem strohý
byly ty úžasné obrazové přílohy .
Pomyslel jsem si : ,,Má ten Burton ale vlohy !"
Pojednou mne k této knize opět něco nutí ,
žeby lehce nekrofilní to mé duše vzedmutí ?
Obrázky najednou splývají s písmeny ,
tvoře velkého příběhu rozsochaté kořeny .
Strašných příšer smích
střídá hlavnímu hrdinovi neznámý sníh .
Z nápaditě přeložených rýmů
začíná vyplouvat více a více nepostřehnutých šprýmů .
Začíná rovněž ve mně klíčit to , co od romantické večeře v červeném románu očekává každá megera -
to jest KOUZEL ATMOSFÉRA .
Slovo ,,Konec" doprovází mé vcelku hlasité vydechnutí
a už cítím , že mne to k počátku tohoto makabrózního dobrodružství nutí .
A tak za ten čas plný chodících kostiček
nemohu dát méně než pět hvězdiček .

12 27.11.2016