Gweny komentáře u knih

Překrásně zpracovaná kniha příběhů a hlavně fotek z mé milované Šumavy. Psáno s nadhledem i jistou dávkou objektivity. Časy minulé už dávno odvál vítr jako písek na Sahaře a je mi opravdu líto, že tolik vesniček, tolik krásných míst padlo za oběť rádoby svrchovaným mocipánům. Štěstí, že mezi námi jsou ale pamětníci jako pan Kintzl.

42 20.04.2022

Je půl osmé večer. Uléhám do postele a nejsem ještě ani v polovině knihy. Jsem ale napjatá, kam mě Alicia vezme s sebou tentokrát. A nejen ona... Leandro, Hendaya, Lomano, Rovira...
Jsem zcela fascinována a už více než týden se ztrácím a znovu objevuji v Barcelonských uličkách, kde pronásleduji na každém kroku Daniela i Fermína a tajně doufám ve znovu-shledání s Julianem Caraxem. Láska, která ve mně k němu zahořela ve Stínu větru se nedá nijak utišit. Čekám na jeho objevení jako ztroskotanec na pustém ostrově na první loď, která propluje kolem. Protože "Vzpomínky, které pohřbíme do ticha, nás totiž později nikdy nepřestanou pronásledovat." (s. 15)
Jenže co Barcelona jednou uchvátí, nerada navrací. Obzvláště pokud jde o tajemství, která zavánějí vysokou politikou, střelným prachem a špinavými penězi. A stejné je to i s Pohřebištěm zapomenutých knih. Kdo do jeho útrob vstoupí jedenkrát, nikdy nezapomene. Málokomu se ale poštěstí ocitnout se v jeho labyrintu vícekrát a najít tam své štěstí i spásu. Ovšem nevítaným návštěvníkům Pohřebiště přinese záhubu duše a později i těla.

Nemůžu ani říci, jak moc mi některé z postav přirostly k srdci. Především Fermín se svou grandiózní vyřídilkou a peprnými vtípky na adresu kohokoliv a v jakékoliv situaci. Také Daniel svou tvrdohlavostí ale také hlubokou láskou k Bee i Juliánovi. A v neposlední řadě Alicia svým nezdolným šarmem a půvabem, který se dokázal během mrknutí oka změnit v chladnou vypočítavost. Alicia byla cokoliv, jen ne normální ženuška starající se o domácnost. Na svých bedrech nesla s grácií tíhu velké části světa a přesto s hlavou nahoru dokázala zdolat za pomoci svých nejbližších i ta největší příkoří až na...

O pár hodin později je půl čtvrté ráno. To, co jsem si nedokázala představit, se stalo skutečností. Druhá polovina Labyrintu duchů je najednou pryč. Více stránek kniha nemá. Má duše zůstala sedět po boku Fermína na mole, když k ní ještě z dálky doznívala Juliánova slova. Necítím únavu, děsí mě jen, že za 3 hodiny vstávám do práce. Má cenu ještě vůbec uléhat ke spánku?
Zkusím to.
Nápad to byl sice dobrý, ale spánek byl velmi zvláštní. Propadla jsem se o 60 let zpět do španělské Barcelony a nechávala se provázet po jejích krásách od Fermína i Daniela. Za každým rohem jsem očekávala setkání s Caraxem. Místo toho mě ti dva zavedli na tajné místo v srdci Barcelony. A co jsem tam viděla i zažila už je zapovězeno vyprávět.

Děkuji panu Zafónovi za nejkrásnější sérii příběhů, jaký jsem dosud četla. Se slzami v očích se skláním nad takovým talentem a fantasií. Děkuji.

42 22.03.2021

Kde jsou ty časy, kdy jsem tuhle knihu četla poprvé. Nemůžu říct, že bych její závěr kdy prožívala tak emotivně, jako nyní. Díky Joanne, už podruhé se Ti povedlo dojmout mě k slzám a tentokrát více než jen jedenkrát.
Ve filmovém zpracování je tohle můj nejméně oblíbený díl a vlastně tomu tak bude částečně i v tom knižním (a důvod je jasný a je to zlomová část děje), jenže na druhou stranu je třeba říct, že nás čekají mnohem temnější časy a tohle byl jen začátek konce... Nebo konec začátku?!
Musím ale říci, že jsem si nesmírně užívala celé dění kolem soutěže. Jak byl v předchozím díle mistrně popsán poslední zápas ve famfrpálu, stejně mistrně byl nyní popsán průběh každého ze tří náročných úkolů. A ani dění mimo soutěž nebylo nudné, ovšem tleskám a fandím Hermioně v jejím objevu. Stejně jako v úsilí ohledně domácích skřítků, které ke konci záhadně utichlo.
Korunu svým emotivním proslovem tomu všemu nasadil kdo jiný, než Brumbál. A ačkoliv je můj názor na něho značně ovlivněn tím, co bude následovat, nemohu mi upřít to, že jeho moudrost je opravdu hluboká.
"Rozdíly v řeči a ve zvyklostech neznamenají vůbec nic, budeme-li mít stejné cíle a otevřená srdce." Jen řekněte, existuje něco tak ušlechtilého, jako to, že každou živou bytost dokážeme postavit na stejně vysoký stupínek, aby nikdo nestál výše nebo níže, než jeho soused?!
Já vím, Brumbál nám k tomu všemu dal podmínky - otevřená srdce a tah na branku. Nicméně i tak se mi tahle věta dokázala zarýt hodně hluboko pod kůži!

42 25.05.2020

Jedna z knih, u které musí být člověk naladěn na to, co právě čte. Nemůžete číst a přitom přemýšlet nad něčím jiným. Pak vám uniká smysl každičkého verše. Musela jsem Máj v různých fázích svého života přečíst několikrát, než jsem si k němu získala svou cestičku. Ale je to krásné čtení.

Fénixův řád je nejobsáhlejší knihou ze série HP a musím říci, že na atraktivitě jí to rozhodně neubírá. I když časté Harryho pubertální nálady mě sem tam už začínaly vytáčet, přeci jen jedno pasovalo na druhé jako p..el na hrnec.
Tohle je pro mě druhý nejvíce emotivní díl nejen proto, že se tu často setkáváme se Siriusem. Zároveň se setkáváme i s jinou stránkou osobnosti Albuse Brumbála nebo profesora Snapea, který si začíná získávat mé sympatie. Stejně tak v mých očích na vyšší level postoupila i Minerva.
Nemohu se ale ubránit srovnání s filmem, z jehož obsahu jsem teď zpětně nesmírně zklamaná. Stejně jako už u čtvrtého dílu, tak tady snad ještě víc si scenáristé většinu věcí pozměnili k obrazu svému a ještě víc souvislostí nám zatajili, což mě opravdu mrzí, ale na druhou stranu jsem schopná pochopit, že kvůli stopáži filmu bylo třeba hodně scén co nejvíce osekat, ale je to škoda.

40 12.06.2020

"Nikdy není moc pozdě, aby se přihodil zázrak." (s. 318)

Nesmírně poutavá kniha, při jejímž čtení mě z kraje mrazilo. Tolik podobností s první vlnou nové chřipky na světě. Příběh, který je všechno, jen ne nudný. Je v něm láska i zhrzená nenávist, přátelství, laskavost i surovost světa v podobě, jakou si neumím a ani nechci představovat.
Autorce se povedlo napsat dílo, které mě k sobě připoutalo a já zase po dlouhé době dokázala číst do pozdních nočních hodin, abych druhý den večer totéž zopakovala. Četla jsem s napětím až do samého konce. A jsem vděčná za to, že jsem se zase dozvěděla něco o historii.

39 13.04.2022

"Jaký je lepší důvod milovat někoho, než když se díky němu naučíte mít rádi sami sebe?" (s. 220)

Takhle hlubokou myšlenku bych od téhle knihy nečekala. Musím ale uznat, že jsem se opravdu bavila a řekla bych, že tohle byl zatím nejlepší díl z celé série. Sarkastická Lilith, trochu tajemný Liam a chudinka Celie. William a babička opět nezklamali. Smála jsem se nahlas sice jen dvakrát, ale stálo to za to i když konec byl malilinko sentimentální, a část děje byla předvídatelná. Ale co, byl to příjemně strávený čas při čtení Jeho balíku. :)

39 10.02.2022

(SPOILER) Jeden další večer strávený ve společnosti klanu rodiny Sempere a také temperamentního Fermína, jehož výřečnost a neustálá energie je poněkud na ústupu.
Minulost je zvláštní a nikdy nevíme, kdy se na světlo dostane něco, na co nejsme hrdí a co bychom před světem i sami před sebou už chtěli nadobro utajit.
V tomto díle Pohřebiště zapomenutých knih se znovu setkáváme s těmi, které už známe a ke kterým přibývá dalších pár nových tváří. Dozvídáme se, jaké rány osudu museli přestát naši hrdinové a jak se z nich dokázaly dostat ven.
Temnota je stále přítomná, i když ji sem tam do kouta zaženou sluneční paprsky, které přináší naději. Jenže v pozadí je někdo, kdo na své odhalení ještě pořád čeká a já jsem nesmírně napjatá a zároveň mám strach pustit se čtení poslední knihy této ságy. Mám strach především z Danielových špatných rozhodnutí. Kéž bych se ale pletla a vše skončilo dobře (i když co je dobré a co zlé?!)

Pravdou je, že ač nechtěně, přeci musím trochu srovnat Nebeského vězně s předešlými dvěma knihami. Pořád jsem přemýšlela, co mi v tomhle příběhu chybělo a konečně to vím. Jsou to prvky magického realismu, které mě udržovaly v napětí především při čtení Andělské hry. A ještě jedna věc je tu jinak... Na polovičním počtu stránek je příběh napsaný jaksi napřímo, bez jakýchkoliv odboček. Ani jedna z těchto výtek ale nedokáže ovlivnit mé hodnocení.
Jsem touhle sérií opravdu uchvácena a s nedočkavostí mně vlastní se už třesu, až otevřu Labyrint duchů (i když, jak jsem už napsala výše, mám jisté obavy, jak vše dopadne).

39 14.03.2021

Nelze hodnotit jinak, než plným počtem. A proč vlastně? Vždyť ten začátek mě vlastně vůbec nebavil a příběh mi v některých chvílích připomínal Hemingwayova Starce a moře.
ALE... Stařec a moře je především o boji člověka se sebou samým. Není to ani tak popis událostí, které vidíme navenek, ale spíše vnitřní prožívání a vnímání toho, co se děje. Oproti tomu je kniha Pí a jeho život příběhem odlišným. Ano, taky se tu najdou pasáže odkrývající čtenářům vnitřní myšlenkový svět šestnáctiletého chlapce, ale spíše tu najdeme barvitý a dobrodružný popis událostí, které se staly - buď s nebo bez jeho vlastního přičinění.
Je pravda, že začátek se mi moc nezamlouval, ale když přišly na řadu zajímavosti ze života zvířat, a pak když došlo ke katastrofě v podobě potopení lodi, můj zájem se najednou znásobil. Hltala jsem větu po větě, kapitolu po kapitole. A i když se kniha zdá být na první pohled jen velkým dobrodružstvím, má nespornou přidanou hodnotu. Pro mne tuto hodnotu přinesla kapitola s číslem 56, věnovaná strachu. Je to, řekla bych, skoro až psychologický rozbor toho, co nás jako lidi nejvíc sužuje. Nebo alespoň mě. Myšlenky věnované strachu jsou pro mě naprosto zdrcující a je těžké je ovládat a zbavit se jich.
Kniha Pí a jeho život není jen o Piscinovi a jeho životním dobrodružství. Je tak trochu o životech nás všech.

39 19.10.2019

Stejně jako trek si člověk rozdělí do etap, tak jsem si já rozdělila do etap čtení téhle putovní knihy. Je plná fantastických fotek, sem tam se člověk zasměje a hlavně si přečte příběhy ostatních a třeba mu to dodá odvahu jednou v životě takový trek taky podniknout.
Knihy pro mě byla darem od dobré kamarádky a i když dlouho čekala v knihovně, nemohla jsem si vybrat lepší čas na její přečtení. Některá místa v ní zmiňovaná už znám, ale většinu spíše ne a sním o tom je někdy navštívit a věřím, že se mi to jistě splní.

38 12.02.2024

Byl to dnes dlouhý večer, ale jsem ráda, že je příběh Sebastiana Rudda za mnou. Úplně jsem zapomněla, jak poutavě dokáže Grisham psát. V podstatě čtenář nemá šanci se nudit. Je vtažen do děje sarkastickým právníkem hned od prvních řádků a jen čeká, co se z toho všeho vyvrbí. Místy je děj předvídatelný, chvíli si říkáte, že to snad skončí dobře a pak zase kroutíte hlavou nad lidskou hloupostí. A to, co vás neustále dostává do varu, jsou zkorumpovaní strážci zákona.
Jsem ráda, že mám knihu přečtenou. Téma bylo poměrně silné a já se teď těším na něco oddychového.

38 03.02.2023

Milý a oddechový román z českého prostředí, z jedněch z našich nejkrásnějších hor. V Perninku jsem loni strávila krásný den se svou kamarádkou, takže pro mě kniha byla milou vzpomínkou. Kousek od Ledče zase bydlím.
Příběh se četl dobře, nebylo těžké vidět kolem sebe takové Petry, Mirky, Niny i Kamily. Škoda, že víc prostoru nebylo věnováno sestře, její styl komunikace byl vážně skvělý. :-D
Nicméně ani tak nejsem zklamaná. Kniha splnila svůj účel. Chvíli mě dostala z reality do svého děje, abych mohla jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
Nicméně příběh končí...
Ale to už si přečtěte sami. Nemějte od knihy vysoká očekávání a budete překvapeni. :-)

38 26.09.2022

Milý románek s prvky erotiky. Moc ráda přistupuji ke knihám bez očekávání, většinou se mi to totiž vyplácí.
Tenhle příběh si jen tak plyne, je ideální na chvíle odpočinku, kdy člověk nechce nad ničím složitým přemýšlet, ale jen se bavit. Několikrát jsem se při čtení zasmála, párkrát jsem zatajila dech.
Není to bůhvíjaká kvalitní literatura, ale myslím, že se jí ani nesnaží být. Je to oddychovka a já ji podle toho vnímám a jsem vcelku zvědavá na další díl. :)

38 20.11.2021

Kniha, která dokáže člověku dát mnohé, pokud je otevřený jejím tématům a způsobu řešení životních problémů. Ke mně přišla zase v pravý čas a nestačila jsem se divit, kolik paralel se svým aktuálním stylem života jsem v knize našla. Je pravda, že mi trvalo víc než měsíc, než jsem se skrze ní prokousala ke konci, ale všechno mělo své načasování, každá kapitola sedla v daný den úplně perfektně.
Nicméně už teď vím, že jsem ji v ruce nedržela naposledy. Afirmace v ní obsažené jsou nesmírně silné a je mým cílem s nimi začít pracovat.

38 09.11.2021

"Některé dny jsou příjemné jako zařízlá guma od spoďárů. Hned po probuzení se cítíte, jako byste šlápli na hrábě a jejich střet s čelem způsobil trvalé poškození některých spojení." (s. 27)

Tak tohle byl další geniální počin Zuzany Hubeňákové. Nebo respektive pro mě další, protože jsem od ní četla knihu, která vyšla letos a teprve teď jsem v obchodě narazila na její prvotinu.
Nemůžu mluvit o zklamání. Bavila jsem se. Někdy i nahlas, jakože jsem se smála nahlas. :-D
Ono totiž při čtení Zuzaniných odstavců nejde zůstat ledově chladná. Za sebe mohu jedině doporučit jako jednoduché a nenáročné letní čtení. Já si ho užila a těším se na další knížky autorky. :-)

"Když umřeš, všichni kolem jsou nešťastní, jen tobě je to jedno. A úplně stejné to je, když jsi debil." (s. 29)

38 31.08.2021

"Bůh nesesílá mráz podle toho, jak jsou lidé oblečení." (s. 72)

Přesně tak, jak to Luca do Fulvio umí, je vystavěn i tento román na nesmírném množství protikladů - láska a nenávist, přátelství a nevraživost, něha a krutost, zaujetí a lhostejnost... Mohla bych pokračovat.
Jeho knihy, stejně jako tato, jsou plné krutých scén, které ale jako mávnutím kouzelného proutku dokáží přejít v romantické chvilky naplněné něhou a sladkými slůvky a činy.
Jeho hrdinové a hrdinky jsou popsáni uvěřitelně, život se k nim vždy v pravou chvíli otočil zády, aby v sobě mohli najít vnitřní sílu a stát se někým jiným, někým, kým se už dávno narodili.
Vlastně mě to vede k zamyšlení, že tohle je předobraz pro nás všechny... Teprve v tom nejhorším marastu zjistíme, kdo doopravdy jsme.

"Nikdy nikomu nedovol, aby v tobě vyvolal pochybnosti o tom, jakou máš cenu..." (s. 184)

Knihu jsem dlouho nechávala nepovšimnutou v knihovně a jsem šťastná, že její čas nadešel. Užila jsem si čtení, i když ty kruté a negativní scény mi zastavovaly dech a přiváděly husí kůži po celém těle. S čistým srdcem můžu ale knihu doporučit.

37 13.09.2022

Když jsem ve čtenářské výzvě viděla téma "Kniha od autora mého dětství", byla pro mě jasnou volbou Božena Němcová. Ani nevím, kolikrát jsem četla Babičku. Ovšem Pohorská vesnice pro mne byla opravdovým oříškem. Ne tak příběh, jako použitý jazyk mi byl ze začátku velmi těžko srozumitelný a čtení mi i proto trvalo více než 3 týdny. Musela jsem se mnohem víc soustředit a abych pochopila význam některých slov, bylo třeba si je dohledat.

"To srdce lidské podobá se mnohdy moři: je bohaté, hluboké, nevyzpytatelné a klamné jako ono, plno krás a divů, plno i hrůzy."

Jedná se ale o krásný, i když bolestivý příběh vesnických obyvatel. Láska, přátelství, soucit, ale také boj, vzdor, vztek a bolest. V tak útlé knížce je mnohé, co by za slovo stálo.
Lidé se nemění. Mnohé charaktery lze potkávat i v dnešní společnosti. Jen jsou mnohdy lépe schované pod umně vytvořenými maskami. A stejně jako lidstvo dříve spojovala čest a rozdělovala zrada a bylo zatěžko hledat zřídlo sváru, dnes je to snad ještě složitější. Časy se mění, často nevíme, čemu věřit nebo naopak nevěřit. Je ale důležité hledat něco, co lidi opět spojí, nikoli rozdělí.

"Hudba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. - Pro city, pro něž by v žádné řeči slov se nenašlo, ona má výrazu, v ní každý najde ohlasu."

37 26.02.2022

Kde končí dobro a začíná zlo? Může každý lidský čin mít zcela dobrý a ušlechtilý začátek, i když se cestou změní v něco zcela děsivého?
Zdá se, že ano.
Tahle kniha mi doma ležela snad nějakých 8 let. Nikdy jsem ale neměla odvahu ji otevřít. Film jsem nikdy neviděla a myslela jsem si, že je to nějaký krvavý horor. Ale pak přišla debata v práci právě nad tímhle příběhem a tak jsem si řekla, že mu dám šanci.
No dobrá. Krve tam na můj vkus bylo dostatek. Ale krom toho tam byla i akce, napětí a tajemno. Konec se dal tak nějak předpokládat, což mi ale dojem z knihy určitě nenarušilo.
I přesto přese všechno mi Dr. Lecter tak nějak zaimponoval, hlavně svou osobností a nedivím se Clarice, že to cítila podobně. Nemusela jsem být v jeho přítomnosti a hledět mu do očí a stejně jsem se cítila, jakoby seděl naproti mě a viděl až na dno mé duše.
A i když se teď můj názor na knihu a hlavně příběh změnil, ta obálka je pro mě snad ještě hrůzostrašnější (ta můra a červené oči, nic příjemného na pohled).

37 28.06.2020

Ve chvíli, kdy jsem tento román brala do rukou, jsem netušila, jak hluboce mne jeho děj a především verše zasáhnou. Několikrát se mi stalo, že jsem knihu musela odložit a dlouze přemýšlet. Nejen nad životem Villona v tak kruté době, jakou byl středověk, ale i nad životem svým. A jak už bylo v jiných komentářích řečeno, je zjevné, že za těch několik století se ve společnosti mnohé nezměnilo.
V této knize jsem se poprvé ve svém životě setkala jak s Villonovým dílem, tak i s úžasným stylem psaní paní Loukotkové. Nebylo v knize místo, kdy bych se nudila.
Co chvíli, ztotožňovala jsem se s tím, o čem Villon básnil. Mnohé verše jsem si opsala a vím, že mne budou ještě dlouhou dobu provázet, jako například tento:
"Když smutek na mne sáhne v dojetí
a bez štěstí si připadám tak sám,
váš sladký pohled stesk můj rozdrtí,
jak pápěří je znenáhla tentam.
To zrno víry, jež k vám zasívám,
mi záhy vzejde k netušeným žním:
jak káže Bůh, tak o svou sadbu dbám.
Ej, náležíme k sobě, dobře vím."

37 16.02.2019

Když jsem byla ještě jako žákyně na ZŠ úplně fascinovaná historií starého řecka a Říma, kniha mě doslova pohltila a přečetla jsem ji minimálně třikrát. Ještě dnes, po mnoha letech si mnohé příběhy pamatuji, jak moc se mi zpracování a vyprávění líbilo.

37 24.09.2018