Zmizelá Šumava
Jan Fischer , Emil Kintzl
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248581/bmid_zmizela-sumava-LmV-248581.jpg
5
105
105
Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.... celý text
Přidat komentář
Na knize nejvíce oceňuji její grafické zpracování. Obsah znám víceméně z videí na streamu jejichž přidanou hodnotou oproti knize je Emil sám o sobě, ale i tak bylo radostí si příběhy v klidu připomenout a mít možnost si zblízka a dlouze prohlédnout dobové fotografie. Myslím, že se videa s knihou dobře doplňují (i když by se mi líbilo, kdyby byla kniha stran informací hutnější, což tak trochu očekával) a závěrečná mapa s odkazy na stream je příjemnou třešničkou.
Graficky, obrazově velmi pěkné. Obsahově zajímavé, ale bohužel informace jsou často z druhé ruky, jedna paní povídala, nejsou ověřovány na základě písemných pramenů, některé interpretace jsou velmi laické, nepoučené a tím pádem zavádějící. K některým osobám se i v archivech dalo najít víc. Škoda.
Emil Kincl byl velký člověk milující Šumavu, a je skvělé, že tyhle jeho vzpomínky a sebrané příběhy vznikly.
Moc hezká kniha. Na Šumavě jsme byli loni poprvé a určitě se tam ještě vrátíme. Příběhy ze života a vkusně doplňené fotografiemi. Díky CV!
Příběhy o lidech a místech Šumavy, která už jen tak nenajdete, se poslouchaly krásně. Ráda jsem se protloukala místy, která jsou pro mě známá i neznámá. A hlas Petra Štěpánka je bonus navíc. Doporučuji.
Emil Kintzl Šumavu miloval a na knize to je vidět. Ovládá umění zkratky. V krátkých kapitolkách o nejrůznějších šumavských místech, lidech a událostech vždy vystihne podstatu a umně propojuje minulost se současností.
Uz 7 let jezdím na zimni dovolenou do Železné Rudy. Šumava je proste nádherná, a takhle knížka plna krásných fotografií a neskutečných příběhu ze života je ještě úžasnější.
Dýchá atmosférou. Příběhy jsou tak nějak, jak který... Ale příjemně se to poslouchalo v podání P. Štěpánka.
Pěkný doplněk k televizní sérii. Krásné historické fotografie, příjemný průvodní text.
[audiokniha]
Krátké příběhy ze skutečně dnes skoro "zmizelé" Šumavy.
Příběhy jsou malými klenoty protože s trochou trpělivosti v nich poodkryjete nejen jakýsi úvod do smutné historie tohoto drsného, ale o to víc pracovitého a zbožného kraje. Taky křehké náznaky křesťanských kořenů Evropy. Škoda, že většina dobrých zvyků je dnes spíš minulostí :'(
Skoro zmizelé píšu proto, že například duch skautingu z 10. kapitoly, zmasakrovaný dvěma totalitami a současným konzumizmem, přece jen (podpořen třeba celosvětovým Jamboree) stále přežívá, stejně jako zbožnost prostých i vzdělaných lidí.
Příběhy jsou svým způsobem jednoduché, snad až natolik, že se moderního člověka nemusí dotknout, zejména v audioknize bez fotografií s kraťoučkými kapitolami . . .
Petr Štěpánek načetl dobře ladící barvou hlasu, profesionální dikcí i vlastním životním postojem v pozadí, co se v hlasu nezapře
5/5
Nenadchlo, nejsou to mnohdy příběhy, jako spíš krátké příhody. Čekala jsem něco kompaktnějšího. Rodáky asi potěši.
"Jestli chceme někoho soudit, měli bychom si navléci jeho boty a projít se cestami, kudy se ubíral on..."
Šumavu mám nesmírně ráda, na některá místa zmiňovaná v příbězích pana Kintzla jsem se, někdy snadno, jindy "potají", už také dostala. Chybělo mi jen přečtení této hodnotné knihy. Je mi líto, že tak vitální člověk skončil svoji životní pouť nešťastnou náhodou, byť na své milované Šumavě.
Nejsou to obyčejné příběhy. Jsou to příběhy a osudy lidí z minulých časů. Tyto příběhy byly ovlivňovány nejen přírodou, ale i velkými politickými změnami dvacátého století. Doplňující fotografie dokumentují historii tohoto překrásného kraje.
Kniha vám představí všemožná zákoutí šumavských hvozdů očima a vyprávěním místního rodáka. Sebeotrhanější chalupa i časem ohlazený památníček s téměř nečitelnými písmeny dostane novou tvář a vzbudí váš zájem pokud znáte jeho příběh, jeho důvod vzniku, osudy jeho současníků.
Šumavu s tímhle "bedekrem" uvidíte zase jinak.
Velmi zajímavá knížka. Je až neuvěřitelné kolik vesnic a míst bylo zničeno, ať už kvůli odsunu obyvatel nebo vojenskému újezdu Dobrá Voda.
Moc pěkně napsaná kniha , i když o neveselých věcech. Je překvapivé , kolik i větších vesnic zaniklo díky dějinným událostem. Byla to těžká doba. Mě knížka zlákala k brzké návštěvě toho kraje, už teď se moc těším. A je mi líto pana Kintzla, sice už není mezi námi, ale jeho stopa je velmi výrazná a nezapomenutelná.
Překrásně zpracovaná kniha příběhů a hlavně fotek z mé milované Šumavy. Psáno s nadhledem i jistou dávkou objektivity. Časy minulé už dávno odvál vítr jako písek na Sahaře a je mi opravdu líto, že tolik vesniček, tolik krásných míst padlo za oběť rádoby svrchovaným mocipánům. Štěstí, že mezi námi jsou ale pamětníci jako pan Kintzl.
(SPOILER) Je zde v jednom komentáři povzdech, že pan Kintzl nedoložil to, o čem píše, odkazem na jakési písemné prameny. Jde o naprosté neporozumění: pan Kintzl nepsal dějiny Šumavy. "Jen" svoje vzpomínky, popis míst, která navštívil a měl rád a také o lidech, se kterými se tam setkal. Zachoval tímto svým dílem vzpomínek pamětníka alespoň zlomek paměti na obce, statky, mlýny a továrničky, které komunističtí zločinci často zcela zničili a chtěli je, i s jejich původními majiteli, naopak z dějin úplně vymazat. A o kterých žádné velké dějiny Šumavy nikdy detailně psát nemohou a nebudou. Já osobně propagaci turistiky na Šumavě moc nemiluji, její výsledky jsou bohužel dnes už i známy: třeba v zimě v denním tisku výzvy starostů Kvildy, Modravy atd. aby tam lidé už nejezdili, že je tam přecpáno a aby jeli raději někam jinam… Já sám už na Šumavu přestal jezdit vůbec (i když žiji na okraji, stovky cyklistů a dnes hlavně elektrických „cyklistů“ třeba na Poledníku skutečně nemusím) a jezdím jen do bavorské části Böhmerwaldu, který se ovšem dnes celkem nesmyslně jmenuje Bayerscher Wald (což původně byly trochu jiné kopce). Ovšem, kdo si přečte nebo dokonce koupí knihy pana Kintzla, ten asi stádnímu, byť je právě „in“, cestování na Šumavu nepodlehne.
Knihy (myslím všechny tři díly) jsou velice pěkné, nejen zajímavý text, ale i fotografie, současné i historické snímky (které mne zajímají nejvíce). Škoda jen, že ač velký znalec Šumavy, i tak mohl ve svém díle obsáhnout pan Kintzl jen Kašperskohorsko, Pláně a Železnorudsko, ne už i jižnější část Šumavy, Prachaticko a zvláště Krumlovsko, Lipensko či Pošumaví, Kaplicko nebo dokonce Novohradské hory, které k Šumavě vlastně také patřily (a patří i svým osudem). I tak velký dík. A protože pan Kintzl už není mezi námi a sám ve svých textech vždy zesnulým přátelům či známým popřál tam nahoře něco pěkného, tak tedy si dovolím panu Kintzlovi s poděkováním popřát mnoho krásných turistických tras, které tam „nahoře“ vyznačí pro ty, kteří také mají rádi Šumavu a přijdou tam po něm.