Všechny touhy vedou do Říma

Luca Di Fulvio umí napsat opravdu krásný příběh. Námět knihy je skvělý, ale mým hlavním problémem bylo až příliš černobílé vykreslení postav. Hrdinové jsou buď stoprocentně kladní, nebo naopak čistokrevní záporáci, což působí trochu nerealisticky. Děj mi navíc přišel místy zbytečně natažený, což knize ubírá na tempu a celkovém dojmu.

(SPOILER) Krásný, dojemný příběh.

Ke konci mi knížka přišla slabší, boje na mě moc nezapůsobily a konec mi zase připadal neúměrně pohádkový vzhledem k jinak realistickému a krutému vyobrazení společnosti. Ale na druhou stranu jsem ráda, že po tom všem to neskončilo negativně, vždyť víc než cokoli to byl příběh o nalezené rodině. Stejně mi ale závěr připadal zbytečně rozvláčný.

Zaujal mě i Albánec. Stejně jako Pietro jsem ho nakonec nedokázala nenávidět. Byl rozhodně nejkontroverznější postavou, a dopřát mu šťastný konec se zdá stejně neuspokojivé jako špatný.

Zarazilo mě, že si Nella najednou přestala dělat hlavu s tím, že v Italském království, k němuž nyní patří i Řím, je stále hledanou osobou. Ale asi je fakt, že může být klidná, když se mají sotva čeho chytit.

Taky se mi nezdálo, že by knížete měla tolik těšit fotka umírajícího syna. Chápu, že ho uspokojovala myšlenka, že padl v boji za dobrou věc, ale mít radost z toho, že má ten okamžik navždy zachycený? Vůbec se mi nechtělo věřit, že všichni najednou obdivují Pietrovy fotografie, když i hraběnka a kníže museli zažít trápení, aby je skutečně pochopili.

Ale dobře, přestanu hnihopišit. Hezká knížka.

Dnes jsem si vypůjčila knihu Všechny touhy vedou do Říma a zjistila jsem, že jsem ji už před lety četla. Ráda se vracím do Itálie, mám ráda historii i jejich kulturu. V Římě v roce 1870 vládne papež a my se zde setkáváme s hlavními postavami. Sledujeme osudy Pietra, šestnáctiletého sirotka a Marty, patnáctileté dívky, kterou v cirkusu vychovává artista, Mela, který pátrá po svém původu a hraběnky Silvie, která chce pro všechny svobodu. To vše se děje na pozadí bojů, kdy "padá" papežský stát a italské vojsko ho připojuje k Itálii. Oceňuji mapičku pamětihodností, kdy jsem se mohla znovu procházet a kochat ulicemi Říma. Je mi líto, že nás vynikající vypravěč Luca Di Fulvio neobohatí o další knihu.

Od Di Fulvia bych dokázala přečíst i telefonní seznam

(SPOILER) Hezký a poutavý příběh. Normálně takové oříběhy nečtu a nebaví ně, ale tento byl opravdu zajímavý a čtivý. Konec už mi ale trochu vadil, vše zalité sluncem a všichni šťastní a spolu pod jednou střechou aa pořád to dál popisovat...to už mi přišlo moc :D

Po druhém přečtení musím říct, že tahle kniha pro mě zůstává jediným nejslabším titulem autora. Zatímco jeho ostatní díla mají silnou atmosféru, výrazné postavy a chytře vystavěný děj, tady mi mnoho věcí přišlo spíš průměrných. Příběh sice místy funguje a některé pasáže mají dobrý nápad, ale jako celek nepůsobí tak sevřeně ani zapamatovatelně. Druhé čtení bohužel nepřineslo nic zásadně nového, spíš jen potvrdilo první dojem. Nejde o vyloženě špatnou knihu, ale ve srovnání s autorovou tvorbou prostě zaostává.

Úžasně dojemný příběh, uklidňující, člověk pořad nemusí číst thrillery :-) Jsem nakonec rád, že autor v závěru některé ústřední postavy neposlal na pravdu boží ...

Když to člověk bere, že čte takovou víceméně pohádku, tak je to docela čtivě napsané a dá se to. Můj šálek kávy to moc není, ale i tak mě to celkem bavilo. Konec byl tedy zbytečný a zbytečně dlouhý.

Tak zde jsem se opravdu nějak nenašla! Po chlapci rozdávajícím sny jsem se těšila, ale tohle roztahané melodrama mě tedy za srdce nechytlo a do čtení jsem se tak od půlky knihy musela vyloženě nutit.
Tak nějak se dalo vytušit již skoro od začátku, kam celý děj povede. Všechno bylo tak strašlivě ideální, patetické a přeslazené a ten závěr, to tedy bylo něco! (A ne, není to pochvala.) Postavy mě svou fyzickou krásou a dokonalostí ducha i činů postupně vyloženě lezly na nervy. A těch - v této těžké válečné stresové době - dobrosrdečných postav, které hrdinové potkávaly a které by se snad nejdraši úplně rozdaly, to se mi ani nechce uvěřit! No zkrátka z velkých životních sr..., ve kterých jednotlivé hrdiny poznáváme na začátku, se hlavní hrdinové v závěru ocitli snad v přímo samém nebi! Pro mě osobně tedy až úplně neuvěřitelné osudy... :(
Pana Di Fulvia při vší úctě k jeho osobě ještě jednou vezmu na milost a zkusím sáhnout po nějaké jiné jeho knize, udivíme...

I tato kniha Luca Di Fulvia byla čtivá.

Strhující příběh, nedokázala jsem se odtrhnout.

Všechny touhy vedou do Říma ...
A přesně ty touhy řídí kroky hlavních hrdinů této knihy .
Pietro věří, že změní svět pomocí fotoaparátu, Marta se snaží pochopit svět kolem sebe a hraběnka Silvia chce pro sebe a svého adoptivního syna Pietra svobodu a kousek štěstí.
Výpravný román odehrávající se v kulisách právě sjednocovaného Říma roku 1870 .

Dle recenzí jsem se těšila, jak si knížku užiju, nicméně mě bohužel zklamala :/ nějak jsem se nemohla začíst, ani na začátku, ani ke konci. Trošku na mě celý příběh působil uměle, nerealisticky. Knihu tak posílám dál..

Začátek byl skvělý, ale pak se napětí nějak vytratilo.

Luca mě nikdy neomrzí a nikdy mě žádná jeho kniha nezklamala!
Za mě opět vydařený příběh, který člověka ihned vtáhl do děje.
Těším se na jeho poslední knihu a velmi mě mrzí, že jich už přibývat nebude.
Všechny jeho knihy zdobí mojí knihovnu a velmi ráda se k nim opět v budoucnu vrátím.

Příběh začal moc hezky. Od druhé poloviny mi to přišlo slabší, dočetla jsem, ale tuto knihu opravdu považuju zatím za nejslabší od tohoto autora.

Číst by se to snad i dalo, ale stylem je to pro hodně mladé čtenáře - ostatně dva hlavní hrdinové jsou zhruba patnáctiletí. Autor chtěl poučit o vzniku jednotné Itálie, ale šel na to nějak moc zeširoka, melodramaticky a romanticky (o to méně historicky). A svým hrdinům vkládal do myslí a úst značně neodpovídající výrazivo jako "ideály" (nad nimi dumá sirota, která neumí číst a pohybuje se jen u cirkusu), nebo "nebuď patetický" (hraběnka, samozřejmě taky sirota, toto směřuje k čerstvě adoptovanému nevzdělanému sirotkovi). Vylíčení postav proto také značné pokulhává, zejména hraběnka.

Mě bohužel kniha a příběh neoslovili. První část ještě jakžtakž a pak už to bylo takové roztáhle

Z MÉHO POHLEDU!!!
Nazvala bych zpracování příběhu jako parodii na tehdejší dobu. Něco jako
Limonádový Joe.
Knihu jsem dočetla, abych mohla objektivně napsat tento VLASTNÍ názor.
Znovu už si ji určitě nepřečtu.