Carlita.cte komentáře u knih

Durrellův cestopis spojuje fakta s lehce plynoucím vyprávěním o životě na Rhodu a laskavým humorem. Jen ten, kdo skutečně na Rhodu byl a zamiloval si tento ostrov stejně jako Durrell, pochopí, čím je toto místo výjimečné a rád si na něj zavzpomíná prostřednictvím této výborné knihy.

Durrell vzpomíná na své převážně britské přátele, které spojila láska k ostrovu, na kterém jsou prý nejkrásnější západy slunce. Vyprávění zahrnuje cestopisné údaje, historické souvislosti, mnohdy úsměvné příhody s místními obyvateli, ale také úvahy a překrásné popisy ostrovní krajiny. V Setkání s mořskou Venuší nechybí příběh o rhodském kolosu a mohutnému obléhaní ostrova, které mu předcházelo a věku johanitských rytířů. Zároveň jdeme spolu s Durrellem po stopách antických měst, ale poznáváme i život prostých obyvatel a mnohé mýty a pověry, kterými se řídí.

4 28.07.2016

Skvost psychologické literatury, krásné čtení. Ač Havlíček líčí děj s chladnou hlavou a žádné z postav nedává do vínku jen obdivuhodné vlastnosti, nepůsobí Štepka jako nesnesitelná a nehezká osoba, ale jako přímá žena, která se nesnaží skrývat své pravé nitro. Ač vrstvy její osobnosti nejsou příliš složité, nacházíme v nich opravdový ryzí cit, něhu a nesplněnou touhu po děťátku. Přerod městské dívky z bohatých poměrů v silnou ženu vedoucí celé Vejrychovsko a nesoucí těžké břímě v podobě vypočítavého manžela zachytil Havlíček neopakovatelným způsobem a právem se jeho dílo řadí k jednomu z nejlepších českých psychologických románů.

Doporučuji ke čtení také nepřekonatelného Neviditelného a návštěvu Havlíčkovy rodné Jilemnice.

10 28.07.2016

Tato kniha mě úplně minula, vůbec mě nebavila. Celkem dlouho trvalo, než jsem se s jednotlivými postavami seznámila a pochopila, jaké je v povídce jejich místo. Bezvýraznost postav mi celkem často způsobila, že jsem pomalu nepostřehla, že v další povídce čtu o jiných hrdinech, protože se pořád povídá o něčí sestřenici, sestře nebo rodičích s podivnými jmény jako Quennie, Muriel, Mariel, apod..

Nobelova cena nebo Ne-Nobelova cena, tohle byla nuda. Margaret Atwoodová...To je jiné kafe!

2 28.07.2016

I přesto, že se kniha četla dobře, postrádala jsem někdy hlubší a realističtější momenty příběhu, který je místy podobný spíše pohádce než skutečnosti. Často převládá patos červené knihovny nad opravdovým sdělením. Jako relax dobrá, ale žádná velká literatura, která si zaslouží tak vysoké hodnocení, to rozhodně není...

2 28.07.2016

Ravensbrück je románem, který mne strhl především svým reportážním tempem a upřímností s jakou k Mileně Jesenské přistupuje. Ta je zde představena jako žena, které zachránila mnoho životů, ale také jako žena, která trpěla občasnou kleptomanií, rozhazovala otcovy peníze a na svoji malou dceru nakládala břemeno těžší, než mohla jedenáctiletá dívka unést. Vedle příběhů o její tvrdohlavosti stojí příběhy o tom, jak otci pomáhala ošetřovat raněné vojáky z první světové války, kterým otec navrhoval protézy namísto jejich chybějících čelistí či znetvořené tváře. Milenin život zde není minimalizován pouze na vztah ke Kafkovi, ale je pojímán v celé šíři a období jejích posledních čtyř let je líčeno na základě dosud nepublikovaných svědectví. Mileně Jesenské jistě prospělo, že o ní napsal zahraniční spisovatel, který k tomuto tématu přistoupil objektivně a nezatíženě.

4 28.07.2016

Ač je v popředí příběhu vztah Krise k Harey, zaměřuje se Lem na vědecký popis planety Solaris a vědu zvanou solaristiku, snažící se pochopit způsob, jakým planeta funguje a reaguje na lidské snahy o navázání komunikace. Lem nezúčastněně popisuje zvláštní jevy na planetě, které nemají lidé šanci pochopit, a poukazuje na lidskou slabost a sebevědomí, s níž přistupuje k pochopení neznámého bytí. Z příběhu dýchá odcizení, stísněnost a strach. Zvlášť začátek knihy na mě působil vyloženě hororově, ačkoli pocit stísněnosti mě neopustil ani do posledních řádek.

14 28.07.2016

S tímto hrdinou nebudete sympatizovat, dost možná vám bude i protivný, ale v jeho sebevědomém vidění světa je zároveň také komika a přitažlivá výstřednost.

Paměti Barry-Lyndona jsou zprávou o jednom ne-ctnostném, ne-morálním a ne-charakterním člověku, který přesto (a možná právě proto) dosahuje všeho, co si zamane. Nemá servítky, limity a ohledy, proplouvá životem s neuvěřitelnou lehkostí a dokáže se vyvléknout z každé svízelné situace. S Barry-Lyndonem nemusíme souhlasit, jeho praktiky se nám můžou hnusit, ale nemůžeme popírat, že svět je plný takových „hrdinů“ a že literární pomníky se nestaví jen ctnostným heroickým osobnostem konajícím neskonalé dobro. Život je dobro i zlo, láska i nenávist, pravda i lež a Barry-Lyndon je člověk, který žije v tomto světě.

1 28.07.2016

Povídka od Petry Soukupové Možná zítra se mi líbila nejvíc. Vnitřní monolog ženy, která očekává druhé dítě a zvažuje, zda je na jeho příchod vůbec připravena, je mistrným nahlédnutím do ženských a mateřských pocitů. Střet toho, co od ženy očekává okolí a toho, jak vnímá samu sebe, není zrovna tím, jak si společnost představuje ženu, kterou nenaplňuje nic jiného než starost o děti. Postava Karolíny odhaluje vnitřní uvědomění mnohých žen, které poznávají, že jejich život se narozením dítěte automaticky nenaplňuje. Pocity frustrace a vnitřní vyčerpanosti z neustálé starosti o domácnost a děti, výčitky svědomí, zda je vychovávají dobře, jakož i jistá odevzdanost jejich roli je zde upřímně popsána navzdory společenskému stereotypu ve vnímání ženy-matky.

1 29.06.2016

Hlavním motivem knihy je příběh Tomáše, kněze okolo čtyřicítky, který se rozhodne, že se vzdá své služby poté, co naváže vztah s bývalou spolužačkou Annou. Ačkoli se zápletka může zdát jednoduchá, je místem pro řadu větších či menších epizod odkrývajících Tomášovu frustraci z osamělého kněžského života, ale i nervozitu z nové role manžela a otce.

Nonstop Eufrat je typ knihy, z níž budete mít požitek, když si ji skutečně přečtete a nelze ji nějakým určitým způsobem popsat. Na to obsahuje příliš mnoho drobných nuancí a pasáží odkazujících k víře, modloslužebnictví, právu na štěstí, jakož i pokrytectví a neschopnosti respektovat cizí rozhodnutí jít svojí vlastní cestou. A tím je kniha pozoruhodná, protože i když nevěříte a je vám téma náboženství vzdálené, nebude vám přesto vzdálený tento příběh.

4 29.06.2016

Nádherná kniha nejenom pro mladé čtenáře. Podle mého názoru je to nejpovedenější Gaarderova kniha stojící neprávem ve stínu Sofiina světa.

Příběh je plný originálních nápadů, jako je dokonale vymyšlený svět karet, který se řídí dle karetních hodnot a barev, stejně jako postava žolíka, která v má v románu velmi důležitou roli a odkazuje na otce, sběratele karetních žolíků, neustále hledajícího smysl své existence. Kniha na mne zapůsobila také svojí otevřeností k dospělým tématům, resp. tématům, které se obvykle v dětských knihách z opatrnosti nevyskytují, jako je otcův problém s alkoholem, jehož hlubší příčina vyvěrá z faktu, že byl synem německého vojáka, což byl za války neodpustitelný hřích. Obdobně netradiční je zobrazení disfunkční rodiny postrádající matku.

Knihu, díky níž budete na žolíky už navždy pohlížet jinak, vhodně a citlivě doplňují ilustrace od Josefa Mištěry v celkově velmi povedeném vydání nakladatelství Albatros. Ještě dodám, že překladatelka Jarka Vrbová byla za překlad v roce 1997 oceněna Zlatou stuhou.

4 29.06.2016

Carol Birchová se v doslovu přiznává, že příběh je smyšlený až na dvě události, setkání londýnského chlapce s uprchlým tygrem, kterého si pohladí po čenichu a příběh kamarádů, kterým je losem určena role střílejícího a oběti. Tyto dvě „skutečné“ události jsou důležité, neboť nic jiného v knize vlastně nenajdete. Přišlo mi, že autorce tyto dvě události přišly natolik inspirativní, že je spojila do jednoho příběhu a kolem nich vytvářela pouze nutné pojivo. Postava Jaffyho ani ostatních není výrazně propracována, vlastně mně ani nepřišla nijak sympatická, takže jsem si k ní nevytvořila žádný vztah. V souvislosti s touto knihou se hovoří o Melvillově Bílé velrybě a Charlesi Dickensovi, což mi přijde naprosto přehnané a zřejmě to má vytvářet jisté (pro mě klamné) očekávání z knihy.

1 29.06.2016

Vyprávění příběhu je chladné a výstižné jako Baratt sám. Ústředním tématem likvidace hřbitova i vedlejšími epizodami (vztah k prostitutce, napadnutí Baratta, představa utopického města, postava doktora Guillotina) román odkazuje k tématu blížící se revoluce. Líčení likvidace hřbitova vytváří děsivou atmosféru ladící se soumrakem starého společenského řádu a přináší důležité varování: kdo se nerozloučí se starými poměry, bude ztracen.

Čistý nebyl špatný, i přesto znám historické romány, které mne svým dějem a vtáhly mnohem silněji. I přes zajímavou tématiku a styl přítomného vyprávění na mne kniha přece jen působila chladně.

29.06.2016

Kniha Michaela Třeštíka je pozoruhodná nejenom tím, že autor zpracovává intimní vzpomínky na své rodiče, ale také proto, že se dá číst jako historie dvacátého století perspektivou jedné „obyčejné“ rodiny. Autor vypráví příběh poutavě a s jemnými detaily, přestože by téma mohlo svádět k sentimentalitě. Přepisy z deníků otce, které si psal na frontě nebo úryvky z matčiných vzpomínek jsou silné a to co, k nim autor dodává je vždy citlivým doplněním souvislostí. Vyzdvihla bych také názvy kapitol, které představují esenci následujícího textu a utkví vám v paměti. Jediným kazem na jinak krásné knize jsou časté překlepy, kterých je v knize nepočítaně.

5 29.06.2016

Hlavní osu knihy tvoří události související s osvojením romských chlapců, které se i přes každodenní úporné snažení rodičů nedaří vychovat k čestnosti, upřímnosti a morálce. Boučková na dřeň odhaluje řadu zklamání, které s kluky prožívá, ať už jsou to krádeže, útěky, drogy, nebo jejich nechuť podřizovat se jakýmkoli pravidlům. Spisovatelka zde upřímně hovoří o svých nadějích, zklamáních i výčitkách, které pociťuje z „nepodařené“ výchovy. Autorka v knize vytvořila hlubokou a upřímnou zpověď o nevydařené adopci.

6 29.06.2016

Pí a jeho život je zvláštní kniha, na kterou bude čtenář myslet ještě dlouho poté, co ji dočte. Začátek knihy se může zdát místy nudný, ale až později čtenář zjistí, že tvoří nutný úvod do mořského dobrodružství, které nastupuje zhruba až od sto třicáté stránky. Mile mne překvapilo, jakým způsobem se rozvíjel vztah mezi chlapcem a tygrem, který zůstává neustále divokou šelmou a nikoli nějakým personifikovaným vyjádření boha nebo podobně.

Yann Martel si s námi pohrává již od začátku, když mu věříme, že se někdo jmenuje podle bazénu, nechá si říkat písmenem řecké abecedy vyjadřujícím nekonečnost a ztroskotá na člunu se smečkou divokých zvířat. Všechno mu věříme, tak proč jsme na konci tak rozčarováni? Příběh může někoho odrazovat, zvlášť pokud nabude dojmu, že se nám autor snaží předložit hlubokou pravdu ve stylu new age (často srovnáváno s P.Coelhem), ale osobně mě kniha svojí jinakostí a netradičním vyústěním mile. Konec umožňuje mnohovrstevnatý výklad a i přesto, že většina čtenářů bude pociťovat silný pocit neukončenosti, stojí za to k němu dospět a udělat si na něj vlastní názor.

3 29.06.2016

Začátek knihy je strhující, ale tempo postupem slábne. Nevadilo mi, že detektivní téma v příběhu ustupuje, abychom se více seznámili s Brigittou nebo s motivací vraha, ale to, co začalo rozmáchle, se zpomalí a konec na mě vyloženě působil hekticky, jakoby chtěl spisovatel příběh co nejdřív utnout.

Historický exkurz mi nevadil, ale současná politická situace v Číně byla v románu podána jaksi neživotně a nevěrohodně, možná to bylo tím, že nebyly tolik propracovány postavy Chung a jejího bratra. Zcela nuceně a nedůležitě působila v knize snaha představit Brigittu Roslinovou jako kdysi mladou revoluční stoupenkyni Mao Ce Tunga (aby se tak zřejmě více umocnilo „čínské téma“). Kniha se mi i přes pár nedostatků líbila, ačkoli milovníky severské krimi může odradit to, že v této knize v prvé řadě o vyšetření vraždy vlastně nejde…

3 29.06.2016

Autor dnes již kultovní knihy nás provází podivným světem pěti dcer Lisbonových, které hodlají spáchat sebevraždu. Tato skutečnost je vyzrazena na samotném počátku příběhu, z čehož lze usuzovat na to, že se autor nedává cestou přímočarého šokování, ale naopak kolem aktu sebevražd buduje hutnou atmosféru. Všech pět sester Cecilie, Lux, Bonnie, Mary a Therese vyrůstají v rodině, kde panují přísná pravidla a dívky se tak nemohou vídat s kluky, nosit make-up, poslouchat moderní hudbu apod. Pro své vrstevníky představují tajemství, jakousi podivnou postavu, po které nepřestávají toužit.

Téma sebevražd Lisbonových dívek je sice excentrické, ale pro autora představuje jakýsi snový, mýtický svět, ve kterém odkazuje ke skomírajícímu Detroitu, vyčpělé morálce a povrchnosti americké střední vrstvy. Ze stránek jakoby vycházel odér zahnívajících květin, rozpadlých růží, ženského parfému z oblečení, které už dlouho nikdo nenosí, to vše na pozadí amerického předměstí města, které již několik let symbolizuje skon amerického snu.

4 29.06.2016

Výjimečný český psychologický román, dle mého názoru nejucelenější Havlíčkovo dílo. Nádherná čeština a nezvyklá souvětí, radost číst!

Román, o střetu Petra Švajcara s prokletím rodu Hajnů, je i přes svou rozsáhlost doslova strhující. Nejsou zde žádná nudná místa a děj má neustále spád. Atmosféra románu je velmi tíživá a dusivá, přesto se nelze od knihy odpoutat. Čtenář je hnán touhou zvědět, co vše je Petr Švajcar ochoten položit na oltář své touze po „dokonalém“ životě. Disfunkční rodinné vztahy tak typické pro Havlíčkovu tvorbu, v Neviditelném dostávají zase trochu jinou podobu.

Jen upozorňuji další čtenáře, aby si dali pozor na některá vydání této knihy od nakladatelství XYZ, ve kterém chybí text - kniha obsahuje nepotištěné strany.

6 25.06.2016

Červený stan je příběhem o Díně, jedné z méně známých postav ze Starého zákona. Autorka Dínu vylíčila jako silnou a nezávislou ženu, které se v mužském světě daří rozvíjet vlastní schopnosti a pomáhat ostatním ženám přivádět na svět potomky. Diamantová interpretuje biblickou pasáž o Díně originálním způsobem a naráží na otázku, do jaké míry byly dějiny výsledkem patriarchálního vidění světa a byly interpretovány podle momentálních potřeb mužského pokolení.

Nejsilnější téma knihy je bytostně ženské - červený stan je totiž místem, kde se setkávají menstruující ženy, aby dva tři dny sdílely čas jen spolu a tím projevovaly úctu svému ženství. V knize je červený stan symbolem síly života, ženství a koloběhu zrození. Diamantová hovoří o všech důležitých fázích ženského života, hovoří o nich s láskou a porozuměním. Možná proto je Červený stan tak oblíbený, protože v něm autorka uctila vše, čím žena během života prochází. Ať už je to první menstruace, vstup do sexuálního života nebo narození dítěte. Tyto konstanty ženského života se ani od biblických dob příliš nezměnily, v moderním světě jsou však často potlačovány nebo odsouvány do pozadí jako něco nedůležitého.

4 25.06.2016

David Smith je zamindrákovaný umělec, který není schopný překročit svůj stín a bere se k smrti vážně. Očividně nedospěl k takovému stupni duševní vyspělosti, aby si uvědomil, že hodnotu svým sochám dává on a nikoli jeho okolní (rádoby) umělecký svět. Nesympatický hrdina na jednu stranu chce dávat svůj život za umění, ale jak vidíme, plete si umění s uznáním a prodejností jeho soch. Typické bolístky uměleckého světa a jejich odvržených dětí - „zneuznaných“ umělců, tady byly už tolikrát a v tolika zpracováních, že by v tom originalitu těžko mohl někdo hledat. Hlavnímu hrdinovi absentuje jakýkoli náhled, nedej bože i smysl pro humor. Neustále se plácá ve svém dosti zvadlém egu.

Obecně mi vadilo, že tento komiks je protkán neuvěřitelným množství klišé, které už tady byly a v mnohem působivějším a originálním provedením. Harry jako smrt, s níž David hraje šachy, ubrečený nedoceněný umělec, bombastické sochy, aby bylo každému jasné, jak je ten náš život nešťastný a vyprázdněný, ale za lásku stojí za to žít…

Co se týče kresby, působila na mě opět sterilně a komisně. Výrazový rejstřík postav byl značně omezený, v podstatě byly buď vážné, nebo po sobě exaltovaně křičely. Komiksový styl Scotta McClouda je podobný jako třeba u Craiga Thompsona, ale jeho Pod dekou vyniká tím, co Sochař postrádá - lehkost, upřímnost a originalitu.

6 25.06.2016