O čem ženy mlčí

Nevím, jak je to možné, že snad všechny tyto povídkové sbírky na nejrůznější témata na mě působí úplně stejně. Vyberu si je většinou kvůli tématu, často proto, že v nich najdu povídky mých oblíbených autorů a pak...nic...v naprosté většině případů mi žádná z povídek nijak výrazně neutkví. A přitom delší romány těch stejných spisovatelů mám moc ráda.

Krátké příběhy, vcelku zajímavé o takovém běžném životě. Až na dvě povídky Dohazovac a ta další, byly zajímavé.

rychlé odpočinkové čtení pro letní odpoledne. Každá povídka jiná, po náročné četbě jiných knih, proč ne?

Pri cteni teto knihy jsem pochopila, ze kratke povidky nejsou cteni pro me. Mozna proto nemohu hodnotit moc objektivne. Nicmene krom jedne nebo dvou jsem cetla vsechny, vsechny nejakym zpusobem zapusobily, nicmene z povidek mi vyplynul ten zaver, ze o tajemstvi zen je lepsi, kdyz pisou opravdu zeny.

Na jednu stranu sobotní odpočinková kniha, na druhou stranu dost na zamyšlenou. Dotklo se mě to možná, proto že jeden z příběhů je mi dost blízký a tak jsem přemýšlela i o ostatních, že to fakt může být dost složité, mít takovou 13. komnatu.

Povídky se dají rychle přečíst. Nejvíce mě zaujaly ty od Kateřiny Tučkové, Josefa Moníka a Marka Epsteina.

Musím říct, že u některých povídek mi bylo líto, že už končí a bývala bych si dala nášup v podobě dalších kapitol. Knížku jsem zhltla jako velkýho nanuka.

Mala kniha povidek, ne uplne spatna, ale ani nic uplne extra - zkratka povidky, coz je zanr, ktery moc nemusim. Je to ukazka toho, ze kazdy neco taji a je to pochopitelne. Nejvic se mi asi libila hned ta prvni povidka, ta od Kateriny Tuckove.

8 povídek od 8 autorů,
# vztahy, děti-mateřství, cestování, práce, sex, nevěra.
Celkově spíš průměrná kniha. Ale líbila se mi povídka od Petra Šabacha “Jeden za všechny“, jejíž motto je “O čem mlčí muži“. Děj se odehrává v dobách zahnívajícího socialismu, kdy každý kolektivní výlet na západ od našich hranic skrýval v sobě riziko, že někdo emigruje. Proto, jakékoli oddělení jedince od stáda vyvolávalo hysterické představy o fatálních následcích pro všechny v případě, že se zatoulaný nedostaví včas k transportu zpět do socialistické reality. A to i přes to, že byl hlavní hrdina všemi ostatními zpočátku k takovému “toulání“ hecován a dokonce všemi i finančně podpořen. Učebnicová ukázka české chlapské sounáležitosti v praxi :-).

Kniha krátkých povídek o problémech dnešních žen vhodná pro malý formát na cestu nebo na dovolenou.

Další příspěvek z edice Česká povídka. Ráda po nich sáhnu, protože mi už několikrát představili autora, kterého jsem do té doby neznala. Témata tohoto vydání jsou v podstatě banální – ženy tají problémy v manželství, nechtěné mateřství, nenaplněný život, strach z nevěry nebo citový chlad. V podání předních českých autorů to ale není nuda a jedno malé zpestření v podobě toho „o čem muži mlčí“ bylo zábavné.

Povídky na zadané téma O čem ženy mlčí, některé jsou opravdu zajímavé a vtipné, bohužel u některých spisovatelů hodně krkolomné, jako by byly přes noc šité na míru jen aby bylo splněno zadané téma nakladatele. Za mě půl na půl, proto dávám tři hvězdičky, ale do ČV splněno.

Takové rychlé čtení na jedno odpoledne, když venku prší. Neuchvátí, ale ani neunudí.

Zatím nejhorší z této jinak moc povedené edice, kterou jsem četla...Sem tam hezká myšlenka, ale jako celek je to slabota...bohužel.

Očekávala jsem od knížky mnohem víc. Stále jsem čekala tu perlu, kvůli které to stojí za to číst. Bohužel, žádné WOW se nekonalo :-(

Ženy mlčí o mnoha věcech a tato sbírka povídek nám může napovědět, která ožehavá témata si ženy nechávají pro sebe... Pro mne trošku slabší kousek, ale ještě to s těmito knížečky nevzdávám!

Povídka od Petry Soukupové Možná zítra se mi líbila nejvíc. Vnitřní monolog ženy, která očekává druhé dítě a zvažuje, zda je na jeho příchod vůbec připravena, je mistrným nahlédnutím do ženských a mateřských pocitů. Střet toho, co od ženy očekává okolí a toho, jak vnímá samu sebe, není zrovna tím, jak si společnost představuje ženu, kterou nenaplňuje nic jiného než starost o děti. Postava Karolíny odhaluje vnitřní uvědomění mnohých žen, které poznávají, že jejich život se narozením dítěte automaticky nenaplňuje. Pocity frustrace a vnitřní vyčerpanosti z neustálé starosti o domácnost a děti, výčitky svědomí, zda je vychovávají dobře, jakož i jistá odevzdanost jejich roli je zde upřímně popsána navzdory společenskému stereotypu ve vnímání ženy-matky.

Krátké a docela příjemné setkání s tvorbou současných autorů. Každý jinak a osobitě vypovídá něco o české povaze a našich myšlenkových pochodech. Taková malá písmenková jedohubka.

Některé z povídek byly zajímavé, ale celkově mě kniha nijak neuchvátila.