Sebevraždy panen

od:


KoupitKoupit eknihu

První román jednoho z nejoceňovanějších amerických spisovatelů současnosti, autora bestsellerů Hermafrodit a Hra o manželství. Podmanivý příběh pozoruhodných, předčasně zemřelých sester Lisbonových je vyprávěn s něhou i humorem. Když matka pouštěla svých pět dcer na jediné rande jejich života, všechno se zdálo být téměř v pořádku, přestože tragédie visela ve vzduchu. Na záhadné dívky vzpomínají dvacet let po jejich úmrtí chlapci ze sousedství. Tehdy, v křehkém období dospívání, je obdivovali a zbožňovali a ještě po tak dlouhé době si vybavují útržkovité podrobnosti, které s nimi mají spojené: podprsenku promiskuitní Lux přehozenou přes krucifix, úchvatné vzezření sester na plese, dům, který pozorovali z opačné strany rozpálené, ospalé ulice, aniž by tušili, že v něm dochází k postupnému rozpadu rodiny, jenž vyvrcholí vyhasnutím několika životů. Román dosáhl kultovního věhlasu a dočkal se také filmové podoby v režii Sofie Coppolové....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/165030/sebevrazdy-panen-165030.jpg 3.8232
Orig. název:

The Virgin Suicides (1993)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (48)

Přidat komentář
LadyCharlene
19. srpna

Muž popisuje pocity chlapců, kteří jsou správné americké předměstské drbny, co potřebují vědět vše o svých tajemných sousedkách, které ale ve své podstatě nijak výjimečné nebyly, a kteří se snaží pochopit pocity těchto dívek. Kniha je jedním dlouhým popisem, který je čtyřikrát přerušen dějem. Kdyby měla kniha o sto stran méně, ničemu by to neuškodilo, pocity chlapců se neustále opakují, podrobné popisy míst možná mají ve čtenáři vyvolat jakési vžití do děje, ale například pasáž s přestárlou italskou sousedkou čekající na smrt mi přišla vyloženě zbytečná. Pokud měla být kniha velkou polemikou o smrti, mládí a životě, nevím jestli se úplně povedla. Také mi přijde jako velká škoda fakt, že se chlapci neustále zmiňují o snímcích domů, dívek, relikvií, ale kniha nedisponuje žádnými ilustračními snímky. Když už působí jako sesbírané vyprávění z rozhovorů a fotek... No, čtenář je už tímto způsobem vtažen do děje, o životě sester víme akorát to, co si o nich vyprávěli jejich sousedi. Pokud si film správně pamatuji, tak ani kniha není žádným doplněním informací, ba možná naopak. K autorovi se nejspíš vracet nebudu, pozornost čtenáře při čtení knihy se podobá nestálému pulzu pacienta v kómatu. Začátek vás navnadí, pak nic, první sebevražda - pozornost stoupá, pak nic, ples - konečně zlom a pak celý rok nic, mrazivé finále, po kterém následuje zase nuda na předměstí, ze které vás zaručeně probudí dvě pravopisné hrubky nejtěžšího kalibru. Možná se nikdy nedozvíme skutečný důvod smrti Lisbonových dcer, ovšem pokud bych měla knihu číst znovu, nejspíš si to hodím taky...

Buchtolap
21. července

To bylo něco! Čekala jsem že to bude mít rychlý spád, ale ono ne. Po rychlém začátku se prostředek knihy docela dlouho táhl a nakonec nám autor vyrazil dech závěrem.

KlariN
09. března

Parádní nostalgické coming of age emo.

karolina5333
18. února

Já absolutně nevím, jak hodnotit... Film jsem neviděla a asi jsem čekala něco trochu jiného. Víc drama, ale taky možnost víc sestry poznat. Ta kniha je pro mě strašný "bezpoinťák" nebo jsem já pointu nepochopila. A posedlost vyprávějících chlapců jejich sousedkami, mně připadá tak stejně chorobná jako sebevraždy. Nevím no, za mě ne, byť se to nečetlo špatně.

SSTknihy
12. února

Stejně jako mnozí jiní jsem se i já s příběhem nejprve seznámila prostřednictvím filmu Sophie Coppoly a okamžitě si mě získal svou zvláštností. Kniha je psaná jako vzpomínky kluků ze sousedství, kteří sestry Lisbonovy znali, denně se s nimi stýkali, pozorovali je a díky jejich tragickému konci, jim navždy zůstaly v paměti. I po mnoha letech v nich zůstává ten zvláštní pocit namíchaný ze směsice nostalgie, útržků vzpomínek, zažloutlých fotografií, nádechu čehosi vzrušujícího, humoru a pocitu všudypřítomné tragédie. To vše spojené s rozjitřeným obdobím dospívání a probíhajícími změnami ve společnosti na přelomu 60. a 70 let. Velmi podmanivé.

Tejuš
24.11.2017

Myslela jsem, jaká jsem ostuda, že film jsem viděla alespoň dvacekrát za posledních deset let a ke knize jsem se dostala až teď, ale všimla jsem si, že u nás vyšla teprve před čtyřmi lety.
Jak film miluju, tak knížka se mi taky hrozně líbila. Musím dokonce říct, že to, co mi ve filmu i po tolika shlédnutí zůstávalo s otazníkem otevřené, to mi kniha zodpověděla.
V knížce se prostě číst mezi řádky dá, ve filmu je to trochu složitější:-)
Příběh jsem tedy znala, ale přečtení knihy mě ještě víc utvrdilo v mém názoru, že to je naprosto geniální.

Matty
07.10.2017

K Sebevraždám panen mne přivedl jednak dávno viděný (a tehdy zřejmě nepochopený) snímek Sofie Coppolové, jednak feministický zájem o "dívčí" záležitosti. Knihu sice napsal muž a navíc z výlučně mužské perspektivy, ale tím více jsme nuceni přemýšlet nejen nad titulním aktem, ale také nad "patriarchální" formou jeho prezentace, která sama o sobě podává podstatné sdělení (jak dívky vnímal vnější svět).

Třebaže je vyprávění podáno jako výsledek investigativní činnosti několika mužů, styl bohatý na lyrické popisy osob, prostředí a nálad, má daleko k věcnosti procedurálních detektivek. Celá kniha je vlastně hrou s žánrovými konvencemi, když nám již názvem prozrazuje svůj konec a pak namísto detailů vyšetřování rozkrývá vnitřní zmatení postav. Otázka, kterou si klademe od první stránky, tedy proč dívky spáchaly sebevraždy, není uspokojivě zodpovězena. O to víc ale nad možnými důvody musíme přemýšlet po dočtení.

Eugenides nám zúžením a subjektivitou vypravěčské perspektivy záměrně nedává návod, jak četná místa nedourčenosti zaplnit, po jaké linii vést interpretaci. Může tak jít "pouze" o příběh zachycující v nenucených črtách ztrátu nevinnosti (dívek, chlapců i Ameriky), inspirativnější mi ale přijde chápat Sebevraždy jako zamyšlení nad utvářením identity a genderovými rolemi, jejichž přijetí se od nás očekává. Proto jsou také vypravěčem muži jako skupina nikoli jeden jasně identifikovatelný hrdina. A proto také kniha více vypovídá o svých sebestředných vypravěčích, v podstatě vinících sestry za své neuspokojivé dospělé životy, než o zpovzdálí sledovaných dívkách, jež zůstávají až do konce mystériem, pouhými neurčitými a nikým nepochopenými přízraky. Pochopení nepřímo žádají od čtenáře, který snad bude vnímavější k tomu, že jsou v knize "dekódovány" téměř výlučně skrze svou sexualitu. Neměl jsem dojem, že by Eugenides nostalgické vypravěčské hledisko jednostranně obhajoval a nepřipouštěl čtení mezi řádky, při němž z knihy vyjdou jako oběti naopak sestry Lisbonovy, nikoli chlapci a muži, kteří si je (a jejich neposkvrněnost) neprávem přivlastnili.

Sebevraždy panen jsou knihou vyvolávající vedle posmutnělých vzpomínek na vlastní vykročení do světa dospělosti také úvahy nad konstruováním obrazů druhých nikoli na základě toho, jací jsou, ale jací by podle obecného mínění být měli. To jsou pouze dva z mnohých důvodů, proč chci znovu vidět film od Coppolové a proč Sebevraždy panen řadím do elitní kategorie knih k opětovnému přečtení.

Ssojka42
09.07.2017

Depresivní, dobře čtivá, kombinace chtíče, něhy, cynismu, naivity, bizarnosti, melancholie.

Kopretina
06.05.2017

Je napováženou číst tuto knihu, pokud nemáte téma v sobě zpracováno. Vtáhlo mě to do tajemna, já bych ho přímo nazvala styl ghotick (či jak se to píše). Kladla jsem si stále otázku, kdo je vlastně ten "divnej", matka určitě, sestry, to není jisté, ale ti kluci, co je neustále špehovali, i když měsíce holky nevycházely z domu, věděli o všem, co se za oknem šustlo, no je to normální? Tak si říkám, kde byla sociálka, úřady, policie, jak to, že to mohlo dojít tak daleko?
Základem příběhu je prvních pár stran, kde se zhruba sdělí, co se stalo a pak pár stran před poslední kapitolou, kde se to popíše v čase i místě. Po prvních stranách jsem měla tak děsivé sny, že je ani následující strany knihy nepředčily. Nejhodnotnější text je, dle mého názoru, na posledních dvou stranách knihy, kde je sebevražda pojmenovaná jako skutek sobectví, což je v knize ještě víc podtrhnuto, neboť sestry si pozvaly k těm svým diváky.

SteveP1
14.03.2017

Příběh je vyprávěn neurčitým vypravěčem, resp. skupinou dospívajících chlapců, žijících někde v sousedství rodiny pěti krásných dospívajících dívek, kteří po dobu jednoho roku fascinovaně sledují z povzdálí jejich život a kteří jsou, jako správní zamilovaní puberťáci, těmito dívkami přímo posedlí.
Je to napsáno velmi dobře, autor má výborný smysl pro detail a umí perfektně navodit a vykreslit depresivní, tajemnou a zasněnou atmosféru s nádechem erotična, a všudepřítomné dívčí nevinnosti a smyslnosti zároveň. Jeho styl je až poetický a něžný, takže máte chvílemi pocit, že snad ani nečtete, ale spíš sníte. Vyprávění v první osobě množného čísla je velice dobrý tah, dodává příběhu autentičnosti a věrohodnosti a dává mu podobu téměř dokumentární. Chvílemi jsem se ale neubránil pocitu zbytečné zdlouhavosti vyprávění.

Lenka1386
02.03.2017

Hluboká, zatěžkaná melancholie. Buď vás to chytne a svezete se po pomalé, hutné vlně, anebo ne a vadí vám, že kniha nemá úplně moc spád. Co si budeme nalhávat, nemá - ale já se vezla, takže mi to nevadilo.

Taťka Hraboš
06.01.2017

Neznám mnoho autorů, kteří by měli tak lehké pero jako Eugenides. Dokáže i o tak otřesné záležitosti, jako jsou sebevraždy pěti mladých dívek, psát, jako by nostalgicky vzpomínal na příjemné chvíle svého mládí. Budiž řečeno, že je to metoda více než účinná. Škoda, že toho zatím nenapsal více. Možná to s tím lehkým perem tak úplně pravda nebude; možná se spíše snaží své skvělé romány vybrousit do dokonalosti (což se mu podle mne opravdu daří), a proto mu to tak dlouho trvá.

dracos_princess
23.07.2016

Úžasná kniha. Celou dobu jsem měla pocit, že do příběhu patřím. Nemohu se dočkat, až si přečtu i další knihy od tohoto autora

Barisek007
18.07.2016

Ráda se nechám knihou unášet daleko od reality a ráda nad postavami přemýšlím. Při výběru téhle knížky jsem se tetelila blahem, jak se mé melancholické já zase jednou nabaží. A ono nakonec vlastně ani ne. 5 pubertálních dcer, domácí vězení, sebevraždy, vyprávění skrze chlapce ze sousedství..nápad skvělý, zpracování už méně.

Byť byl začátek bravurní a kniha tedy začala přesně tak, jak jsem očekávala, brzy se začalo vyprávění měnit na nezajímavé poznámky o tom, či onom a kniha pro mě ztratila kouzlo. Ony zdlouhavé odbočky od děje, o kterých tu je tolik zmínek, sice hezky nastavují zrcadlo tehdejší době, nicméně nejsou zrovna moc čtivé a k ději mají málokdy co říci. Po chvíli se z nich stává jen otravná výstelka pro vcelku skromnou fabuli. V momentě, kdy se ke konci děj zase trochu pohne si říkáte, jestli jste v tom předlouhém dokumentu 1) něco nevynechali, ale víte co? Nevynechali. 3*

téma: 5/5; děj: 2/5; postavy 4/5; spád: 1/5

1) Kniha je psaná jako dokument (vypravěč zprostředkovává vlastní výpovědi, výpovědi rodičů, sousedů, učitelů...).

GreenMagritte
29.06.2016

Autor dnes již kultovní knihy nás provází podivným světem pěti dcer Lisbonových, které hodlají spáchat sebevraždu. Tato skutečnost je vyzrazena na samotném počátku příběhu, z čehož lze usuzovat na to, že se autor nedává cestou přímočarého šokování, ale naopak kolem aktu sebevražd buduje hutnou atmosféru. Všech pět sester Cecilie, Lux, Bonnie, Mary a Therese vyrůstají v rodině, kde panují přísná pravidla a dívky se tak nemohou vídat s kluky, nosit make-up, poslouchat moderní hudbu apod. Pro své vrstevníky představují tajemství, jakousi podivnou postavu, po které nepřestávají toužit.

Téma sebevražd Lisbonových dívek je sice excentrické, ale pro autora představuje jakýsi snový, mýtický svět, ve kterém odkazuje ke skomírajícímu Detroitu, vyčpělé morálce a povrchnosti americké střední vrstvy. Ze stránek jakoby vycházel odér zahnívajících květin, rozpadlých růží, ženského parfému z oblečení, které už dlouho nikdo nenosí, to vše na pozadí amerického předměstí města, které již několik let symbolizuje skon amerického snu.

gumkacik
02.06.2016

Kniha s velmi zajímavým námětem, který je umocněn osobitým zpracováním. Absurditu aktu sebevraždy dívek zintenzivňuje odstup, který od nich máme. Dívky jsou pozorovány prostřednictvím chlapců ze sousedství a to převážně z dálky. Z jejich života tak vidíme pouhé útržky, které občas vyplují na povrch, přičemž žádný z těchto útržků nezavdává na první pohled impuls k sebevraždě. Kniha je psána tak, jako bychom sledovali televizní dokument. Nicméně - na mě to bohužel nějak nepůsobí. Přišlo mi, že se mezi sebevraždami prakticky nic neděje. O dívkách se dozvídáme tak málo, že téměř není o čem psát a celá kniha tak stojí spíše na udržování určité atmosféry, která mi ale nestačí. (Film jsem zatím neviděla, možná bych se na knihu pak dívala jiným prizmatem). Ačkoli je knížka tenká, měla jsem nutkání přeskakovat řádky a trochu ji popohnat. Jakoby autor na začátku knihy praštil velkou silou pěstí do stolu, čtenář poté stále a stále čeká na vysvětlení, načež se ke konci knihy dočká jen další stručné a málo vypovídající rány do stolu.

Sparkling
20.05.2016

Neopakovatelná, jedinečná atmosféra. Kniha je naprosto odlišná od všech ostatních, které se mi kdy dostaly do rukou. Nikdy dřív jsem nezažila takové naprosté vtažení do děje-vtažení do domu Lisbonových, do myslí mladých obdivovatelů jeho obyvatelek, do líných prosluněných okamžiků, které spolu sestry prožívaly, blond vlasy padající do očí, na rtech zakázaná rtěnka... Přestože jejich osudy jsou tak tragické, kniha nepůsobí nijak hrůzně, spíš převažuje silný pocit nostalgie, který je ještě podtržený popisem nejrůznějších maličkostí-okolností sestřiných životů- jako je například pomalé skomírání jilmů v jejich čtvrti, a tajemna, ale ne tajemna děsivého, spíš je to tajemno poetické, jestli se to tak dá nazvat.
Jako první jsem viděla film (jeden z mých nejoblíbenějších), který má stejně snovou, pastelovou atmosféru jako kniha (díky kouzelnici Sofii Coppole), a musím říct, že to je snad poprvé, co mě vzpomínky na film neruší od knihy, naopak ji ještě podtrhují a výsledek je dokonalý.
A poslední poznámka-jsem ráda, že obal knihy se takto celkem povedl, přestože si nemyslím, že se ke knize dokonale hodí. Jde o to, že v dnešní době jsou obálky knih často opravdu nevkusné, tak jsem ráda, že u této knihy se vytvoření obálky ujal někdo, kdo nad ní opravdu přemýšlí. (I když já bych si ji představovala spíš v pastelových barvách, s duhovými obrázky jakoby kreslenými Cecilií, se vzkazy psanými všemi sestrami barevnými propiskami, s koláží sponek do vlasů, líčidel a Luxiných kalhotek s klučičími jmény...)

martinaplum
15.04.2016

Kniha ma vie zaujat z dvoch dovodov: bud preto, aky ma dej alebo preto, akym jazykom je napisana. A ked sa oba dovody stretnu v jednej knihe, zavislost je na svete. Eugenides je nenormalny atmosferik, dnes vecer som sa vo vani pristihla pri uvahe, ci to portske v pohari, ktore si upijam pri citani, by malo vo vode rovnaku farbu ako Ceciliina krv. Bola som tam s nimi cely cas.

IvetB
21.02.2016

Mimořádně silný román, přečtený jedním dechem. Hltáte každou stránku zatímco očekáváte neodvratný konec. Pět sebevražd. Osamělost, zoufalství, apatie. Tuhle knihu budu muset chvíli rozdýchávat.

Géle B.
15.01.2016

Opravdu zajímavá kniha. Na začátku je jasné, že sestry opravdu umřou, přesto jsem celou dobu doufala v opak. Líbilo se mi styl vyprávění a jakým způsobem byly dívky popsané. Přesto i kdybych chtěla, tak nemůžu dát plný počet hvězdiček. Něco mi tam nesedí, něco mi tam chybí. Zdá-li to jsou oné sebevraždy, které jsou tak kruté, ale přitom tak laskavé nebo průběh příběhu, nevím. Stejně ale vím, že tato kniha ve mně opravdu zanechalo hluboký dojem. Ať to bylo zoufalé pokusy Lux, smutná Cecilie či až moc přísné chování rodiče děvčat. Jejich svět byl osamělý, uzavřený a snový.

Dreamless
02.01.2016

Túto knihu by si mal prečítať každý rodič, ktorý má o sebe dojem, že držať dieťa blízko seba je znakom úplného bezpečia a komfortu...

boticelli
25.10.2015

Detroit, jilmy, Luxina podprsenka na krucifixu, pet sebevrazd. Cteno jednim dechem... Nejlepe na podzim.

mysung
12.10.2015

Bolo to ako pomaly sa pohybujúce obláčiky na modrej oblohe, voňavé, snové, dievčenské, pastelové, melancholické. O tom, ako sa zo stratou ilúzie dokonalej, pravej lásky vyrovnávajú sestry zatvorené v zakliatom zámku

Avathar
13.07.2015

Smutné, nostalgické, dráždivé a hlavne veľmi silné. Magicko-realistický až snový príbeh rodiny Lisbonovcov – a jednej veľkej tragédie. Nie je dôležité, čo sa stane (to ostatne čitateľ vie už po prečítaní názvu), dôležitý je pokus o zrekonštruovanie PREČO sa to stalo. Tento pokus však nemôže byť úspešný. Cítil som sa, akoby som tam bol s tými chlapcami, akoby som s nimi zdieľal ich platonickú lásku k záhadným sestrám a pokúšal sa odhaliť ten rébus. Lenže keď sa vám už zdá, že máte celkový obraz, objavia sa ďalšie a ďalšie prázdne miesta. Celý príbeh akoby sa odohrával v horúčkovitom prelude, akoby to bol prízrak ospalého leta. Neuchopiteľné a zároveň strašne blízke. Plno náznakov, možných teórií, žiadne ľahké odpovede. Každý pokus o výklad vyznieva v kontexte tragédie smiešne a absurdne. Akoby to smerovalo omnoho hlbšie, do hĺbok, do ktorých nenahliadne ani najlepší psychiater. Do samotného vnútra človeka, jeho prežívania v spoločnosti rozkladu, materializmu, odcudzenia a monotónnosti celého života. Netuším čo sa tam stalo a vo svojej podstate je to nezistiteľné. Môžem len povedať, že som bol absolútne pohltený a nedokázal som sa od čítania odtrhnúť. Schátraný dom rodiny Lisbonovcov. Všadeprítomná aura rozkladu na pozadí pastelového „raja“ americkej strednej triedy. A vodnárky rodiace sa a umierajúce v ten istý deň. Asi jedna z najsmutnejších a najdojemnejších kníh, aké som kedy čítal. Dobrú noc, dámy...

Zuzika
23.03.2015

Ačkoli je vše podstatné řečeno hned na začátku, něco mě nutilo číst dál a dál. Nebyla to ani tak touha dozvědět se "proč" došlo k tomu, k čemu došlo - stejně by mě žádné vysvětlení nejspíš neuspokojilo, jako spíš podmanivá atmosféra a neobvyklý styl vyprávění. A že je téma zbytečně bulvární a nevěrohodné? Kdo nebyl třináctiletou dívkou, nepochopí. Že, doktore?

michal0313
10.03.2015

Kniha mě samozřejmě zaujala názvem, který si sám o sobě, stejně jako celá kniha, na nic nehraje a říká věci, tak jak jsou: prostě panny nebo mladé dívky, chcete-li, které se "zasebevraždily". Ze začátku jsem měl trochu problém přistoupit na autorovu "hru" - některé pasáže nebyly příliš zajímavé a celkově jsou v knize třeba i zbytečně, ale nejspíše autorovi šlo o rozvinutí děje vedlejšími dějovými liniemi, které popisují tehdejší dobu. Celkově autor píše rozvlekle a chápu, že spoustu čtenářů to odradí. Příběh je silný, to nelze neříct, ale je v knize předložen čtenáři tak, že u toho nebudou prolity potoky slz, spíše než emocionálně to člověka zasáhne tím, že pak bude nad danou věcí přemýšlet. A že nad čím přemýšlet je! Až někdy potkáte nějakou asketickou a morálně upjatou rodinku, dejte to přečíst těm rodičům, možná je to trochu ťukne do hlavy... Ale jen možná. Kniha totiž nedává čtenáři moc velké vysvětlení, proč.... Ale nechci moc spoilerovat, kdo četl, ví skoro určitě, co myslím.
Za některé trochu zbytečné pasáže o bod méně, než je maximum. :)

Amisha
24.02.2015

Kniha na mě samozřejmě zapůsobila příběhem. Být rodičem, nevím co bych dělala, kdyby se všechny mé děti rozhodly spáchat sebevraždu. Ale jinak mi kniha přišla taková zvláštní, nemůžu přesně popsat čím, ale něco mi na ní vadilo, možná některé zbytečné detaily či absurdita chlapecké "lačnosti" po dívkách. Ale kniha jako celek nebyla nejhorší, ba naopak.

Dáma s hrnstjm
29.12.2014

I když některé komentáře níže tvrdí opak, na mne kniha působila neuvěřitelně čtivě. Od začátku víte, co se stane na konci, takže hltáte prostředek příběhu a doufáte, že tomu všemu přijdete na kloub. Jenže nepřijdete. A navíc ani nemáte pocit, že by vám cestou něco důležitého uniklo... u mě se po dočtení knihy nedostavil žádný pocit čtenářského uspokojení, který mám tak ráda, spíš mi přišlo, že mě kniha nechala v naprostém chaosu (a proto taky nehodnotím plným počtem hvězdiček). Přesto je to skvělý příběh s melancholickou, beznadějnou atmosférou, který má spád a plno těžko nepochopitelných dějových zvratů (je fakt v USA legální neposílat děti do školy?). Zajímavé bylo i vyprávění z pohledu kluků ze sousedství.
Českému vydání bych vytkla kříže, které byly u každého čísla stránky, kapitoly a vlastně i na obálce. To mi přišlo zbytečně morbidní.

eLeR
22.11.2014

Absolútne nesúhlasím s tým, že toto nie je kniha, ktorú prečítate na jeden záťah. Ja som ju nepustila z rúk. Eugenides je majster opisov a popisov. V knihe bolo veľmi málo priamej reči, čo mi inokedy dosť vadí, ale tu to bolo všetko tak pútavo písané, príbeh bol naozaj zaujímavý a atmosféra taká zvláštna, že ste si pripadali ako súčasť príbehu.

Pett
25.08.2014

Tak tohle pro mě byla trochu silná káva...dlouho jsem nečetla nic tak depresivního...přistihla jsem se, jak neustále hledám nadsázku a nechci si připustit syrovost podání...čišela z ní na mě beznaděj a obrovský smutek....každopádně vede k zamyšlení a tím si mě i přesto všechno získala...