Jamrachův zvěřinec
Carol Birch
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145228/jamrachuv-zverinec-145228.jpg
4
32
14
Píše se rok 1857. Chudý chlapec Jaffy Brown se potuluje uličkami londýnského East Endu od ničeho k ničemu. A najednou stane tváří v tvář tygrovi… Z náručí smrti ho zachrání pan Jamrach — cestovatel, badatel, provozovatel atrakcí a sběratel nejpodivnějších tvorů světa. A Jaffyho úkolem bude přidat do této sbírky dalšího: mořského draka… V oslnivě napsaném a fascinujícím románu zkušené britské autorky Carol Birchové ožívají vůně, dojmy a chutě devatenáctého století, od londýnských doků až k bouřlivému Indickému oceánu. Je to velké historické dobrodružství, poutavé vylíčení našeho vztahu ke světu přírody a divočiny. Autorka se díky této knize ocitla v užší nominaci na Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2013 , Host
Originální název:
Jamrach's Menagerie , 2011
více info...
Přidat komentář
První námořnická kniha, kterou jsem četla - a asi proto na mne tak zapůsobila. Poetický začátek příběhu, chudé, ale poměrně pěkné dětství, poté dospívání se všemi jeho bolístkami a první láskou, a pak konečně plavba, rychlý skok do dospělosti a šílené vyústění. Na 360 stran docela nálož, ale proč ne, pěkně to odsýpá, nejsou zde hluché pasáže a vše důležité je řečeno. Rozhodně doporučuji.
Sokujuco perfektne napisana literatura. Plne detailov. Rozpisem sa po docitani, zatial u mna Carol Birch sa tymto romanom zaradila vedla velikanov ako Parfum, Hawksmoore, Cisty, svojim uchopenim temy, mierou obraznosti, vtiahnutim do deja, rozpravanim. Bomba. (V zivote by som po tejto knihe nesiahol nebyt jednej booktuberky, co ma privadza k myslienkam, o kolkych skvelych knihach neviem!
....Few days later... V polovici knihy uz tak nadseny nie som. Definujem, co ma tak okuzlilo. A je to opis spinaveho londynskeho sveta a chudoby. Akonahle sa to presuva na lod, nudnych pasazi pribuda. Uz nie sme zvyknuti na moreplavecke dobrodruzstva. Uvazujem ze toto je mozno prva taka kniha. Ani o piratoch som dosial nic necital. :) Kazdopadne, pasaze o love velryb su uzasne, zvysok je priemerne posuvanie sa dejom. Ako ja to pociatocne nadsenie obhajim sam pred sebou???
Po dalsich par dnoch... Docitane. Ako to zhrnut a nespoilerovat? Kto nechce nech dalej necita tieto riadky. Takzeeeee... Poslednych 200 stran doslova zhltnutych za podvecer a nasledne doobedie. Od momentu stroskotania som a nevedel odtrhnut a pochopil som, ze tazisko knihy lezi az za polovicou, ze vsetko predtym je priprava, miestami menej putava, miestami uzasne napisana, ale podstata lezi az tu, za polovicou. Ked by som to mal zobrazit krivkou, kniha zacina strmo hore na 5 hviezdach, potom u mna klesaaaa na 3, aby od polovice vyskocila nazad. Subjektivne, stavim sa ze vam sa mozu pacit uplne ine pasaze, mozu vas nudit tie ktore som ja hltal. Zaver je spravne pateticky a jak sa vravi, ruka skonci v rukave, ale tak to ma byt, hlavnej postave som cely cas drzal palce a je to sympaticky chlapik. SPOILEEER! Heslovite zhrnutie, bez ktoreho nemozem ostat... Idete knihou a zazivate magicke detstvo protagonistu, prva laska, nasleduje priblble dobrodruzna cesta za drakom, aby to zavrsila tragedia a osamely boj o prezitie okorenene kanibalizmom. Komu by to takto napisane davalo zmysel? Avsak napisane je to tak, ze dokopy je to vyborny roman.
PS: navnadilo ma to na dalsie moreplavecke show. ale na stole mam Simmonsov Terror a ked vidim tu hrubku a tie bezodstavcove bloky textu, zavracia sa mi od zaludka :) Takze siaham po Starcovi a mori.
Carol Birchová se v doslovu přiznává, že příběh je smyšlený až na dvě události, setkání londýnského chlapce s uprchlým tygrem, kterého si pohladí po čenichu a příběh kamarádů, kterým je losem určena role střílejícího a oběti. Tyto dvě „skutečné“ události jsou důležité, neboť nic jiného v knize vlastně nenajdete. Přišlo mi, že autorce tyto dvě události přišly natolik inspirativní, že je spojila do jednoho příběhu a kolem nich vytvářela pouze nutné pojivo. Postava Jaffyho ani ostatních není výrazně propracována, vlastně mně ani nepřišla nijak sympatická, takže jsem si k ní nevytvořila žádný vztah. V souvislosti s touto knihou se hovoří o Melvillově Bílé velrybě a Charlesi Dickensovi, což mi přijde naprosto přehnané a zřejmě to má vytvářet jisté (pro mě klamné) očekávání z knihy.
Předchozí komentář to pěkně vystihl. Já bych snad ještě dodala, že poctivě a zároveň záživně popisoval své pocity během plavby na člunu. Že se šílenství nevyhne nikomu. A následně život po návratu. Jak odkládal setkání s rodinou Tima, ale pak našel odvahu. A jak by si to asi hodil, kdyby nenašel něco, do čeho se zcela ponořil.
Podmanivý námořní příběh, popisující jak exotické krajiny, tak jednu hrozivou tragédii. Přestože Carol Birchová patří mezi tu hezčí polovičku světa, bez problémů vtáhne do života mužského společenství, včetně autenticky zachyceného života na moři. Je sice bázlivá ohledně hrubších výrazů a při vykreslování syrové reality, ovšem díky obratnému zacházení s psychologií postav a vpravdě dickensovskému jazyku, se jí suše dařilo mít mě pěkně na uzdě. Kouzelná je především v popisování dobových skutečností, které jsou z dnešního pohledu nepřípustné, zato ve druhé půlce 18. století byly naprosto běžné. To se týká první třetiny románu zaměřené na dospívání hrdiny v chudinských čtvrtích Londýna.
Problém je, že druhá půlka Jamrachova zvěřince sklouzne úplně jinam, než první půlka naznačovala. Což není primárně špatně, jen zpětně zamrzí pečlivě budovaná atmosféra, která tak přijde trochu vniveč. Nic to však nemění na faktu, že i když druhá část neexceluje ohledně zvratů, děsivá je až neskutečně.
Úžasný, silný příběh. Neřekla bych, že je odpočinková, mně přišla velmi drsná a docela náročná. Citlivějším lidem bych jí asi nedoporučila. Recezne nahoře.
Hledala jsem oddychovku a nalezla jsem knihu psanou velmi stravitelnou formou s občas těžce stravitelným průběhem. Atmosféra je navozená precizně, a to až do té míry, že z některých pozdějších pasáží mi bylo až psychicky nevolno. Někdy jsem se až příliš vcítila do situace a to ať už při pozorování varana nebo při blouznění na člunu kde žil život se smrtí. Je to zachycení lidskosti v životě i ve smrti.
Dávám 5 hvězd. Nenudil jsem se, potkal jsem se s krásným jazykem, viděl jsem lidi v krajních situacích o kterých neměli žádné tušení a nebyl jsem poučován...Skoro bych řekl, že každý lidský život má svou krajní limitní situaci, kdy se člověk o sobě a světě doví více, než za celý předchozí život a celý zbývající o tom musí přemýšlet... a to tom ta kniha také tak trochu je...
Knihu jsem se rozhodla přečíst na základě zdejšího hodnocení. A upřímně - byla jsem zklamaná. Podle mě je tohle jedna velká nuda, naprosto nezajímavý děj...pokud tedy nepočítám postupné umírání členů posádky, což ale působí příliš naturalisticky, takže je to spíše ke škodě věci. Takhle knížka mě prostě naprosto neoslovila.
Velmi čtivá kniha...spíš odpočinková záležitost (pokud tedy od odpočinkové knihy člověk nečeká něco úplně přeslazeneho a romantického).
Čtenářsky nenáročná kombinace témat z Dickense a Melvilla, z novějších titulů připomene třeba také Simmonsův "Terror" nebo Martelův román "Pí a jeho život" (vznikl sice jen o 10 let dřív, ale jeho vliv je rozhodně nezanedbatelný a spousta prvků "Jamrachova zvěřince" k němu přímo odkazuje). Začátek je pozvolný a mírný, že by se dal předčítat starším dětem před spaním jako "Oliver Twist", kdyby viktoriánská Anglie nebyla v podání Birchové adekvátně špinavá a nuzná, místo, kde těžce pracující nezletilci od malička používají poněkud vulgární výrazy a na uklidnění pijí džin a kouří dýmku. Ale stejně jako "Oliver" přestává být limonáda nejpozději ve chvíli, kdy Sikes brutálně zabije Nancy, v "Jamrachově zvěřinci" končí nostalgická selanka krátce po vyplutí. Znepokojivé tóny vnáší do vyprávění už přítomnost bláznivého vizionářského hocha Skipa, který samozřejmě sehraje svou roli, ale zejména veškeré události, které následují po lovu na "draka". Postupné potemnění zahrnuje plíživý strach břitký a nenápadný jako ostří nabroušeného nože i trosečnickou noční můru, po níž už nikdo nebude týž. Vzhledem k občasným retrospektivním ohlédnutím hlavního hrdiny z nadhledu pozdějšího věku se čtenář nemusí o život ústřední postavy bát, nabízí se však otázka, co všechno bude nutné přežití obětovat. Autorka díkybohu nekazí zážitek tím, že by všechny své symbolické motivy objasňovala, nebo celému dění nedejbože dodávala hlubší smysl dodatkovým výkladem - ale nechává jej příhodně plynout do ztracena a zůstává na čtenáři, co si s ním počne. Z tohoto hlediska je nakonec povedená i volba nicneříkajícího až matoucího názvu, který se obsahu knihy zas tolik netýká (kromě startovacího setkání s tygrem). Próza není žádný masterpiece, ale dobře se čte, občas i zahýří zajímavými obraty a není zbytečně doslovná. Objektivně asi spíš 3+, ale subjektivně asi potěší i na ty ****.
Na rozdíl od Pihtipudase jsem měla přesně opačné pocity. Líbil se mi začátek popisující Jaffyho dětství v Londýně, jako vystřižený z Dickense. V okamžiku, kdy se vypravil na moře pro draka a události nabraly spád, bylo to na mne až příliš naturalistické a surové. Jistým způsobem určitě fascinující, ale mně z toho bylo lehce nevolno.
Jamrachův zvěřinecKniha Jamrachův zvěřinec je v
| Přečtených | 35x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
Docela překvapení. Hlavně obsahově, moc takové knihy nečtu. Pasáž po ztroskotání lodi se ale trochu vlekla a byla morbidní. Přála jsem si, aby je už někdo zachránil nebo umřeli.
Ale líbilo se.