Neviditelný

....Mládí vždycky něčím lže! U mne lhaly nejvíce důlky v tvářích a potom jakási nyvost v pohledu. Kritický duch by se tím nedal zmásti, víme však, že tyto věci nastražila příroda pro ženu. Například neměl jsem v povaze nikdy nic zádumčivého, a přece jsem vypadal zádumčivě, když se mi zachtělo....

....Poněvadž mu, churavci, zůstal v krvi strach z rodičů, má neustále někoho z rodiny na krku....

....Tmělo se. Nastala ta chvíle, kdy ještě není vhodno rozsvítiti, kdy však první sledy večera vtiskují stolující společnosti ráz jakési únavy....

....Kde jsem se to octl? Mezi lidmi, kteří se těšili přílišnému blahobytu, a proto si život vyšperkovali hrůzami, jen aby měli také nějaké strasti. Pro úplnost, aby sladkost štěstí nebyla tak mdlá....

Od Havlíčka jsem nečetl snad jedinou špatnou knihu. Tato není výjimkou. Od začátku čtenář tuší, že konec nebude úplně dobrý. Objevují se nám stále více motivy smutku, zklamání, smrti. Velmi dobrá kniha, jedna z nejlepších, co jsem četl.

Havlíček dokázal vykreslit atmosféru zmaru a zoufalství tak přesně, že se mu dá odpustit i dobový sklon k přehnané melodramatičnosti. Za sérií rodinných katastrof lze vystopovat i obecnou konfrontaci odcházející a degenerující elity se světem nastupujících technokratických parvenu. A přes všechnu tragičnost se nad některými nápady strýce Cyrila dá i pobavit.

Před mnoha lety jsem viděla drama Neviditelný z roku 1965. Byla jsem nadšená a teprve pak si přečetla knížku. Havlíčka jsem znala a dramatizací jsem byla nadšená.
Teprve včera jsem se dozvěděla, že existuje i film Prokletí domu Hajnů z roku 1988, tak jsem ho na prehrajto.cz zkoukla. Fantastické! Ještě lepší, než původní drama, tam byl Petr moc hodný. Herci skvěle seděli. Jen...ačkoliv byl pan Čepek famózní herec, pan Hrušínský mi jako Cyril seděl víc.
Samozřejmě jsem si musela znovu přečíst i knížku. Pan Havlíček uměl úžasně popsat lidské tragedie. Až mě mrazí z představy, u koho viděl předobraz Soni.
Už se těším, až si přečtu opět nějakou jeho další knížku.

To je skvost..i po letech stále mrazi.

Hodně dobře napsané. Napětí by se tady dalo krájet. Nejde mi jen tak lehce se ztotožnit s většinovým názorem, že vypravěč je jednoznačně záporná postava. Prostě fakt ne. Nic není černobílé. Tak, jako v životě.

To byl ale strašidelný poslech! Na ploše krátké novely se Havlíčkovi podařilo vystihnout vypočítavost, která osudovému předurčení neunikne. Nebo jak se moderně říká: "karma je zdarma".
Fascinuje mě ich forma románu, kdy bychom s hlavní postavou měli sympatizovat, přitom jeho chování v nás vzbuzuje ambivalentní rozpaky.
Poslouchal jsem vynikající rozhlasovou dramatizaci (ČRo), za temných deštivých nocí intenzivní zážitek zaručen...
Obávám se, že mnozí nastávající rodiče po seznámení se s tímto Havlíčkovým textem svého potomka nepojmenují jako Cyril...

skvělý námět!

V době středoškolských studií jsem měla období, přečtu cokoliv se mi dostane do rukou od Jaroslava Havlíčka. Neviditelný byl jednou z knih, které se mi do ruky dostaly. Sice jsem si úplně přesně nepamatovala detaily, ale dojem ve mě mnoho let zůstal. Využila jsem možnosti, že ČRo knihu zpracovalo jako dramatizaci. A znovu jsem si vzpomněla, proč mě Havlíček tak bavil. Bylo to skvělé.

23.09.2025

(SPOILER) Nesdílím zdejší nadšení, jsem sice ráda, že jsem si luxusní audioknihu v podání výborného Jiřího Schwarze vyposlechla, ale moje miska polévky to fakt není. Sebestředný hajzl, jak píše Bakana! Úplně jsem zapomněla na komentář. Poslouchala jsem do Výzvy a obsah se mi rychle vytratil z paměti. Zůstalo jen vemlouvavé slizko. Takže plný počet za zpracování, obsah textu jen o málo méně, protože "i agresor je často oběť". Je zjevné odkud autor čerpal.
Určitě nečtěte v temných životních obdobích...
2025/15

(SPOILER) Tak tohle tedy bylo překvápko!
První kapitola… a myslela jsem, že se ke knížce už nevrátím. Napsané zastaralým jazykem a ještě to nemělo hlavu ani patu.
Ale vydržela jsem a udělala dobře. Skvěle napsané! Napřed jsem nad hlavním hrdinou přivírala oči, ale takového sebestředného vypočítavého hajzla nejde omlouvat donekonečna. Karma je holt zdarma, škoda, že zničil život i tolika lidem okolo sebe.

Tohle je panečku román! První kapitola - totální chaos. Říkal jsem si, zda jsem nepřecenil své schopnosti, neboť je psána opravdu náročným stylem. Ale od druhé kapitoly začíná autor psát jednodušeji, avšak nádhernou, bohatou češtinou, a brzy čtenáře vtáhne do děje.. Poté už kniha nejde odložit. Musíte číst a číst a číst, dokud ji nedočtete. Hlavní hrdina mi byl sympatický, ačkoliv je jasné, že nejde o ryze kladnou postavu. Je to prospěchář. Cynik. Cílevědomý ironik. Vypočítavý muž, který pro splnění svých snů udělá cokoliv. Proměna a postupné rozvíjení charakterů postav, střety různých povah, prostředí vily a továrny, rodová kletba. Dokonalé. K závěru je příběh doslova strhující a vyprávění Petra Švajcara je umocněné o jeho sobeckost, chladnost, vypočítavost a cynismus, avšak v mnohém jeho jednání jsem ho dokázal pochopit.. Je pravdou, že všechny postavy v knize (snad kromě Katy, Filipa a Paříka?) jsou via facti záporné a tak nakonec čtenářovi (alespoň mně) nezbývá, než sympatizovat s hlavním hrdinou. Ve své podstatě mi ho bylo líto i přes značně stinné stránky jeho charakteru.

Hezká kniha s nehezkým osudem ctižádostivého muže z dob první republiky. Vybral jsem jí si na základě hodnocení a s chutí zas jednou nahlédnout, jak se u nás dříve žilo.
A je to síla. Ze začátku mě zaujal Švajcarům pragmatismus a dále děj okolo Neviditelného. Následoval už jen smutný spád, kdy rodinné prokletí nebralo konce.
A i když jsem Švajcara za jeden nejmenovaný čin odsoudil, pořád dokola jsem si v duchu říkal "uteč!". Příběh však musel končit tragickou spirálou, rezignací a přijetím velmi nepříznivého osudu.
Zanechalo to ve mně jakousi nepříjemnou pachuť. Temný příběh. Nechci se stavět do role soudce, ale právě proto nemohu dát plné hodnocení.
A také proto, že Petrolejové lampy se mi líbily více.

Prostě dokonalé!
Co věta, to dokonalost.
Skvěle vystavený příběh. Skvělý jazyk, skvělá psychologie postav.
Mrazení po celou dobu.
Miluji tuto knihu.
Poprvé jsme ji četla na střední škole a od té doby se k ní občas vrátím.

Naprosto skvělá literatura. Přesně tohle mi sedlo. Vytříbený krásný jazyk, bohaté a přilnavé metafory. Barvitý výkres osudu. Perfektně podaná ich-forma. A hlavně děj, který mě nenechával odložit knížku. Je to taková ta kniha, kdy se člověk raduje z každé stránky a zároveň cítí, že až ji přečte, přijde smutek, že už ji nemůže číst dát.

V tomhle příběhu nejsou téměř žádné sympatické postavy. Od jisté doby je děj předvídatelný.
Havlíček přiznává, že chrlil při jeho psaní jednu stránku za druhou. Vyžívá se v magorickém řádění svých postav na mnoha stranách, zřejmě je chrlil rád a připadalo mu to tak správné.
Naši rodiče byli romantici a libovali si i v temných příbězích. No, řekněte, koho by nezaujalo takové rodové prokletí?
Hlavní hrdina je self-made man, který se vypracuje vlastní pílí. Takových je v dobové literatuře první republiky víc, najdeme je například i u Čapka. Doba nových možností jim fandila.
Divných příběhů je v tehdejší době také mnoho, bláznivých storek, které ale nejsou tak temné (Eva tropí hlouposti, Krystián). Lidi je hltají dodnes a hltají i tento román s údivem: Je tohle vůbec možné? Přitom je řešení dost nasnadě, stačilo by, aby se mladí včas odstěhovali a bylo by dobře.
Dobové postavy románu jsou charakteristické pro tehdejší dobu. Příběh samotný je dost kách.

Neviditelný je kniha, po které by ne každý sáhnul na první pohled. Já se odvážně rozhodla si ji dát k maturitě, aniž bych alespoň trochu tušila, o čem je. Teď jsem za to vděčná. Havlíček vytvořil obsáhlé dílo, v němž se skrývá úplně vše. Poměrně dlouhý příběh ubíhal jedna báseň. Jeho postavy skrývají velmi osobité charaktery a pokud nevíte, jak se děj bude posouvat, velmi vás to vyšokuje. Styl psaní nebyl vůbec náročný, ačkoli se občas vyskytují archaismy. Líbí se mi, kolik toho zakomponoval ze svého života, díky tomuto dílu ho lze lépe poznat i pochopit. Poznala jsem zde zblízka i jiné psychické nemoci, než deprese či úzkosti, o kterých se často píše v moderní literatuře a umožnilo mi to si nad věcí udělat nadhled. Opravdu velmi zajímavá kniha, která určitě stojí za to si jednou přečíst.

„Život je všední, to jen romanopisci z něho činí patetickou komedii. Smrt je vždycky jen smutná.“

Naprosto geniální román! Vynikající námět, vynikající zpracování. Jediná kniha z kategorie "povinné četby", kterou jsem za život přečetla tolikrát, že bych to ani nespočítala - a pokaždé si čtení maximálně užila. Skutečný klenot české klasické prózy!

Tuto knihu jsem kdysi zkoušela číst v tištěné podobě a moc se mi nedařilo začíst. Nyní jsem vyzkoušela audioknihu namluvenou Jiřím Schwarzem a pane jo, to byl ale zážitek!
Neviditelný je románem, která začíná skoro až nenápadně, ale nakonec se z něho vyklubalo neuvěřitelně silné, místy akční psychologické drama s prvky skoro až thrilleru či hororu. To, co tu pan autor předvádí, je neuvěřitelná plejáda dějových zvratů a rozkladu nejen psychiky jednotlivce, ale i mezilidských vztahů. A těžko soudit, kde je ten prvopočátek, kde se to všechno zvrtlo, a kde byl ten bod, za kterým už pro naše postavy nebylo návratu z toho osobního pekla, v němž se všichni ocitli. A kdo je vlastně na vině? A je tu vůbec nějaký viník? To ať si čtenář rozhodne sám pro sebe.
Napětí by se tu dalo doslova krájet. Atmosféra s každou kapitolou hutnější a hutnější, místy fakt mrazivá a čtenář je lapen do sítí, z nichž se těžko odchází, protože prostě potřebujete vědět, jak to všechno skončí.
Tohle je skutečně skvost české literatury a jsem moc vděčná, že jsem si ho nakonec nenechala ujít a pomocí audioknihy jsem si tímto dílem prošla. Ten začátek byl pro mne skutečně takový pomalý, trochu táhlý a těžký, ale zhruba ve čtvrtině/třetině se to pro mne zlomilo a byla to jízda až do konce. Jestli nad touto knihou váháte, tak neváhejte a dejte tomu šanci. Nakonec ke svému překvapení hodnotím naplno, protože tohle mi v hlavě zůstane ještě hodně dlouho.