Sochař

Nově zpracovaný příběh Fausta. Špatné to nebylo.

Úděsně sebestředné a smrtelně vážně se beroucí. A to čistě proto, že McCloud má neskonalou potřebu vás každým dialogem bít do očí tím "koukejte jaký já jsem UMĚLEC, píšu novodobého Fausta jako grafický román, píšu o pomíjivosti, o lásce, o smrti, o povaze umění, o všem". Nedělá to však skrze příběh, postavy, témata a mezi řádky. Ne, on o tom deklamuje skrze dialogy. Důsledkem je, že jedna každá postava je neživoucí nositel nějaké myšlenky/názoru/přístupu. Nic z toho by nemuselo nutně až tak vadit, kdyby to však nebyla v jádru na emocích stojící vztahovka.

Výsledkem je obsáhlý grafický román, který kombinuje syžet tuctové indie romance (on rozháraný neúspěšný umělec, kterému celý svět hází klacky pod nohy a ona diblík, také umělkyně, co pomáhá potřebným, ale jednou za čas upadá do vztahy ničících depresí) s Faustem. Jenže je to chladné, bez emocí. Tedy ono si to myslí, že to má skutečné emoce, ale tím jak žádná postava nepůsobí jako skutečný charakter, protože nemluví, ale deklamuje, tak nepřirostou k srdci. Čímž pádem vám jsou jedno (v tomto ohledu funguje snad jen úplné finále). Což je u vztahovky dosti zásadní zádrhel; asi jako kdyby ve Čtyřlístku chyběly obrázky.

Přes veškeré zklamání to však nelze odstřelit. Důvodem je, že krom McClouda scenáristy, je tu ještě McCloud kreslíř. A na něj nelze než pět ódy. Má neskutečný cit pro vyprávění skrze obraz, pro tempo, rámování, pro komiksovou zkratku. Čistě obrazem vypoví více než co má potřebu p-o-l-o-p-a-t-ě sdělit i textem. To jak v rámci jediného panelu zachytí běh času, vzpomínky na život či na jediném okénku vystihne neúprosně se blížící deadline (doslova a do písmene), to se jen tak nevidí. Navíc jako kreslíř má poťouchlé nápady (narážky na Klub rváčů apod.), kterými přeci jen trochu podkopává tu mramor seroucí vážnost sebe jako scenáristy.

Ve výsledku bych to neváhal doporučil všemi deseti prohlédnout od začátku do konce. Nikoli však číst.

Nejlepší komiks, jaký jsem zatím četl.

Zařazuji na svou Zlatou polici světového komiksu: https://www.databazeknih.cz/seznamy/zlata-police-svetoveho-komiksu-93819

Působivý příběh s působivým obsazením, ale s nepříliš působivou zápletkou. Pětisetstránkový komiks o krizi středního věku, popřípadě krizi talentu, to vážně není nic pro mne. A Scott McCloud o tom bohužel nedokáže psát natolik zajímavě, abych si z toho sednul na zadek. Je tu sice několik výborných situací a pár hezkých nápadů, ale jinak v podstatě spousta průměrných slov o lásce a jiných zhůvěřilostech. Pěkný je motiv hry v šachy se smrtí, se kterým autor nepracuje jako s něčím novým, naopak si z toho několikrát záměrně utahuje, v příběhu to však valný smysl nemá. A závěrečné umírání by bylo dojímavé, kdyby nebylo dopředu nalinkované a záměrně cílící na čtenářovo srdíčko. Ale jinak milé, přirozené, autentické a báječně zachycující všední ruch amerického velkoměsta, v tomto případě New Yorku. Osobně jsem čekal trochu originálnější pojetí celého tématu, na druhou stranu civilnost vyprávění je tvůrčí devízou a nebýt fantastického prvku, byla by to milá sonda do duše třicátníka v přechodu.

Zdánlivě nenápadný plakát v bytě Meg? Ten jistě s pousmáním odhalili všichni Ghibli fanoušci, kteří se do komiksu pustili. :D
...
„To-to-ro? Ty jsi Totoro!... Vsadím se, že jsi Totoro...“

Když se podíváte na recenze na internetu, většinou na vás vyskočí pojem "Faust", dílo samo o sobě znám, ale zaujala mě definice Fausta na wikipedii - silný, ctižádostivý, překračující hranice svého určení, egoista, touha po uznání. Lépe bych naší hlavní postavu nepopsala. David, se kterým prožijete skoro 500 stran(!) vás totiž s největší pravděpodobností bude vytáčet a pít krev!
Kniha je slazena do odstínů tmavě modré. Je tak o to ponurejší. Já se musím přiznat, že mi z příběhu bylo neskonale smutno - sama smrt v tomto příběhu Davidovi představí jeho život, který by vedl, kdyby se vzdal své přehnané touhy potom být velký umělec - jemu to však nestačí.
Skvělá grafická stránka, úžasné výtvory, které vznikaly pod rukama Davida. Vedlejší postavy a jejich vlastní problémy a pochyby - homosexualita, osamělost, deprese, úzkosti.

Skvělé podání člověka, který se točí v kruhu, je upnutý pouze k jediné myšlence, nic pro něj není dost dobré a stále chce něco víc. A když mu dojde, že to tak možná nechce, už to nelze změnit.
Příběh vás zřejmě "vycucne" a nechá vás rozmýšlet nad tím, co od života chcete, jak se k věcem stavíte a zda je to co děláte opravdu to pravé.
Výtku bych měla k tomu, že vzhledem k délce díla je David opravdu někdy jako kolovrátek a často se jeho plány, sny a nezdary opakují.
Výborně napsaný a podaný byl doslov, ten mě opravdu dojal a dozvěděla jsem se i něco nového!

Grafický román s autobiografickými prvky autora, který čítá více než 500 stran, má především skvělou vizuální podobu. Výběr tří ústředních barev mi přijde pro daný příběh velmi trefné. Příběh ovšem za vizuálem, z mého pohledu, pokulhává. Hlavní hrdina, David Smith, uzavře smlouvu s ďáblem, zaprodá se za schopnost umět vytvořit cokoliv z čehokoliv. Má na to však pouze 200 dnů svého života. Za mě spíše průměr, neurazí, ale ani nenadchne. Mé doporučení také tedy nebude příliš žhavé.

Sochař oživuje faustovský námět, takže tu nenajdete nic úplně překvapivého.
Nicméně provedení, jak příběhu, tak grafiky, se mi moc líbilo. I když by to celé mohlo být možná trochu kratší.
Je tu pár nových nápadů a témat. A doslov tomu dá potom ještě další rozměr.
Za mě fajn čtení, i když to není nic co by mi vyrazilo dech.

Na předsádce knihy se píše: „Sochař je příběh o touze hraničící s posedlostí, o neobratných tanečních krůčcích mladé lásky a také je skvělým, všednodenním portrétem nejúžasnějšího velkoměsta na světě.“ I když je posledně uvedený leitmotiv trochu nadnesený a až nekriticky patriotický, se zbytkem mohu bez výhrad souhlasit. A nejen to. Scott McCloud mě vzal na výlet za hranice snů a představ. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se naladil na stejnou vlnu a pochytil jádro pudla, jakmile jsem se však dostal dovnitř příběhu, už nebylo cesty zpátky. Byl jsem stržen, uchvácen a vzápětí rozemlen na prach. Emoce střídala emoci. Dynamika vyprávění je vpravdě neskutečná. Tepová frekvence srdečního svalu se propadá do bezedných hlubin, aby hned poté šplhala do nadoblačných výšin. Chvíli klidu střídá zběsilé otáčení stránek. Nelze zůstat mimo, nejde být nezúčastněným. Člověk přestává vnímat realitu a žije jen a pouze samotným příběhem. A těch nápadů okolo… Neskutečné!!! Přestože mi sem tam vadila dětsky naivní kresba některých panelů, celek všechny výhrady smetl bez skrupulí pod stůl. Tohle čtení jsem si maximálně užil. Klobouk dolů pane McCloude… a děkuji za zážitek!

Zajímavý komiksový příběh o sochaři, kterému se krátí čas. Čím víc se zkracoval, tím víc mě to pohánělo ke čtení. Krásná grafika.

Nejdřív jsem si myslela, že se Davidovi po získání moci hned začne dařit, ale i tato stránka, že nic není zadarmo a že ani talent nestačí, posunula příběh úplně jiným směrem. Až dokonce to bylo čtivé, zajímavé a konec i trochu dojemný.

Tento komiks mě vyloženě nadchnul, i když je to z jednoho pohledu a to z toho dominujícího, opravdu depresivní příběh. Příběh je inspirován příběhem o Faustovi, ale ne tak úplně. Nechci vám sem dávat příliš spoilery, takže nemůžu říct pro popis dost zásadních informací, ale můžu říct to že příběh je o mladém sochaři, který je úplně na dně a nic mu v životě nezbylo. Kniha má sice černobílé ilustrace, ale jsou opravdu velmi dobře propracované, dokonce tak že u svého posledního komiksu jsem napsal že má propracované ilustrace (a že taky byly), ale proti tomuhle to bylo nic! Kniha byla výborná po všech směrech, proto dávám plné hodnocení.

Komiks přečtený jedním dechem, ale příliš nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu se tváří jako poměrně dobře psychologicky rozvinutý příběh života a smrti Davida, na stranu druhou docela povrchní logicky ne úplně zakotvené plácání na 500 stranách. Asi se neumím s Davidem, jeho rozpoložením a jeho volbami ztotožnit, ale přesto je to v některých momentech docela silné, a kdybych měl trošku jiné priority, tak by mě to dokázalo chytit.

V jistých momentech mi šla hlava opravdu kolem, celá ta premisa spolupráce se "strýčkem" je nepochopitelná a už tam začal nesoulad s identifikací s postavou Davida. ten pokračoval, když si nedokázal vážit sám sebe, svého daru a neustále se choval jako blázen, aniž by to bylo nějak lépe vysvětlené. V pozdější části už to je vcelku dobré, a když se děj stabilizuje, tak dává smysl. Stejně bych ale volil nějaké hlubší téma, jak udělat komiks více filosofický a existenciální, než je zrovna sochařství (pardon všem sochařům).

Nejlepší je na komiksu asi kresba, která je hodně jemná, barevně klidná až chladná a překvapivě zaujme i přes svou jednoduchost. Hodně mi připomíná kresbu v komiksech z edice DC young-adult románů typu Catwoman: Ve svitu měsíce, Mera: Proti proudu apod., i když Sochař byl dříve. Nicméně i když říkám, že nejlepší pro mě byla kresba, tak nechci znevažovat samotný komiks, jen to někdo asi musí mít víc vžité a třeba být umělec, to já nejsem a jsem dost racionální na to, bohužel... :/

Na tuhle knížku jsem si myslela celkem dlouho a možná právě proto jsem trochu zklamaná... Ve zkratce se jedná o další faustovský příběh převedený do současnosti, který ale bohužel nepřináší nic moc nového.
Líbila se mi myšlenka, že ani superschopnosti samy o sobě nestačí k dosažení úspěchu a slávy. Ostatně jak píše Kadinsky; "Umělec musí mít co říci, protože jeho posláním není formu zvládnout, ale přizpůsobit ji obsahu." Určitým paradoxem zůstává, že David má co říci, když začne svoje díla vysvělovat, trochu jsem je vzala na milost, ale celkově... pořád na mě působila dost prázdně.
Můj problém je vlastně docela jednoduchý, faustovské příběhy ve mně vždycky vyvolávají určitý pocit marnosti a zbytečnosti - proč by pro krista někdo chtěl uzavírat smlouvu s ďáblem/smrtí? (To jsem ale mohla tak nějak očekávat... je to to, co se píše na obalu XD)
Vlastně mě docela překvapuje většinové velmi pozitivní hodnocení grafické stránky, která... ne, že by byla špatná, ale vizuálně patří spíše mezi slabší věci, které jsem poslední dobou četla. (Samozřejmě subjektivně!) Sám autor přiznává (v poděkování), že figurální kresba nepatří mezi jeho silné stránky a to je bezpochyby pravda... podívejte se na Megina... ňadra hned na první a na třetí stránce... co to má být? XD Já prostě nemám slov... řekla bych, že celkově se autor postupem knihy zlepšuje, ale ten začátek už si u mě zkrátka nevyžehlil...
Celkově mě celé to zakončení až tolik nenadchlo ALE poslední... dejme tomu dvě stránky jsou geniální (co vlastně myslím je, že ten úplně poslední obrázek je geniální, ale ta předchozí stránka k tomu tak nějak patří...).

Jak už tady bylo řečeno, tak grafická linka je perfektně zpracována. Za to, ale příběh mi nepřijde tak zdařilý, jak jsem si představovala. Určitě si nemyslím, že je chyba v kniha, ale možná v tom, že nejsem náctiletá.

Velmi dobře graficky zpracované. Příběhová linka není podle mého tak zdařilá. Možná bych titul více ocenila, kdybych na něj narazila jako náctiletá.

Krásný a velmi smutný příběh. Vzal mě za srdce, kresby jsou naprosto úžasné. Jsem až překvapená, že mě komiks takhle nadchnul.

Jsem docela překvapená, že z knihy nejsem unešená, jak sem se domnívala, že budu. Je to krásný grafický román, o tom není pochyb - kresby jsou dokonalé. I příběh se mi líbil, myšlenky mi byly velmi blízké, i jejich nejednoznačný výsledek. Co by si člověk zvolil - poklidný příjemný život za cenu svého snu? Kupodivu i poměrně negativní hlavní hrdinové mě hodně nadchli. Ale celkově to vytvářelo prostě příjemný zážitek, ale srdce mi to nevzalo, jak jsem čekala.

No......malokedy som sa stretol s tak nesympatickou hlavnou postavou ako bol ten sochar /nakoniec ani jeho frajerka nebola nic moc.../, ktory v konecnom dosledku vytvaral diela typu Cumil
https://sk.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cumil_(socha)

Naviac keby ten pribeh bol o cca 3/4 kratsi, uplne by stacilo. Ale Harry bol sympatak