Carlita.cte komentáře u knih

Nejdříve jsem viděla film, který byl naprosto strhující. Dickeyho kniha je neméně výjimečná. Příběh o čtyřech kamarádech z města, kteří se rozhodnou změřit své síly s divokou řekou, která má být brzo zkrocena přehradnou, se zpočátku jeví jako další z dobrodružných námětů pro muže. Idyla ale netrvá dlouho a poklidná projížďka kamarádů, co – vyjma sportovce a individualisty Lewise - vodu znají leda tak z filmu, se má brzy proměnit v neočekávanou noční můru. Opět další skvostná kniha z edice Jiný Jih, díky za ni!

5 20.04.2016

Kniha o Liesabeth Otto je mimořádně silnou výpovědí o jednom z mnoha pohnutých osudů 20. století. Ingeborg Jacobsová zachytila její příběh velmi čtivou formou, aniž by rezignovala na působivé literární ztvárnění. Neuvěřitelně těžký život děvčátka, které se od svých sedmi let protloukalo životem bez rodiny, je silným zážitkem, který nás nutí uvědomovat si, jak drasticky válka zasáhla do lidských životů, ať už to byli sudetští Němci, vojáci, pronásledovaní Židé, partyzáni, židovské děti odtržené od svých rodin žijící v Anglii... Liesabethin příběh může mnohým připomenout román Jerzy Kosinského Nabarvené ptáče, přestože vše, co prožila Liesabeth není literární fikcí, ale skutečností. Právě cestami mikro historie se můžeme opakovaně přesvědčit, že každý lidský osud je jedinečný a pozoruhodný.

2 20.04.2016

Další kniha z edice Jiný Jih tentokrát od Freda Chappella. Chappell píše pro radost a zábavu. V jeho povídkách jsou nesčetné odkazy na vyšší kulturu, jakož i na žánry, které jsou obvykle označovány jako brakové. V povídkách se často mísí žánry jako detektivka, fantasy, horor a science fiction, avšak nikdy ne na úkor postav, s nimiž by se čtenář nemohl alespoň trochu ztotožnit.

1 20.04.2016

Moudrá krev je v první řadě románem absurdním a groteskním a rozhodně u něj každý čtenář nevydrží. Naopak si myslím, že těch, kteří jej dočtou, bude menšina. Absurdní situace, které často nedávají smysl, jsou pro knihu typickým motivem. V určitém okamžiku tedy musí čtenář zkrátka rezignovat na příběh v klasickém slova smyslu a zvyknout si na to, že na něj na každé stránce budou vypadávat slova jako víra, Ježíš nebo kazatel. Ač je Moudrá krev nelehkým čtením, je to podle mého názoru jedna z těch knih, která i přes všechna úskalí prohlubuje čtenářský vkus a představuje krok k tomu, abychom pochopili jeden z důležitých odstínů americké jižanské literatury.

1 11.04.2016

Dle mého názoru není román 1913 pro každého. Jestliže nebude čtenář znát většinu zde zmiňovaných osobností, knihu si neužije, nepochopí autorovy vtipné narážky a spousta věcí se takzvaně ztratí v překladu. Pokud je však některým čtenářům období přelomu devatenáctého a dvacátého století blízké, je kniha 1913 jemnou a vlídnou anekdotou o jednom malém velkém roku 20. století.

4 11.04.2016

Povídka Spánek je typicky murakamiovská s motivy jako je vážná hudba, únik z všednodenní reality, nebo zaujatost smyslností těla. Motiv nočního světa, kdy všichni ostatní spí, a hrdinka má veškerý čas pro sebe, je originální a jistě by se na něm dal vystavět i román.

2 11.04.2016

Výborná kniha z edice Argo Jiný Jih, v níž je zřetelný magický realismus, či snad přesněji příklad tzv. „tall tales“, neboli historek s nadpřirozenými prvky, tvořící typický motiv jižanské literatury. Kniha má podle mého názoru mnohem naléhavější vyznění než Burtonův sentimentální film, tak si ji neváhejte přečíst. Není důležité věřit příběhům, ale věřit na příběhy!

1 09.04.2016

Na jih od hranic, na západ od slunce je jedna z mála Murakamiho knih, ve které chybí fantaskní prvky. Možná proto je vhodná pro ty, kdo se s Murakamiho tvorbou teprve seznamují. Děj této knihy je spíše civilní, ale o to víc se silný. Rozhodně jedna z nejlepších Murakamiho knih!

5 09.04.2016

Příjemná oddechovka od autora, který se nebojí ničeho. Sama skutečnost, že autor je homosexuál se sklonem k závislostem na alkoholu, cigaretám a trávě, může leckoho odradit, avšak Sedarisův humor je spíše laskavý a se sklonem ke komice všedních událostí.

06.04.2016

Pokud chcete poznat smutnou krásu a jedinečnost jižanské literatury, s tímto pečlivě sestaveným sborníkem nemůžete sáhnout vedle. Jižanská literatura se všemi typickými motivy - zaostalost vesničanů, odkaz otroctví, rasová segregace, traumatické zážitky z občanské války, jižanské mýty a fantastické historky, tzv. tall tales, kazatelství, komunita, zakořeněný protestantismus,... Díky autorům za to, že můžeme objevovat tklivý jižanský magický realismus.

2 06.04.2016

Jižanské literatuře musí člověk přivyknout, ale o to ví se mu odmění. Obdivné hvízdnutí je román o rasové segregaci, s cynismem a černým humorem zpracovává skutečný příběh černošského chlapce jehož obdivné hvízdnutí po bílé ženě, ho stálo život. Lewis Nordan mě tímto románem zaujal, ale spíše námětem. Hudba močálu mě svojí jinakostí a nezvyklou lyričností zaujala mnohem více.

06.04.2016

První a druhá povídka se super, ale nadšení se vytrácí s množstvím různých postav a perspektiv. Někomu může tento propletenec připadat rafinovaný, ale mně tohle střídání času/vypravěče/děje/místa už přišlo neuvěřitelně únavné. Kniha by na mne zapůsobila jistě mnohem líp, kdyby se soustředila hlavně na Sashu a Benniho a rozvíjela skvěle nakopnuté témata na začátku.

Jistě originální kapitolou je ta, v nichž Sashina dcera vypráví powerpointovou prezentací o autistickém bratru Lincolnovi, který ve slavných rokenrolových písních vyhledává pauzy. Jistě i nový přístup k formě dopomohl Eganové k obdržení Pulitzerovy ceny, na mě však tento koktejl zapůsobil průměrně.

05.04.2016

Nordanův svět je pozoruhodný, protože nelpí na detailech nebo na nezměnitelné realitě, ale je vystavěn na odzbrojující tvůrčí svobodě. Hudba močálu má zvláštní atmosféru, která má nejblíže k magickému realismu a ladně ji doplňují linorytové ilustrace Silvie Urbánkové. Násilí, deprese i rodinné křivdy jsou zde nezamlčovanou součástí každodenního života a paradoxně vytváří tesknou a melancholickou náladu, díky níž je Hudba močálu tak neobyčejně „krásně tklivá“.

3 04.04.2016

Pasáže o hrůzovládě Trujilla jsou nejpůsobivější a scény drastického násilní, mučení a znásilňování jednou provždy změní čtenářovo povědomí o třicetiletém diktátorském režimu v Dominikánské republice, o kterém toho - troufám si říct - český čtenář moc nevěděl. Pozoruhodná alegorie o bezvýznamném obtloustlém mladíkovi, v příběhu jehož rodiny se zrcadlí sedmdesát let neštěstí a fúkú, právem Diazovi vynesla Pulitzerovu cenu, pro mě však v knize zůstávají četná nevyvážená místa.

2 04.04.2016

Podivná knihovna na mě zapůsobila jako na dřeň osekaný Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Z příběhu zmizela poetika, ale zůstala nějaká ta atmosféra a magické motivy. Netroufám si říct, jak povídka zapůsobí na toho, kdo ještě nic od Murakamiho nečetl, avšak pro jeho věrné čtenáře to bude zřejmě jen bonbonek, po němž nezůstane příchuť moc dlouho.

1 04.04.2016

Tučková píše zajímavě a poutavě a člověk se přistihne, že román o textilních baronech, o kterém si myslel, že bude nudný, nakonec nemůže odložit z ruky. Na stránkách knihy znovu ožívá Brno 19. století a představuje se nám jako silná textilní metropole, která byla pojmem v celé Evropě.

Fabriku oceňuji také z hlediska originálního konceptu k výstavě. Román o rodu Offermannů má potencionál vytěžit z tohoto tématu něco víc než jen muzejní popisku, na kterou po skončení výstavy většina zapomene. Kateřina Tučková na stránkách Fabriky citlivě oživuje už málem mrtvou tvář města Brna, ve které je však něco pozoruhodně jímavého. Něco, co ještě odolává zubu času, ne jako v prachu zmizelé továrny a propadlé hroby, o něž se už nikdo nepostará.

7 04.04.2016

Co se týče životopisu od Catherine Sauvatové, musím přiznat, že jsem zřejmě očekávala více. Ten, kdo něco o Almě Mahlerové ví, tato kniha nic nového nepřinese. Sauvatová bohužel vůbec nepracuje se sílou doby, v nichž Alma žila, takže kniha jen suše popisuje Alminy avantýry, aniž by se pokoušela mikrokosmos jejích vztahů promítnout do pozoruhodného období evropských dějin. V tomto smyslu musím srovnávat s jinými životopisy, a to s životopisem o Sidonii Nádherné a životopisem o F. Werfelovi, které si nejvyšší hodnocení skutečně zasloužily.

4 04.04.2016

Knihy Petry Soukupové nejsou radostné a dost často se v nich odhalují bolestné vzpomínky, křivdy i žárlivost, velmi často je poukazováno na sourozenecké vztahy. Půvab je právě v tom, že autorka tyto pocity dokáže na malé ploše odhalit způsobem, který rezonuje v samotném čtenáři. Pokud by autorka psala o veselém výletu tří sester, které si vzájemně báječně rozumějí (o čemž není pochyb ani v případě Oliny, Blanky a Kristýny), pak by vlastně nebylo o čem psát. Je pravdou, že knihu zřejmě ocení mnohem více ženy, neboť i role mužů je v tomto románu spíše upozaděna. Jediné co bych románu vytkla, je rozsah, protože děj na určitých místech trochu dře. Svým obsahem mě kniha Pod sněhem nezaujala tak silně jako román Zmizet, který je podle mého soudu opravdu jedinečný, přesto je však výraznou knihou, která si zaslouží pozornost.

2 04.04.2016

Muž z ostrova Lewis je dobrá kniha, ale samotné rozuzlení vraždy je dost nepravděpodobné, resp. dost o jeho možnosti pochybuji, i když připouštím, že je efektní. A také samotný - jaksi narychlo - vyhrocený konec, na který bych raději zapomněla, je opravdu nepochopitelný a komorní drama se snaží přetvořit v bombastický závěr. Určitě bych ale vyzdvihla, že se z této knihy dozvíte nové a zajímavé informace o Skotsku, mne například zaujala pasáž o nuceném vysídlování Skotské Vysočiny.

5 04.04.2016

Vylíčení klaustrofobicky tísnivé atmosféry ostrova je Vannovou silnou předností a v častých pasážích stavby srubu jako by zakoušel čtenářovu trpělivost, když jej téměř fyzicky činí součástí děje. Osobně mi ale scházela větší propracovanost postav, i když to mohl být spisovatelův záměr (kolik toho víme o blízkých lidech?). Na knihu jsem se těšila, ale zapůsobila na mě spíše průměrně.

4 04.04.2016