1913: Léto jednoho století

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

1913: rok, kdy se zdá, že vše je možné. Doba nebývalého rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by už neměl přijít žádný zítřek. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztrácí svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává devatenácté a dvacáté století. Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod krycím jménem Stavros Papadopulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty. 1913: počátek a konec, triumf a melancholie, vše se prolíná a stává se uměním. Po tomto roce už nic není tak jako dřív. Brilantní stylista Florian Illies s tichým humorem vyvolává k životu kouzlo klíčového okamžiku kulturních dějin....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162067/big_1913-leto-jednoho-stoleti-I7d-162067.jpg 4.2173
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Host
Originální název:

1913: Der Sommer des Jahrhunderts, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (36)

Kniha 1913: Léto jednoho století

poiu
03. ledna

Pro mě docela náročné čtení, protože jsem si musela spoustu jmen vyhledávat (a to si myslím, že mám celkem přehled :-), nicméně mě kniha velmi obohatila a a poskytla spoustu nových pohledů na známé či méně známé - pro mě) umělce.... Moc ráda bych si přečetla, co se takhle dělo třeba u našich malířů / spisovatelů...

Třeba "Karel Čapek si doma zapálil cigaretu a rozepsal Bílou nemoc."

"Probouzení jara: 8. března se ve vídeňské kavárně Imperial po probuzení setkají Frank Wedekind, Adolf Loos, Franz Werfel a Karl Kraus na dvojité mokka se smetanou."

Ignis
20.07.2022

Hlásím se do klubu těch, co si mysleli, že jde o román. V první chvíli se dostavilo drobné zklamání, ale hodně rychle mě přešlo, vlastně se mi tahle forma líbí víc.
A moc mě bavilo to číst, i když půlku těch lidí neznám (teď už jo, miluju internet a možnost si něco hned najít), autorův styl mi opravdu sedí.
A souhlasím, že těch roků by mohlo být víc.


jaroiva
18.02.2022

Myslela jsem, že to je román, ale on je to spíš "výběr z deníků známých osobností a z novinových článků".
Chvilku mi tedy trvalo smířit se s formou, která mi tak docela neseděla, ale obsah to naprosto převálcoval a celek je tak zajímavý, že jsem nadšená.
Chce to mít širší všeobecný přehled, aby se člověk plně orientoval ve všech zmíněných postavách a nemusel si je moc hledat.
Pro mě největším objevem byl Kazimir Malevič, kterého jsem neznala a stydím se.

Škoda, že není takových "roků" víc. Když už ne každý rok 20. stol., tak alespoň jeden za desetiletí. Události, které se udály a diskutovaly v daném roce, velmi výmluvně popisují atmosféru doby. Věřím, že by se našly i další, pozdější, velmi zajímavé roky, o kterých by stálo za to napsat.

OdvaznyMladyMuz
02.02.2022

Rok 1913 byl vskutku pozoruhodným rokem. Možná by byl každý rok vskutku pozoruhodným, kdybychom z něj vykrojili zásadní momenty ze světa umění či politiky. Přisypte k tomu pár bizarností, které se staly známým osobnostem, vypisujte je měsíc po měsíci a máte knihu. Ale kdo by se s tím chtěl patlat jako tadyhle pan Illies? Já teda ne, ale klidně bych si přečetl celou sérii knih, ve které každá jedna kniha znázorňuje jeden rok 20. století. Tak teď někdo běžte a napište to, já si to pak koupím.

Rok 1913 byl posledním rokem před apokalypsou jménem Velká válka. Mnoho lidí se podle toho taky chová, jako by snad tušili. Adolf Hitler si na pánské ubytovně zastřihuje knír, Josif Stalin se převléká za ženu, Srbsko vyhlašuje válku Rumunsku a František Josef 1. jde k paní Schrattové, aby si vypil čaj.

Leopold, manžel Virginie Woolfové, posílá svou manželku psychicky se zotavit k jejímu nevlastnímu bratrovi, který ji v dětství zneužíval. Thomas Mann tutlá svou homosexualitu a přitom vydal novelu Smrt v Benátkách, ve které blouzní o štíhlých nohách mladého chlapce. Oskar Kokoschka doprovází domů Almu Mahlerovou, aby pak pln žárlivosti dlouhé hodiny čekal před jejím domem schovaný v křoví, jestli k ní náhodou nejde nějaký jiný milenec. Egon Schiele jede ke svému mecenáši, jenž doufá, že mu malíř namaluje krásný obraz. Malíř si však celé dny hraje s vláčky.

V této knize sledujeme okamžiky, které hýbou osudy jednotlivců i celými dějinami. Něco je ve vzduchu, něco nutí umělce vytvářet téměř bláznivá díla, která dodnes obdivujeme. Kniha nás zavede blízko k nim, snad až do jejich duší. Někdy to působí jako pohádka. A ona 109 let stará historie, kterou si nikdo z nás nemůže pamatovat, už tak trochu pohádkou je.

Liturgievpatek
13.12.2021

Myslím, že přirovnání k Proustovi je přesné. Ten čas v knize plyne tak pomalu, že skoro neplyne. Kniha se musí číst s klidnou myslí, jinak ji čtenář neustojí a nedojde dál, než na stranu dvacet. Ale na konci si uvědomí, že je to hezký čtenářský zážitek. Doporučuji.

maryzka
04.09.2021

Spíš mě to připadalo, že autor studoval dějiny. soukromý život známých i dnes zapomenutých postav , dobové noviny a trochu to smíchal s ročním kalendářem co se stalo. Bylo to takové nostalgické rozloučení se starými časy a nástup nového pokroku, který začal 1. světovou válkou.

knihveru
02.09.2021

Knihy, které vypráví o životě na přelomu 19. a 20. stol., jsou mi blízké. Takže palec nahoru, zajímavé čtení.

Apo73
29.09.2020

Výborný nápad, který však nelze opakovat.
Asi nejlepší na knize je, že autor vybral právě rok 1913, kdy skutečně doznívalo "dlouhé 19. století", ale už se hlásilo století nové. Nová časová perspektiva, která je sice chronologická (vlastně až deníkově patologická), ale v místně nespojitých řezech dělá z knihy zážitek na pomezí fikce a dokumentu.
Celou dobu jsem se bál, zda tento způsob vyprávění, který je zábavný, ale směřuje k zoufalé stejnosti, bude mít i nějaký dramatický oblouk. Naštěstí má. A oceňuji, s jakou lehkostí a věcností lze mluvit o momentech roku, které jsou fakticky magické: setkání Hitlera se Stalinem a Titem v parku u Schonbrunu, setkání Freuda s Jungem na kongresu, Kokoschkovy vášně a Kafkovy depky, zkrátka nádhera.
Ale ještě štěstí, že rok má jen 12 měsíců. Protože kdyby se tento vyprávěcí princip měl odehrávat třeba 18 měsíců, bylo by to moc. Takhle je to akorát.
Knihu bych nenazval vynikající, ale velmi dobrou, kterou doporučuji všem k přečtení. Vedle kávy doporučuji ještě vzít k ruce biografický slovník, který pomůže čtenáři se zorientovat v některých postavách, protože u nás nejsou tak známé. Ale vzdělávat se má člověk v každém věku.

1