Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939

22.01.2024

Velmi, velmi zajímavá knížka. Není na jednorázové přečtení. Svým způsobem zpracování není lehké čtení, ale obsahem mimořádné.

23.12.2023

Německý spisovatel Florian Illies (*1971) se po dvou skvělých a úspěšných knihách o roce 1913, v nichž formou mozaiky a desítek krátkých příběhů zachytil kulturní a společenský var jednoho roku, v novém díle Láska v časech nenávisti zaměřil na celé jedno desetiletí, jak napovídá podtitul Kronika citů 1929 - 1939. Lásky manželské i milenecké a propletené vztahy, vzplanutí a rozchody i nejrůznější milostné víceúhelníky ožívají opět v desítkách příběhů a tentokrát na delší ploše a na pozadí čím dál hustější atmosféry desetiletí před začátkem druhé světové války. I proto zde důležitou roli hraje odchod do exilu. Dějištěm jsou především Německo, Rakousko, Švýcarsko a Francie, ale podíváme se i do Anglie či Spojených států. Zlomem je rok 1933, kdy se v Německu dostává k moci Hitler. Léta předtím jsou posledním záchvěvem svobody a moderny, jak je přinesla 20. léta. Roky poté už jsou dramatičtější a osudovější, a to nejen pro umělce židovské, ale i pro mnohé ostatní, kteří se stali pro nacisty nepohodlní, a tak museli přetrpět pálení svých knih a různé zákazy a často i za dramatických okolností opustit svoji milovanou vlast. Láska je ale všudypřítomná v každé době a jako vždy má mnoho podob.
V knize, psané pro Illiese typicky svižným stylem, v němž nechybí ironie a nadhled i kritický pohled a který má daleko k bulvárnosti, defilují desítky slavných i méně známých jmen kulturní Evropy té doby. Některým je věnováno více prostoru a autor se k nim opakovaně vrací, jiné se tu jen mihnou. Čtenář je až zaplaven všemi těmi složitými vztahy, láskami i nenávistmi, ale kdo rád čte o umělecké scéně, přijde si na své. Já jsem měl skoro chuť začít číst hned znovu, tolik je tam příběhů a postav. Láska je tu často zdrojem materiálu pro další knihy nebo obrazy, některé milostné příběhy jsou krásné, jiné tragické a složité, některé postavy sympatické, jiné naopak, prostě lidé se svými chybami i přednostmi.
Ve variaci na slavnou první větu Tolstého Anny Kareninové Illies docela vystihuje, o čem mj. vypráví: "Všechny šťastné páry jsou si navzájem podobné. Ale každý nešťastný pár je nešťastný svým způsobem."
Největší prostor autor věnuje těmto osobnostem: Konrad Adenauer, Theodor W. Adorno, Hannah Arendtová, Josephine Bakerová, Simone de Beauvoir, Walter Benjamin, Gottfried Benn, Bertolt Brecht, Salvador Dalí, Marlene Dietrichová, Lion Feuchtwanger, Francis S. a Zelda Fitzgeraldovi, Gustaf Gründgens, Hermann Hesse, Lotte Lenya, Alma Mahlerová-Werfelová, Thomas, Heinrich, Klaus a Erika Mannovi, Henry Miller, Pablo Picasso, E. M. Remarque, Leni Riefenstahlová, Jean-Paul Sartre, Kurt Tucholsky, Kurt Weil aj.

20.11.2023

Po první skvělé knize a druhé ucházející přichází propad okořeněný době poplatnou heroizací homosexuality.

04.11.2023

Viem si predstaviť komentáre mnohých čitateľov. Je to strašne neprehľadné čítanie. Toľko mien, toľko postáv, toľko osudov.
Kto nepozná predstaviteľov nemeckej bohémy 20-30-tych rokov 20. storočia, bude stratený. Aj ja som poznala sotva polovicu a zvyšok som si dohľadávala na internete.
Ale ... mne sa to ohromne páčilo. Vedela som, do čoho "idem", čítala som už predchádzajúci autorov román "1913".
A je to veľmi silné čítanie, pohreb Weimarskej republiky v priamom prenose. Prostredníctvom milostných eskapád "nepohodlných" predstaviteľov nemeckej inteligencie. Ľudí nehodných žiť v novoformujúcej sa Hitlerovej Tretej ríši.
Autorov jedinečný štýl písania, suchý humor a vtipné bonmoty (á la smiech cez slzy) sú čerešničkou na torte.
Opakujem, je to knižka pre špecifického čitateľa.
A ja za ňu autorovi ďakujem.

"V roce 1929 ještě nikdo nedoufal v budoucnost. A nikdo si nechce připomínat minulost. Proto všichni tak bezuzdně propadli přítomnosti."

Dokonce i objevitel teorie relativity Albert Einstein ví, že čas a prostor hrají v lásce přece jen velmi důležitou roli a nelze je jen tak překonat. „Psaní je hloupost,“ telegrafuje své ženě k letnímu jezeru v Caputhu, „v neděli tě políbím ústně.“ Takže v neděli: polibek krát čas na druhou.

"Vilém ví, že už není císařem, celé hodiny štípe dříví, chodí na procházky, kouří cigarety, je uvězněný v nekonečnu. Podle dohody s nizozemskou vládou se Vilém II. smí pohybovat pouze v okruhu patnácti kilometrů kolem svého domu v Doornu. Proti monarchii se tedy bojuje podobně jako později proti pandemii coronaviru."

„Milován jsi jen tam, kde smíš projevit svou slabost, aniž bys provokoval sílu.“

"Rainer Maria Rilke říkal, že někdy jde v lásce jen o to, aby jeden dobře chránil osamělost toho druhého."