Florian Illies

německá, 1971

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939

Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939 - Florian Illies

Láska si nikdy nebere pauzu - ani když svět zešílí. Jean-Paul Sartre pozval Simone de Beauvoirovou na schůzku a teď čeká sám v kavárně. Henry Miller a Anais Nin... detail knihy

Populární knihy

1913: Léto jednoho století
1913: Léto jednoho století
Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939
Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939
1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět
1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět

Nové komentáře u autorových knih

1913. Léto jednoho století 1913. Léto jednoho století

„Pro mě to byl objev a okouzlení nad tím nápadem a jeho zpracováním. Dá se to číst pořád dokola, což dělám a vkládat si do toho výpisky a psát, což také dělám.“... celý text
— Vesmich

Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939 Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939

„Velmi, velmi zajímavá knížka. Není na jednorázové přečtení. Svým způsobem zpracování není lehké čtení, ale obsahem mimořádné.“
— astroweb

1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět 1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět

„Další zajímavosti a drby o osobnostech z r. 1913, ale oproti prvnímu dílu přece jen o dost slabší.“
— Lenka.P7

Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939 Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939

„Německý spisovatel Florian Illies (*1971) se po dvou skvělých a úspěšných knihách o roce 1913, v nichž formou mozaiky a desítek krátkých příběhů zachytil kulturní a společenský var jednoho roku, v novém díle Láska v časech nenávisti zaměřil na celé jedno desetiletí, jak napovídá podtitul Kronika citů 1929 - 1939. Lásky manželské i milenecké a propletené vztahy, vzplanutí a rozchody i nejrůznější milostné víceúhelníky ožívají opět v desítkách příběhů a tentokrát na delší ploše a na pozadí čím dál hustější atmosféry desetiletí před začátkem druhé světové války. I proto zde důležitou roli hraje odchod do exilu. Dějištěm jsou především Německo, Rakousko, Švýcarsko a Francie, ale podíváme se i do Anglie či Spojených států. Zlomem je rok 1933, kdy se v Německu dostává k moci Hitler. Léta předtím jsou posledním záchvěvem svobody a moderny, jak je přinesla 20. léta. Roky poté už jsou dramatičtější a osudovější, a to nejen pro umělce židovské, ale i pro mnohé ostatní, kteří se stali pro nacisty nepohodlní, a tak museli přetrpět pálení svých knih a různé zákazy a často i za dramatických okolností opustit svoji milovanou vlast. Láska je ale všudypřítomná v každé době a jako vždy má mnoho podob. V knize, psané pro Illiese typicky svižným stylem, v němž nechybí ironie a nadhled i kritický pohled a který má daleko k bulvárnosti, defilují desítky slavných i méně známých jmen kulturní Evropy té doby. Některým je věnováno více prostoru a autor se k nim opakovaně vrací, jiné se tu jen mihnou. Čtenář je až zaplaven všemi těmi složitými vztahy, láskami i nenávistmi, ale kdo rád čte o umělecké scéně, přijde si na své. Já jsem měl skoro chuť začít číst hned znovu, tolik je tam příběhů a postav. Láska je tu často zdrojem materiálu pro další knihy nebo obrazy, některé milostné příběhy jsou krásné, jiné tragické a složité, některé postavy sympatické, jiné naopak, prostě lidé se svými chybami i přednostmi. Ve variaci na slavnou první větu Tolstého Anny Kareninové Illies docela vystihuje, o čem mj. vypráví: "Všechny šťastné páry jsou si navzájem podobné. Ale každý nešťastný pár je nešťastný svým způsobem." Největší prostor autor věnuje těmto osobnostem: Konrad Adenauer, Theodor W. Adorno, Hannah Arendtová, Josephine Bakerová, Simone de Beauvoir, Walter Benjamin, Gottfried Benn, Bertolt Brecht, Salvador Dalí, Marlene Dietrichová, Lion Feuchtwanger, Francis S. a Zelda Fitzgeraldovi, Gustaf Gründgens, Hermann Hesse, Lotte Lenya, Alma Mahlerová-Werfelová, Thomas, Heinrich, Klaus a Erika Mannovi, Henry Miller, Pablo Picasso, E. M. Remarque, Leni Riefenstahlová, Jean-Paul Sartre, Kurt Tucholsky, Kurt Weil aj.“... celý text
— milan.valden

1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět 1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět

„Ďalší vynikajúci kúsok z pera Illiesa. Musím priznať, že knižky od tohto autora som čítala tak trochu opačne. Najprv "Lásku v čase nenávisti" a až následne túto knižku. Odporúčam čítať v časovej postupnosti, keďže osudy mnohých postáv na seba nadväzujú. Celkovo žasnem nad týmto autorom, koľko práce ho musela stáť príprava tejto knižky. Respektíve ktorejkoľvek z jeho kníh. Jednotlivé príbehy, črty a bonmoty nám podáva s ľahkosťou sebe vlastnou. Ešte si aj zažartuje. Moc sa mi to páčilo a hodnotím 5-timi hviezdičkami. Právě v těchto dnech mnichovský spisovatel Eduard von Keyserling, rozleptávaný syfilidou, toužebně vzpomíná na svou spisovatelskou činnost a povzdychne si: „Kdyby tak přece jen existovaly korekturní obtahy - říká se tomu tak, že ano -, korekturní obtahy života ...“ "Neurastenie - kouzelné slovo roku 1913 - byla něčím mezi syndromem ADHD a vyhořením, báječně nedefinovatelným pojmem pro jakoukoli psychickou nevolnost či nervovou chorobu, takže lékaři tuto diagnózu stanovili nejenom Kafkovi a Rilkovi, ale také Robertu Musilovi a Egonu Schielemu - a samozřejmě jakbysmet všem velkým trpícím ženám roku." "Poté začne malovat svůj vlastní portrét ženy. Pojmenuje ho "Žena v košili sedící v křesle". Jenže Evu v něm nepoznáme. Vidíme jen pohlavní orgány. Evina špičatá ňadra, jež připomínají plastiky primitivních národů, Picasso zdvojí. A tak potom pláče i Eva. I ona byla na prvních studiích k obrazu zprvu ještě vidět, ale pak jaksi zmizela. Není žádná radost být ženou kubistického malíře." "Podle pruského výnosu o dopravě motorovými vozidly nesmí automobily uvnitř uzavřených obcí překročit rychlost jízdy patnáct kilometrů za hodinu. Věk zrychlení, tedy roku 1913, začal na prvním rychlostním stupni."“... celý text
— Kaduri

Přejít na knížky autora