Moudrá krev

12.01.2024

Jižanská gotika definitivně není subžánr, na kterém bych nějak specificky ujížděl (vlastně bych řekl, že, teď z hlavy, neznám krom McCarthyho nikoho), ale 'Wise Blood' zněla z anotace tak zajímavě a byla některými jedinci v mých očích tak protlačována, že jsem si řekl, jestli mi tu snad něco neuniká a tak jsem do toho šel a i přes tu těžko uchopitelnou grotesknost (protože to tolik neznáte) a jsem si jist, že O'Connor má zkušenost a skvěle paroduje to jižanské 'God this 'n god that, sir', ale i přes tohle to mnou spíše prosvištělo, protože si myslím, že jsem četl podobné a lepší věci... ale definitivně bych neupíral možný návrat k tomuhle v budoucnu. Někdy věci jen políbíte a pak o nich roky nemusíte slyšet... aby to s váma něco později začalo nějak dělat a objevila se úplně jiná, nečekaná kapitola.

08.11.2022

Na vydání této knížky oceňuji především vynikající doslov snad v Česku největšího odborníka na jižanskou literaturu Marcela Arbeita (mimochodem též překladatele knihy), která zasazuje dílo do kontextu tvorby O'Connorové, zmiňuje různé kritiky a interpretace. Osobně se musím přiznat, že povídková tvorba O'Connorové mi přece jenom je bližší a přijde mi umělecky povedenější. Moudrá krev rozhodně je kniha, která stojí za váš čas, ale pořád se jedná o prvotinu, která má určité nedostatky (pro mě mimochodem dost nevyrovnané tempo vyprávění, kde mi v určité chvíli připadalo, že ztrácím narativní nit, což je ale možná jen můj vědomostní a kompetenční nedostatek, kdy jsem svými schopnostmi nebyl schopen dostatečně následovat vývoj narativu). Autorčiny povídky mi přijdou jako vysekané diamanty bez chybičky, kde je vše na svém místě, vše přichází v pravý čas tak, aby povídky působily na čtenáře. U Moudré krve však o tomto přesvědčen nejsem, pořád se však jedná o nadprůměrnou literaturu, která by zvlášť čtenářům zajímajícím se o jižanskou literaturu neměla uniknout. Ostatně jako i jiné knihy z edice Jiný Jih.
"Když oči nemají dno, víc toho pojmou." (s. 143)

21.12.2020

Ve vysílání Vltavy jsem zaslechl o této autorce. Mluvili o povídkách a románu. Zvažoval jsem, co koupit, nakonec to vyhrál román. Z počátečního údivu, co to vlastně čtu se vyklubalo něco, co mě donutilo román přečíst. Četl jsem asi před sedmi lety, na podrobnosti si moc nevzpomínám, ale na místy netradiční pocity ano. Asi jsem měl sáhnout po povídkách, ale nelituji ani přečteného románu!

14.11.2020

Jižanskou literaturou nepolíbená, očekávala jsem něco docela jiného než tuhle vybroušenou absurdní grotesku. Naprosto nepředvídatelná "jízda" figurek, kde každý obsedantně sleduje vlastní cíle a jejich vzájemné interakce, odehrávající se v duchu "já o voze, ty o koze", spouštějí řetězec nesmyslných událostí, vedoucí k nečekaným koncům. A jako u každé správné grotesky má svou odvrácenou stranu veselí, jež vyznívá zejména v posledních kapitolách.
Patrně mi z neznalosti leckteré alegorie a narážky unikly (doslov trochu pomůže), ale myslím že i bez větší znalosti kontextu je podstata dobře srozumitelná a její laserově sarkastický pohled např. na fanatismus víry (nebo kazatelsko-spasitelské mánie) narážející na val "slepého" konzumerismu, hledajícího ve všem zábavu nebo peníze, má svou platnost kdekoli.

12.09.2020

Chvilku mně trvalo než jsem se do knihy pořádně začetl. Možná to bylo i tím, že mi unikaly některé souvislosti uváděny jenom v náznacích. Když jsem se zorientoval a pochopil o čem to vlastně je, četbu jsem si užíval. Zejména druhá poloviny knihy, kdy události nabraly spád, se mi hodně líbila.
Autorka, ačkoliv to byl její románový debut, předvedla svěží styl psaní a osobitý smysl pro humor. Groteskních situací bylo v knize nemálo, nechyběly ani vysloveně absurdní.
Doporučuji!

30.04.2020

Velmi zvláštní, ale svým způsobem nezapomenutelný román, který mne nejprve moc nezaujal, ale po čase mu nemohu upřít jeho velmi bizarní jedinečnost. Flannery O’Connorová je spisovatelka, jejíž jméno se objevuje velice často mezi inspiracemi jiných autorů, avšak alespoň zde v Česku nedosáhla stupínku popularity, jaký by si zasloužila. Její postavy jsou chováním až částmi nelidské, jenže kniha se nezdá být umělá. Některé scény nedokážete dostat z hlavy, ani kdybyste si to přáli. Zkrátka a dobře se jedná o absolutně povinnou četbu pro všechny fanoušky jižanské literatury a jedno ze stěžejních děl tohoto hnutí.

P. S. - Zvláštní, že tahle kniha nebyla vydána dřív. Myslím, že je docela škoda, že se k českým čtenářům dostala tak pozdě.

P. P. S. - Děkuji Marcelu Arbeitovi za výtečný překlad a doslov.

28.04.2020

Takové typicky jižanské, postavy, které nejsou vlastně ničím sympatické a jejichž jednání nechápete. Přesto je vám na konci líto, jak špatně skončí, protože jste je někde v průběhu začali mít rádi, ani nevíte, kdy, jak a proč. Možná protože se pachtí za něčím absurdním, neuchopitelným a ani ony nevědí přesně proč.

18.01.2020

Opravdu absurditka, ale kdo má tenhle prvek v literatuře rád, pro toho je tahle knížka ideální volba. Výborně napsáno, od prvních stránek se nezapře, že knihu psala výborná spisovatelka, a navíc představitelka americké jižanské literatury (zpočátku mi to dost připomínalo styl Williama Faulknera). Než jsem zjistil, že to je vůbec její první kniha, myslel jsem si, že si prostě od vážného psaní potřebovala odpočinout a jen tak se vyřádit. Ve skutečnosti je ovšem kniha vážnější, než se zdá, a dotýká se mnoha typických problémů jihu USA, což ale plně ocení zřejmě jen dobrý znalec místních poměrů a doby.

12.06.2019

Ježiš to je dobrej román; jižanskej skvost, kterej mě na první čtení nijak zvlášť nezaujal, ale po letech sem se k němu vrátil a docenil tu ironii a sarkasmus s jakým Flannery pohlíží na "jižanskost", na ten těžko pochopitelný fanatismus, na tu zemitost v jednání, na tu nekonečnou snahu o vykoupení, na ten povlávající hadr s podobiznou Ježíše na každym rohu a v každym gestu, to je totiž to, co drásá mysl Hazela Motese. Rád by ten rozedranej cíp víry odhodil jako zmačkanej papír, ale některejm věcem holt neutečete a ani se před nima neschováte. Doporučuji.

11.04.2016

Moudrá krev je v první řadě románem absurdním a groteskním a rozhodně u něj každý čtenář nevydrží. Naopak si myslím, že těch, kteří jej dočtou, bude menšina. Absurdní situace, které často nedávají smysl, jsou pro knihu typickým motivem. V určitém okamžiku tedy musí čtenář zkrátka rezignovat na příběh v klasickém slova smyslu a zvyknout si na to, že na něj na každé stránce budou vypadávat slova jako víra, Ježíš nebo kazatel. Ač je Moudrá krev nelehkým čtením, je to podle mého názoru jedna z těch knih, která i přes všechna úskalí prohlubuje čtenářský vkus a představuje krok k tomu, abychom pochopili jeden z důležitých odstínů americké jižanské literatury.