Greenfingers komentáře u knih

Jelikož můj původní komentář byl přesunut do diskuse, stručně se vyjádřím ještě jednou:
Je to paskvil vydávající se za seriózní historickou studii. Autor šíří zavádějící informace s cílem zdiskreditovat židovský národ a roli Židů v dějinách. Popíráním holocaustu ( což je ve většině evropských zemí trestní čin) a dalšími svými názory se otevřeně hlásí k zastáncům nacistické ideologie.

Sto roků samoty je opravdu skvělý román. Se zarděním musím přiznat, že doposud jsem se s magickým realismem setkal pouze v knihách mého oblíbeného H.Murakamiho a od Garcíu Márqueze jsem četl jedině povídání o jeho pobytu za "železnou oponou".
Sága o šesti generacích rodu Buendíů je strhujícím vyprávěním o osudech lidí, kteří marně hledali své životní naplnění a prakticky sami se odsoudili k životu v samotě, stesku a čekání na smrt. Životní peripetie hrdinů příběhu jsou často pohnuté, jejich chvilkové štěstí je v záhy nahrazeno událostmi smutnými či přímo tragickými.
Autor napsal svůj stěžejní román až neskutečně krásným jazykem a stylem, ve kterém nemalou roli hrály i magicko-fantazijní prvky.
Vřele doporučuji všem příznivcům krásné literatury.

35 28.08.2021

Stephen King a jeho oblíbené téma: paranormální jevy a lidé ( v tomto případě jsou to dospívající děti), kteří mají výjimečné schopnosti (telepatie, telekineze). Můžeme si o tom všem myslet cokoliv, dokonce i tomu věřit, nelze však v žádném případě pochybovat o tom, že autorovi se podařilo vylíčit strhující příběh plný dramatičnosti, napětí a s neodmyslitelnou trochou tajemna. Jednoduše: starý dobrý Stephen King tak, jak ho my všichni jeho fanoušci známe a jak ho máme rádi. V knize se sice neobjevily žádné hororové scény, ale děsivé už je jen pomyšlení, že by podobné "ústavy" a praktiky v nich uplatňované byly realitou.

35 02.01.2021

Jedna z těch lepších Dánových detektivek. Nový rok zaskočí "vraždárov" z kanceláře č. 141 hned dvěma případy, které Ríša Krauz a jeho parťáci rozlousknou s obvyklou bravurou. Mezi plněním svých rutinních povinností při vyšetřování stihnou kriminalisté utrousit nejeden vtípek a jejich vzájemná komunikace nepostrádá odlehčený tón.
Dánovy detektivky, a tuto nevyjímaje, se vyznačují hodnověrnými popisy kriminalistických postupů. Je zřejmé, že autor čerpá informace ze své praxe. Často se dovím i mnohé zajímavé věci, které bych jinak našel jen v odborných publikacích. Například zde mě zaujaly informace týkající se alkoholové intolerance nebo zkušenosti hasičů při likvidaci požárů.
Jednou větou: výborná detektivka, kterou mohu jen doporučit.

35 12.10.2020

Román Misery považuji za jeden z klíčových počinů autora. I když v tomto thrilleru vystupují v podstatě jenom dvě osoby, děj po celou dobu neztrácí na napětí a dramatičnosti. Vykreslení zvráceného chování a uvažování hlavní hrdinky je opravdu mistrovské. Doporučuji všemi deseti!

35 01.03.2020

Tak u téhle knihy se usnout rozhodně nedá...
Nabízí zasvěcený pohled na funkce mozku v průběhu spánku, a to očima odborníka navýsost povolaného. Matthew Walker nás postupně seznamuje s vlivem spánku na lidské zdraví, na pokusech provedených buď přímo jeho týmem nebo kolegy dokumentuje jak se spánková deprivace projevuje v počínání lidí.
Kniha je napsána velmi srozumitelně a poutavě. Je inspirací pro všechny, kteří usilují o udržení kvality svého života a samozřejmě i odpovídajícího zdravotního stavu.

34 08.11.2021

Kafkovu Proměnu si můžeme vykládat různě, stejně tak může být diametrálně rozdílné její hodnocení. Já se rozhodně přikláním k těm nadšeným obdivovatelům, kteří ji považují za dílo nadčasové. Na pozadí zdánlivě jednoduchého příběhu z říše absurdity se před pozorným čtenářem vynořují mnohé otázky nutící k zamyšlení. Tím, že povídka nabízí hned několik (podle některých literárních badatelů dokonce až kolem 130) verzí jejího výkladu, lze si vybrat tu, která nám nejvíce konvenuje (tak jako jsme ji sami prožívali). Jen tak namátkou: můžeme mluvit o problému odcizení nebo snad odlidštění, pocitu marnosti či beznaděje, zoufalství.atd.
Povídka je napsána mistrovským způsobem. Obzvlášť oceňuji autorův černý humor.

34 11.09.2020

Kdo by se nechtěl alespoň na chvilku ocitnout sám na pustém ostrově?
Když jsem jako dítě před mnoha mnoha lety četl Robinsona, doslova jsem žil jeho starostmi a problémy a radoval se z každého dílčího úspěchu, který mu umožnil přežít další den.

34 02.03.2020

Pro ty, kteří nikdy nečetli P.G. Wodehouse, zajisté originální humor " po anglicku". Saturnin celkem nápadně připomíná komorníka Jeevese, přesto uděluji plný počet bodů. Pokračování od Macka jsem nečetl a zřejmě ani nebudu číst.

34 30.04.2019

Kniha mě zaujala nejenom svým námětem, ale především jeho literárním zpracováním. M.Atwoodová přesvědčivě prokázala své vypravěčské mistrovství. Samotný příběh a myšlenky v něm obsažené jsou natolik závažné, že jen stěží zanechají někoho chladným a netečným. Nebudu zde polemizovat o tom, zda by něco takového, jak líčí protagonistka románu, mohlo někdy v budoucnu nastat a kdo by za tím stál. Daleko důležitější jsou pro mě otázky, které autorka nastoluje a o nichž se zmiňuje v předmluvě z roku 2017.
Ne, nestaví se otevřeně proti víře a náboženství. Chce pouze poukázat na brutální zneužití idejí, které obsahuje, k instalaci fašistického teokratického režimu. Když se letmo ohlédneme do minulosti, v podstatě každá církev,včetně té katolické, měla ve své historii období, o kterých by bylo záhodno raději taktně pomlčet (myšleno poněkud eufemisticky). Totéž lze samozřejmě s úspěchem aplikovat i "na opačné straně kurtu". S důsledky uplatňování komunistické ideologie v praxi se musíme ještě stále vyrovnávat, a bude to asi trvat ještě delší dobu. Totalitní myšlení a praktiky jsou pro generaci, která poznala jen dobu nesvobody, něčím jako cejch vypálený v jejich mysli.
Ale abych příliš neodbočoval: kniha je skvělá a všem ji doporučuji.

33 02.08.2020

Midwichské kukačky se mi líbily dokonce ještě více než Den trifidů. Autor v knize nastoluje celou řadu zásadních otázek, z nichž ta dominantní zní: je lidská rasa, v té podobě jakou ji dnes známe, tím nejvyspělejším a definitivně posledním vývojovým stádiem evoluce? Současně naznačuje, že další vývoj by mohl být ovlivněn zásahem zvenčí, tj. osídlením Země vyspělejší civilizací, která by na ní převzala nadvládu.
Když přihlédneme k faktu, že vývoj lidské rasy doposud trval jen nepatrný zlomek času v celé historii planety, dá se celkem rozumně předpokládat, že tento evoluční vývoj bude dále pokračovat a bude se týkat všech živočišných druhů, tedy i člověka. Tohle bychom si měli uvědomit, zejména pak ti, kteří se považují za pány tvorstva jednou provždy. Chce to asi větší pokoru a pochopení, že my lidé jsme pouze součásti přírody, která nad námi vždy nějak vyzraje.
Skvělá knížka, kterou všem doporučuji!

33 06.06.2020

Přiznám se, že ačkoliv jsem již muž v letech a ledacos jsem zažil, při čtení této knihy mi dojetím ukápla nejedna slza. Osudy a příběhy lidí poznamenaných jednou z největších jaderných tragédií v dějinách lidstva autorka zpracovala navýsost jedinečným způsobem, za což jí právem patří nejvyšší uznání. Oceňuji především formu, jakou byla kniha napsána a také přesvědčivost, s kterou jednotlivé příběhy převyprávěla.

33 05.01.2020

Knihu jsem četl v rámci povinné četby coby student před hezkou řádkou let. Tvorbu Romaina Rollanda řadím vedle válečných románů Remarquea a Hemingwaye mezi to nejlepší, co bylo v té době napsáno. Atributem klasických děl je patrně fakt, že si téměř každý čtenář na ně vzpomene. Na rozdíl od některých současných " taky bestsellerů"(čti thrillerů), jejichž hodnota je prchavá a pofidérní.

33 17.05.2019

Jsou knihy , které poskytnou chvilkovou zábavu pří jejich četbě, ale po čase si člověk vůbec nevzpomene, o čem vlastně byly. Myslím si, že v případě Mechanického pomeranče mi toto rozhodně nehrozí. Dystopický román v levelu Orwellovy Farmy zvířat a 1984 nebo Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita skýtá tolik námětů k zamyšlení, že mi z toho "jde hlava kolem".
Pro mě je naprosto zásadní myšlenkou knihy otázka svobodné volby. Mladý hrdina románu, brutální násilník a surovec, je "léčen" metodou připomínající Pavlovovy pokusy na psech. Je zbaven onoho práva volby a tím i člověčenství. I přesto, že jeho předchozí život a skutky byly zavrženíhodné, stále to byla "lidská" zrůda, ne něco odosobněného, mechanického (pomeranč).
Na pozadí vyprávění probleskují náznaky měnící se společnosti, která směruje k totalitnímu režimu. S tímto máme my dříve narození vlastní zkušenosti. Pamatujeme si také případy, kdy "nepohodlní" lidé byli diagnostikováni jako psychicky narušení a odesíláni do psychiatrických ústavů. Další v praxi osvědčenou metodou hojně používanou totalitními režimy (ať už to byli nacisté nebo komunisté) je "vymývání mozků" prostřednictvím propagandy.
Samozřejmě, těch závažných myšlenek je v knize hodně, zmínil jsem se pouze té, kterou jsem považoval za nejdůležitější.
Samostatnou kapitolou při mém hodnocení knihy je způsob jejího zpracování. Vyprávění teenagera v jeho "týnském" slangu (nebo spíše argotu) je nejenom originální, ale dodává románu na naléhavosti a přesvědčivosti. V této souvislosti musím ocenit výborný překlad do češtiny.
Knihu rozhodně doporučuji!

32 28.02.2021

Dominik Dán ve svých knihách vychází ze skutečných případů, se kterými se měl možnost v průběhu své kriminalistické práce seznámit. Samozřejmě, vše je patřičně upraveno a zdramatizováno tak, aby si čtenář, který prahne po napětí a vzrušení, přišel na své. Dlužno říci, že autorovi tento záměr skvěle vychází a i proto je nejčtenějším spisovatelem na Slovensku.
V knize Klubko zmijí Dominik Dán stejně jako prakticky ve všech svých knihách sází na osvědčené ingredience: hodnověrný popis rutinní práce oddělení vražd, charismatický detektiv Krauz, téměř nepřetržité vtipkování jeho kolegů, dialogy odposlouchané z běžné mluvy. To vše je koktejl umně namíchaný, zaručující čtivost autorových knih. Navíc když se k tomu přidá silný námět - v tomto případě prorůstání korupce a organizovaného zločinu až do nejvyšších pater justice a politiky. I ten, kdo jen z povzdálí sleduje situaci na Slovensku, musí nabýt dojmu, že mafiánské praktiky popisované v Dánových knihách nejsou jen výplodem autorovy fantazie.

32 16.02.2021

Nedostižný Hercule si dokáže poradit i s poněkud starším případem. Autorka ho obdařila nevšedním intelektem, pozorovacími schopnostmi a samozřejmě těmi tolikrát zmiňovanými "malými šedými buňkami mozkovými". A.Christie budiž pochválena za ty dary!

32 08.09.2020

Nádherná romantická klasika! I když jsem knihu četl již před mnoha lety, přesto si dodnes pamatuji ten příběh plný emocí. Vypráví o lásce, vášní, přátelství, oddanosti, statečnosti, ale i o zradě, podlosti, pomstě - prostě o všem.
Doporučuji!

32 04.09.2020

Již jsem si zvykl, že autorka ve svých románech s detektivní zápletkou klade důraz především na vykreslení charakterů jednotlivých postav a motivů jejich počínání. Dá se říct, že tohle je její silná stránka.
Životy lidí obývajících nehostinné končiny kdesi za polárním kruhem popisuje Michaela Klevisová velmi hodnověrně, stejně tak působí i kriminální zápletka. Vše je zasazeno do drsné, ale přitom nádherné, člověkem zatím nezdevastované přírody.

32 17.07.2020

Jednoznačně a bez jakékoliv nadsázky: Muž z chatrče je nejlepší krimi-román, který jsem v poslední době četl. Zdá se, že Martin Goffa zraje jako víno. Jeho nový hlavní hrdina Marek Vráz si v ničem nezadá s mým oblíbeným Mikem z předešlých knih autora.
Příběh sahající až do "divokých porevolučních let" vychází z reálného pozadí - rozsáhlé aféry s LTO, která otřásla důvěrou lidí v právní a justiční systém v ČR.
Kniha má spád, napětí a není v ní žádné hluché místo. Autor je nadán vypravěčským talentem. Nesnaží se čtenáře uchvátit popisem brutálních sériových vražd; jeho případy včetně osudu muže z chatrče jsou vesměs uvěřitelné a jednání jednotlivých postav má svou logiku.
Doporučuji všem příznivcům české krimi.

32 19.06.2020

Klasická "Dánovka" se vším všudy: zajímavý příběh s dvěma dějovými liniemi, staří známí "vraždári" ve své obvyklé formě a pohodě, to vše okořeněno vtipnými dialogy, ve kterých si detektivové neberou servítky. Vyšetřovací postupy popsány tak, jako asi v praxi probíhají včetně všudypřítomného alkoholu. Vše do sebe logicky zapadá, je to pochopitelné a uvěřitelné.

32 10.04.2020