Příběh služebnice

od:

Příběh služebnice

Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/356084/pribeh-sluzebnice-YMR-356084.jpg 4.1583
Originální název:

The Handmaid´s Tale (1985)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (178)

Přidat komentář
hana8062
17. června

Příběh služebnice je dystopie z roku 1984, a přesto nebo možná právě proto, je v mnohém o hodně lepší než kdekterá dnešní knižní novinka. Loni jsem už viděla výbornou první řadu seriálu HBO a tak jsem četla trochu s obavami, že se budu možná nudit. Většinou se mi totiž knížka hrozně vleče, když znám děj dopředu. Ale to se nestalo. Služebnice je čtivá, napínavá, intenzivní a zneklidňující knížka. Lehce na duši vám při čtení asi nebude. Offred (Fredova) žije v novém státním zřízení, kde jsou plodné ženy vězněny v rodinách významných můžu za účelem zplození dítěte, které je jim pak odebráno. Dítě služebnici nepatří, služebnice je pouze nádobou pro zrození. Šťastné však nejsou ani Manželky a kupodivu ani Velitelé. V tomto totalitním, represivním systému se popravuje a mrzačí bez mrknutí oka, tresty za maličkosti jsou vysoké a okamžitě. Všichni žijí ve strachu a všichni donášejí z obav o vlastní kůži. Doporučuji velmi vřele, jak knižní tak seriálovou podobu. Obě jsou skvělé a seriál se své předlohy drží hodně věrně, liší se jen v několika drobných detailech. 95%

Sorrow
15. června

Hm..Takže za mě za dvě no, jsem to ale rebel. Ačkoliv je podle mého jakákoliv forma totalitního režimu zkrátka hrůzyplná a já jsem nesmírně vděčná mým předkům, že mi vybojovali svobodu, tak Příběh služebnice mě zanechal naprosto chladnou. Nevím, jestli je to příběhem samým nebo zkrátka odosobněným stylem vyprávění, ale mám takový pocit, že za 14 dnů si nevzpomenu na nic jiného, než že ženy tamní společnosti chodily v červeném, děly se jim zvěrstva a sloužily jako "kalichy". No, k davu jásajících se bohužel nepřidávám. Doslov nebo epilog nebo co to bylo nebyl špatný nápad, ale zase...Na zadek jsem si z toho nesedla.

Pett
14. června

Očekávala jsem rozložení svého já na kvadriliony kousíčků, leč tento příběh mou maličkost jen lehce škrábnul... nevím, kde udělali soudruzi z USA chybu... ranka se zacelila a ani jizva po ní nezůstala... ano, vyprávění je alarmující a děsivé, ale zároveň takové jakoby odosobněné... takže emoční lítačka se tak úplně nekonala, což mé srdeční oblasti bylo trochu líto... ale každopádně i bez emocí zajímavé počtení o lidském údělu v době nelidského temna...

RMarkéta
14. června

Knihy s nepříliš vzdálené budoucnosti jsou poslední dobou nějak moc pravdivé nebo
se v nich nějak moc vrtám, čtu mezi řádky a nacházím v nich neuvěřitelné věci, které se dají aplikovat i na dnešní dobu nebo právě na dobu budoucí. Úplně se stačí podívat na dnešní společnost, kam mílovými kroky spěje. Před paní spisovatelkou smekám za to, co dokázala stvořit v této knize. Vlastním knihu s dovysvětlující předmluvou z roku 2017. Z toho, co se v knize dělo, mi nebylo zrovna dvakrát dobře po těle.Měla jsem silný pocit, že skutečně všechno vidím hrdinčinýma očima a že jí sedím přímo v hlavě. Moc jsem při čtení přemyšlela, ale tomu se nedalo vyhnout. Paní spisovatelka je vizonářka. Doufám, že se tato vize nikdy nenaplní. Bylo moc dobře, že zde neanalyzovala politický vládní systém. Považovala bych to za zbytečné. Postačí jeho sociální důsledky, které stály za to. Seriál jsem sledovala. Byl mnohem sugestivnější než kniha. Překvapila mě v něm písnička od mé milované Kate Bush. Tvůrci se na seriálu dali pěkně záležet (zpomalovačky, záběry z nejrůznějších úhlů, detaily na tváře, scény s hudebními podkresy).Dokonalé vyjádření emocí a dramatičnosti. Rozhodně doporučuji obojí, jak seriál, tak knihu a možná i film. Ať má vaše fantazie s čím pracovat jako ta moje. Jen jsem očekávala trochu jiný konec, ale tím by to paní spisovatelka všechno jenom zazdila. Jako u 1984 jsem se musela podívat na původní datum vydání. Mrazí mě z té knihy v zádech, jen si na ni vzpomenu. Mám ji hluboko pod kůží a zarytou v mozku. Některé knihy nezestárnou a budou aktuální, až mě to děsí.

JajaCZ
12. června

Super námet, skvelé spracovanie. Po dočítaní máte ešte viac otázok ako na začiatku. Myslím, že by mala autorka v prípade záujmu priestor na rozvíjanie príbehu. Skvelé, desivé, k zamysleniu.

yaoiyuri
11. června

Je až děsivé, jaké drobné detaily a paralely z dystopické knihy staré přes třicet let najdete v dnešním světě, kde jsme „my“ ženy euroamerického kulturního okruhu svobodnější než kdy dřív – jak dlouho jimi ještě budeme?
Nelinearita vyprávění nutí čtenáře číst pozorněji a pečlivě si skládat jednotlivé „útržky“ dohromady. Podobně jako Fredova toužíme vědět nejen, co se stalo jejím blízkým, ale i co se děje vně Gileádu a hlavně, co se děje právě v Gileádu. Leccos si musíme domýšlet a spousty nevyřčený či nevysvětlených proč-jak-kde-kdy nás budou po přečtení alespoň nějaký čas sžíravě hlodat v hlavě. A asi každá z nás si v duchu položí otázku: jak bych se zachovala já?
Doslov mi přišel jako geniální rána pěstí čtenáři – my s hrdinkou trpěli, báli se a drželi jí palce, aby to nakonec byl jen úlomek dávné historie, nad kterou banda mudrujících profesůrků krčí rameny ve stylu „stalo se“? Pořád si říkáme, že zrůdnosti nacizmu a komunismu nesmíme zapomínat, ale s vymíráním přímých pamětníků se od toho odprošťujeme, odosobňujeme… přesně jako ono sympozium.
Podobně jako 1984 by tohle mělo sloužit jako varování, nikoliv návod (lidi proboha!).

Nolite Te Bastardes Carborundorum!

Mufa
07. června

Zajímavé téma, které mě naprosto uchvátilo. Nevadil mi ani otevřený konec a přeskakování časových linií.
Bohužel i tak by to mohlo jednou dopadnout, ve světle událostí posledních let bychom se měli vážně zamyslet, zda je dobrý nápad podporovat a ustupovat různým totalitním a extremistickým skupinám

Pozde
06. června

Šel mi mráz po zádech, ale nemohla jsem se odtrhnout. Vznik totality a její prosazování, nastolení režimu, který vyžaduje poslušnost, omezení osobní svobody - vážně mě jímala hrůza. Četla jsem vydání s předmluvou od M. Atwoodové z roku 2017, kde píše, že inspirací jí mimo jiné byly i návštěvy zemí za železnou oponou, včetně tehdejšího Československa. V té době mi bylo asi deset a dodnes si vzpomínám, jak se třeba po prázdninách do třídy nevrátil spolužák a nikdo o tom nemluvil - prostě tam nebyl. Neexistoval. Když jsem to po cestě ze školy řekla mamce, tak se ohlídla, a řekla, ať nemluvím tak nahlas. Doma mi pošeptala, že spolužák i s celou rodinou emigroval, ale ať o tom nikde nemluvím. A takových vzpomínek mám víc. Bože, ať tohle nebo něco ještě horšího naše děti nezažijou.

Gooverka
06. června

Čtyři hvězdy dávám hlavně za neobvyklé a zajímavé téma i za myšlenku světa, který by opravdu jednou mohl nastat. Kniha se četla sama, i stylisticky mi vyhovovaly krátké kapitoly. Několik věcí mě ale hodně mrzelo, přesně jak se píše v recenzích přede mnou, trochu jsem se celou dobu ztrácela díky přeskakování časových linek, svět Gileádu byl popsán jen nahrubo, i když šlo vlastně o nejdůležitější část příběhu a proto mi některé chování hlavní postavy přišlo zvláštní. Jedná se o nespolehlivou vypravěčku, což bylo také dost zajímavé. Co mě ale vyloženě zklamalo byl otevřený konec, který se dal čekat, ale spoustu věcí tam podle mě nebylo vůbec dovysvětleno. Závěrečné historické bádání bylo trochu divné, i když vím, k jakému účleu sloužilo.

Zuzvil
28. května

Moje první audiokniha ever, poslouchalo se to velice dobře. Začnu pozitivy knihy, wow námět, to mě dostalo, úžasně zajímavá (a klidně možná) dystopie, dále mě osobně se líbilo vyprávění jen jednou jedinou osobou. Další wow musím napsat k tomu, že kniha byla vydána už před 33 lety, přitom působí jakoby byla novinkou, protože téma je velmi velmi aktuální. Pojďme trošku na negativa, vůůůbec mě teda nenadchnul konec. Rozhodně doporučuji k předčtení a doporučuji i stejnojmenný seriál.

Odík
25. května

Čekala jsem víc...že se něco stane. Ale jinak čtivé.

Beewawy
24. května

U této knihy jsem to zkazila já, poněvadž jsem se na ni vrhla až po tom, co jsem rozkoukala seriál, který byl na její motivy natočen... Očekávala jsem mnohem víc napětí, doufala jsem, že bude konkrétněji vysvětleno sociální rozvrstvení a že se oproti seriálu dozvím ještě něco navíc. Bohužel, v knížce je mnohem méně "akce", a protože jsem myšlenku znala, nijak mě již nepřekvapila. Seriálem jsem se namlsala, a proto pro mě kniha nebyla takovým trhákem.
Už nikdy nebudu číst knihu až po shlédnutí filmu/seriálu, slibuji! :)

Julinka679
20. května

Chápu ty, kteří jsou z knihy nadšení... i já jsem... ale po dočtení z toho mám hodně rozporuplné pocity. Ze začátku mi spisovatelčin styl psaní moc neseděl a vlastně do konce jsem s ním bojovala i když se mi příběh a nápad tohoto dystopického románu líbil... Což mě mrzí...
Pozitiv je ale samozřejmě několik... Po několika kapitolách pro mě nebyl problém se do hlavní hrdinky vcítit a prožít s ní její chvíle v Gileádu. Většinu času jsem s ní sympatizovala i když si tak úplně nedokážu představit, čím vším si musela projít.
Konec byl z mého pohledu takový hořkosladký ale dal se očekávat.
Hodnotím 4*, které si tato kniha zaslouží :-)

Kozel65
14. května

Knížku vnímám jako varovně vztyčený prst při současné polarizaci společnosti a příklonu nemalé části k extrémistickým uskupením.... I přesto, že naše země už má zkušenost s totalitním režimem. Obraz teokratického totalitního Gileádu je odkrýván postupně ve vyprávění "služebnice"; temný příběh potvrzuje to, co z minulosti známe - čeho všeho je schopen člověk... ať už na vrcholu moci, z pudu sebezáchovy, zahnaný do kouta, zoufalý... Knížka je promyšleně koncipovaná a v podání vyprávění "služebnice" strhující. Otevřený konec mi vyhovuje - je to vlastně ideální varianta vzhledem k poslední kapitole - dovětek z "konference" doplňuje celkový obraz. Dávám zasloužený plný počet bodů - hluboké téma, dokonale zpracované.

PetraBery
08. května

Hodně zajímavě napsaný dystopický román, ze kterého až skoro mrazí. Depresivní strohé vyprávění hlavní hrdinky, jejíž jediný únik z reality jsou vzpomínky. Přesné rozdělení kast lidí, jejich možnosti či spíše nemožnosti čehokoliv jiného než přesně určeného. Dystopie jak má být.

Peyka
05. května

Tohle je kniha, kterou by si měl každý přečíst! Dystopický příběh, který vlastně není až zas tak nereálný v dnešní době chaosu, shonu a náhradních matek. Všichni povinně přečíst - lidi by se aspoň probrali! Doporučuji i seriál, který je perfektně udělaný a na nic si nehraje :-)

thefreakinside
04. května

Autorka představuje dystopický svět, kde závažně klesá porodnost z důvodu neplodnosti většiny následkem neuvážlivých prostředků moderní společnosti, od antikoncepce po biologické zbraně a toxický odpad..

Beznaděj. Zbytky minulosti se vracejí, jako střípky po něčem, co kdysi bývalo. Možná. Vytržení z někdejší reality, která byla brána jako samozřejmost, nyní postrádána jako něco neobyčejného, pochybnosti, zda takový svět kdysi vůbec existoval. Ženy poníženy na úroveň krav, od kterých se očekává produkce ve formě živého plodu, jinak jsou nemilosrdně likvidovány, či začleněny do pracovních záborů k poslednímu užitku. Osamocení a izolace, podřízenost, nemožnost volby čehokoliv. Účel světí prostředky, nedostatek opravňuje. Beznaděj a přesto touha, že to jednou vše skončí. S přesahováním pevně daných pravidel přichází paranoia a každé slovo navíc může znamenat vstupenku mezi mrtvé..

Moje první Atwoodová a hned obrovské nadšení, její styl mě baví, velmi čtivé a představitelné. Silně doporučuji a těším se na další knihy této talentované autorky.

menca
29. dubna

Dystopie, to je žánr, který já rád. Tato kniha není výjimkou. Důvod, proč tento žánr, tuto knihu, oceňuji, je prostý. Mám za to, že vize, které jsou v tomto žánru rozepisovány, nejsou, bohužel, reálně v nějaké ne nepodobné podobě neuskutečnitelné. (Jelikož si nemyslím, ač bych rád, že post bipolární historie/současnost dává za pravdu F. Fukuyama(ovi), že lidstvo dospělo na "konec dějin", že liberální demokracie má "více méně" neotřesitelnou pozici. Zároveň to vypadá tak, že se ve 20. století mýlili i ti, co predikovali, že náboženství (obecně) bude postupem, díky společenskému vývoji, ztrácet na "důležitosti". Demograficky počet věřících strmě narůstá.). Právě Příběh služebnice tyto dva jevy: fungování společnosti při odklonu od demokracie, a sekularismu, poutavě popisuje. "Na druhou stranu" knize u mne ubírá na hodnocení, že se autorka, z mého pohledu, téměř nevěnovala popisu, jak Gileád vznikl, co k této společenské proměně vedlo. Přitom poslední kapitola knihy "Historické poznámky" by k tomu vybízela i svým názvem. A právě takovýto popis, který zde absentuje, je v tomto žánru tím nejvíce viditelným, varovně vztyčeným prstem.

MajaHA
29. dubna

Tak som v pomykove...Toľko ospevovaná kniha ale pre mňa mierny chaos,slabý dej...neviem,možno som ešte na túto knihu nevyzrela...ale nová obálka je nádherná.

Bílá paní
25. dubna

O tom, že se jedná o strhující téma, které nenechá chladným snad nikoho, asi netřeba polemizovat, ale ještě nad něj bych chtěla vyzdvihnout zpracování. Knihu jsem zatím četla jen v angličtině, ale styl psaní autorky mi neskutečně sedl a visela jsem na každém slově. Hlavní hrdinka, občas živá a skoro opilá iluzí svobody a volby, které se jí dostane, nebo týraná vzpomínkami na to, co bylo tak samozřejmé a teď se spíš zdá samozřejmé, že to není; častěji pak už spíš jako stín, pasivní a pohlcená tou prázdnotou (aliterace nezamýšlená) kolem ní. Člověk si vždycky během čtení podobných románů uvědomí tolik věcí, třeba jak se máme líp, ale... "Better never means better for everyone... It always means worse, for some."

lushi
24. dubna

Tato kniha pro mě byla neuvěřitelným zážitkem, bylo mi líto, že je vlastně docela krátká a že jsem ji zhltla tak rychle - ale jinak to nešlo. Až do konce nemá čtenář jasnou představu, jak Gileád vznikl, kdo vlastně za ideologií stál a proč nastala změna politického i společenského režimu. Vše se odkrývá postupně tím, jak se rozvíjí příběh.
Samotná filozofie Gileádu mi i teď přijde trochu nejasná a potřebovala bych si přečíst ještě nějaké rozbory, nicméně knize nemůžu vůbec nic vytknout.

Eeli
22. dubna

Fiktivní gileádská společnost, kterou autorka stvořila, je hodně děsivá vize budoucnosti. :) Tak nevím, zda autorka tímto antiutopickým románem chtěla poukázat na trend ženského karierismu a úbytek porodnosti, nebo naopak kritizovat zažité přesvědčení, že hlavním úkolem ženy je rodit děti, zkrátka si s interpretací nevím rady, ale zajímalo by mě, jak ji takové téma vůbec napadlo... Nicméně se nejedná o oddechové čtení, příběh je značně depresivní, jak to však u antiutopie má být. Vyprávění působí spontánně, ztráta svobody, apatie, bezmoc a zoufalství z knihy jen čiší, dokonce i opovržení. Zajímavý byl i otevřený konec završený smyšleným dodatkem o historii příběhu. Určitě nebudu číst znovu, ale díky knize jsem ráda za společnost, v níž žiju.

vavunik
22. dubna

Knizku jsem cetla na zaklade recenze z casopisu a protoze bych se rada podivala na serial... Tema bylo moc zajimave, ponury a depresivni svet, osud, ktery nechce zadna zena zazit, ale nektere pasaze me vylozene nebavily, proto tri hvezdy.

Whobey
17. dubna

Co se týče způsobu psaní, tak Atwoodová píše opravdu dobře. Styl je podmanivý, drží čtenáře v napětí.
Ze všech věcí, které jsem kdy četla, mi Příběh služebnice připomínal 1984. Paranoia, deprese, strach. 1984 však bylo cíleno na celou populaci, Služebnice je však zamřená velmi markantně na ženy, na jejich hříchy, jejich jediný cíl - počít potomky. Takový návrat do dob temna na mě doléhal opravdu tíživě.

Celkově však kniha byla výborná. Četla se lehce, ačkoliv občasná absence uvozovek v přímé řeči mě mátla a musela jsem si na ni zvyknout. :) Střídání přítomnosti se vzpomínkami bylo hezkým oživením děje. Rozhodně doporučuji (ale ne jako oddechovou četbu :))

LadyKet
16. dubna

Skvělé, úžasné, čtivé! Krásná utopistická představa budoucí světa... No, kdo ví, třeba to až tak nereálné není... Při čtení mě dost často mrazilo a bylo mi zle při představě, že by k něčemu takovému opravdu mohlo dojít. Autorka má navíc skvělý styl psaní. A poslední věta tohoto díla je opravdu úžasná! Ráda si přečtu další knihy od této autorky.

Acamar
15. dubna

Další ponurý příspěvek do rodiny románů z fiktivních totalitních režimů, vojenská teokracie Gileádu. Tentokrát hledáčkem ženského pohledu, z pozice převychované služebnice, jejíž postavení je osekané na chodící rozmnožovací ústrojí a její čas vyplňuje depresivní, ostražitá nehybnost a vyčkávání.
Nenabízí nějaký ucelený pohled na celé soukolí gileádské mašinérie, jen jakési nahozené náznaky, podrobněji popisuje spíše výseč ženských kast, tuhých pravidel vztahů mezi nimi, a prolíná se se vzpomínkami hrdinky na život "před" (vsazené do děje místy trochu chaoticky).
Hlavní postava (o vedlejších se nic moc vlastně nedozvíme) svou opatrností, pasivitou a snahou o přežití čehokoli či obchodnickým taktizováním, jak může jakýmkoli vybočením z pravidel směnit riziko za výhodu, ve mně moc sympatií nebudila. Na druhou stranu to však přispívalo k velké autenticitě a věrohodnosti vyprávění, stejně jako závěrečná přednáška.
Možná autorka knihu nekoncipovala jako feministickou, já však ten podtón zde vnímám...nejen volbou tématu a úhlem pohledu, ale i díky náhlým šlehnutím nějakého přirovnání nebo postřehu, velmi trefného a výstižného, ale tak nějak chladně tvrdého a ostrého jako skalpel. Nevím ani, jestli mi to je úplně příjemné, každopádně je však její styl velmi osobitý, výrazný a zaujal.

Aqua-bella
14. dubna

Velmi zajímavá a dobře napsaná kniha. Příběh plyne pomalu, relativně poklidně, bez nějakých výrazných dramat. Přesto je čtenář v podstatě nucen číst dál a dál a zjistit, jak to nakonec celé dopadne. Líbilo se mi, že za hlavní hrdinku byla zvolena "průměrná" žena, která se smířila se svým osudem, přizpůsobila se okolnostem, nesnaží se celý systém nějakým způsobem porazit, nebo proti němu nějak zásadně bojovat, jako např. její kamarádka Moira (u knihy s podobným námětem bývají hlavní hrdinky/hrdinové povětšinou typu Moira).
Představa žití v tamějším světě je dost děsivá. Postavení žen, které nemají téměř žádná práva a byly degradovány na pouhé služebnice, jejichž jediným úkolem je rodit děti, případně sloužit jiným, ale zároveň i postavení některých mužů je otřesné. Pro hlavní hrdiny románu muselo být asi nejhorší to, že si pamatovali dobu předtím a museli se srovnat s totální změnou, s nově nastoleným světovým řádem, diktaturou. Jejich děti a děti jejich dětí již s těmito vzpomínkami bojovat nebudou a jejich život bude svým způsobem snazší.
Trochu mě zklamalo, že konec knihy zůstal relativně otevřený, nevíme, jak to dopadne s hlavní hrdinkou. Ostatně celý příběh by mohl být trochu podrobnější, s detailnějšími popisy fungování celého systému apod. Ačkoliv to už by pak nemohl být vyprávěn z pohledu služebnice. Konec je alespoň trochu dokreslen závěrečným doslovem, do jehož přečtení jsem se však musela nutit. Proto 4/5

eLeR
13. dubna

Bez veľkých emócií, stroho, miestami až depresívne. Ale čo čakať od antiutopie. Príbeh zaujme, aj napriek tomu, že dej sa pomaly odvíja. Núti čitateľa čítať stále ďalej a ďalej, nakoľko svet, v ktorom sa odohráva je pre nás veľkou neznámou, takže nevieme čo nás čaká na ďalšej stránke. Autorka v tom 1985-om napísala celkom nadčasovú knihu, ktorá má kopec skvelých postrehov a myšlienok. A najstrašidelnejšia je tá, že človek si asi naozaj zvykne na všetko ... teda mnohí z nás. A koniec? ... mne osobne sadol.

Kutcho
11. dubna

Kniha sama o sebe nie je zlá, len dojem z nej trochu zráža seriál. Vďaka záverečnej "Historickej poznámke" pôsobí ucelene, aj keď posledná kapitola nechá čitateľa v očakávaniach. Príbeh je taký skromný a komorný. V podstate všetko z knížky môžete vidieť v prvej sérii seriálu, ktorý navyše väčšinu myšlienok rozvíja ďalej, ukazuje nám viac a keďže to robí pútavou formou je v porovnaní s knihou víťazom.

Wrent
08. dubna

Četl jsem na základě shlédnutí seriálu, takže můj názor je jím samozřejmě ovlivněn (a musím říct, že seriál knihu adaptuje dobře).

Vzhledem k tomu, že jsem děj již znal, se mi kniha nejevila příliš napínavá. Svět vykreslený Margaret Atwood je ale strašidelně skvělý. Jsou v něm často vidět autorčiny inspirace komunistickým blokem, které jsou hlavně v chování lidí mrazivě přesné.

Nejlepší je ale styl vyprávění v první osobě, díky kterému člověk vlastně neví, co je jen pozorování Ofred a co je realita.

Rozhodně jde o zajímavý kousek v oddílu dystopické literatury.