Greenfingers diskuze u knih
Provozovatel DK se po opakovaném upozornění na nežádoucí, závadný či zavádějící obsah knihy se alespoň uvolil k tomu, že přiznal její neslučitelnost s demokratickými pravidly.
Pravidla užívání této stránky však dávají provozovateli možnost smazat závadný obsah. Takhle odvážný zatím není, bohužel.
Nemile mě překvapilo, že se kniha vůbec objevuje na těchto stránkách.Není snad popírání holocaustu a propagace rasové nenávisti u nás považováno za trestní čin?
Kniha samotná je skvělá. Chtěl bych však ocenit i zasvěcený medailonek autora, který nenapsal nikdo jiný jako Josef Škvorecký.
Kniha získala Bookerovu cenu v roce 2019 společně se Svědectvím. Přiznám se, že i přes můj obdiv vůči Margaret Atwood, Evaristo se mi líbila více.
Příjemným bonusem povídkové sbírky jsou autorovy osvěžující komentáře, ve kterých dává nahlédnout do své "spisovatelské kuchyně". Nemyslím si, že by se nějak vytahoval. A i kdyby: má na to vzhledem ke své tvorbě a dosaženým oceněním nárok.
V knize jsou několikrát zmiňovány náladové varhany. Trochu mi to připomělo Henryho Kuttnera a jeho knihu Roboti nemají ocas. Zde hlavní hrdina, geniální vynálezce Galloway, s oblibou využívá své alkoholové varhany. Konzumací alkoholu se pravidelně přivádí do stavu naprosté opilosti, kdy vymýšlí jeden vynález za druhým. Potíž je jen v tom, že si po vystřízlivění nic nepamatuje.
Doporučoval bych toto humorné dílko hned po přečtení lehce depresivních "elektrických oveček"
To Rawen 616: Film podle Sheckleyho knihy byl natočen v roce 1992 pod názvem Freejack s Mickem Jaggerem v hlavní roli. Ne že bych byl nějak znalec sci- fi filmů, ale našel jsem si to na Wikipedii.
Proč působí všechny autorovy knihy (včetně Sekery) tak hodnověrně? Důvod je prostý: Ed McBain vychází při psaní svých detektivek z reálného života. Bylo již mnohokrát statisticky prokázáno, že drtivá většina vražd byla spáchána v afektu. Pachatelé obvykle nebývají žádní "myslitelé" a své činy předem neplánují.
Detektivové z 87.revíru jsou lidé z masa a kostí, žádní superhrdinové. Pracují dle zaběhnutých policejních postupů a nechybí jim smysl pro humor. Proto jsou mi téměř všichni sympatičtí, obzvláště Steve a Cotton,
protagonisté románu Sekera.
To M-380: Jediný prezidentský syn. který byl unesen (zavlečen do Rakouska), je Michal Kováč ml. Stalo se to 31.8.1995. Gašparovič má také syna, ale ten s tím nemá nic společného.
To Woodward: Za dob mých studií na VŠE (v Bratislavě) jsem vámi uvedenou praxi při inauguraci nezažil. Na plesy jsem nechodil, takže tuto informaci nemohu potvrdit.Beru to z vaší strany spíše jako pokus o humor.
Obecně: abych se mohl k něčemu vyjadřovat, potažmo kritizovat, měl bych o tom něco vědět. Této zásady se alespoň já držím po celý život. Nejsem křesťan (ani věřící), ale Knihu knih jsem si přečetl (dokonce několikrát).
Srovnávání autora s A.Christie je přinejmenším předčasné. Jedná se o jeho prvotinu, Agatha těch románů (pokud vím) napsala přes sedmdesát.
"Sedm smrtí" nepovažuji za klasickou detektivku - spíše je to román s detektivní zápletkou, ve kterém se hlavní hrdina pouze "zbavuje vězení a okov" nebo jinými slovy svých chyb z minulosti (čili prožívá katarzi).
Pan doktor Stránský rediguje internetový časopis Přítomnost, což je zajisté záslužná činnost. Jeho beletristický pokus je dle mého názoru "krokem vedle". Anotace ke knížce na DK se snaží přesvědčit čtenáře o něčem, co jen stěží obstojí (kdepak je ten černý humor?). Katarze se také nedostavila.
Pokud máte zájem, e-knihu si můžete zdarma stáhnout na stránkách ZO ČSOP Veronica.
Pochybné obchody obsahují stejné povídky jako Arkadská dobrodružství horních deseti tisíc, možná jen jejich názvy jsou částečně pozměněny.
Ještě bych se chtěl krátce pozastavit u stylu, který autor ve svém románu používá. Nemám nic proti tomu, když je stejná situace popisována různými účastníky z jejich úhlu pohledu. Dodává to knize na zajímavosti. Vadí mi však, když v částech věnovaných vyšetřování , svědci na otázku vyšetřovatele odpovídají na pěti stranách, přičemž přesně reprodukují sáhodlouhé rozhovory a nevyhýbají se ani popisům přírody. To je podle mého názoru naprostý spisovatelův úlet.
Poněkud mě udivuje, že na fóru, které by mělo být věnováno literatuře, se diskutující zabývají filmovým zpracováním toho či onoho díla. Nejinak je tomu i u knihy Muž, který sázel stromy - většina příspěvků hodnotí film. Co kdybyste někteří příští zkusili ČSFD?
To Alekis: Váš příspěvek se mi líbí, podobně to cítím i já. Stromky zatím sázím pouze na své zahradě, ale rád bych zkusil i nějakou větší akci. Coby důchodce mám času relativně dost a práce jsem se nikdy nebál.
To Frangipani: Opravdu jste napsala komentář ke knížce s názvem Hana? Mám neblahý pocit, že muselo dojít k nedopatření a komentovala jste úplně jinou knihu.
Bohužel, Loutkář je ještě větší "škvár" než Hadrový panák. Autor si libuje ve zvrácenostech, na které láká krvežíznivé čtenáře. Tohle s literaturou opravdu nemá nic společného. Nic mi to nepřineslo: ani zábavu, ani poučení, nedejbože aby mě to k něčemu inspirovalo.
Obecně řečeno, klasika je něco, co osloví čtenáře, diváka nebo posluchače i po mnoha letech, desetiletích či stoletích. Takové dílo má stále co říct i pro současnou generaci.
Za klasiku v žánru humorné beletrie považuji díla P.G. Wodehousea. Můžeme zde směle zařadit vše, v čem vystupuje nedostižný komorník Jeeves, ale také romány jako je Horká lázeň, který dle mého soudu není v ničem horší.
Mimochodem, P.G.Wodehouse byl mimořádně literárně plodný. Napsal celkem 71 románů, 42 divadelních her a vyšlo mu také 24 povídkových sbírek.
Pokud i dnes vychází v češtině jeho dosud nepublikovaná díla, není to zřejmě tím, že by se vydavatelé snažili tzv. "vytřískat z něčeho maximum"nebo "oživovat mrtvolu" (to se například děje ve filmovém průmyslu formou různých volných pokračování a re- makeů filmů. Mám za to, že autor,po kterém byla pojmenována jedna z prestižních cen za humornou literaturu, si vydávání jeho děl v češtině plně zaslouží. A je úplně jedno, zdá se jedná o knihu jejíž originál je z roku 1911, 1932 nebo 1967.
Tato kniha je pro mě Biblí neboli knihou knih.
Pravidelně se k ní vracím a zjišťuji, že mě i po deseti letech stále má čím překvapit.
Nejsem si zcela jist, zdá český název knihy byl zvolen tak, aby dostatečně upoutal zájem čtenářů.
O erudici autora nelze pochybovat. Jeho významná pozice v prestižní britské Royal Horticultural Society snad mluví za vše. U nás by si zajisté zasloužil větší pozornost. Kromě "žížal" byla v Česku vydána pouze příručka pro začínající zahrádkáře " Naučte se zahradničit. Snad by někdo mohl přeložit "Can anything stop slugs? (Může něco zastavit slimáky?) Pokud ne , asi si zakoupím originál.
Nedovolil bych si tvrdit, že jsem expertem na Stephena Kinga, i když jsem přečetl většinu jeho knížek u nás vydaných. Přesto jenom skromně poznamenám, že ačkoliv je autor pasován na "mistra hororu", existuje celá řada jeho děl, kde se hororové scény nevyskytují nebo jenom okrajově.
King hlavně vypráví příběhy a nutno podotknout, že to dělá přímo brilantně. Přitom není důležité, zda má kniha 100 nebo 1000 stránek.
Povznesení je kniha, která nastoluje řadu otázek k zamyšlení. Po jejím přečtení jsem měl z toho (jak se lidově říká) plnou hlavu. A právě to většinou od knihy očekávám. Je to něco, co má hlubší přesah a neslouží pouze k chvilkovému pobavení.
Rozhodně záslužný počin od vydavatelství Plus. Sice jsem všechno četl a bylo to skvělé, ale jako vánoční dárek bych to uvítal.
Ray Bradbury je mistrem klasické sci-fi povídky a sbírka Marťanská kronika se mu mimořádně povedla. Některé "kousky" mě překvapily svým humorem. Napsat vtipnou povídku není žádná legrace.
Je škoda, že k tak krásné knížce zde není (kromě SteveP1, který viděl pouze film) vedena žádná diskuze.
Ve svém komentáři jsem se také krátce zmínil o tom, že kniha nastoluje mimo jiné i otázku významu literatury. Z dopisů členů Spolku lze vyčíst, jak četba poznamenala jejich životy. Pomohla jim lépe snášet válečné útrapy a také kultivovala je samotné.
Nemyslím si, že když přečtu tisíc knížek, stane se ze mne hned lepší člověk, ale četba podobných beletristických skvostů jako je tento, mě nejen naplňuje uspokojením, ale rovněž zanechá určité "poselství". A to je to, co vždy od dobrých knih očekávám.
To jprst: Promiňte, ale opravdu chcete diskutovat o knížce, kterou jste patrně nečetl, a to jen na základě seznamu autorů?