Dívka, žena, jiné
Bernardine Evaristo
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447928/bmid_divka-zena-jine-Ray-447928.jpeg
4
225
51
Kniha Dívka, žena, jiné sleduje strhující osudy dvanácti britských žen na strastiplné pouti napříč uplynulým stoletím. Nebojácná farmářka, lesbická feministka, uklízečka středního věku, úspěšná bankéřka, přísná učitelka či žena v domácnosti s poporodní depresí… Každá z nich je jiná, a přesto se navzájem podobají víc, než by samy čekaly. Spojuje je touha něco nalézt: společnou minulost, nečekanou budoucnost, místo, které by se dalo označit za domov, porozumění, manžela, milenku, ztracenou matku, zmizelého otce nebo jen náznak naděje. Román na pomezí prózy a poezie oceněný Bookerovou cenou je oslavou černošských žen a jinakosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Girl, Woman, Other , 2019
více info...
Přidat komentář
Mozaika příběhů amerických (afroamerických a jiných) žen (a nebinárních osob) z různých období, které se všechny protnou. Docela fajn poučení o postavení žen, feminismu, lesbických vztazích, předsudcích. V jednu chvíli jsem se možná v těch vztazích ztratila, to ale přičítám spíš své nepozornosti než autorce. Hezky načetla Vanda Hybnerová.
Byla to pro mě trochu výzva jestli to vůbec pochopím ... když nejsem žena a černoška a lesbička. Nakonec mě to ale i zaujalo :)
Za svůj osmý román Dívka, žena, jiné (Girl, Woman, Other; 2019) získala oceňovaná britská spisovatelka Bernardine Evaristová (*1959) Booker Prize, o niž se podělila s Margaret Atwoodovou a jejím románem Svědectví. V češtině vyšel také její veršovaný historický román Císařovo kotě (2001, č. 2003). Autorka mě uchvátila. To je četba, to je požitek! Šťavnatý, dějově bohatý propletenec dvanácti hrdinek a mnoha dalších postav, stylisticky originální (jakýsi volný verš či jak to nazvat, viz ukázka), realistický, smutný, drsný, ale místy i velmi vtipný, se spoustou trefných postřehů o dnešním světě a společnosti i vztazích, velmi čtivý...
Postavy jsou různě propletené buď příbuzenstvím, nebo milostnými vztahy, nebo přátelstvím. Ve čtyřech kapitolách vždy tři oddíly věnované třem hrdinkám. Např. v první kapitole je to dramatička Amma, která má právě premiéru hry v londýnském Národním divadle, její dcera Yazz a Ammina bývalá partnerka Dominique. Ve druhé kapitole úspěšná bankéřka Carole, která má na premiéru vstupenku, její matka Bummi a Carolina bývalá spolužačka LaTisha. A tak dále, třeba učitelka z Caroliny střední školy. V závěru, v páté kapitole, je raut po premiéře Amminy hry. Postavy pocházejí z různých vrstev a mají rozličnou, pestrou, kontrastní minulost, stejně jako jejich rodiče či partneři. Trocha feminismu a multikulturalismu. Nelehká cesta barevných žen k úspěchu či lásce, k prosazení se v patriarchální společnosti, k lepšímu životu z chudých poměrů, někdy v nové zemi (Británii), kam odešly ze své vlasti apod.
Bál som sa, že to bude príliš feministické, či zaoberajúce sa rasovými otázkami, ale našťastie to bolo skvelo ironické, so slušným nadhľadom. Čitateľ dostane od každého niečo. Autorka tu síce vystihuje isté feministické názory, ale zároveň si z toho všetkého robí srandu - z lesbičiek, osamelých matiek a zo všetkých možných typov žien, ktoré sa všemožne bijú so svojím osudom a hľadajú akési šťastie. A hoci nám nie všetky postavy musia byť sympatické, každý príbeh otvára tému, nad ktorou sa oplatí zamyslieť! Veľmi dobré!
Zrovna jsem tu hledala diskuzní vlákno s tématikou gayů a leseb, abych tam tenhle skvost přidala.
Protože většina hrdinek příběhu jsou lesbické nomádky, ať už souhrou okolností, nebo vnitřním uspořádáním (narážím na ty nomádky, některé se nacestovaly dost fyzicky po světě, nebo vnitřně při hledání své spokojenosti), matky, učitelky, umělkyně, navíc ve velké míře tmavé, nebo smíšené pleti.
Některé si záměrně vezmou gaye, aby měly ve společnosti v průběhu dvacátého století, kdy se kvůli mateřství a nutnosti manželského života dost remcalo, klid.
Krom jiného je jedna hrdinka nebinární, což já osobně moc nepobírám (myslím tohle přesvědčení), protože trvám na tom, že buď je člověk chlap, nebo žena, přičemž je jedno, s kým a jak žije. Její proměna je zvláštní a spíš na mě působí, že nenašla sama sebe zevnitř, ne zvnějšku.
Příběhů je vlastně dvanáct a vzájemně se trochu prolínají. Ne vždy se mi povedlo prolnutí odhalit, ale jsou tam. To máte tak: v prvním příběhu to rozjede lesbická divadelní umělkyně, která má dceru... Ta se objeví v několika dalších příbězích jako zmínka "hele, tuhle znám," "ta tam byla taky."
A mezi tím se noříme do bahnitých vod Afriky a přístavů v Anglii, předsudků s kapkou historie. Ukáže se, že u učitelky z kapitoly XY uklízela matka hrdinky prvního příběhu. Že spolu ty a ty holky byly v kontaktu na soc. sítích, nebo spolu po večerech pařily, aniž by o sobě něco věděly. Nebo spolu spaly, přičemž informací o sobě měly už trochu víc.
To, jak žily, co si myslely a jak je (ne)štval život a identita, víme my.
Je to pestrá směska, hutná a někdy hnusná, sem tam smutná, ale většinou nechutně upřímná a přímá, "protože co čumíš, mám tu stejný právo bejt jako kdokoli, žejo..."
Styl je vyprávěcí, hovorový, suše humorný a ironický.
Ale je to bomba kniha.
Je mi bližší v tom smyslu, že máme doma čtyři mulaty, kteří si možná jednou, budou chtít čuchnout k historii své černé kůže. A nebudou třeba vědět, jak na to, kam na to, s kým na to, protože tamta část jejich dědictví se jim ve většinově bílém evropském prostředí tolik nepřipomíná. Navíc, když otcové jsou většinou nepoužitelní, vypaří se, nebo umřou. To samé částečně řešily i holky, budu jim tak říkat, z této knihy.
Tak doufám, pevně, že každej nakonec najde, co hledá.
Vynikajúca kniha. Prvých cca 30 strán som si zvykala na zvláštny štýl, vety bez veľkých písmen a bodiek. Akonáhle som si zvykla, dej plynul a prepletal sa ako rieka. Písala som si mená a ich prepojenia. Čo sa týka LGBT je to pre mna neznáma oblasť a možno aj preto ma tak zaujala. Lenže aj keď to tak vyzerá, nie je to , podľa mna, kniha len o tom. Je to kniha o životoch 12tich žien rôznych generácii , ich radostiach a hlavne starostiach. Viem, že táto kniha neosloví každého, ale skúste to.
Zajímavé příběhy různých žen, které řeší otázky rasy a sexuální orientace. Hodně se mi líbilo, jak se jednotlivé příběhy prolínaly a postupně jsem hledala různé souvislosti. Nicméně celkově tam toho bylo až moc.
Tak trochu nevím, připadám si jako dítě, kterému někdo slíbil přečíst pohádku a v té se najednou vypráví o tom, jak je dobré jíst zeleninu a nezlobit. Kniha balancuje na pomezí beletrie a aktivismu, některé kapitoly mají nosný příběh, jiné jsou tu spíš proto, aby se na nikoho (žádnou skupinu) nezapomnělo. Postavy jsou schematické, velice názorné, stejně tak situace, které řeší. Kniha je výborná pro toho kdo by si chtěl udělat přehled o sociálně kulturním pozadí Londýna po přelomu tisíciletí. Už teď je trochu outdated, nicméně do česka tyhle otázky přicházejí se zpožděním, takže pro nás stále aktuální. Chvílemi mě to bavilo, několikrát jsem knihu chtěla zavřít a skončit, několik myšlenek mě oslovilo. Ten aktivismus z toho příliš trčí, příliš často jsem měla pocit, že postavy jsou jen loutky, které pomáhají demonstrovat sociální témata a myšlenky, občas jsem měla pocit, že jsem se ocitla v nějaké ideologické feministické příručce.
12 příběhů žen. Problematika rasy, genderu, feminismu. Jak těžké je najít sám sebe, když s vámi má problém společnost. Pro mě trochu výstup z komfortní zóny.
Zprvu jsem měla problém se začíst, první dva příběhy byly dost drsné co se týče názorů.
Já navíc nejsem žádná přesvědčená feministka a nebinární pohlaví je pro mne pořád záhadou. Ale našly se tam příběhy hodně zajímavé. Stránku po stránce to nabíralo na síle a na zajímavosti.
Mozaika příběhů mnoha žen afroamerického původu, které bojují nejen s patriarchátem, ale i s předsudky, gendrem, kradmými pohledy a šeptáním za zády nejen na ulici, ale i v rodině, je něco, co by si měl přečíst každý!
Autorka nám překládá na stříbrném podnose výpověď několika generací Britek černé pleti od postupné kolonializace, přistěhovávání se a asimilace na kontinent až po současnost, kdy mladé Britky naráží méně na rasové problémy, ale o to více na genderové či sociální „skleněné stropy“. 12 životních příběhů se mezi sebou vzájemně prolíná, autorka nabízí pohled matek, babiček, učitelek, studentek, umělkyň i aktivistek, které se každá po svém snaží prosadit ve světě velkých bílých mužů.
Kniha je prošpikovaná současnými tématy, nevyhýbá se ani hledání vlastí sexuality, gendery, zájem o nebinaritu nebo toxickým vztahům, které se nevyhýbají ani LGBTQ+ lidem. Hutný a čtivý text otevírá oči nejen v poloze týkající se rasy, ale především feminismu a právu vést takový život, jaký chceme. I když máme rok 2021, přesto všechno stále musí (nejen) afroamerické ženy bojovat s mysoginií a vynakládat mnohem vyšší úsilí aby dosáhly toho, co si muži berou automaticky a bez okolků. Představuje úskalí skrytého rasismu, který si často leckterý tolerantní člověk ani nemusí uvědomovat, ale zároveň vodítka, jak z toho ven, nechává na každém čtenáři.
Z kraje jsem si říkala, hmmm pěkný, zajímavé příběhy žen, pak jsem pochopila, že všechny osudy žen jsou vždy nějakým způsobem propojeny a knížka pro mě začala být ještě zajímavější. Pochopila jsem, že není nutné hned odsuzovat nebo vidět příběh jen z jedné strany. Někdy to bylo velmi silné, konec velmi krásný.
[audiokniha]
Tohle je fakt oříšek a taky důvod, proč jsem si tady zavedla hodnocení s lomítkem.
Myšlenka a celé zpracování příběhu je nadstandardní (a to jsem neměla v ruce knihu, abych viděla styl jakým je napsaná) zejména v závěru příběhu všechno krásně zapadá a jakoby plasticky vyniká nad průměr. Bernardine Evaristo v pohodě splňuje třetí bod letošní Výzvy - kniha afrického autora. Přesto, že má britskou národnost, je africkou autorkou po svém otci. Pochybuji, že bych vyprávění 'věřila' někomu jinému, než ženě se zkušeností z života podobného všem těm dívkám a ženám či jiné z knihy.
Mnohé je tam k zamyšlení, přijetí a soucitu s postavami tohoto africkoanglického patchworku nebo tkaného koberečku o dvanácti pestrých vláknech a variabilních útcích základní osnovy ? Nejvíc světla asi vrhá na ostrovní společnost, ale i Evropan dostane, co mu náleží. Akorát se možná budete ošívat, ježit či mít husí kůži z budoucnosti tohoto typu společnosti.
To všechno je za plný počet hvězd.
Za lomítkem ovšem pouhé tři za způsob myšlení těch žen nebo možná určitý typ filozofie, kterou autorka spolu s "moderní" společností dneška navozuje. Lze vyčíst mezi řádky, že každý muž je vlastně špatný a tak trochu jakoby stavěla ženu a muže do pozice soupeření víc než je zdrávo. Je tu pár komentářů, co to vidí podobně. Chápu LGBTQ požadavky i pocity, ale nic se nemá přehánět. Je ovšem možné, že jsem přehlédla nějaký úhel či odstín pohledu na knihu, ze kterého to lze v kontrastu pochopit . . . ale často mi ty v něčem až "pipiny" šly slušně na nervy, zejména zkraje knihy, kde jsou mnohé velmi na pár facek :o)
Čtvrtou hvězdu bych dala za interpretaci Vandy Hybnerové, jejíž i barva hlasu se k obsahu víc než hodí!
Jistě lze doporučit, ale asi nikoli každému. Já jsem za zkušenost s příběhem nakonec celkem ráda.
5/3
Top komentář nahoře L.K.⭐
Děkuju za zajímavé a veskrze souhlasné komentáře, třeba adelina_cte.
Měla jsem trochu obavy, neboť genderové otázky a transzáležitosti jdou tak nějak mimo mě, ale podobně jako mnozí: jakmile jsem se vyrovnala se zvláštním způsobem psaní, už jsem měla problém se odtrhnout. Propletence a kotrmelce neskutečné, ale všechno to jsou velmi zajímavé lidské osudy, takže vřele doporučuju!
P.S. A opravdu by mě zajímalo, jak vypadají Hamižnoce v originále . . .
"Morgan netuší, jak se analyzuje a kontextualizuje hra nebo film, ale to nevadí, followeři jsou důležitější než kvalita jeho kritiky nebo textů
zanedlouho už žádná opravdová kritika nebude potřeba, ani žádní takzvaní "experti", kteří tady tomu už strašně dlouho vládnou, většina z nich právě zde, v Londýně, zásadní je demokratizace kritického názoru, jak se píše v novinách, a to zahrnuje i lidi jako je Morgan, jejíž tweety přitáhnou víc čtenářů než samotná kritika"
Dvanásť osudov dvanástich britských žien a skladanie mozaiky jednotlivých príbehov. Ženy nespája len občianstvo, ale aj čierna pleť. Narodili sa v 40tych, 60tych alebo 90tych rokoch minulého storočia a teda zachytáva rôzne generácie na pozadí rôznych historických období. Každá žena má svoj osud, no tak nejak sa všetky navzájom spájajú, či už vedome alebo nie. Rieši rasu, etnicitu, feminizmus, sexuálnu orientáciu a ako čas plynie, aj témy, o ktorých sa už dnes hovorí otvorenejšie, ako homosexualita, transgenderové či nebinárne osoby. Rovnako rieši realistický a nijako neprikrášlený pohľad na britskú spoločnosť, najmä na meniaci sa postoj väčšinovej belošskej populácie k migrantom z Afriky a iných krajín. Postavy navzájom spája všadeprítomná túžba po uplatnení sa v spoločnosti, čo na základe ich orientácie, farby pleti a ďalších skutočností, nie je vždy jednoduché.
Čo robí samotný dojem z knihy ešte lepším je fakt, že jej autorka Bernardine Evaristo získala v roku 2019 za tento román Bookerovu cenu.
Prekvapivý záver knihy, ktorý stál za to. Čím bližšie som sa bola k jeho cieľu, tým viac to bolo zaujímavejšie. Opäť sa osudy postáv preplietli aby vytvorili kompletnú mozaiku príbehu.
Spočiatku ma rozptyľovalo to, že celá kniha je písaná v minuskule a tak človek niekedy tápa, kde sa začína a končí veta. Postupne sa to nejak samo uložilo. Kniha sa nedá zhltnúť na jeden večer a vyžaduje čitateľskú pozornosť.
....."Celé roky bola nešťastne nezávislá, hoci naozaj chcela byť iba spolu-závislá s milým mužom, ktorý by ju miloval takú aká je."
Už pred časom som túto knihu dočítala a nechala som si to uležať v hlave. Dobre tak. Po strašne veľkom hype o tejto najúžasnejšej knihe (z princípu také knihy neznášam) som sa ale nechala na ňu ukecať, lebo veď aj ja som bola dievča a som žena a inéA neľutujem!
Prvé stránky som ale bola stratená. Trvalo, kým som sa naladila na ten štýl a tú správne frflavú feministickú nôtu. Miestami to bolo tú mač, miestami to otváralo oči, miestami som si dávala face palm. No nevedela som sa odtrhnúť. Príbehy rôznych, ale že totálne rôznorodých žien sú pretkané touto dobou, aj takou tou súčasnou, ktorej veľmi nerozumiem (gender, pohlavie, rod) ale snažím sa chápať. Príjemnou poetickou perličkou bol len záver, keď sa jednotlivé príbehy splietli dohromady. Moderné, zaujímavé.
Silný knižní zážitek zkraje roku. Jsem ráda, že se čím dál víc dává prostor autorkám, které se nebojí zpracovávat ženskou otázku. Je smutné, co některé ženy v minulosti zažívali kvůli svému pohlaví nebo rase...a často zažívají pořád. Protože i přes vlny emancipace se stále dějí věci, které nejsou v pořádku.
Styl psaní je specifický, ale velice brzo jsem si na něj zvykla a po chvíli mi ani nepřišlo, že by něčím vybočoval. Několik příběhů mě neupoutalo natolik, jako celek se ale jedná o zdařilé zpracování zajímavých osudů a povedené zpracování důležitých společenských témat
Rada bych na uvod rekla, ze me knizka asi neoslovila tak jako vetsinu nebo jak by asi mela. 3⭐/5 ⭐ Nicmene to byla velmi zajimava a netradicni knizka, ktera nam poskladala nekolik zajimavych zivotnich pribehu. Knizka nam podava zajimavy nahled na soudobou lidskou spolecnost. Najdeme zde velmi otevrene liceni hlavne zenskych, nekdy dost nelehkych osudu. Knizka ma velmi neobvyklou stylistiku, ktera ne kazdemu sedne a asi ne kazdy ji pri cteni prestane vnimat.
Zpocatku jsem mela velky problem s orientaci v hlavnich hrdinkach. Co mi ale na knizce dost vadilo, byla jeji filozofie, ze kazdy muz je spatny. Nemam nic proti feminismu, je to zajimavy a dulezity smer, ale nesmi byt tak cernobily, to je proste spatne. Dale mi vadilo az moc postav, hlavne proto, ze jsem se v nich hodne ztracela. Nekdy mi prislo zbytecne vypraveni stejneho pribrhu z vicr pohledu, protoze jsme se nedozvedeli nic noveho. Co ale musim vyzdvihnout je krasne uzavreni celeho pribehu.
Knizka je krasna. Ma krasnou obalku i sve poselstvi, ale asi me nezastihla v te nejlepsi dobe. Tak doufam, ze vas me ne prilis krasne hodnoceni neodradi.
Zaujímavá kniha. Jednotlivé príbehy boli naozaj pútavé a keď sa mi podarilo (vzhľadom na časové možnosti) naozaj sa začítať, nevedela som sa od knihy odtrhnúť. Ale. Keďže som knihu čítala po kúskoch, často som sa strácala v množstve postáv a príbehov. Možno aj moja chyba, že sa mi nepodarilo zhltnúť ju naraz, ale preto za mňa 4*.
Štítky knihy
anglická literatura osudy žen Bookerova cena
Dívka, žena, jiné
Kniha Dívka, žena, jiné je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 290x |
| Čtenářské výzvě | 50x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 127x |
| Chystám se číst | 317x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 5x |
Už když jsem před rokem začala číst tuhle knížku poprvé, tušila jsem, že to asi nebude nic pro mě. Nedařilo se mi do příběhu začíst a vůbec mi nesedl styl psaní, takže jsem knihu po pár desítkách stran odložila a dlouho jsem neměla chuť se k ní vracet. Teď po roce jsem ale narazila na audioknihu, kterou namluvila Vanda Hybnerová, tak jsem si řekla, že mi tohle zpracování třeba sedne více. A sedlo, alespoň jsem knížku po tom roce konečně dočetla, přesto bohužel nemůžu říct, že bych si poslech nějak zvlášť užila.
Myšlenky a témata, která se v knize objevují, jsou skvělé. Z textu bylo cítit, jak moc jsou příběhy jednotlivých žen pro autorku důležité a mnohdy i osobní. Jenže na můj vkus tam těch příběhů bylo až příliš. Hodně jsem se ztrácela v postavách, jejichž osudy se v průběhu knihy prolínaly, a některé příběhy mě vyloženě neoslovily. Navíc mi opravdu, ale opravdu nesedl styl, jakým autorka píše. V audio verzi to bylo trošku stravitelnější a alespoň jsem zvládla knihu doposlouchat, jinak bych ji asi nedočetla. I tak ve mně ale převažuje pocit zklamání.