Císařovo kotě

13.07.2022

Nevšední román ve verších mě zaujal hned od první stránky. Autorka v něm krásným jazykem a s nevtíravým humorem vylíčila osudy mladé černošské dívky v dobách, kdy Anglie byla ještě pod nadvládou Římanů. Velmi výstižně zde poukázala na mnohé paralely v postavení imigrantů nebo žen tehdy a nyní.

Podobně jako dva předešlé komentáře, i já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Je zase úplně jiná než autorčin oceněný román Dívka, žena a jiné, ale opět jde o velmi nestandardní, novátorskou prózu. I mě okamžitě napadlo, jak složitý byl asi překlad, čím se překladatelka řídila při tvorbě jednotlivých "strof". A chápu, že při takové nezvyklé a náročné práci se mohly vloudit chybičky typu "bez přirozených vnadů" nebo "zaklapala pomyslnými kastaněty".
Zuleika, respektive holčičí trio Zuli duli - Venuška - Albinka, mě velmi zaujalo, podobně jako tmavý "africký" caesar Septimus Severus (ten rozhodně více nežli Felix). Tohle byla opět jedna z těch knih, kdy si nevěřícně dohledáváte potřebné informace, google budiž blahořečen.
Ovšem když jsem si konečně zvykla na zavazadla od Gucciho i na Armaniho tógy (v Londiniu roku zhruba 200 n.l.), vyrazilo mi dech čtyřverší písničky, kterou jsem (v mírně pozměněné verzi) slýchala a zpívala mnohokrát už jako jako malá holka:
Plavala husička po Dunaji,
housátka se za ní kolébají.
Mysliveček na ni čeká,
že starou přefikne,
mladé nechá.

20.08.2021

Ke knize jsem se dostala proto, že jsem si od autorky chtěla přečíst Dívka, žena, jiné, ale v knihovně ještě nebyla dostupná, proto jsem si prozatím zapůjčila autorčino dřívější dílo (jiné ani v češtině nevyšlo). Musím říct, že jsem byla nadšená. Román ve verších, jak často se vám něco takového dostane do ruky? A navíc čtivý, prokládaný ironií, humorem, ale také jakýmsi všeprostupujícím povzdechem nad těžkým údělem žen v římském impériu. O to víc se teď těším na autorčinu novinku.

10.09.2020

Jsem rád, že jsem se nenechal odradit mizerným hodnocením knihy na tomto fóru. Opětovně jsem zjistil, že to pro mě není vhodný indikátor. Tahle kniha je moc pěkná, jen je prostě jiná. Já osobně jsem zatím žádný román ve verších nečetl a předpokládám, že to tak platí i o těch ostatních, co knihu hodnotili. Je prostě nutné si na ten styl zvyknout, najít si k němu cestu. Pak člověk začne vnímat všechna pozitiva knihy – poutavý příběh a jeho tragiku, krásný jazyk, vytříbený humor či mnoho nesmírně zajímavých informací z anglické historie. Některé pasáže knihy jsou nezapomenutelné – namátkou večírek s básníky nebo milostné scény „kotěte“ s císařem. Otázkou je, jak moc knize pomohl či ublížil překlad, který musel být velice těžký – to nedokážu posoudit, na čtení v originále jsem se svou angličtinou krátký.