Greenfingers
diskuze u autorů
https://dennikn.sk/blog/2645197/marian-magat-obdivovatel-adolfa-hitlera-rasista-antisemita-a-popierac-holokaustu/?ref=pop
Jan Hnízdil napsal také několik knih o psychosomatice. Pár jsem jich přečetl a zprvu mě docela zaujaly.I když preferuji klasické způsoby léčby, ty alternativní úplně nezavrhuji (v duchu hesla"topící se i stébla chytá).
Úplně se však s panem"doktorem" rozcházím v názorech na Covid-19. Vyjádření v jeho blogu považuji za zcela zcestná, fantasmagorická a nevědecká. Bohužel, jako relativně známá osobnost svými veřejnými projevy "dodává munici" různým konspirativcům z řad odpůrců vakcinace.
Málokdy mě dokážou natolik strhnout populárně-naučné knihy jako právě ty od Yuvala N. Harariho. Píše poutavě a nebojí se přicházet s originálními (někdy možná trochu kontroverzními) myšlenkami a závěry.
Harlan Ellison je bezesporu kontroverzní osobností, která na jedné straně vyvolává nadšený obdiv a na straně druhé odsudky.
Řadím se do první skupiny a můj na jeho tvorbu nezmění ani zde zmiňovaný rakouský kritik (Rottensteiner), který je snad ještě kontroverznější než Ellison. Onen rakouský pisálek považoval Asimova za typického ne-spisovovatele, ostře se obul i do dalších autorů: Heinleina, Andersona, Zelazného a Silverberga . Prostě Američany neměl rád (Zdroj: wikipedia.org).
Četba Ellisonových povídek mi přináší zábavu a potěšení. Obdivuji jeho originalitu, nespoutanost, nezměrnou fantazii, rozhled, osobitý styl psaní, ale i humor, nadsázku a poetiku.
A pokud se týká jeho renomé: myslím si, že prestižní ocenění, které téměř každoročně od roku 1965 dostával ( někdy i dvakrát), mluví za všechno.
Donedávna neprávem opomíjený autor se konečně dočkal i českých vydání, za což samozřejmě patří dík všem překladatelům, kteří se na dvou jeho reprezentativních sbírkách povídek podíleli.
Michaela Fabera jsem si zamiloval hlavně kvůli jeho povídkové tvorbě, i když i jeho delší prozaická díla stojí za přečtení. Zatím jsem nečetl jeho tolik vychvalovaný "Kvítek", ale rozhodně si ho nenechám ujít (odrazuje mě na na můj vkus velký počet stránek, ale snad to nějak dám).
P.S. I ten "Kvítek" byl skvělý.
V době, kdy náš knižní trh zaplavují kvanta zahraniční literatury leckdy pochybné úrovně, rád sáhnu po české klasice. Tou je pro mě bezesporu i Karel Čapek.
Coby náruživého zahradníka mě autor uhranul fundovaným a humorným pojednáním o své i mé celoživotní zálibě (Rok zahradníka).
Jeho cestopisy ( např. Anglické listy) se vyznačují nejen svou trefností, ale i vtipem.
Samostatnou kapitolou jsou Čapkova dramata, která oplývají hloubkou myšlenek a naléhavostí, jakou jsou sdělovány.
Čapek byl nepochybně mistrem pera, všestranný a ve svých dílech mnohdy nadčasový.
Před více než deseti lety (přesně si to již nepamatuji) mě Marie-Luise Kreuter svými knihami natolik inspirovala, že jsem radikálně změnil svůj přístup k zahradničení a stal se zarytým biozahradkářem. V hlubší, obecné rovině mi pomohla najít (snad) správný vztah k přírodě. Jsem jí za to nesmírně vděčný.
Autor se do povědomí čtenářů zapsal především svými dnes již klasickými příběhy tří mužů ve člunu, avšak i jeho další díla rozhodně stojí za přečtení. Jeho povídková tvorba se vyznačuje laskavým a duchaplným anglickým humorem, který "zahřeje na duši".
To Železář: Popravdě, s přibývajícím počtem přečtených thrillerů od mnou zmiňovaných autorů jsem nucen přehodnotit své názory. Ano, Carter, Marsons, Bryndza a další jsou zruční "řemeslníci". Píšou knihy jak na běžícím pásu, ale, bohužel, kvalita jde na úkor kvantity.
Erma Bombecková byla skvělá glosátorka, sloupkařka. Jeho postřehy ze života hospodyně s malými dětmi jsou nanejvýš humorné, ale i duchaplné a laskavé.
Když se řekne válečný román, vždy si s tímto pojmem vybavím E.M.Remarquea a jeho klasická díla. Málokdy se mi stalo, že jsem povinnou četbu na střední škole tak "hltal" jako příběhy románových hrdinů tohoto skvělého spisovatele.
Literární plodný americký scifista Fredric Brown, výrazný představitel "zlaté éry sci-fi", by si dle mého názoru zasloužil daleko větší pozornost českých překladatelů. Jeho humor a satira jsou tým správným kořením , jímž "ochucoval" své romány a povídky.
Hezké povídání o autorovi lze najít také na stránkách www.h7o.cz v rubrice Portréty pod názvem Kronikář zaniklých časů.
Myslím si, že jeden z průkopníků žánru sci- fi si zaslouží alespoň pár obdivných řádků. Jeho slavné romány Válka světů, Ostrov doktora Moreaua či Stroj času se staly evergreeny vědecké fantastiky.
Chtěl bych však nalákat příznivce HG.Wellse na jeho povídkovou tvorbu. Po přečtení prvního dílu (ze tří) kompletní sbírky autorových krátkých próz jsem byl doslova unešen. Takovou žánrovou a tématickou pestrost málokde najdete. Jednoduše skvělé!
Ed McBain je klasikem detektivního žánru a pro mne zárukou kvalitní četby. Ačkoliv jsem ještě nepřečetl všechny jeho romány, zatím jsem nenarazil na žádný, který by mé vysloveně zklamal. Obzvláště mám rád příběhy z 87.revíru a jeho detektivy. Carella a jeho parťáci jsou správní chlapi na správném místě.
Ota Pavel je také má srdcovka. Získal si mě především svými vzpomínkami na dětství v povídkových sbírkách Zlatí úhoři, Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců.
Oceňuji jeho poetický způsob vyprávění příběhů. V každém z nich, ať už jsou to povídky z rybářského či sportovního prostředí, lze vypozorovat, že Ota Pavel psal o věcech, které byly jeho srdci velmi blízké.
Soudě dle počtu komentářů k autorovi a k jeho knihám zde na DK mu "pšenka moc nekvete". Je to dle mého názoru velká škoda.
Saki a jeho humorné povídky si rozhodně zaslouží větší pozornost čtenářů. Svou kvalitou jsou srovnatelné s jinými krátkými prózami velikánů tohoto žánru.
Čtenář, který má rád suchý anglický humor, si při četbě Sakiho povídek určitě přijde na své.
V dětství jsem přímo hltal příběhy Toma a Hucka, nyní mě uchvátily autorovy krátké prózy.
Povídková tvorba Marka Twaina se vyznačuje především duchaplným humorem a bryskní satirou, která si "nebere servítky" ani před choulostivými tématy jako je například náboženství.
Ediční plány většiny českých nakladatelů se nyní zaměřují především na vydávání thrillerů s detektivní zápletkou. Chápu, že tak reagují na stávající poptávku, ale nemělo by se zapomínat i na okrajové žánry jako je například esejistická tvorba.
David Sedaris je jedním ze soudobých představitelů tohoto druhu prózy, a to autorem nanejvýš významným. Jeho eseje a glosy nepostrádají inteligentní humor, životní moudrost, ironii, sarkasmus - jednoduše vše, co čtenář od hodnotné literatury očekává.
Je proto škoda, že nebyla do češtiny přeložena i další Sedarisova díla, například Me talk pretty one day, za které autor obdržel uznávanou Thurberovu cenu v roce 2001.