Friedulka
komentáře u knih
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Obyčejný život neobyčejně silné ženy, cením si skvělého vyjádření lidských citů bez přehlcení politikou, ta zde vytváří jen nutnou kulisu.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
"Má sličná, má nebeská, má čarokrásná."
Takového tatínka by chtěl mít každý! Z něžných, přenádherných slov mrazí až do konečků prstů. Kniha je čirý děs. Smekám před panem autorem. Obsah i forma je mistrovský koncert!
Vrány
Petra Dvořáková
Zaujmula mě již samotná obálka knihy. Děj mě naprosto vtáhnul, nedal vydechnout, závěr více jak překvapil, znovu a znovu jsem jej pročítala.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Cesta z Litvy až do polární sibiřské noci, jejíž mrazivost a nehostinnost, a současně poutavá drsná krása, je zdařile vylíčena. Popis stavby přístřešku, který měl vězně uchránit před chladem a větrem jen tak z hlavy nedostanu.
V příběhu vystupují postavy, které i v extrémní situaci projeví lidskost, hlavní postava Lina mi ale k srdci nepřirostla, bližší mi byla její matka a Kreckij, který svým způsobem byl také vězněm. U Liny mi scházela vděčnost.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Variace na starozákonní příběh o Kainu a Abelovi. Jedna z nejlepších knih!
Jméno Cathy jen tak nezapomenete.
Zloba
Chris Carter
O tom, že je Robert Hunter (již podle jména) borec, si snad nikdo netroufne pochybovat, pokud by nedejbože přece jen, tak nás autor hned umlčí dechberoucím životopisem tohoto nadaného superinteligentního detektiva (a raději hned, až na výjimky, v každém díle). Neméně zdatný je jeho parťák Carlos Garcia alias Sancho Panza.
Zloba je skvělá, tady se opravdu někdo móc zlobí, až to hezké není. Konec trochu překombinovaný, ale to Chrisovi odpouštím.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Podle mě nejlepší kniha od Remarquea.
Švýcarské sanatorium jen kousek od nebe. Dvě rozdílné postavy, jejichž cesty se protnou. Doporučuji.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Knize s tak krásným nostalgickým obalem nešlo odolat. Jsem ráda, že příběh byl rovněž výborný, byť velmi bolestný. Hájovna na samotě otevřela dveře do samoty mnohem tíživější.
Kniha mě oslovila svou lehkostí a úsporností mnohem více než Spálená křídla či Rafanda.
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Jedna z nejkrásnějších a nejlidštějších knih, které znám. Dlouhé odstavce bez interpunkce mistrně vyjadřují naléhavost sdělení hlavní postavy jménem Jan Dítě (zde plně platí nomen omen). O čtenářovu pozornost se také postarají opakující se úvodní slova každé kapitoly: Dávejte pozor, co vám teďka řeknu".
Co stránka, hluboká pravdivá myšlenka. Jan Dítě mi byl sympatický od samého začátku, získal si mé srdce svou opravdovostí a schopností vidět svět citlivýma dětskýma očima.
Ke knize se opakovaně vracím. Filmová podoba se mi vůbec nelíbila.
Anežka
Viktorie Hanišová
Knihu jsem přečetla během jednoho odpoledne, tak mě zaujala. Bála jsem se nejprve, aby téma nebylo pojato jako v Roce kohouta, ale tak se naštěstí nestalo. Není zde nic jen černobílé. Kniha nutí k zamyšlení, vybízí k otázkám.
Více prostoru bych věnovala ale psychologii postav.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Místo, kde nemůže být bůh, nebo snad ano? "Ty má maličká, ty má něžná ... ty má hloupá." Dá židovské dívce sílu mrazivá modlitba rabína, který je správcem v sušárně vlasů?
Hadí doupě
Agatha Christie
Hadí doupě a v něm klubko zmijí. Kterápak zmijka ale kousala? Až se klubko rozmotá, budeme více než překvapeni. Závěr tak šokující, že oproti dalším knihám A. Christie kniha nebyla dlouho zfilmována.
Tuto knihu mám mezi 5 nejlepšími z pera královny detektivek.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Ospalé benátské lido v mezisezóně. Platonické okouzlení měnící se v obsesi. Hořící ohně upomínající na přítomnost cholery. Melancholické, pomalu plynoucí, snad až dekadentní. Mistrovské dílo! Film je rovněž překrásný.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Vážím si básníkových prostých slov, ze kterých vyvěrá hluboké pochopení a soucit. Vynikající verše, některé se mi vybavují stále: " Jen jedenkrát kolem mne šla láska. Vlas černý padl k pasu..."
Ditta, dcera člověka
Martin Andersen Nexö
Ditta, jejíž osud je předurčen, Ditta dítě, Ditta žena. Jako jedenáctiletá jsem sáhla po tomto románu do knihovny svých rodičů. Dodnes si vzpomínám na očarování drsnou přírodou, otřesení syrovými vztahy i mezi těmi nejbližšími (matkou Ditty a její babičkou Maren), bezútěšností Dittina života. Jedna ze zásadních knih mého života. Setkání s ní v mém dětství nebylo poslední, ke knize jsem se vracela.
Existuje stejnojmenný černobílý film z roku 1946, přes své "stáří" je velmi dobrých kvalit.
Nadaný žák
Stephen King
Originální téma – okouzlení nacismem v amerických kulisách. Pohnutky "hodného hocha" jsou uvěřitelné, jeho rodinné prostředí je zdařilou líhní takovýchto pokřivených dětí.
Méně uvěřitelné je sadistické řádění starého nacisty, který pracně léta budoval svou anonymitu.
Přes to vše, je Kingova kniha skvělá, mrazivá a utvrzuje mě, že zdařilejší jsou autorova díla, jež postrádají mystérii.
Poupátka
Hana Lehečková
O dětech si nechci dělat iluze, ale že by měly v devadesátých letech až takový slovník a byly to děti-neděti, tomu se mi nechce věřit.
Vadila mi vulgarita, dívky mi nebyly sympatické. A o dospělých raději nemluvit. Příběh mě nepřesvědčil o autenticitě.
Rubáš pro slavíka
P. D. James (p)
Málokdy čtu detektivky opakovaně, ale tato je jedna z několika, po kterých jsem sáhla znovu. Má totiž mnoho co nabídnout. Pohltí nejen samotný děj, ale také ponuré prostředí staré nemocnice, rovněž vynikající popisy, které celkovou atmosféru umocňují. Příběh vás vtáhne a nepustí.
PS. Žaludeční sondu po přečtení knihy bych si raději ještě dobře rozmyslela.
