ennlady
komentáře u knih
Ztracené úterý
Nicci French
Před nějakým časem jsem četla knížku Zlé pondělí, rovněž od této dvojice autorů a tak nějak jsem na ni pozapomněla, protože od té doby jsem přečetla hromadu knížek a moje paměť je už dost děravá. Naštěstí jsem díky Čtenářské výzvě natrefila na Ztracené úterý. A super! Ještě hezčí než pondělí - byla jsem naprosto okouzlena čtivostí tohoto románu. Příběh začíná v bytě duševně nemocné ženy, kde je nalezena mrtvola neznámého muže. Nemocná není schopna poskytnout jakékoli svědectví, vyšetřovatelé se nemají čeho chytit, dlouho nikde žádná stopa, pak je případ prakticky uzavřen, ale psychoterapeutka Frieda vyřčenému ortelu není ochotná věřit. A tak pátrá společně s policistou Karlssonem i na vlastní pěst. A opět hledání, skládání informací, poznávání možných pachatelů, to celé popsáno naprosto excelentně až k samému závěru. Do toho se můžeme podívat do soukromí psychoterapeutky i detektiva, ale ne tak moc, aby to obtěžovalo. A v neposlední řadě napětí zvyšuje červená nit, která se příběhem proplétá už z pondělí a potáhne se do středy ... nebo ještě déle? Takže je fakt nutné číst díly postupně za sebou. Doufám, že středa bude neméně zdařilá jako první dva dny v týdnu.
Černá díra
Yrsa Sigurðardóttir
Yrsa to prostě umí. Promyšlený a temný příběh, který začíná v minulosti a i v současnosti Vás vodí kolem dokola jako při hře na slepou bábu. Nové indicie, nová fakta a nakonec opět skvělý závěr. Toto je detektivka podle mého gusta!
Červenka nese smrt
Jo Nesbø
Trošku jsem se ztrácela v postavách, ale i přesto dávám plný počet. Nesbo zkrátka dokáže čtenáře chytit a nepustit i ve chvílích, kdy napětí nijak negraduje a nadneseně řečeno "se nic zvláštního neděje". Opět nesmírně čtivě napsané, příběh zajímavý, co víc dodat?
Oběť 2117
Jussi Adler-Olsen
Pro milovníky tohoto tématu to může být lahůdka, ne tak pro mě. Mám radši klasické detektivky a klasické vyšetřování oddělení Q. Ani v otázce uprchlíků nejsem s autorem zcela zajedno. A jak koukám na ostatní hodnocení, tak nejsem sama.
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Jsem docela zklamaná. Yrsu mám moc ráda a mám ráda i duchařinu, pokud není nějak přehnaná, ale tohle se mi úplně nelíbilo. Tady příběh sám i styl psaní byly pěkné a nijak se nelišily od předešlých autorčiných děl, ale kdyby se to tak moc netáhlo! Pravda je, že jsem s napětím skákala na další a další stránku, ale mohlo to být trochu dynamičtější. Ovšem sami duchové mi příjemně naháněli husí kůži, to je fakt. Bohužel musím ale souhlasit s tím, že konec byl uspěchaný a za mě ve spoustě věcí nedořešený, dokonce jsem některé věci a souvislosti vůbec nepochopila. Přitom si myslím, že některé postavy by si zasloužily nějaký pěkný a třeba i překvapivý závěr. No nevím...
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Začátek mě taky moc nebavil, přišel mi vleklý a říkala jsem si: uf, zase jeden nudný psychothriller. Pak se to ale začalo rozbíhat - a konec? Pro mě šok. Nejdřív mi to připadalo jako padlé na hlavu (no, maličko to bylo, ale zajímavě), ale pak jsem si všechno dala dohromady - a jinak to prostě být nemohlo.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Moje druhá knížka od paní Mornštajnové a podruhé před ní smekám. Já nevím, jaké kouzlo dostala spisovatelka do vínku, ale pro mě je to něco neskutečného. A samosebou nejsem sama, takže bych musela opakovat to, co zde bylo již nejméně 1000x napsáno. Úžasně jednoduchý a čtivý styl psaní a přitom postavy tak vykreslené, že máte pocit, že je znáte osobně nebo že jste dokonce v jejich kůži. A musíte je mít skoro všechny rádi, třebaže vůbec nejsou úplně kladné. Ale ani záporné. Jsou to prostě obyčejní lidé žijící ve své době, žádní hrdinové. A ty jejich osudy! Opětovně opakuji, že jsem vděčná za čtenářskou výzvu, díky níž jsem poznala Hanu a paní Mornštajnovou. Jinak by pravděpodobně tato kouzelnice zůstala přede mnou utajená a já bych opravdu o hodně přišla.
Slib mlčení
Linda Castillo
Velmi čtivé, moc se mi to líbilo. Ačkoliv nemám úplně nejradši příběhy se sériovými vraždami, tady mi to až tak nevadilo. Až na popsanou brutalitu, ale tak to prostě se sériovými vrahy bývá. Autorka prostě umí, její knížky se mi moc hezky čtou.
Život v pozlátku
Marie Formáčková
Zvláštní kniha. Nechci vůbec nějak hodnotit hlavní postavu, jen si myslím, že každý svého štěstí strůjcem. Podle mého názoru byla Ilona hodně naivní rozmazlená a sebevědomá pěkná holka, která měla za to, že ji mají všichni rádi a každý jí rád pomůže. Asi jí to dost vycházelo, ovšem do určité doby. Hodně nechápu, jak celé to množství peněz, které vydělala nebo je prostě nějak dostala, stačila rozfofrovat a nemyslet na zadní kolečka, zvlášť když měla dceru. Pokud vím, tak to skoro všechny sexuální pracovnice a společnice tak dělají, protože vědí, že mládí netrvá věčně.
No nic... Knížka mě upoutala sondou do společnosti v období zejména 90. let a následně cca prvního desetiletí 21. století. Bylo to fakt zajímavé čtení. My pamětníci jsme už v podstatě zapomněli na to, jaká ta léta byla. Co všechno bylo nové a kdo všechno na tom vydělával a další věci. A tento příběh vychází ze skutečných událostí, které nejsou nijak pokroucené nebo upravené (alespoň si to myslím), což mu dodává kouzla. Některé věci si pamatujeme z médií, jména aktérů a míst nejsou vymyšlená, existují i pamětníci těchto a podobných událostí. Dávám 4 * právě za vzpomínku na tuto dobu popsanou bez příkras a s určitým nadhledem.
Lovci hlav
Jo Nesbø
Tak já jdu proti proudu.
Zlatej Harry! Zlatej alkoholik Harry Hole! Tahle knížka mi teda prakticky vůbec nesedla. Byla sice určitě velice inteligentně propracovaná, je pravda, že některé pasáže byly opravdu čtivé a zajímavé, hlavně v první půlce. A možná měla ve druhé polovině i napětí a spád, ale já tam našla jen jednoho hajzla vedle druhého, kteří mezi sebou soupeří genialitou svých mozků, což se ale bohužel neděje pro dobrou věc, ale pro peníze, slávu, prestiž. Souboje probíhají barbarským způsobem a aktéři se neštítí vůbec žádných praktik. A celá brutalita a honitba je ještě místy doplněna pěkně nechutnými pasážemi. A jak už tady bylo zmíněno, v závěru a ve vyšetřování jsou takové díry a takové ptákoviny, že by to i dítě zvedlo ze židle. Ale to doufám, že se dítěti tahle knížka do rukou nedostane.
Ta druhá paní Millerová
Allison Dickson
První část - načervenalá knihovna.
Příběh znuděné a ne zrovna šťastné milionářky (možná miliardářky?), která se zaplete s mladičkým sousedem. Vztah nabývá na intenzitě a ona přemýšlí, jak to celé vyřešit.
Druhá část - no toto!
Události naberou zcela jiný směr a je to napínavější a zajímavější, ovšem.... v základě naprosto neuvěřitelné, tedy pro mě určitě. Pokud toto pomineme, tak závěr byl nejlepší.
Celkově nenáročný, ale hodně čtivý příběh, ale žádná velká hitparáda.
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Zajímavý, skvěle propracovaný příběh. Hledání vraha, jehož oběti, jak se zdá, vůbec nic nespojuje. Pátrání, které vypadá zoufale bezvýchodně, postupování krok za krokem, bez akčních scén, honiček, rvaček a stříleček. Do toho prapodivné a nesmyslné vzkazy, které vrah zanechává nejen obětem, ale i mladému introvertnímu radioamatérovi. Zkrátka atributy detektivky, jakou mám ráda.
V neposlední řadě sondy do soukromí jednotlivých aktérů, ty ale vůbec neobtěžují, naopak postavy polidšťují a pěkně přibližují.
Když jsem si skoro myslela, že mám vraha, tak to jsem se zase pěkně spletla. Rozlousknutí bylo pro mě překvapivé a důmyslné. Všechny kousky puzzle do sebe zapadly a cvak.
Já prostě doporučuji, mně se to líbilo moc.
Na loučení nebyl čas
Linwood Barclay
Ano, opravdu super. Napínavé a čtivé vyprávění (jak bylo zmíněno dobrý nápad zvolit za vypravěče Cythiina manžela). Konec mě teda překvapil moc, ale přišel mi až dost přitažený za vlasy a pro mě absolutně nepochopitelný. Proto taky ubírám jednu hvězdu. Ale jinak fajn.
Osmý smrtelný hřích
Rebecka Edgren Aldén
Knížka mě čapla a moc hezky se mi četla. Nebylo to nijak zvlášť napínavé, ale pořád jsem byla zvědavá, co bude dál, který ze smrtelných hříchů Noře zase vstoupí do cesty a co z toho všeho vyleze. Později jsem už začínala tušit pointu a už mě to tak nebavilo. Rozuzlení bylo zřejmé a tolikrát použité, čekala jsem něco víc originálního. No, ale sám závěr mě dosti překvapil, i když na druhou stranu se nechal čekat.... Dávám jen 3 * kvůli tomu omšelému tématu. Ale jinak dobrý.
Někdo blízký
Cara Hunter
Tak lepší průměr. Trochu zvláštní a místy nepochopitelné a zavádějící. Spousta tajemství, lásky a nenávisti. Ale úplně mě to nechytlo a asi knížku dlouho neudržím v paměti.
Odpusťte mi
Daniel Palmer
Tak nevím... tři nebo čtyři? Ale jo, dávám jenom tři, třebaže mám ráda autorův styl a četlo se mi docela pěkně. Jinak mě příběhy obou žen úplně nenadchly. Spíš se mi líbil příběh Nadine, připadal mi věrohodnější a a o to víc alarmující. Jak málo stačí dívkám, které se ocitnou ve svízelné životní situaci - a někdy ani neocitnou, jen je oslní pozlátko slávy a bohatství - a celý jejich dosavadní život se sesype jako domeček z karet. A bohužel si myslím, že spousta z nich si říká: mně se něco takového nemůže stát, nejsem přece blbá.
V temnotách
Martin Stručovský
Tak tenhle příběh se mi ze všech mlynářských líbil nejvíc. Taky možná proto, že náš hrdina už po všech těch zkušenostech pomalu dostává rozum a nevrhá se tak bezhlavě do svých oblíbených sebedestruktivních sóloakcí. Málem jsem si už myslela, že už nad nimi definitivně udělal kříž, ale to on zas úplně ne... No budiž mu to odpuštěno, tady šlo fakt o hodně.
Příběh sám o sobě je od samého začátku chytlavý a čtivý, ale nesmírně burcující. Těžko věřit, že se takovéto věci vůbec dějí, natož pak u nás, ale jisté je, že když se člověk ovlivnitelný nechá zmanipulovat šikovným ovlivňujícím, nic dobrého z toho nevzejde.
Knížku tedy hodnotím plným počtem vzhledem k tomu, že jsem předchozímu dílu dopřála 4 *. A taky proto, že mám ráda překvapivé konce a tady jedno překvapeníčko na závěr bylo, když už se zdálo, že je všechno vyřešeno. Za některé drobnosti bych půl hvězdičky ubrala, ale půlky se nedávají.
A vypadá to, že se s Matějem ještě loučit nebudeme, jak se na konci knížky ukázalo. (?) Taky mám chuť se zasen po létech do JH vypravit a projít si všechna zmiňovaná Mlynářova místa abych byla víc v obraze.
Jeden z nás
Shari Lapena
Nesmírně čtivá knížka, tedy pro mě určitě. Líbila se mi víc než autorčina předchozí díla, napínavá až do konce, třebaže nijak zvlášť akční. Taky jsem tipovala různé vrahy, i když jsem se tak nějak v polovině soustředila na ten správný okruh a začala tušit souvislosti. Nicméně bylo fajn sledovat osudy jednotlivých postav a rozvíjení a vygradování příběhu. pro mě to bylo čtení, kdy jsem se nemohla odtrhnout a honem honem chtěla vědět, co přinese další stránka nebo kapitola. Ano, já dávám 5 *, podle mě si to knížka zaslouží.
Potemnělý ráj
Markéta Harasimová
Ajaj, to jsem zase šlápla vedle jak ta jedle. Dala jsem se nachytat na detektivní prvky, které knížka slibovala, ale opravdu to nebylo nic pro mě. Červená knihovna jak vyšitá. Trochu jsem se bavila milostnými scénami typu: "Lukáš Lauru spoutal pohledem. Nedokázala se pohnout, jak na něj zírala a absorbovala smyslnou horkost , která sálala z jeho očí. Přepadla ji syrová touha po milování." A to už nechci zmiňovat situace, kdy k naplnění té touhy došlo...
Ještě mě dostávalo, jak kolem Laury skoro všichni mluví "jak jim zobáky narostly", zatímco ona se sveřepě drží spisovné češtiny a i po telefonátu, který ji rozpálil doběla a po němž odhodí vztekle svůj mobil procedí mezi zuby: "Pitomec pitomý!"
Jednu chvíli jsem si myslela, že se to nějak rozjede a alespoň závěr překvapí a všechno napraví. Ale nene. Motiv byl podle mě vlastně stejný jako celý příběh, čili blbý. Píšu "podle mě" a samozřejmě chápu, že knížka má plno příznivců, tohle je jen moje chyba, prostě přešlap... Tak ať se někdo podobný mně nenachytá :-).
