Ella161
komentáře u knih
Polibek bez duše
Jennifer L. Armentrout
Já autorku miluju!!! Kniha Z Krve a popela je úžasná a já si jí zamilovala, takže jsem si tuhle nemohla nechat ujít. Nejspíš se mi dokonce líbí více než Z krve a popela. Krásně vymyšlený a propracovaný svět. Navíc miluju příběhy, kde se vyskytují démoni a je tam nějaká ta milostná zápletka mezi hl. postavami. Od knihy jsem měla velké očekávání, která se mi splnila. Ba co víc. Naprosto mě to okouzlilo a nečekala jsem, že to bude až tak dokonalé! Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. I za chůze jsem musela číst, protože prostě nešlo přestat a já byla napjatá, co se stane dál. Ke konci knihy jsem si poplakala, ale zrovna jsem četla v tu nejméně vhodnou chvíli- v autobuse plném lidí :). Ty slzy ale prostě nešly udržet a mě sakra štve, že ještě není druhý díl (Docela dost uvažuji o tom, že si ho prostě přečtu v angličtině).
Hlavní důvod, proč jsem si tenhle příběh tak zamilovala, je nejspíš všem zřejmý. ROTH! Panebože. On je tak skvělý a nešlo se do něho nezamilovat. To jeho neustále vtipkování i něžné chování. Démon nedémon, on v sobě kus toho dobra prostě měl. Vždy se objevil ve správný čas na správným místě. S Laylou měl krásný a uvěřitelný vztah. Všechno plynulo pomalu a tudíž to bylo o to reálnější. Navíc ta chemie mezi nimi? Ta byla skoro hmatatelná. Živě jsem si ho dokázala představit. Ty jeho šibalské úsměvy, gesta… Jako kdyby byl přede mnou. Autorka ho vymyslela krásně a uvěřitelně. Vážně jsem měla pocit, že je to někdo, kdo opravdu žije a znám ho (nezní tohle docela šíleně? Ale vy jste také čtenáři, někdo mě určitě chápat musí). Opravdu nemám slov a klobouk dolů. Už nějaký ten měsíc se nestalo, že bych si postavu z knihy až tak zamilovala.
Moc všem doporučuji! A zatím je to nejlepší kniha, kterou jsem tenhle rok četla.
Zachraň nás
Mona Kasten
Ačkoliv jsem k téhle sérii byla ze začátku trochu skeptická, tak jsem si jí strašně zamilovala. Celý ten svět a všechny ty postavy v něm (až na Jamesova otce, samozřejmě). Nedokážu uvěřit tomu, že bych si tohle celé nechala utéct jen tím, že se mi ze začátku nedařilo začíst. Fakt to nechápu, protože tohle napsala Mona a ta má všechny knihy prostě úžasné. Jsem strašně ráda, že jsem tomu ještě dala šanci a neochudila se o skvělé čtení.
Moc se mi líbilo, že i zde bylo více pohledů a že si jednotlivé postavy dávaly životy pomalu do normálu. Těžce na sobě pracovaly a musely přijmout spoustu věcí, které kdysi prostě jen potlačovaly… Například James se konečně postavil svému otci a udělal to, co chtěl dělat vždycky. Hrozně se od prvního dílu změnil a v průběhu čtení jsem se jen tak mimoděk usmála, když jsem tu změnu v jeho chování zaznamenala. Prostě dospěl a už to nebyl ten hloupý kluk, který si myslel, že mu patří celý svět. Hlavně i díky Ruby se na celý ten svět koukal z jiné perspektivy. Nebo třeba Wren, který se musel vyrovnat s celou tou jeho situací. Taky se změnil a už to nebyl ten namyšlený týpek, který ubližoval lidem. Pak Lýdie, která to neměla vůbec jednoduché, ale poprala se s tím velice dobře. Byla fakt statečná a jsem ráda, že jí všechno dopadlo dobře. Ruby, která prostě byla vždy plná optimismu a nic nevzdávala. Za svými sny si tvrdě šla a tak to má prostě být. Je ale pravda, že mě někdy svým chováním štvala a občas jsem nechápala její jednání a postoj k jednotlivým věcem, které tam nastali. No a spoustu dalších postav, které jsem si za to čtení oblíbila a moc jim fandila.
Pokud váháte nad přečtením, tak tomu dejte šanci. Jestli jste už od Mony něco četli, tak víte, že ona píše sakra skvěle a i když Vás začátek může trochu odradit (jako mě), tak to čtení nedokládejte. Je to fakt skvělá série, která mi bude chybět.
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
No… tak tohle bylo pořádné čtení. Nechápu, proč jsem ho odkládala, protože je to sakra úžasná kniha se skvělým příběh. Autorku jsem znala už celkem dlouho, ale svým psaním či příběhy mě nějak zvlášť neokouzlila. Četla jsem od ní pár knih ze série Počkám na tebe a moc mě to neokouzlilo. Každopádně nějak jsem za ty léta na ní zapomněla a když jsem se dozvěděla, že napsala fantasy sérii, tak mě to celkem dost překvapilo. Anotace ale zněla skvěla a já jsem autorce musela dát prostě ještě šanci. A díky bohu za to! Takhle pořádně začtená jsem už nějakou dobu nebyla. V tom příběhu bylo tolik překvapivých momentů, že jsem nedokázala přestat číst.
A Bože můj! Hawke byl skvělý! Sice se nepovažoval za milého, ale on milý rozhodně byl. Alespoň k Poppy. Moc se mi líbilo, jak mu na ní záleželo. Jak nechtěl, aby s ní kdokoliv zacházel špatně. Nebál se zakročit a nebál se promluvit. A rozhodně se nebál porušovat pravidla. Když se mu něco nelíbilo, tak to prostě nedělal. Navíc bylo hezké, jak na všechno měl odpověď. Ať už byla upřímná či kousavá. Hlavní ale bylo, že nemlčel a vždy měl odpověď pro všechny a na všechno. Já si ho opravdu zamilovala a troufám si říct, že je to jedna z nejlepších mužských postav vůbec. Někdy v polovině knihy mi došlo, kdo je vlastně zač. Upřímně? Už od začátku mi přišel takový zvláštní, ale panebože! Tohle? Měla jsem fakt radost, že jsem na to přišla bez nějakých větších spojitostí. I po tom, co jsem se o něm dozvěděla pravdu, jsem ho nedokázala nenávidět. On byl prostě skvělý a přirostl mi k srdci.
Stejně tak mi přirostla k srdci Poppy. Navenek křehká květinka, ale uvnitř pořádná a silná bojovnice. Líbilo se mi, jak neváhala pomoc, když byl někdo v nebezpečí. I přesto, že byla holka a vyvolená. Tohle tedy bylo naprosto nevhodné (tedy podle jejich pravidel). Já jsem jí za to obdivovala a měla ráda. Neváhala na sebe vzít bolest cizích lidí jen kvůli tomu, aby jim pomohla tu krutou bolest necítit. Neváhala svůj dar používat na lidi, o kterým si myslela, že jsou ho hodny. To o ní jasně vypovídalo, jak krásnou a nezkaženou duši měla. Nefascinovala jen Haweka, ale podle mě snad všechny. Ona dokonce chránila i své nepřátele! Kdo by tohle proboha dělal? Záleželo jí na životech druhých, to bylo zcela zjevné. Navíc se mi moc moc moc líbil její vztah s Hawkem. To jejich pošťuchování, popichování, vzájemné porozumění… prostě to bylo dokonalé!
Vážně se nemohu dočkat dalšího dílu. Jsem zatraceně zoufalá, že ho nemám u sebe a nemohu se do něho hned pustit, protože sakra! Já už chci číst, jak to bude dál!
Na jedné vlně
Jenn Bennett
Já tu autorku fakt miluju! Ona píše tak neuvěřitelně čtivé příběhy. Opravdu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a myslím, že to má tak každý, kdo si přečte nějakou její knihu. Příběh Kudy ke hvězdám mě fakt ohromil. Nejen tou krásnou obálkou, ale i skvělým letním příběhem. A i tady jsem nešlápla vedle. Je to skvělý příběh, který mě opět naladil na léto! Je fakt škoda, že si každou knihu, kterou si koupím, musím přečíst vždy hned.
Moc se mi líbilo prostředí knihy. Kalifornie? Jo, to můžu. Surfování? Miluju to! Děj byl moc pěkný. Hlavním tématem tam byly filmy, což u mě nesklidilo moc velký úspěch. Já na filmy skoro vůbec nekoukám. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy nějaký film pustila. Takže nějaké filmové hlášky, scény a narážky jdou mimo mě. Každopádně, když pominu tenhle drobný zádrhel, nemám k tomu co vytknout!
Hlavní postavy byly (jak jinak) opět fajn. Moc sympatičtí, se smyslem pro humor a pohodovou náladou. Užívala jsem si jejich slovní přestřelky. Už jen díky tomu, že Bailey nemá ráda konfrontace, ale s Porterem tomu bylo jinak. Líbilo se mi, jak s ním dokázala vyjít ze své komfortní zóny a stal se z ní někdo "jiný". Vždy byla moc hodná i přátelská. Prostě holka, kterou chcete mít ve svém okolí. No a Porter byl prostě prvotřídní surfař. Pohodář, humorista a trochu podivín. Byl vždy upřímný, což se mi na něm asi nejvíce líbilo. Kéž bych takové lidi znala i ve skutečném světe. Proč to musí být jen knižní postavy? Vážně bych si s nimi chtěla třeba popovídat :D
Takže.... tohle si musíte POVINNĚ přečíst. Myslím si, že nikdo touhle knihou neudělá chybu. Každý v ní najde něco, co se mu bude líbit. A jsem si jistá tím, že si Vás po pár stránkách získá! Pokud nevíte, co číst a jakou další knihu si koupit, VÁŽNĚ tohle bude nejlepší volba!
Rezistence
Veronica Roth
Tak tenhle díl byl nic moc. Předešlý byl mnohem lepší. Tady se hlavní postavy furt jen hádají, nemluví spolu a odcizují se. Tris se bez rozmyšlení vrhala na sebevražedné mise. Hodně se změnila a já se do ní snažila vcítit, protože toho prožila už dost. Neměla to lehké, ale stejně… měla více přemýšlet. V tomhle díle mi celkem vadila. Tobias se tam ani moc nevyskytoval, což je škoda, protože ho mám fakt ráda.
Každopádně i tady bylo hodně akce a hlavně smrti. Hodně postav, které jsem měla ráda, umřelo. Naopak postavy, které jsem neměla ráda (třeba Peter), jsem si celkem oblíbila. Docela mě překvapilo, co udělal Caleb. To bych od něho fakt nečekala. Jo, zvratů tu bylo dost. A jsem zvědavá, jak to celé dopadne, protože ten konec jsem tak trochu nečekala. A doufám, že tam Tris bude zase jako dřív.
Léto s frajerem
Petra Martišková
Tady jsem věděla, že nešlápnu vedle. Příběhy od téhle české autorky mám moc ráda. Píše velmi poutavě. Čte se to rychle, což se v létě hodí. Vždycky mě autorka naladí na léto a já už se ho nemohu dočkat. Sice jsou její knihy určené spíše pro mladší ročníky, ale já jimi stejně nepohrdnu. Na letní večery je to fakt ideální. První láska, české prostředí, příroda, parta kamarádů… mám pokračovat? Tohle je prostě nejlepší volba na oddech.
Děj byl tedy fakt super! Díky němu jsem se vrátila o pár let zpátky a zavzpomínala, jak jsem se já na táboře měla dobře a jak jsem si ho užila. Vážně jsem díky tomu měla opět chuť zajet na tábor. Škoda, že už na to nemám věk. A hlavním postavám také nemohu nic vytknout. Líbilo se mi, že na sebe narazili ještě předtím, než vůbec jeli na tábor. Sice mi na Berenice trochu štvalo, že si nechávala líbit to hnusné chování od Laury, ale jinak byla strašně fajn.
Lauru jsem fakt neměla ráda. Už od začátku. To její chování bylo fakt příšerné, ale bohužel vím, že se takhle holky po ukončení základky chovají (co hůř, někdy i na základce). Fakt jsem nechápala, jak to s ní Berenika mohla vydržet. Jenže Berenika je prostě hodná holka, která raději mlčí a nechce vyvolávat konflikty..
Každopádně…. fakt moc doporučuji! I když třeba nejste cílovka, tak si myslím, že Vás příběh vůbec neurazí (spíše naopak).
Možná jednou
Colleen Hoover
Poprvé jsem knihu četla před více jak rokem a stále na mě působí stejně jako prvně. Možná i více. Tenhle příběh je tak krásný, že na něho prostě nejde zapomenout. Ráda jsem na něho vzpomínala. A když si knihu moje kamarádka koupila, tak jsem se s ní domluvila, že to budeme číst společně. Bylo to skvělé rozhodnutí, ale vlastně i velice hloupé. Ten příběh je tak smutný a zároveň krásný, že u něho nešlo neplakat. Navíc mám takový pocit, že teď jsem to vnímala úplně jinak než dříve. Víc mě to vzalo, víc jsem to cítila, víc jsem tomu rozuměla. Té touze, tomu boji a zoufalství. Té beznaději, kterou obě hlavní postavy cítily.
Když už jsem u hlavních postav, oba mi byli strašně sympatičtí. Třeba to, jak Sydney nebrala nějak špatně, že Ridge neslyší. Nechovala se k němu nějak jinak a za to jsem jí měla ještě raději. Líbilo se mi, jak spolu komunikovali, jaké pouto si kvůli tomu vybudovali. Spojila je vášeň pro hudbu. A já je obdivovala za to, jak se svými city tolik válčili. Oni byly dobré, ale i tak špatné. Obdivovala jsem jejich sílu se od sebe držet dál (teda až na jednu situaci). Fandila jsem jim a byla jsem ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo. I přesto mi ale bylo líto, jak to skončilo s ... (ten kdo četl, tak ví). Opravdu mě zasáhlo, když jsem se dozvěděla, co se jí přihodilo a bylo mi jí neskutečně líto. Každopádně byla silná a všechny dokázala přesvědčit, že to zvládne (včetně mě).
Jediné, co bych vytkla je to, jak byl Ridge ke konci nerozhodný. Štvalo mě to a štvalo mě, že jsem na něho byla naštvaná. Já sama si totiž nedokážu představit, co bych dělala na jeho místě, ale i přesto jsem na něho byla tak moc naštvaná, že Sydney tolik ubližoval.
Každopádně příběh je opravdu krásný, což Vás asi nepřekvapuje, protože to přeci napsala Colleen. Její příběhy jsou vždy skvělé. Moc, moc doporučuji. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Nightingale Way
Samantha Young
Z téhle série jsem četla jen předchozí díl a tenhle. Jedna moje kamarádka mi říkala, že to na debe nenavazuje, tudíž nebude vadit, když něco vynechám. Je sice pravda, že občas mě mátlo, kdo je tohle a tamto, ale postupně jsem na to přicházela a zjistila jsem, že i příběhy ostatních si chci přečíst. Protože autorka píše fakt skvěle! Je to čtivé i napínavé.
Tohle je poslední díl série a já si ho fakt zamilovala. Přiznávám, že předešlý díl se mi líbil o něco víc, ale to možná je tím, že jsem ho četla jako první (vždycky to tak u všech sérií mám).
V tomhle příběhu máme Logena, kterého jsem si moc oblíbila. Je to bratr Shannon (té byl věnovaný předešlý díl) a i díky tomu jsme ho měla o něco raději. Prvně byl takový nepřátelský či chladný. Každopádně snažila jsem se jeho chování chápat po tom všem, čím si prošel. Ale když se mu obrátil život vzhůru nohama, začala jsem ho poznávat lépe. On je ochranitelský, milý, přátelský a hlavně milující. Rodina je pro něho na prvním místě, což nám jasně dokázal díky jeho činu, který udělal pro Shannon. Je pravda, že někdy se choval jak bezcitný hovado a bylo mi Grace líto, jenže vždy to nějak napravil. Prostě, ač má nějaké chyby (kdo také nemá?), tak si ho nejde neoblíbit.
Pak se tu také setkáme s Grace, kterou jsem měla sice ráda, ale že by mi přirostla k srdci? To ne. Na mě byla až moc formální i ústupná. Neprosazovala si své a byla i docela naivní. Každopádně nedá se jí odepřít, že je to milá holka, která v každé nouzi pomůže. I ona si prošla špatnou minulostí, ale i tak se ke všem chovala velmi ohleduplně. Jen málokdo by pro svého souseda udělal to, co ona.
Děj je moc krásný a vcelku originální, nebo alespoň pro mě. Nečetla jsem vlastně žádnou knihu podobného typu, takže jsem si to moc užívala. Logan se k té situaci postavil jako chlap a já ho za to měla raději zase o něco víc. Nicméně. Ruku na srdce.... bez Grace by to nezvládl tak lehce. Byla pro něho velkou oporou a díky tomu se také sblížili. Moc jsem si jejich příběh užila a určitě se k němu vrátím brzy.
Na obtíž
Colleen Hoover
Za mě autorčino nejslabší dílo. Něco mi tu chybělo. Nicméně i tak se rychle četla, pobrečela jsem si, ale znovu se do ní pouštět nejspíš nehodlám.
Jeho banán
Penelope Bloom
Moc milý příběh. Četl se rychle a je velice oddechový. Nemusela jsem u toho nějak zvlášť přemýšlet a jen pěkně číst. Všechny postavy mi přišly velice sympatické. Nataša je bláznivá, potrhlá a moc milá holka. Pro své blízké by se mohla rozkrájet. Sice měla špatný záměr proto poznat Bruce, ale hned mi bylo jasné, jak to dopadne. Líbilo se mi, že tam nebyl nějak drastický zvrat, kde si navzájem ubližují, nechtějí si odpustit. Bruce to pochopil a hned ze začátku jí odpustil... i když jí nechal čekat několik týdnů. On byl tak... perfektní, dokonalý. Ve všem potřeboval mít pořádek a mít vše na svém místě. Život měl dokonale organizovaný. Pak ale přišla Nataša a nic nebylo jako dřív. Nejdříve z toho byl nesvůj, ale postupem času se přizpůsobil. Dokonce se mu to líbilo. Ze začátku byl takový arogantní a sobecký, ale kdo se mu může po jeho minulosti divit? Je fakt krásný, co pro něho ta malá holčina znamenala a co všechno pro ní udělal. Nakonec se z něho vyklubal milující a moc milý chlápek. Jejich příběh je krásný. U knihy jsem se velmi nasmála, protože autorka umí tak dobře psát a Nat je prostě nemehlo. Bruce si určitě nepředstavoval, že ta pravá bude zrovna ona.Jak se však říká... protiklady se přitahují. V jejich případě to dokonale sedí a tvoří nádherný pár, který se navzájem doplňuje. Těším se na Williamův příběh (Bruceho dvojče)
River Wild
Samantha Towle
Tahle kniha mi dala emocionálně zabrat. Vážně. Asi u žádného čtení mi netlouklo srdce tak moc, jako tady. S očekáváním, napětím a dychtivostí jsem četla každou další kapitolu. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Jejich minulost, která je celkem podobná, je tak smutná! Lámalo mi srdce číst, co všechno potkalo Rivera. Bylo mi blbě z toho, co mu jeho otčím dělal. A cítila jsem tak neskutečnou radost, když se mu vzepřel. Jasně, pak přišly následky, který si celý život vyčítal. Hlavně ten incident s jeho matkou, ačkoliv to nebyla vůbec jeho chyba. Byl malý, dítě, nevěděl, co dělá. Za nic z toho nemohl a bolelo mě, že si to dával za vinu. V tom městečku to vůbec neměl jednoduché. Spolužáci či lidi v jeho věku, se k němu chovali příšerně. Třeba ta situace, kdy ztratil panictví? Pane bože. To bylo tak neskutečně hnusný! Ale jeho babi mu všechno vynahrazovala. Dávala mu lásku, kterou zoufale potřeboval. Ujišťovala ho, že není magor, retard.. nebo jako ho to nazývali. Jenže všechny ty vzpomínky, celé jeho dětství, ty posměšky z něho udělalo zatrpklého muže. Když ale poznal Carrie, kousek po kousku ukazoval svojí krásnou duši. Odhaloval kus sebe a choval se k ní moc hezky. S ní si na nic nehrál. Možná proto, že oba ví, jak může být život těžký? Možná proto, že je minulost tak nějak spojuje? Ani Carrie to neměla jednoduché. Slzeli mi oči, když jsem “musela” číst, co všechno jí manžel dělal. Cítila jsem k lítost i jakýsi porozumění z jejího strachu. Jsem ráda, že když zjistila, že čeká miminko, odešla a změnila si identitu. S Riverem to mezi nimi nejprve vřelo, ale postupe času, z toho vzplanula vášeň a pevné pouto. Milovala jsem jejich slovní přestřelky. Strašně jsem se nasmála u toho, když Carrie rodila. Bože, nikdo snad nemohl udělat porod zajímavějším a vtipnějším! Neskutečně mě ale dojalo, že River byl s ní. Za každé situace. Pomáhal jí, když bylo třeba. Přijal jí, i když měla dítě s jiným. Jen jednu výtku bych měla. A to epilog, který mě tak strašně zmátl! Ono to ze začátku vypadalo že... (ten, kdo četl, ví). Dostala jsem takový záchvat breku, že to nebylo ani možné. Pomalu jsem se nemohla ani nadechnout. To byl opravdu šok! Ale obdivuji autorku. Vymyslela to fakt skvěle! Na závěr chci říct, že se ke knize určitě vrátím. Měla jsem jí přečtenou za 4 hodiny, tak moc jsem byla dychtivá. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Opravdu se zamyslíte nad tím, že někdo má život mnohem hroší, než vy. A přesto se snaží z něho vytěžit to nejlepší. Z těch dvou by si měl vzít každý příklad. Postupem času zjistili, že utápění se v minulosti nic nespraví. Pokud na ní nebudou myslet a půjdou dál, jejich život bude značně lepší. Moc pěkný příběh.
Pojď se mnou, Radko!
Lenka Lanczová
Radčina cesta za štěstím byla dlouhá, plná chyb, ale i úspěchů. Hodnotím všechny tři díly dohromady. V první jsem jí fakt nesnášela. To, jak opovrhovala každým a vším. Kráse a hezký vzhled nadevše! Chudák Pavel si s ní něco vytrpěl. Ale jsem ráda, že jí ukázal jiný pohled na svět a Radka se nechovala zas až taková nána. Druhý díl jsem probrečela. No jo, fakt si nedělám legraci. Přišlo mi strašně smutné, jak se Radka na Pavla vykašlala, že na něho nečekala a nechala se oblbnout hezounem Erikem! Erika jsem nikdy neměla v lásce. Choval se jako gentleman a co z něho vykvetlo! Bídák jeden. No ale jak se zachovala Radka k Pavlovi, tak se Erik zachoval k Radce. Vlastně si to zasloužila za všechno, co Pavlovi udělala! Tenhle, tedy třetí díl, se mi líbil nejvíce. Radka konečně dospěla, měla smysluplné názory. Jejich dovolenou v Itálii jsem si moc užila. Hlavně ty chvíle s Pavlem! To byl vždycky můj favorit. Správný, věrný kluk. Radku moc miloval a já jsem ráda, jak to dopadlo! Konec jsem samozřejmě tak proplakala, protože jsem jim to z celého srdce přála!
Polibek jako dezert
Poppy J. Anderson
Jak jsem předpokládala, tahle kniha se mi líbila mnohem více, než předešlá. Nicka si prostě každá zamiluje. Okouzlí Vás svým šarmem, stejně jako Claire. Docela mě překvapilo co měl Nick za problém. Neočekávala jsem, že to bude tak pečlivě skrývat. A že to skrýval pěkně dlouho. To klobouk dolů, že to neprasklo. Dokážu si představit, jak to pro Nicka muselo být těžký, frustrující či hanebný. Každopádně jsem ráda, že si vyhledal pomoc a Claire ho podporovala . Když už jsem u Claire... ona je prostě báječná. Obdivuji, jak v každé situaci vždy jednala vyrovnaně a s klidem. Až na jeden moment, kdy jí praskly nervy (kdo se jí ale může divit, že? S Nickem to chudák holka neměla jednoduchý), všechno zvládala skvěle. Docela jí závidím, že jí jen tak něco nenaštve. Jejich příběh je kouzelný i čtivý. Určitě se k němu vrátím. Také mě potěšilo, že tam byly zmíněné postavy z předešlé knihy. Moc mě těší, jak jejich příběh nakonec dopadl.
Na půl cesty do hrobu
Jeaniene Frost
Po dlouhé době příběh s upíry, který mě do děje úplně pohltil. Panebože! Tohle jsem hledala fakt dlouho. Kniha má krásnou myšlenku i postavy, který si prostě nejde nezamilovat. Bones je úžasný. To, jak se nezdráhal svěřit s tím, co ke Cat cítí. Jak počkal, dokud si Cat neuvědomí, že cítí to samé. Jak jí chránil, byl majetnický a zároveň něžný. Snažil se jí chápat a dávat čas pokud si potřebovala utřídit myšlenky. To jeho laškování či erotické přísliby. Ta jeho přezdívka kotě. Snad nikdy jsem se nad tím slovem tak neuculovala. Cat je hodně silná, sebevědomá a ochranitelská. Ty dva spolu tvoří skvělý tým. Konec mě trochu rozhodil a rozbrečel... každopádně doufám, že se to v druhým díle všechno urovná.
Turbulence
Whitney G. (p)
Tohle je moje první setkání s autorkou. Už dlouho jsem si tenhle příběh chtěla přečíst, protože mě anotace velmi zaujala. Autorčin styl psaní je skvělý. Postavy, místa i situace jsou pěkně popsané. Docela mě bavilo, jak byl Jake arogantní a věřil si. Některé momenty byly vážně úsměvné. Jeho hlášky, když se někdo (Rayen) učil létat, jsou nezapomenutelné. Ovšem bylo mi jasné, že tohle jeho vystupování je jen maska. Vůbec jsem nemohla přijít na to, co se mu stalo. Takže jsem byla strašně nedočkavá, až to zjistím. Gillian byla fajn... ale štvalo mě, jak někdy byla dotěrná, ukecaná a neustále ho opouštěla. Jenže kdykoliv za ní přišel, tak si to rozdali a vše rázem zapomenuto. Jako fakt? Neměla by ta ženská mít nějakou hrdost? Avšak uznávám, že Jake byl někdy opravdu sladký. Trochu jí chápu, proč mu neustále odpouštěla. Jejich příběh je obyčejný, ale o to víc kouzelný. Nevím proč mě tak očaroval, když tam vlastně ani žádný velký bum nebylo. Jenže... prostě mi to připadá jako příběh normálních obyčejných lidí. Příběh, který se mohl stát... ne žádná pohádka. U konce jsem už nepokrytě brečela, ale může se mi někdo divit? Po tom všem, co spolu prožili. Po těch nekonečně sporných situacích, odcházení či návratů. Po jejich silné lásce, vzájemného porozumění i odpuštění. Není to naposled, co knihu čtu. Moc jí doporučuji.
Eliza a její nestvůry
Francesca Zappia
Tohle je příběh, který si mě neskutečně získal. Eliza, holka co kreslí a píše komiksy, mi je tak sympatická a vlastně se v ní hodně vidím. Taky je to takový antisociál, uzavřená do sebe. Potřebuju klid a ticho. Mám s ní společného tolik. Taky občas píšu, což většina lidí neví, jelikož mám ráda tu anonymitu, jako tady. Jsem ráda, když můžu vyjádřit svůj názor na knihu, aniž by jste věděli kdo jsem, nebo jak vypadám. Soucítila jsem s ní, když se stalo to, co bylo jasné, že se stane.
Wallace je taktéž postava, která mi přirostla k srdci. Byl tichý, ale uvážlivý. Hodný i laskavý. Mohla bych mu vytknout jen to, jak se pak zachoval, když Eliza nechtěla dál psát svůj komiks. Přišlo mi sobecké to, co po ní chtěl. Však mu chtějí vydat něco, aniž by to on sám vymyslel. Proč se teda tak zlobil?
Kniha jako celek je něco originálního a neobyčejného. Děj plynul rychle. Krásně se četla a vím, že s k ní v budoucnu ještě vrátím. Moc doporučuji.
Život udeří, kam se mu zachce
Petra Hülsmann
Tohle je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Autorka skvěle pojala téma rakovina. Příběh je vlastně o tom, jak Marie dospívá a nachází sama sebe. Jsem ráda, že se z lehkovážné Marie stala starostlivá, zodpovědná žena. Někdy jsem ale nemohla pochopit to, jak mohla mít tolik předsudků od rodiny. Kladli na ní strašně velký nároky. Všechno vždycky splnila a snažila se dělat všechno dobře. Výsledek toho byl, že dostala vynadáno nebo se na ní někdo zlobil. To mě strašně štvalo. Jediný, kdo se k ní choval fakt hezky s úctou i porozuměním byl Daniel. Díky tomu jsem si ho taky moc oblíbila a postupně de do něho zamilovala stejně jako Marie. Takový chlap je skvělý do vztahu. Máte v něm podporu a jak už jsem zmínila, porozumění i útěchu. Příběh byl místy neskutečné vtipný a přinutil mě se smát opravdu nahlas. Miluju Nel Jacobsovou. Vždycky, když se najednou objevila, vzala vlaječku a hlásala „Vítězství” nemohla jsem se přestat smát????. Celkově má kniha co do sebe a určitě se pak nad tím vším zamyslíte. Já ležela v posteli, poslouchala písničky, zírala do stropu a přemýšlela. To se mi nejednou stalo při průběhu četní. Jsou tam skvěle vyzdvihnuty životní moudra. Obálku taky musím moc pochválit, je moc krásna jako celá ta kniha❤️