Ella161
komentáře u knih
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Dlouho jsem tuhle knihu odkládala, protože jsem ještě nebyla připravená se s mými oblíbenými postavami rozloučit. Ale když jsem zjistila, že se má vydávat díl Nesty a Cassiana, vrhla jsem se na tuhle knihu, kterou jsem chtěla přečíst už před delším časem.
Často jsem v recenzích četla, že tahle kniha není nic moc, že tu není žádná akce apod. Mně se ale líbila. Přeci i oni si zaslouží klid, no ne? Nemusí to být stále o nějakých bojích či válce. Užívala jsem si, že při čtení jsem se nemusela nějak zvlášť soustředit. Děj hezky a svižně plynul (někdy až moc rychle). Celý příběh jsem se usmívala, protože byl strašně roztomilý (může být příběh vůbec roztomilý?)
Byla jsem ráda, že tady bylo více pohledů. Jak Rhyse, Feyre, Cassiana, Mor... Bylo to hezké zpestření. A fakt mi by bylo líto Tamlina. Nikdy jsem ho neměla ráda, ale... Já vím, že udělal spoustu hnusných věcí, kterých teď lituje, ale jak je sám a opuštěný... Komu by ho líto nebylo? Možná by si zasloužil odpuštění.
Každopádně knihu doporučuji, protože je to krásná oddechovka, která Vám zlepší den. Jediné, co bych knize vytkla je to, že se četla neuvěřitelně rychle. Což mi bylo fakt líto, protože tahle série je moje srdcovka. Každopádně mě uklidňuje, že vyjde díl Casse a Nesty. Sice mě mrzí, že už ti hlavní nebudou Rhys s Feyre, ale i tak mě to potěšilo. Nemůžu se dočkat.
Tíha vesmíru
Jennifer Niven
Tenhle příběh byl tedy něco! Už jsem na něho koukala déle, ale stále jsem se neměla k přečtení. I když vím, že autorka píše skvěle (Všechny malé zázraky byly nádherné!). Ale moje kamarádka mě k přečtení téhle knihy "dokopala" (opět) tím, že mi jí půjčila. Nemohla bych jí být víc vděčná, protože tohle je jeden z těch příběhů, který si zapamatujete a ještě dlouho na něho budete vzpomínat.
Myslím si, že v tomhle příběhu vůbec nešlo o to, jestli spolu hlavní hrdinové budou. Šlo o to, jak se vyrovnat se svými pocity, jak být více sebevědomější, jak se starat jen o sebe a neposlouchat názory ostatních, jak se vyrovnávat s těžkými věcmi, které se nám v životě přihodili a především o to, jak se naučit s těmi věcmi žít, hledat na nich něco pozitivního.
Vážně se mi líbilo, jak autorka do příběhu zakombinovala prosopagnosii. Tedy onemocnění, kdy nerozeznáváte obličej. Nikdy jsem o takové nemoci neslyšela a jsem autorce opravdu vděčná, že jsem díky ní moudřejší. Ta nemoc mě zaujala a vyhledala jsem si o ní několik informací. Pročítáním o tom jsem strávila dobrou hodinu, né-li víc. Dokážu si jen stěží představit, že bych něco takového měla. My bereme poznávání lidí jako samozřejmost, ale Jack to měl fakt těžké. A všichni, kdo touhle nemocí trpí, to mají těžké. Jsem vděčná, že ji nemám a myslím, že si téhle (pro mě) samozřejmosti budu vážit mnohem víc.
A postavy byly úžasné! Na Lib se mi fakt líbilo, jak byla rázná a s nikým si nebrala servítky. Říkala všechno narovinu. Byla sebevědomá i potom všem, co se jí stalo (nebo možná právě kvůli tomu). Neměla to lehké, ale vždy dokázala pomoct druhým i sama sobě. No a Jack byl prostě Jack. Nezískal si mě hned ze začátku, ale každou přečtenou stránkou, jsem mu rozuměla víc a víc. Když jsem to pochopila, proč se tak chová... získal si mě. Jako fakt. Měl to neuvěřitelně těžké a opravdu jsem obdivovala, že si svoje tajemství dokázal tak dlouho udržet a nikomu o tom neříct. Jen kvůli tomu, aby prostě nebyl odlišný.
Jen si troufni
Katie McGarry
Jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem kdy četla. Já si myslela, že to bude ta typická love story, kde je populární kluk děvkař a zamiluje se do nepopulární holky. Jak moc jsem se v tomhle zmýlila a díky bohu za to! Bylo to z části něco nového a já si to moc užívala. U knihy jsem několikrát cítila strašné zoufalství, lítost i smutek. Několikrát jsem brečela, protože jsem se nad tím moc zamýšlela a hlavně mi bylo líto Beth.
Beth... Nedokážu si představit, že bych měla zažít alespoň polovinu toho, co ona. Na jejím místě bych se zhroutila a nevěděla co se sebou. Jenže jí každá špatná zkušenost přinutila být silnější i drsnější. Přesně tak. Schovávala se za maskou drsňačky a mrchy, protože by to jinak nezvládla. Avšak její opravdový já bylo tak moc zlomený. Nedivila jsem se jí a bolelo mě to číst. Vím, že je to jen smyšlený příběh, ale to, co se stalo jí, se děje běžně ve světě a je to fakt hnus. Skoro o tom nemohu ani slyšet, natož o tom číst. Moc jsem jí obdivovala. Už jen za to, že svojí mámu nezavrhla, i když to opravdu ukázková máma nebyla. Strašně jsem jí přála štěstí i radost ve svým životě, což obojí našla, jak nám může být všem jasné.
Ryan byl fajn. Měla jsem ho ráda, i když jsem nesouhlasila s tím, co ze začátku Beth udělal. Bylo to klišé, protože tohle je už v tolika příbězích. Štval mě tím a nadávala jsem mu, ale pak jsem mu všechno odpustila, když si uvědomil, že tohle není v pořádku. Navíc měl body k dobru za to, že po nějakém čase řekl Beth pravdu a dále to před ní netajil. Navíc fakt jsem si užívala to, že každý týden nestřídal holky. Už je to dlouho, co jsem četla příběh v tomhle žánru, kde tohle nebylo. Mile mě to překvapilo. A také mě mile překvapilo to, jak úžasnou měl osobnost. Nebál se dát najevo city. Nebál se si sám sobě přiznat, že k někomu něco cítí. Byl to gentleman a na jeho věk se choval velmi vyspěle. Kéž by by byli takový kluci i v téhle době!
Příběh jsem prvně četla před rokem a už tehdy se mi strašně líbil. Každopádně mám pocit, že po druhém přečtení se mi líbí snad ještě více. Pokud knihu neznáte, tak se doporučuji podívat na anotaci (popřípadě další recenze) a knihu si přečíst. Fakt tím nic nezkazíte a jsem si jistá, že si jí opravdu oblíbíte.
Léto na vodě
Petra Martišková
Skvělá letní oddechovka, kterou máte přečtenou za pár hodin. Kniha se četla rychle a léto tam z celého příběhu přímo sálalo. Po přečtení jsem také měla chuť vyrazit na vodu a zažít tam něco podobného jako Anet.
Autorčin styl psaní mi hodně připomíná Lenku Lanczovou. Každopádně Petru Martiškovou jsem si oblíbila o malinko více.
Anet, jakožto hlavní postava, mi skvěle sedla. Dost často jsem se v ní viděla a naprosto chápala její potíže se sestrou, tátou nebo tou příšernou tetou. Mám také sestru, se kterou se občas hádám, ale nikdy to mezi námi nebylo takové, jako mezi Anet a Beatou. To bych fakt nechtěla zažít a několikrát jsem si říkala, že můžu být ráda za svou sestru, která mě vždy podrží a podpoří (navzdory jakékoliv hádce).
Celé tři týdny jsem si s nimi fakt užila. Někdy jsem dostala takový záchvat smíchu, až se mě mamka ptala, jestli jsem v pohodě. Ale většinou jsem se jen pitomě usmívala a s radostí četla, co bude následovat dál.
Hodně jsem si oblíbila Vojtíka. Ty jo, ten malý kluk byl fakt číslo. Sice svého staršího bráchu většinu času štval, ale ostatním jen dělal lepší den.
Holky od Anet z týmu, byly hrozné... teda až na Nelu. To byla samá kosmetika, šatičky, telefony, fotky... no prostě děsné. A ty jejich hloupé řeči jsem nemohla vystát. Jsem myslela, že se budu snad mlátit hlavou o zeď. Každopádně autorka je popsala a vymyslela fakt skvěle. Protože každý někoho podobného zná, ne?
Romantická linka byla celkem dobrá. Prostě první láska no... Každopádně konec byl na mě až moc uspěchaný a to mě celkem zamrzelo.
Útěk za láskou
Petra Martišková
Moc milý příběh. Uvítala jsem, po předešlé knížce, že to nebylo nic na přemýšlení. Byla to pohádka, to je jasné, plná klišé. Ale právě proto jsem si knihu vybrala. Abych si u čtení odpočinula. Každopádně k ději. Emma neměla lehký život. Opravdu si nedokážu představit, jak bych zvládala se takhle omezovat. Mít neustále za zády ochranku. Co chvíli mít strach o svůj život. Samé změny. Nemoci jít sama ani na nákup! Fakt bych to nezvládala a tak jsem se jí nemohla divit, když někdy dostala hysterický záchvat. Nepřišla mi jako nějaká husa, která všemu přikládá větší váhu. Já s ní soucítila. Taky by mě naštvalo, že v jednu chvíli žiju “klidný” život a v té další ho musím kompletně změnit. Navíc v maturitním ročníku! No jo.. neměla to holka těžké, ale pěkně se s tím poprala. Navíc byla fakt milá, sarkastická i vtipná. To jsou základní vlastnosti, které u hlavních hrdinů mám nejraději. Ovšem že nesmím opomenout na Natea (nevím, jestli to dobře skloňuji). Oblíbila jsem si ho snad v prvním okamžiku, kdy nastoupil na scénu. On je prostě tak charismatický! Tak nějak jsem od začátku tušila, kdo to je. Neustále tam ty holky mluvily o ehm, ehm. To asi muselo docvaknout každému. Moc jsem si užívala číst, jak se do sebe zakoukávali a vznikla z toho čistá, pravá láska. Moc krásné čtení na večer, ponuré dny či zlepšení nálady. Autorka píše skvěle, vtipně a čtivě! Její styl psaní si musí oblíbit snad každá holka. Asi jsem narazila na další českou autorku, jejíž příběhy stojí opravu za to.
Jedna noc s ním
Elle Kennedy
Téhle knihy jsem se nemohla dočkat! Autorku mám moc ráda. U příběhu si krásně odpočinu. A tenhle nebyl výjimkou. Trochu mě zaskočilo, že hl. postava není hokejista, jak jsme u jejích příběhů zvyklí. Ovšem byla to příjemná změna. Nenáročné čtení na odpoledne. Hlavní postavy jsem si (jak jinak) zamilovala. Ben je skvělý, sladký... prostě dokonalý. Maggie se mi sice zdála trošičku upjatá, ale pak se to vytratilo. Líbilo se mi, jak se stavila k situaci, že Ben je slavný herec. Vůbec na to nebrala zřetel a chovala se k němu jako k sobě rovnému. Bena musím taktéž pochválit, že se nechoval domýšlivě... teda jak kdy :D. Jiskřilo to mezi nimi. Nastaly situace u kterých jsem se zasmála a i zvrat, který se vyřešil. Konec mi přišel trochu uspěchaný, ale nevadí. Četla jsem od Elle i lepší knihy. Avšak i k téhle se ráda vrátím.
Tisíc polibků
Tillie Cole
Velmi silný příběh, který Vás donutí zamyslet nad životem. Od první kapitoly jsem brečela a nemohla přestat. Jsou tam moudra, které jsem si vzala k srdci a kterýma by jsme se měli řídit. Jejich láska byla opravdová. Taková, jaká se hledá těžce. Taková, kterou by chtěl každý. Sice to bylo celkem sladký, ale vůbec mi to nevadilo. Poslední kapitoly, mě strašně ztrhaly... z breku jsem skoro nemohla popadnout dech a ten její dárek ve formě toho, co měli oni společné (ti co četli, ví)? Přišlo mi to jako strašně hezké, dojemné i smutné gesto. Oba, hlavně Poppy byla velice silná a všichni by si z ní měli vzít příklad. Ačkoliv věděla, že nebude žít tak dlouho, jako ostatní, nezahořkla, ale užívala si do své poslední chvilky. Obdivuji jí, obdivuji Runea. Obdivuji spisovatelku za to, že vymyslela tak skvělý příběh, na který dlouho nezapomenu a budu se snažit vzít si z toho všeho příklad. Tohle je příběh, který Vám uvízne v paměti. Miluji ho, ačkoliv jsem kvůli němu posmrkala nesčetně kapesníků.
Začít znovu
Mona Kasten
Příběh se mi zamlouval už z anotace. Všechny postavy jsem si oblíbila. Autorka skvěle vystihla a popsala situace, v nichž se hl. postavy nacházeli. Jak Kaden, tak Allie měli špatnou minulost. Upřímně bych nechtěla zažít ani jeden ten případ. Když nad celou knihou a postavami uvažuji, skvěle se doplňují. Nedokážu si představit s Allie nikoho jiného, než Kadena. To platí i naopak. Kniha je velmi čtivá i vtipná. Doporučuji!
Hodnej kluk
Elle Kennedy
Moje nejoblíbenější! Tahle kniha vůbec nemá knihu. Miluju Blakea! Kdo by ho nemiloval? A Jess ho skvěle doplňuje????
Bez rozloučení
Samantha Young
Možná Spoiler!!!
Páni! Tak to bylo něco! Kniha je úžasná. Hlavní postavy jsem si zamilovala a do Nory jsem se hned vcítila. Chápu její impulzívní jednání. Chápu její pocit viny i bolest. Kniha mě rozesmála, ale i rozplakala. Bože, nesnáším Leine! Já si myslela, že tu textovku opravdu poslal Aiden. Každopádně jsem ráda, že se to nakonec vyřešilo a všechno dobře dopadlo. Protože abych byla upřímná, po druhé části jsem vůbec netušila, jestli spolu opět budou. Hlavně co to mělo být? Ten sex a následně ta hnusná slova? Měla jsem chuť Aidena zabít! Nicméně na knize se mi nejvíce líbí to, že Nora odpustila sama sobě. Myslím si, že to je to nejdůležitější, aby jste se mohli posunout dál. Taky mi udělalo radost, že našla sama sebe a byla konečně šťastná. Všichni, kdo s ní prožili příběh budou se mnou souhlasit, když napíšu, že se to zasloužila. Moc doporučuji! Díky knize se zamyslíte nad sama sebou, láskou a co znamená odpuštění. Na víkend je to skvělý výběr!
Deset malých nadechnutí
K. A. Tucker
Tahle kniha je.. ani nevím, jak jí popsat. Můžu se o to ale pokusit. Opravdu mě zasáhla a donutila mě přemýšlet nad životem, druhou šancí a hlavně odpuštění. Odpuštění... není to jen slovo, kterým chcete někoho uchlácholit, že jste v pohodě a že vás jeho zrada nebolí. Hodně lidí podle mě odpouští automaticky, aby jsme se s danou osobou (kterou určitě milujeme) usmířili. Jenže je to mnohem víc než slovo a pokud té osobě opravdu neodpustíme, nikde se neposuneme dále. Stále na tu věc, co se stala budeme myslet a tím, se v životě zastavíme na mrtvém bodě. V knize máme nádhernou ukázku odpuštění. Když odpustíme, opravdu odpustíme, bude nám lépe. Dám příklad. Váš dlouholetý přítel jde na skleničku s kamarády. Jenže nezůstane jen u jedné skleničky a přežene to. Pak se vyspí s nějakou slečnou, která to na něho zkoušela, aniž by si uvědomil, co tím způsobí. Druhý den je mu mizerně a je mu jasné, že se v jeho vztahu s přítelkyní všechno změní, nejhůř dostane kopačky. Přizná se jí a jelikož opakuje, že nevěděl co dělá a že to pro něj nic neznamenalo a miluje jen jí, ne někoho jiného. Myslí to upřímně a přítelkyně mu “odpustí”. Každopádně už ztratí tu důvěru a pak ho stále bude podezírat, jestli to neudělá zase. V hlavě jí stále dokola bude přemítat, jestli je to její vina. Jestli neudělala něco špatně. To není odpuštění. Kdyby bylo, nic by nás netrápilo a posunuli jsme se dál. Přítelkyně ho opustí, protože to není vztah a pak, potom co si všechno promyslí, mu doopravdy odpustí. Jenže se k němu už nevrátí ale zůstanou spolu třeba v kontaktu a najde si někoho, kdo jí bude milovat stejně tak, jako ona jeho. To je odpuštění. Dobře, to jsem zase moc uvažovala. Nicméně kniha je velmi pěkná a nemám tušení, proč nemá větší hodnocení, jelikož si ho zaslouží! Je to ten typ knihy, která vám uvízne v hlavě i srdci. Moc doporučuji a postavy si zamilujete, to se nebojte!
Topím se v tobě
Jasinda Wilder
Po pravdě řečeno mě ta kniha velmi zaujala. Byla zajímavá, jiná... Začátek byl hodně smutný u kterého moje oči nezůstaly suché. Vlastně skoro celý příběh jsem tak trochu proplakala, ale líbil se mi. Určitě ho moc doporučuji.
Národ Sparta
Lukáš Pečeně
Moc krásné počtení, hlavně pro fanoušky Sparty. Sice jsem neznala všech 130 lidí, ale ráda jsem si četla jejich příběhy. Každý byl něčím zajímavý, takže mě každá ta osobnost opravdu zaujala. Vůbec jsem se u toho nenudila, dozvěděla jsem se věci, o kterých jsem neměla vůbec ponětí. Jsou tam veselé i smutné příběhy. Třeba takové čtení Jakuba Šurala, kde mluvil o svém bratrovi, mi vehnalo slzy do očí. Najdete tam spoustu motivačních vět i třeba takové ponaučení Nejvíc se mi nejspíš líbilo vyprávění Vaclíka, kde byl zakomponovaný i song Majka Spirita, a pod nějakou tou slokou jeho příběh. Knihu jsem dostala jako dárek k Vánocům, za což jsem opravdu vděčná a jsem ráda, že jsem se zase dozvěděla něco nového.
Osamělé srdce
Mona Kasten
(SPOILER) Mona mě opět přesvědčila, že je fantastická autorka, která dokáže psát nádherné příběhy. Četla jsem od ní všechno, co se v Česku vydalo a nikdy se mi nestalo, že by se mi kniha nelíbila. Jasně, některé jsou i slabší, ale nikdy nešlápnete vedle. Na tenhle příběh jsem se vážně těšila. Anotace mě zaujala okamžitě po jejím dočtení, a mám mluvit o té krásné obálce? Ta totiž přímo křičí o pozornost a o to, že tenhle příběh bude stát za to. Což opravdu stál, to Vám nebudu lhát. Začetla jsem se téměř okamžitě, protože Mona píše vážně čtivě. Navíc miluju téma hudebního prostředí, takže to čtení šlo opravdu jak nic. Veliké plus dávám i za to, že tu byly kapitoly z mužského pohledu, což na knihách vážně oceňuji.
Postavy byly naprosto skvělé! Fakt jsem si všechny zamilovala. Hlavně Adama, který to neměl vůbec jednoduché a byl hodně uzavřený sám do sebe. Nevím přesně, co se mu stalo, protože to autorka ještě neprozradila, ale z těch náznaků samozřejmě něco tuším. Bylo hezké, jak si pomalu budoval důvěru k Rosie a cítil se s ní uvolněně. A bylo fajn, že se rozhodl vyhledat pomoc, kterou on opravdu potřeboval. Ten konec mě neučinil nějak šťastnou, spíš naopak. Epilog byl hrůza, protože se tam vlastně s Rosie loučí a ani tam nebyla její reakce na to Nutně potřebuji další díl!
Dotek jako led
Jennifer L. Armentrout
Přesně to jsem potřebovala po dočtení prvního dílu. Jenže jsem si první díl moc nepamatovala, takže jsem si ho musela přečíst znovu, což nebyl nejlepší nápad, protože konec mě zase totálně rozbrečel. Nicméně alespoň jsem všechno měla čerstvě v paměti, takže do tohohle dílu jsme se začetla hned.
Jasně že nebyl tak dobrý jako ten první, kde bylo Rotha plno, tady už tolik prostoru nedostával, což mě hrozně štvalo, protože ho prostě miluju a jsem jasný tým Roth. Nikdy jsem nepřeskočila k druhému týmu, protože Zayne mi už od začátku moc nesedl. K Layle se mi vůbec nehodí, takže mě štvalo, jak si vůbec nebyla jistá svými city, protože já si sakra byla jistá i za ní Jo, opravdu NESNÁŠÍM milostné trojúhelníky a i tady mě vytáčel na max. Každopádně Roth byl opět skvělý. Vždycky jsem se s ním zasmála, protože je vtipný a líbí se mi, jak se chová, jako kdyby mu patřil celý svět. Je si jistý sám sebou a vůbec kam se na něho hrabe Zayne. Layla pro něho byla na prvním místě, a když se něco pokazilo či přihodilo, tak byl vždy po jejím boku ačkoliv tvrdil, že pro to má své důvody a bla bla bla. Určitě mu tohle nikdo nevěřil. Dopřával jí svobodu. Viděl jí, opravdu jí viděl. Ne jen tu jednu část z ní. Přijal jí takovou, jaká je. Důvěřoval jí. Pokud něco pokazila, nebyl kvůli tomu na ní naštvaný. Když si něco vyčítala, tak jí rychle ujistil o tom, že nic nebyla její vina a že nic zas tak hrozného se nestalo. Prostě bylo fakt vidět, že mu na ní záleží a má jí rád. No a Zayne? Ani teď jsem si k němu nenašla cestu. Ne že bych ho nesnášela, ale úplně vřelé city jsem k němu také necítila. Strašně mě štvalo, jak s Laylou zacházel jako s dítětem (jo, někdy se tak chovala) a jak se na ní naštval kvůli všelijaké hlouposti. Sice měl nějaké plusové body za to, jak se jí zastával před svým otcem, ale
Každopádně někde jsem četla, že mu to trochu připomíná Twilight, s čímž musím souhlasit. Taky mi to tak přišlo. Úplně jak v Novým měsíci, kdy Edward tvrdí Belle, jak mu na ní vůbec nezáleží apod., jen proto, aby jí ochránil.
Máj
Karel Hynek Mácha
Četla jsem pouze kvůli tomu, že to potřebuji k maturitě. Poezii moc v lásce nemám, občas tam něco nechápu. Musím ale uznat, že tohle nebylo úplně nejhorší čtení a docela mě to překvapilo.
Tajemství v nás
Anna Savas
Styl psaní mi nesedl, toho jsem si všimla už od začátku. Nějakou dobu mi totiž trvalo než jsem se začetla. Autorka popisovala hodně okolí a k tomu hlavnímu se dostávala až za nějaký čas, což někdy bylo únavné a člověka to svádělo k tomu, aby přeskočil pár stránek, protože tím by o nic nepřišel. Mimochodem, to jsem nedělala, ačkoliv jsem hrozně chtěla. Celkově se mi první polovina knihy hodně táhla a několikrát jsem měla chuť knihu odložit, bohužel.
No na to, že se celé to tajemství dozvíme až ke konci knihy, tak nebylo až tak obrovské a hrozné. Čekala jsem, že to bude něco horšího, když tam skoro celou knihu byly jen takové náznaky a vlastně celý ten příběh je hlavně o tom. Když si to tedy vezmu tak nějak zpětně, tak ten příběh byl takový o ničem… Jo a emoce tam všemi hrozně cloumaly a strašně rychle se jim měnily. Vůbec jsem to nechápala. Nejdřív byli veselý a v další chvíli naštvaný… co to mělo jako být?
Úplně nevím, jaký názor mám na Tessu. Sice jí bylo dvacet, ale někdy mi připadalo, že se chová tak na 40 a někdy tak na 14. Každopádně mi vůbec nepřišlo, že by se chovala na svůj věk. Byla to spíš taková ta "ustrašená" holka, která by nejraději celý život strávila někde v koutě. Což je docela ironie, když byla slavná herečka. No a bohužel takové postavy já moc v oblibě nemám, protože já jsem úplně jiné povahy. Každopádně chápu, proč taková byla. V dětství to neměla jednoduché a nechápala jsem, proč nechtěla, aby o tom někdo věděl. Tak jasně, že by to nevyprávěla každému na potkání, ale nedělala by z toho takové tajemství… Přeci ona za nic nemohla, ona nebyla ta špatná. A jo, taky chápu, že už na to nechtěla myslet a proto se o tom možná s nikým nechtěla bavit… jenže možná proto jí pronásledovaly noční můry. Protože to v sobě potlačovala, snažila se na to nemyslet a svou minulost měla prostě nevyřešenou. Taky mě už pak začínalo štvát, jak moc byla uzavřená. Vlastně celý ten příběh to bylo všechno dokola a nějak jsme se moc někam neposunuli. Ne, ona mi prostě nesedla.
Cole byl už něco jiného. Toho jsem si celkem oblíbila, ale rozhodně existují i lepší postavy. I na něho byl vytvářen hrozný tlak ze strany rodiny, což jsem mu vůbec nezáviděla. Každopádně byl moc milý a hodný. K Jo se vždy choval tak laskavě a chtěl pro ní jen to nejlepší, stejně jako pro Tessu. Kvůli ní se vzdal svého článku a tím si vysloužil nejednu nemilou poznámku.
Nejvíce jsem si asi oblíbila jejich kamarády (hlavně Ellu), kteří vůbec neměli chybu.
A poslední výtka… strašně mě tam štvalo slovo perplex, na které jsem už alergická! To se tam používalo tak často. Vůbec nechápu, proč tohle slovo nechali v angličtině a nepřeložili ho do češtiny. Znělo to hrozně! Např: Celý perplex jsem se na ní podíval. Oni prostě nemohli napsat celý zmatený jsem se na ní podíval… To stejné jako slovíčko fuck, které tam taky bylo několikrát a i just. No, překlad nic moc.
Já vím. Vlastně si tady jen stěžuji a nenapsala jsem žádné pozitiva, ačkoliv i těch tam bylo několik. Třeba jejich přátelé, jak už jsem zmiňovala. Nebo kapitoly z obou pohledů. A není to tak, že by to nešlo číst. Číst se to dá, ale moc jsem to neprožívala. Za mě tohle nee. Možná jsem měla prostě jen velká očekávání a nároky, protože anotace zněla slibně. Netuším, jestli si přečtu další díl, třeba bude lepší.
Nové sny
Lilly Lucas
Už to píšu asi po miliontý, ale já tu autorku miluju! Když čtu její knihy, tak se do toho natolik ponořím, že si ani neuvědomuji, že čtu. Mám pocit, že jsem tam s nimi, jako opravdu. Garantuji Vám, že od knihy se NEDÁ odtrhnout! Váš močový měchýř bude nejspíš pěkně trpět, protože ani na záchod si nebudete chtít dojít a přerušit kvůli tomu čtení.
Přišlo mi hezké celé to Noahovo a Elary seznámení. Sice to bylo za nešťastné situace, ale pro ně to bylo asi takové štěstí v neštěstí. Asi mě nemělo překvapovat, že jí Noah okamžitě nabídl pomoc, protože v Green Valley jsou všichni laskavý a vzájemná pomoc jim není cizí.
Noah byl prostě takový medvídek (takové spojení s fiktivní postavou asi ještě nikdo nepoužil). Nejraději bych ho umačkala. Prostě milý kluk, kterého bych chtěla mít minimálně za kamaráda. Byl sympatický, neskutečně hodný a tak chytrý! Dokonce i jeho smysl pro humor byl dokonalý! Nejednou jsem se u jeho vtipu zasmála. Dokázal si udělat ze všeho srandu a takové lidi já mám nejraději. Možná proto mi tak snadno přirostl k srdci. Vážně se mi zdál takový opravdový. Ačkoliv ani on to neměl jednoduché. Nedokážu si představit, jak bych se na jeho místě cítila. Co na jeho, ale na Hankovo? Bylo mi to tak líto a každá zmínka o Annie přinesla tak trochu smutnou náladu.
Nevybavuji si tedy, že by v předchozích dílech byl nějak zmíněný, ale možná si to prostě jen nepamatuji. Navíc ta jeho vášeň pro vesmír? To, jak do toho byl zapálený? To je prostě tak krásné, když někdo má něco natolik v oblibě, že učení o tom pro něj není trest, ale spíš pravý opak. Mně se tím hezky zpestřil ten příběh, protože vesmír mě vždy fascinoval a různé poznatky o něm mě hodně baví. Noah mi touhle vášní hodně připomínal Zorie z knihy Kudy ke hvězdám, kterou mimochodem též moc doporučuji!
Elara byla samozřejmě skvělá holka, kterou jsem si též hned oblíbila. Musím tedy uznat, že mě občas štvala svým nevyspělým chováním… Ale jo, dalo se to přehlédnout a vidět na ní jen to dobré. Hlavně i ona byla hrozně chápavá a též mě překvapila tou krásnou nabídkou, kterou udělala ke konci pro Noaha. Prostě jen proto, že ho milovala a že nechtěla, aby byl na všechno stále sám.
Troufám si říct, že tenhle příběh se mi z téhle série líbil zatím nejvíce! Což se nikdy předtím nestalo, že bych měla nejraději až třetí díl série. Většinou to mám totiž tak, že se mi nejvíce líbí první díl a hlavně mám nejraději ten první pár. To jsem pak vždy zklamaná, že už ty další díly nejsou o nich. Takže i tohle mě moc překvapilo.
!SPOILER!
A ta návštěva Annie v nemocnici? Normálně jsem se u toho rozbrečela, protože Annie byla skvělá, neskutečně milá a chápavá. Překvapilo mě, jak všechno brala s klidem a přála si pro ostatní jen to nejlepší. Hlavně to, že jí nejdřív chtěla poznat, aby věděla, jestli Noah bude v dobrých rukou… aby věděla, že Elara si ho zaslouží a hlavně aby věděla, že ho může s klidným srdcem nechat jít. Opravdu mě to neskutečně dojalo.
Toužím po tobě
J. T. Geissinger
Miluju tu autorku a její příběhy! Vždycky mě dostaly ze čtecí krize a ani teď tomu nebylo jinak. Moc mě mrzí, že je to poslední díl téhle série a opravdu doufám, že se budou vydávat i jiné autorčiny knihy. Každopádně musím uznat, že tohle byl asi nejslabší díl. Nejvíce se mi líbil asi druhý díl, ale první byl také moc fajn.
I tady tomu nebylo jinak, kniha měla mnoho vtipných hlášek a momentů, u kterých se prostě nešlo nezasmát. Už od začátku je jasné, jak to skončí, ale s tím do toho všichni jdeme, že? Jednu výtku bych ke knize ale měla… Možná bych tam trochu rozebrala víc smrt jejího otce. Ano, chápu, že je to erotický román a v nich se většinou vážné téma neprobírá, ale tohle mi přišlo takové divné… Bylo tam o tom jen pár stránek a ona mi nepřišla ani nějak smutná…
Každopádně Kimber byla fakt bláznivá holka, se sklony k násilí… (kdo ví, ten ví). Občas se chovala jako malé dítě, ale ve většině případech mě to ani nějak neotravovalo. Chudák holka to neměla vůbec jednoduché. Během necelého týdne se jí celý svět obrátil vzhůru nohama, ale se vším si poradila moc dobře.
Matteo byl prostě gentleman za každých okolností. Skoro nic ho nedokázalo rozčílit a vždy jednal klidně. Jeho si oblíbí snad každý. Má srdce na správné místě, je vtipný a samozřejmě hrozně hezký.
Takže jo, knihu doporučuji. Neočekávejte od toho žádné wow, protože je to spíš čtení na jedno odpoledne, ale zaručeně přijdete na jiné myšlenky! Samozřejmě kniha se četla velice rychle, jak už jsem u autorky zvyklá. Což je jen další plus.