elenai komentáře u knih

Po dlooouhé době jsem sáhla po čtení, které je vyloženě pro nás, holky. :) A já si tuto knížku vyloženě užívala, byla jsem na ni naladěná, a tak mi krásně plynula stránka po stránce.

Co na tom, že se jedná o sladkou limonádu. Je to limonáda obalená do zajímavého a aktuálního tématu domácích/alternativních porodů. Mně vůbec nevadilo číst si o tom. Naopak, kniha mi dala několik podnětů k zamyšlení se sama nad sebou a tím, co chci.

Rovněž se mi zamlouvaly i tři ústřední hrdinky - každá jinak, ale všechny měly osobnost. A zdatně jim sekundovali i jejich parťáci, kteří nebyli jen nějaké doplňkové figurky, ale hráli v příběhu plnohodnotnou roli.

7 02.08.2017

Prožívala jsem déjà vu, vzhledem k tomu, že jsem předtím četla Bouřkovou sezonu. No, nevadí. I tak jsem si komiks užila. Bylo to jako sledovat film bez zvuku - srovnávala jsem svou představu s Queriovou a jako dobré to bylo.

5 31.07.2017

Příběh Zaklínače byl lehce hororový a při pročítání mě příjemně mrazilo. Kresba byla perfektní a Lešij vypadal vyloženě odporně. A souhlasím s fvalek - Geralt tady není stoprocentním Geraltem, toho umí jen pan Sapkowski. :) Ale i tak jsem si ho velmi oblíbila.

7 31.07.2017

Knihu jsem na doporučení koupila v Levných knihách a opět jsem za pár korun dostala poklad.

Autor popsal pocity obou hlavních hrdinek velmi poctivě a uvěřitelně. Včeliččin osud mě vpravdě dostal a je mi smutno z pomyšlení, že toto se opravdu děje v našem moderním jednadvacátém století. Hvězdu dolů dávám za uspěchaný konec.

4 30.07.2017

Útlá knížečka nabízí literární průřez Finnish Weird tvorbou. Neřekla bych, že jsou povídky špatné, ale jsou to povídky. Ne každá mi sedla, protože Fini opravdu vytvořili značnou směsici, ne-li galimatyáš, žánrů.

Za pět hvězd to u mě mají Transit a Temná zhouba, uzda smrti. U Johanny Sinisalo rovněž nějakou dobu pokukuju po jejím románu Jádro slunce a po přečtení Transitu už nebudu váhat a koupím si jej.
Čtyřhvězdičkové jsou pro mě povídky Lesní lišky a Kéž bychom tu byli taky. Každá stojí na opačném pólu literárních žánrů. Lesní lišky popisují vztah člověka a přírody, Kéž bychom tu byli taky pro změnu vliv technologií na člověka.
Povídky, které mne nechaly víceméně chladnou, jsou Čarodějná kolébka, Motýl a Gordonův příběh. Po stránce stylistické jim však nemůžu nic vytknout.

Co mě ale opravdu potěšilo a rozhodlo tak o hodnocení knihy, je závěr - Podoby finského podivna. Rozhodně ho nevynechávejte, dozvíte se hodně zajímavých informací a já si našla i několik dalších tipů na čtení.

4 26.07.2017

Myslím, že ve své době byla kniha určitě velice populární, obzvlášť mezi krajany. Pan Pooter a jeho Karlička představují úsměvnou staromilskou dvojici, která se bere až příliš vážně. V podstatě se v knize neděje nic extra vzrušujícího, čtenář se ovšem dozví o životním stylu anglické střední vrstvy z (už) předminulého století, což za sebe beru jako plus. Člověk se nejen občas zasmál, ale taky se něčemu přiučil. :)

4 24.07.2017

Troufala bych si tvrdit, že tato kniha mi leží v knihovně skoro deset let. A teď jsem se konečně odhodlala si ji přečíst. A nelituju. Skvělé vylíčení prostředí Deeptownu a jeho (ne)zákonitostí se Lukjaněnkovi opravdu povedlo. Jako fandu mě rovněž hodně bavila pasáž z Tolkienova světa.

Hlavní hrdina - diver Leonid - mi hodně připomínal Antona z Hlídek. Jak svými filosofickými úvahami, tak mluvou. Jeho parťačka byla skvělá, taková děvčica do nepohody oplývající mnoha výjimečnými talenty. Jediný, kdo mi dělal problém, byl Smolař/Plavec/Alien, v některých momentech mě fakt vytáčel. Ale tak to nejspíš muselo být, aby mu zůstal punc tajemnosti.

Knize ale nemůžu dát plný počet za zbytečnou zdlouhavost. Hlavně konec mi přišel až moc rozvolněný. U Hlídek mi to ani moc nevadilo, ale tady už jsem se modlila, ať jsem ve finiši.

4 22.07.2017

Díky prvnímu dílu jsem měla jistá očekávání, která se bohužel nenaplnila. Přišlo mi, že s Monikou začala mlátit puberta a celkově děj sklouzl do kýčovitější a méně dynamické roviny. I přesto jsem knihu se zájmem dočetla a někdy se k ní třeba vrátím na zkrácení dlouhé chvíle. :)

3 20.07.2017

Lehké a příjemné čtivo. Všechny tři ústřední hrdinky mi byly velmi sympatické. Ze Stanislavy a Moniky na čtenáře dýchají staré dobré časy, Kateřina je zase IT odbornice a kdejakého borce by strčila do kapsy. Líbí se mi jejich společné soužití a použitý humor, který je sice jen slabým odvarem z Kronik Jakuba Vandrovce, ale přesto břitký, jak to Pilipiuk umí.

5 20.07.2017

Uf, uf. Carey byl mou sázkou na jistotu, a když jsem si přečetla Willinghamův úvod, byla jsem nabuzená jak veverka na speedu. Ale pak...
Tommyho jsem si vzala jako jednohubku před spaním a udělala jsem dobře - spolehlivě jsem to u něj za pár minut zalomila. Netvrdím, že v prvním dílu nebyly světlé chvilky (literární odkazy, docela povedený závěr), ale bylo jich žalostně málo. Ovšem nevzdávám to a časem si přečtu druhý díl.

3 19.07.2017

Tohle je můj absolutně nejoblíbenější a nejvíckrát čtený díl. A co se mi na něm tak líbilo?

Zápletka - brilantní dějové linie, u kterých jsem do posledku neměla šajnu, jak je paní autorka vyřeší. Zajímala mě každá maličkost - jak to má Hermiona se studiem, kdo poslal Harrymu Kulový blesk, co tajmeného se skrývá za Křivonožkovým zmuchlaným obličejem... A ona to zvládla naprosto dokonale!

Remus Lupin - takového učitele mít, tak jsem do něj blázen až po uši. Byl spravedlivý, dobrý průvodce jak pro studenty, tak pro Harryho samotného, nejen při boji s mozkomory, ale rovněž mu poskytl své vzpomínky na Harryho rodiče.

Prasinky - jediná vesnice obývaná pouze kouzelníky? To je žůžo! A moc ráda bych navštívila všechna ta úžasná místa - od Medového ráje po Prasečí hlavu.

Vývoj postav - dochází k prvním třenicím mezi ústřední trojicí, řeší se různá dilemata a celkově jsou jednání Harryho, Rona a Hermiony propracovanější.

Klofan - to je prostě mazlík!

11 17.07.2017

Druhý příběh mi přišel o poznání temnější. Plížící se zlo ve stěnách Bradavic mi způsobilo, že jsem se při čtení místy cítila ztísněně a nejistě. A potom, běhěm temné noci, kdy už jsem zjistila co a jak, mi bylo dost ouzko. Jak já ty potvory nesnáším!

Co musím vyzdvihnout, je seznámení čtenářů s kouzelnickým prostředím mimo Bradavice. Myslím, že v Doupěti by se mi líbilo stejně jako Harrymu. A Zlatoslava Lockharta považuju za nejkomičtější a nejotravnější postavu z celých sedmi dílů! Obvzlášť ten konec byl super. :-D

S druhým dílem mám i spjatou školní příhodu. Spolužák měl z druhého HP referát a vím zcela jistě, že vydával dvojku za jedničku, což jsem se mu snažila vyvrátit, leč neúspěšně. Bylo vidět, že prostě čapnul nějakou knížku doma v knihovně a narychlo ji přečetl, aby dostal jedničku. Takový laxní přístup k mé miluvané sérii... Grrr! No nic, jdu si dát máslový ležák. :)

Dodatek (21. 7. 2017): Když už ilustrovanou jedničku, tak i dvojku, ne? A vůbec, vůbec nelituju, i když už mám celou sérii doma. Jsou to jedny z nejlépe investovaných tří stovek v mém životě.

5 17.07.2017

Tuhle knihu nemůžu dostat z hlavy už pěkně dlouho. Nedokážu to ani po letech. Občas musím myslet na Annu, její sestru a vlastně celou rodinu Fitzgeraldových. Celý ten příběh je tak palčivý a bolestný, až z něj někdy obtížně dýchám ještě teď. Je to taková moje dělová koule nabitá emocemi, které mě zasáhly přímo do srdce. Pět hvězd je málo...

3 15.07.2017

Dokud Harry neobdržel svůj dopis do Bradavic, říkala jsem si "Ježiš, co z toho asi vyleze? A fakt to bude o těch Dursleových?" Pak střih a zlom - a já se ponořila do tak fantastického světa, že se mi jen velice těžko opouštěl.

Hltala jsem informace o famfrpálu a litovala, že si jej nemůžu zahrát, chtěla jsem, aby se mi po zahradě s naším pejskem proháněl ještě Tesák, a nad hlavami je škádlil svým dračím dechem Norbert. Chtěla jsem mít ve škole taky takové úžasné předměty, vlastnit kouzelnou hůlku, která by si mě sama vybrala... No co vám budu ještě psát? Harry Potter mě uhranul (však je taky čaroděj, že?).

A především kvůli němu jsem rozšířila svůj literární okruh o fantasy. V podstatě bych řekla, že se ve mně začal formovat nový člověk - snílek a fantasta, který si na rozdíl od svých vrstevníků dokázal žít ve svých vlastních imaginárních světech a neskutečně si to užíval.

Dodatek (21. 7. 2017): Včera mi poštou došlo ilustrované vydání, které ještě znásobilo mou lásku k této sérii. Ty ilustrace od Kaye jsou naprosto dechberoucí a úžasně výstižné!

13 13.07.2017

Četla jsem nové vydání, které je jedním slovem nádherně zpracované. Kniha obohacuje svět Harryho Pottera o další kouzelné střípky a dělá jej tak ještě uvěřitelnějším.

Co mě ale zamrzelo, byla absence některých tvorů (testrálové, obscurus, ďasovci) a to nesmyslné abecední řazení podle anglických názvů fantastických zvířat. Jinak jsem si knihu užívala čtyři večery před spaním a dokonce se mi zdály i kouzelné sny. :)

8 12.07.2017

Příběh evidentně nemohl skončit jinak, než skončil. Byla to bezvýchodná situace, z níž nebylo úniku. Autor mě donutil přemýšlet nad tím, proč Desiré udělal to, co udělal. Bylo to jediné schůdné východisko? I přes chmurný závěr mi kniha dala impuls k tomu, abych si vážila svého života a dělala jej plnohodnotným každý den, byť by šlo o maličkosti.

7 10.07.2017

Zibi je sympatický chlapec. Jeho styl psaní se mi velmi zamlouvá - snoubí se v něm laskavý humor a na tak mladého člověka i moudrost a určitá vyzrálost. Umí si dělat legraci sám ze sebe a je i přiměřeně sebekritický.

Ano, jeho vyprávění je do jisté míry stylizované, aby ladilo oku čtenáře, ale i tak mě při čtení láká vydat se na cesty a poznávat nové lidi, jejich zvyky a kulturu, byť ne tak dobrodružným způsobem.

Doufám, že se Ladislav nevzdá cestování ani po založení rodiny, protože to by měly jeho cestopisy ještě větší grády a pro mne by byly jakožto mámu velkou inspirací. :)

6 08.07.2017

Já nemám slov... Kniha se mi totálně vryla pod kůži a musela jsem se brzdit a šetřit si stránky, aby mi četba vydržela co nejdéle. Ale stejně jsem ji zhltla během pár dnů a bylo mi strašně líto, že se musím s Hanou rozloučit.

Obdivuju styl psaní paní Mornštajnové. Je úsporný a zároveň pár slovy dokáže popsat všechny pocity, děj i prostředí. Co nejdříve si musím pořídit další její knihy. Je neuvěřitelné, co dokázala.

28 04.07.2017

Některé postřehy byly velmi trefné, a to především ty od Miloše. Přišlo mi, že oroduje za všechny chlapy světa. Že je prostě takový ťunťulín a je mi to moc sympatické. :)

Michelle se snažila o lehkost a vtip a místy jako dobrý, ale některé její příspěvky rozhodně nemusely být tak vulgární.

Rovněž se blížím věkové skupině autorů, takže hlavně v Milošovi vidím svého muže, na což jsem ho upozornila, a společně jsme se bavili o to víc. :-D

4 02.07.2017

Tak tohle mě, jak bych tak řekla, úplně minulo. Spíš než autentický popis přežívání Židů v kruté době 2. světové války beru tento deník jako zpověď -náctileté slečny zasazený do válečného prostředí.

Zhruba do poloviny knihy jsem četla se zájmem, ale jak Anne sama píše Kitty, že už se musí nudit neustálým omíláním téhož, tak i na mě padla šeď nudy a vzala jsem knihu takříkajíc hopem do konce. O to tragičtější byl doslov, který mne zasáhl mnohem víc než celý Deník.

Tuto knihu bych doporučila mládeži věkově totožné se spisovatelkou, starší čtenáři nechť zkusí něco jiného, třeba Ženy z bloku 10.

7 30.06.2017