dia.riedl
komentáře u knih
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Jestli kniha může zlomit srdce, tak tahle to dokázala. Vypráví příběh, který byl vyprávěn už tolikrát, vypráví ho bez přikrášlení, se vší bolestí, ztrátou, hlubokou láskou a něhou. Po dočtení necítím na jazyku sladkost cukru, ale hořkou pachuť nespravedlnosti, bolesti a nenaplněné naděje jedné mladé dívky.
1984
George Orwell (p)
Mé hodnocení bude obsahovat SPOILERY
Wau, tak takovou jízdu jsem teda nečekala! Začátek ubíhal pomaleji, možná kvůli množství stranických pojmů, a navíc to vše bylo tak děsivé, především Dvě minuty nenávisti a všudypřítomné obrazovky. S příchodem Julie už jen čekáte na ten okamžik, kdy se vše zhroutí a dopadnou je. A potom je to teda jízda! Konec mi přišel stejně melancholický jako v O myších a lidech, víte, že se to stane, že se to musí stát, ale hrozně si přejete, aby se to nestalo.
Nic podobného jsem zatím nečetla, kniha mě vážně dostala!
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Výborně napsané, pan spisovatel si mě hned od první kapitoly chytil na háček svou výřečností a krásnou hrou s češtinou, podle mě má opravdu talent. Úžasně roztomilé prasárničky střídají dosti bizarní a morbidní nápady, do toho všeho vyšetřování tajuplných vražd v historické Praze!
Nádhera!
Nejvíce mě na tom vlastně bavily ty toulky starou Prahou a všechny návštěvy hostinců a vykřičených domů, proto jsem někde za půlkou malinko ztratila to původní nadšení. Ale i tak mě kniha naprosto okouzlila, hlavně díky autorovu stylu psaní.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Asi nejhumornější kniha, jakou jsem četla! Krásný absurdní humor. Vynikající, nenáročné, běžím pro pokračování.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Tento díl mi přišel ze všech Aristokratek nejpoklidnější co se týče různých výstřelků, především proto, že ti největší blázni zůstali na Kostce, zatímco ženský trojlístek si vyjel do ciziny.
I tady jsem se ale u nemalá slovních obratů a přirovnání hlasitě hihňala.
Překvapila mě i zápletka na konci knihy a směr, kterým se příběh ubírá.
Příjemné čtení!
Kde zpívají raci
Delia Owens
(SPOILER) Přestože se jedná o velmi vychvalovanou knížku s krásným příběhem a prostředím, mě se bohužel zas tak moc nelíbila. Hlavním důvodem je to, že mi to celé přišlo jako velké klišé.
Kniha je plná krásných poetických vět a myšlenek. Pěkné popisy přírody a nevšední citlivá hlavní hrdinka ale nevyváží, alespoň pro mě, spoustu nelogičností a již zmíněné klišé v samotném příběhu.
Začátek o Kyině dětství se mi velice líbil a kapitola, kde pomalu navazovala vztah s Tatem, byla pro mě tou nejlepší částí knihy.
Ale po zbytek knihy jsem marně hledala nějakou jiskru, něco, co by mě nutilo číst dál, příběh utíkal, jako pomalý proud.
Vyšetřování smrti jednoho mladíka z města znělo jako zajímavé oživení, ale celý případ pozbyl napětí díky hloupým dialogům šerifa a policie...
Navic mi strašně vadilo, jak byla Kya při vyšetřování apatická. Napětí jsem pocítila jen těsně před závěrečným rozhodnutím poroty...
Konec knížky byl pro mě největší utrpení. Hodně situací už před tím hrálo hodně na city, ale tohle zakončení mi přišlo dost zvláštní.
Omlouvám se všem, kteří knížku milují, je to pouze můj osobní pohled. Knížka je krásně napsaná, příběh je zasazený do zajímavého prostředí. Kyu jsem si i docela oblíbila, ale zbytek příběhu za mě nee.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Pro mě nejlepší Murakamiho kniha, co jsem četla. Příběh si mě hned po pár stránkách získal a ani jedinou stránku jsem se nepřestala bavit. Ač pro mne byly některé symboly opět nepochopitelné, viz. flétna. Všechny postavy mi přirostly k srdci, hlavně Kafka a pan Óšima. Příběh byl hezky ucelený, což se mi stalo u Murakamiho poprvé, že bych knížku nezavírala totálně zmatená.
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Nádherná kniha. Miluju tyhle staré pomalé pozvolné romány, kde mají postavy duši, jsou tak skutečné. Kam se hrabou dnešní romantické knihy, tady jsou na pět seti stranách pouhé tři polibky, na které ale do smrti nezapomenu.
Moc jsem prožívala osudy všech postav, hlavně Meggie a Danea. Naopak Justinu jsem neměla moc ráda, ale byl to asi její úděl.
Krásná a hutná knížka.
Temná hmota
Blake Crouch
Řekla bych, že jsem dostala to, co jsem očekávala. Všechno do sebe logicky zapadlo. Jasonovi jsem strašně fandila, někdy jsem obavou o něj nemohla až dýchat, ale ze všeho se jaksepatří dostal a i se s těmi situacemi podle mě vypořádal reálně.
Napínavý závěr už mi přišel maličko navíc, kdyby měl pouze jednoho protivníka, možná by to fungovalo lépe a dalo by se to lépe pochopit. Tohle mi přišlo dost potrhlé.
Navíc SPOILER si stejně myslím, že ze všech jich byl on ten jediný, který tam skutečně patřil. Přece ostatní byly jen jeho rozštěpené části. No nevím, kvantová fyzika není můj šálek kávy, ale u NĚJ to vše začalo odchodem z párty, ti ostatní podle mě prostě nebyli TEN Danieli manžel.
Kniha vás donutí přemýšlet, je dobře napsaná, žádné zbytečnosti kolem. Doporučuji
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Nádherná kniha! Prožívala jsem se starcem každé bolestivé škubnutí prutu.
Kniha mě zvláštním mrazivým způsobem uklidňuje.
Koralina
Neil Gaiman
Neil Gaiman je pro mě naprosto bravurní vypravěč. Jeho styl psaní a skladba vět je mezi jinými díly tak ojedinělý (a to jsem zatím četla jeho spíš pohádkovější díla - Hvězdný prach a Koralínu).
Řekla bych, že je to přesně ten správně poutavý a zábavný styl vyprávění pro děti, zároveň jsem při čtení Koralíny měla někdy sama tak nahnáno, že bych s předčítáním dětem asi váhala.
Příběh Koralíny jsem doteď neznala a byla jsem proto zvědavá a napnutá, co se za pověstnými dveřmi v jejich domě skrývá. Jakmile se Koralína dostane do světa za dveřmi a setká se se svou druhou rodinou, můžu vám říct, že jsem byla vystrašená až za ušima. Fantazie mi jela na plné obrátky, atmosféra příběhu gradovala, nebezpečí přibývalo a já si, stejně jako Koralína, přála, ať už jsme z té hrůzy venku. Autor vymyslel tak neskutečně znepokojující scény, které by mě jakživ nenapadly, a zároveň na mě příběh nepůsobil příliš předvídatelně.
Koralíně dal navíc neskutečný důvtip a bystrost a ta, na svůj věk, malá holčička si mě hned získala.
Za mě skvělá knížka.
Pokud jste Koralínu ještě nečetli a máte rádi znepokojivé a hororové příběhy, tak s touto určitě neváhejte.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Tak tohle bylo famózní! Je pro mě těžké zhodnotit v krátkosti to všechno, co se mi na knize líbilo.
Kdybych měla vybrat jeden hlavní důvod, tak to, že celá kniha je především o vyšetřování případu, ne o osobní lince detektivů/policistů a jejich bolístkách, jak k tomu někteří jiní autoři sklouzávají a z detektivky se rázem stává dramatická telenovela.
Tady sledujeme vyšetřování krok po kroku. Známe každý detail, stopu, nalezený důkaz, vše sledujeme společně s vyšetřovateli a díky tomu je případ a tedy i celkový příběh celistvý, věrohodný a logický.
Samotné postavy příběh vlastně ještě vylepšují! Jsou skvěle a uvěřitelně napsané, chovají se profesionálně (no skoro všichni ) a hlavně se všichni zaměřují na vyšetřování případu.
Ano, dozvíme se i něco o jejich životech, ale příběh na tom není postavený!
Bála jsem se podobnosti analytičky Tilly s Lisbeth Salanderovou, ale nedávejte na předsudky, vůbec tomu tak není. Tillyina osobnost je jiná a mezi ní a detektivem Poem byla celou dobu úžasná přátelská chemie!
Bezvadné je také místo, do kterého je příběh zasazen - zelená kopcovitá Cumbrie (severozápadní Anglie) s často neprostupnou mlhou a tajemnými kamennými kruhy.
Případ sériového vraha byl zapeklitý, a přestože jsem měla podezření, které se naplnilo, konec mě stejně ohromil.
Oceňuji taky, že autor si hodně věcí zjišťoval a prověřoval.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Nikdy jsem si u žádné knihy tolik nepřála, aby to byla skutečnost, jako zrovna u Daisy Jones. Strašně moc bych chtěla ty písničky slyšet a vidět je vystupovat! Tohle je na knize asi to nejúžasnější...jak je vše okolo kapely The Six tak detailně popisováno, psaní písniček, nahrávání ve studiu, jejich vystoupení, turné, focení na obal desky...u všeho prostě chcete být. Bohužel jsem si po celou dobu nedokázala vytvořit k postavám hlubší vztah, ale na všech mi celou dobu záleželo, hlavně asi na Daisy a Karen s Grahamem. Kniha mě zkrátka okouzlila tím zákulisím hudebního průmyslu jedné komplikované kapely. Protože vztahy mezi členy byly opravdu...komplikované.
Deník kastelána
Evžen Boček
Psycho Deniska doporučuje...po skvěle aristokratce bylo tohle úplně jiné kafe. Nečekala jsem, že se v knize objeví tak těžká témata, ale autor je umí velmi dobře podat. Nejednou se mi tajil dech.
Stroj času
Herbert George Wells
Hodně zajímavá kniha, krásně se četla. Má představivost jásala...neustále na příběh a hlavně na Poutníka myslím...vrátí se někdy?
Zajímavý pohled na budoucnost neuvěřitelně vzdálenou.
R.U.R.
Karel Čapek
Příjemné překvapení, hra mě moc bavila, je to velmi zajímavý a promyšlený příběh. Další skvělý výběr do četby k maturitě! Ráda si přečtu i další Čapkova díla.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Brilantní.
Miluju detektivky a Agatha Christie je prostě základ. Byla to má první kniha od ní a také asi největší letošní očekávanání. Pustila jsem se do ní hned, jak mi přišla a ještě ten den přečetla. Bylo to prostě geniální, myslím, že nebýt epilogu, nikdo nedokáže přijít na to, kdo je vrah. I když jsem během četby nějaká podezření měla.
Stejně, jako jsem četla v jednom komentáři, i mě trochu chyběl popis ostrova, domu a počasí, ale psychika postav byla popsána skvěle.
Zajímalo by mě, jestli jste si nějakou postavu oblíbili? Já ano, pana Lombarda a doktora Armstronga. Soudce byl taky fajn, měl dobré postřehy.
Hrozně mě bavilo to ozvláštnění pomocí říkanky! Vždycky jsem se podívala na následující verš a radovala jsem se, že jsem alespoň přišla na způsob vraždy, dřív, než to bylo řečeno :D Nicméně jsem byla v koncích s určením vraha.
Taky má přenádhernou obálku!!! (2017)
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
(SPOILER) Kde jsi, když nejsi byla mým prvním setkáním s autorkou. O to těžší pro mě myslím je knihu ohodnotit vzhledem k netradiční formě, jakou je psaná.
Mé první pocity ale jsou, že se mi to moc líbilo. Autorka si mě svým stylem vyprávění získala. Kapitoly jsem četla tak, jak jsou seřazené a četlo se mi to moc dobře.
Líbilo se mi, že vše bylo v knize napsané a vyslovené tak, jak to je, bez přikrášlení, hezky natvrdo. Některé kapitoly mi teda daly zabrat, až se mi zvedala žluč, a to myslím mluví za vše. Opravdu jsem měla kolikrát problém číst dál, jen jsem na stránku zírala, nechtěla jsem prostě číst ty kecy a snášet, co snášela Dáša. Kniha ve mě vyvolala silné pocity, a i když, jak říká sama Dáša - Daisy, dostaneme jen jednu část celku, jeden pohled, tak tady vůbec nemám problém se na tu jednu stranu přiklonit.
Ač se možná špatně rozhodla, a špatně se zachovala, tak, pane bože, každý má právo na svobodný a šťastný život.
Vyústění příběhu mě docela sebralo a opravdu ve mě k jedné postavě nezbyla ani špetka sympatií.
Někdy se určitě ke knize vrátím a zkusím číst kapitoly chronologicky a uvidím, jestli třeba příběh vyzní jinak.
Knihu jsem si moc užila a ráda se pustím i do dalších knih Radky Třeštíkové.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Hvězdná Evelyn Hugo a jejích sedm bouřlivých manželství. Ale kdo byla skutečně její práva láska?
Tady bohužel půjdu s hodnocením proti proudu. Za mě byla knížka Sedm manželů Evelyn Hugo fajn, dobrá, ale nedokázala mě překvapit a nadchnout, jako mnohé jiné čtenáře.
Máme tu opět rozhovor s fiktivní celebritou tentokrát z filmového průmyslu. Jenže mi tu chybělo právě víc z té filmové branže, aby mi postava Evelyn přišla tak fascinující a talentovaná, jak se prezentovala. Hlavním tématem knihy byly Evelyniny milostné zápletky, což je fajn, ale bylo to opravdu tak zajimave a dechberoucí?
Způsob vyprávění, tedy zapojení reportérky, která má z příběhu Evelyn napsat knihu, mě bavil. Bohužel ale celá ta zápletka s reportérkou Monique mi nepřišla vůbec zajímavá a pro příběh ničím přínosná. Vlastně mě moc nezajímalo, co mají Monique a Evelyn společného, zajímal mě příběh Evelyn Hugo.
Naopak se mi moc líbilo vkládání bulvárních novinových článků a samotné podání tématu LGBTQ, bylo to psáno nenásilnou formou a zároveň z toho byla patrná ta tíha takového závazku.
Nejzajímavější pro mě bylo manželství s Donem, kde se autorka rozepsala také o ne úplně lehkém tématu. Také se mi líbilo manželství s Rexem Northem a samozřejmě celoživotní příběhu Evelyn a Harryho. Naopak pro manželství s Robertem jsem neměla moc pochopení, přišlo mi to nepravděpodobné.
Bohužel ani onen osudový vztah si mě bezpodmínečně nezískal tím, jak byl pro obě strany toxický, ale možná si jen nedovedu představit, jak náročné to v té společenské situaci bylo.
Samotná Evelyn je bez debat zajímavá postava. V mnoha situacích byla hodně sebestředná, zároveň ale průbojná, sebevědomá a později i hodně sebekritická. Taková, kterou bych z povzdálí obdivovala, ale nechtěla si ji pustit blíž k tělu.
Autorka rozhodně umí skvěle psát, kniha není průměrná a myslím si, že JE výjimečná.
I přes to všechno, co tu zmiňuji, nehledě na to, že mě kniha i rozplakala, jsem u Evelyn Hugo necítila to kouzlo, že to přece musí být skutečný příběh skutečně celebrity, bohužel.
A nemůžu si pomoct a nezmínit, že u Daisy Jones & The Six tohle všechno pro mě fungovalo. Daisy Jones a Billyho jsem zbožňovala od začátku se všemi jejich přednostmi i chybami. Do jejich příběhu jsem se zkrátka zamilovala až po uši a nic ho pro mě nepřekoná. Daisy a Billy byli senzace, Evelyn Hugo byla pod vším tím pozlátkem docela obyčejná žena.