Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Mnohé už zde bylo napsáno, já jen dodám, že se mi tento zapeklitý příběh (napsaný vlastně na pár stránkách) líbil a poslední kapitola mi lehce asociovala knižní a seriálovou postavu jménem Dexter - kdo znáš, rozuměj :)

6 25.09.2013

Nikdy bych nevěřila, že mě kniha psaná stylem dlouhého monologu bez kapitol bude tak moc bavit. Dolores čtenáři dávkuje informace po menších částech, které do sebe nakonec všechny pěkně zapadly. Drsné příběhy dvou žen vymyšlené mužem, to je silný kalibr!

13 13.09.2013

Jsem z této knihy v lehkých rozpacích.
Čtenář je bez varování uvržen přímo do světů 26. století, stránky se hemží cizími mimozemskými slovy připomínající severské jazyky (slovníček v knize není, určitě by se hodil, člověk by pak nemusel hledat, v jakém kontextu ono divné slovo už jednou viděl a co to znamená), je poměrně složité se v příběhu zorientovat. Vysvětlující informace jsou dávkovány po nepatrných kouskách v průběhu celé knihy. Když už si myslíte, že máte přehled, začnou vám s každou kapitolou přibývat nové a nové postavy. Kvůli mimozemským slovům je čtení knihy náročné, stránky se nedají jen tak "přelétnout," čtenář se musí soustředit na každou větu, aby pochopil, co chce autorka sdělit. Knihu jsem četla na můj vkus velmi dlouho a měla jsem pocit, že stránky vůbec neubývají. Přitom lze říct, že příběh je zajímavý, má určitý potenciál rozvinout se v něco velkého a celkem dobře "odsýpá." Jantarové oči jsou takovým náročnějším uvedením do děje, který si v tuto chvíli netroufám odhadovat.
Kladně hodnotím autorčinu fantazii, to opravdu všechna čest! Kladně hodnotím obálku, je naprosto podařená, výstižná a vkusná. Záporně hodnotím výběr hlavní ženské postavy - Rë Akkütlix! Má strašně protivnou a nesnesitelnou povahu, rozčilovala mě snad každá její věta. Hlavní mužská postava, Lucas, má své mouchy, ale budiž. No a jejich vzájemný vztah, to je úplná tragédie! Ať počítám, jak počítám, víc než tři hvězdičky dohromady nedám.
Původně jsem si chtěla knihu rovnou koupit. Teď jsem ráda, že jsem si ji jen "na zkoušku" půjčila v knihovně, protože v této "zkoušce" úplně neobstála. Další díl si asi ze zvědavosti přečtu a pak se uvidí.

7 09.09.2013

Velmi mrazivý příběh... nechce se mi ani přemýšlet o světě, ve kterém by podobná reality show existovala a byla podporována ze všech možných stran. Zaujaly mě hlavně dialogy postav. Mužská ješitnost a touha po dobrodružství je strašná věc, pokud má dopad na jejich blízké, což v případě Dlouhého pochodu platí tisícinásobně (pokud by Dlouhý pochod opravdu existoval, přišla bych o spoustu známých, protože by si prostě byli jisti, že to mají promyšlené a nemůžou nevyhrát). Role diváků a vojáků je naprosto děsivá. Doufala jsem v různé konce, ale ten, kterého jsem se dočkala, přinesl víc otázek než odpovědí. Ale nevadí, vybírám si vlastní přijatelnou variantou a hodnotím plným počtem.
Věta, která pro mě vystihuje celý příběh: "Vezmeš si něco do hlavy... pracuješ na něčem... a pak to ani nechceš."

9 23.08.2013

McCarthyho knihy jsou náročné na pozornost, kvůli stručným dialogům (stačí chvilka nepozornosti a už nevíte, o co jde nebo kdo s kým vlastně mluvil) a absencí úvozovek u přímých řečí. Tentokrát ale jsem byla tak zvědavá, jak se dějová linie bude vyvíjet, že jsem četla i za chůze, což dělám jen v nouzi největší. Zatímco "akční" část příběhu ve mně vyvolávala spíš spoustu otázek (Proč se ten Moss na kufřík prostě nevykašle? Čeho chce vůbec dosáhnout? Byla náhoda, že Moss skončil tak, jak skončil? Jak to vlastně dopadlo s Chigurghem?), v šerifově vzpomínkové části padne opravdu hodně moudrého. Kladnou postavu aby člověk hledal mezi řádky lupou, každý má nějaký ten vroubek - snad jen šerifova manželka je čistá a paradoxně je v úzkém kontaktu s kriminálníky ve vězení a prostřednictvím svého muže i s mnohým horším. Škoda jen, že po dočtení knihy zůstává tolik nezodpovězených otázek.

4 19.08.2013

Po knize jsem sáhla z čisté zvědavosti po přečtení anotace. Téma je celkem neobvyklé, zpracované zajímavým způsobem. Celý příběh mi připomínal britský dokumentární seriál Přežít! (I Should't Be Alive), kde skuteční přeživší extrémního nebezpečí vypráví svůj příběh a herci jej rekonstruují - tato kniha by mohla být příhodným scénářem pro další díl (dobře, až na ten závěr). Trochu mi vadila baseballová tématika, resp. její množství, ale čtenářům z USA to dávalo určitě větší smysl. U knihy jsem se nenudila, místy jsem byla docela napnutá. Vadilo mi skloňování jména Trisha - opravdu zní genitiv "Trishi," jak nám tvrdí nakladatelství, nebo vypadá líp "Trishy?" Hodnotím jako lepší průměr.

4 16.08.2013

Podle anotace a komentářů jsem měla velké očekávání, které nebylo naplněno. Líbil se mi neotřelý námět, zpracování antiutopického světa (Mechanický Ohař!) a pár zajímavých myšlenek, které padly v závěru knihy. Děj mě příliš nevtáhl a postavy se mi moc nezamlouvaly. Třeba hlavní hrdina mi byl po celou dobu čtení naprosto odcizen a bylo mi úplně jedno, co se s ním stane. Doufala jsem aspoň v nějaký šokující závěr, ale toho jsem se vlastně nedočkala. Proti sci-fi nic nemám, ale tahle kniha se mi do noty zrovna netrefila, je mi líto.

7 12.08.2013

Geniální kniha! Autorce se velmi dobře podařilo popsat vtipným způsobem smutné a znepokojující věci. Myslím, že jsem se při četbě knihy vůbec nesmála, jen obdivovala spisovatelské umění. Mezi řádky Helenčiných příběhů se odehrávají drsné příběhy dospělých. Opravdu skvělé dílo.

6 07.08.2013

Oba příběhy mají neotřelý námět, to se mi hodně líbí.

"Rosemary má děťátko" pro mě byla napínavější část knihy, film jsem neviděla, takže jsem vůbec netušila, co přijde a co má přijít. Děj mě dost bavil, ale konec byl na můj vkus až moc otevřený! Místy mi příběh připomínal americký seriál stanice ABC "666 Park Avenue" z roku 2012, vsadila bych se, že filmaři se nechali v mnoha bodech od "Rosemary" pořádně inspirovat - a já měla díky tomu mnohem jasnější představu o domu, kde se příběh odehrává (ten se fimařům opravdu povedl, narozdíl od děje, který místy vázne).

"Stepfordské paničky" jsem znala z filmového zpracování, ale nenechala jsem se tím moc ovlivnit. Opravdu kniha a film jsou hodně rozdílné, film je komedií s dobrým koncem. Naopak kniha udržuje čtenáře dlouho v napětí a informací k rozslousknutí stepfordské záhady se dočká až k závěru. Překvapilo mě, jak příběh skončil, tak rozdílně oproti filmovému konci, na který jsem byla psychicky připravena!

Po nedávné zkušenosti s McCartyho Vnější tmou jsem se do Cesty pouštěla s obavami a očekávala nejhorší možný scénář. Kniha ale naprosto překonala mé očekávání. Příběh je skvěle napsán, děj rychle ubíhá, svět je popsán děsivě realisticky. Postavy nemají jména, ale ta asi stejně dávno ztratila smysl. Líbil se mi kontrast chlapcovy povahy vůči povaze jejich světa. Kniha dokazuje, že lidstvo má tendenci opakovat své chyby, stačí málo a bez problémů se vrátí ke krutým kořenům, ať už předtím dosáhlo jakéhokoliv civilizačního pokroku. Jsem fakt ráda, že jsem na knihu narazila teď, když nemám děti - obávám se, že v opačném případě bych příběh prožívala úplně jinak...

11 26.07.2013

Mám ráda knihy, u kterých se musí přemýšlet, aby se člověk zasmál. To Pan Kaplan splňuje. Knihu jsem četla po kapitolách během poledních pauz v práci. Většina postav mě ale tak rozčilovala, že bych knihu souvisle asi nezvládla. Vůbec si nejsem jistá, jestli se onen pan Kaplan opravdu chtěl naučit cizí jazyk nebo mu prostě jenom bylo dobře mezi spolužáky (došla jsem k závěru, že to bylo od obojího trochu). Vytáčela mě ta děsná nepoučitelnost - opravíte mu chybu a on jí stejně pořád dělá - takových lidí mám pár ve svém okolí a třebaže se to netýká jazyka, kontakt s nimi je naprosto ubíjející a v hlavě se mi honí cosi o marnosti. Po delším časovém odstupu ale určitě přečtu i "rozšířenou" verzi a jiný překlad, aby mi náhodou něco neuniklo :)

2 24.07.2013

Knihu jsem četla z čiré zvědavosti, a ta byla před chvílí ukojena. Byla to první kniha od autora, která se mi dostala do ruky. Chvíli mi trvalo, než jsem se sžila se stylem, kterým je příběh napsán. A často jsem musela listovat v přečtených stránkách, protože jsem měla menší zmatek ve vedlejších, často nepojmenovaných osobách. Na tomto divném příběhu mě bavila především všechna ta divná setkání. Doufala jsem v něco aspoň malinko pozitivního na závěr, ale nedočkala jsem se, spíš naopak. Rozčilovaly mě vyjadřovací schopnosti hlavních postav, tedy jejich naprostá absence. Musím vzdát velký dík panu Arbeitovi, který připojil skvělý doslov, kde mi bylo vysvětleno hodně souvislostí, které bych jinak neměla šanci zjistit, to opravdu oceňuji. A také moc chválím obálku, je naprosto výstižná.

3 21.07.2013

Na knihu jsem narazila náhodou v žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih, tak jsem byla zvědavá. Četla se snadno, ale ne proto, že by byla tak mistrně napsaná. Téma je hodně závažné, ale bylo zpracováno docela prostoduchým způsobem. Po celou dobu čtení jsem si říkala, čím si kniha zasloužila být bestsellerem a proč jsou zde tak nadšené komentáře - no, asi právě proto, že je napsána tak jednoduše, že ji přelouskají i osoby, kterým náročnější text třeba dělá problémy. Problematika samotná je zajímavá, je dobře, že byla kniha přeložena do češtiny. Je zvláštní si uvědomit, že v USA v 60. letech byly takové hluboké problémy, zatímco u nás v ČSR panoval relativně klidný socialismus. Líbilo se mi, že různé kapitoly byly psány z pohledu různých postav, to bylo celkem osvěžující. Jinak mě kniha moc nezaujala, doporučuji brát ji trochu s rezervou, přece jen podává jednostranný pohled a neobsahuje moc historických faktů, které by se minimálně k některým pasážím docela hodily (pro poučení a lepší pochopení událostí). Po přečtení jsem si pustila i film a musím říct, že už dlouho jsem neviděla nic tak naivního.
PS: Milý Knižní klube, ty překlepy a chyby v textu jsou fakt strašné, takhle odfláknutou práci jsem snad ještě neviděla, a to jsem četla kde co. Styď se!

11 16.07.2013

Kniha je zdařilým výsledkem patrně obrovského badatelského úsilí. Je naplněna vzorovými příklady sakrálních staveb mimo barokní městskou zástavbu - ovšem občas jsem měla pocit, že je příklady až přeplněna, a to na úkor zobecňujících tvrzení. Pokud ponechám stranou konkrétní příklady, v knize se opravdu moc nových vybádaných "pravd" nenajde. Asi třetina knihy je věnována Křížové hoře u Českého Krumlova, autoři zvolili mikrohistorický přístup, protože měli dostatek archivních i jiných pramenů. Smůla, že mě zajímá úplně jiný region a o dostatku archivních pramenů si můžu nechat jen zdát. Ráda bych vyzdvihla zajímavé pasáže o paralelách s biblickými událostmi (Kalvárie, Boží hroby), o povaze míst za hradbami, o poustevnících, o léčivých pramenech a zázracích. Také musím pochválit rozsah obrazové přílohy, je opravdu obsáhlá a bez ní by mnohé texty postrádaly smysl. Doporučuji všem, kteří mají rádi barokní dobu a hmotné projevy barokní zbožnosti. Strhávám jednu hvězdičku za několik vět, které mají "reportážní" charakter a v odborném textu působí jak výkřiky do tmy. Od knihy, která má ambice být na vědecky a odborně vysoké úrovni, očekávám seriózní (pro někoho suchý) styl, nechci číst citově zabarvené otázky ani přirovnávání k aktuální politické situaci.

2 13.07.2013

Petra Dvořáková měla skvělý nápad, když se rozhodla pořídit rozhovory s lidmi na téma životu v katolické církvi. Příběhy jsou místy až děsivé a čtou se jedním dechem. Ale říkám si, jestli dnes, v roce 2013, není katolická církev už trochu někde jinde, na trochu lepší cestě. Nicméně pro kritiky katolické církve je tato kniha vodou na jejich mlýn, zastáncům naopak nabízí pohledy z jiné strany. Překvapilo mě, že autorka ve svém vlastním příběhu neuvedla všechny události, které ji v církvi potkaly a které popisuje v knize Já jsem hlad. A souhlasím s Edysy, že knihu by si měli přečíst ti, kteří se chystají do kněžské služby nebo do kláštera, protože lidé v jejich okolí by třeba nikdy nepřiznali skutečnosti a myšlenkové pochody, které popisují osoby v rozhovorech.

4 12.07.2013

Do děje jsem se okamžitě začetla, držel mě v napětí po celou dobu, poslední stránky jsem dokonce četla tajně po chvilkách v práci, protože jsem byla děsně zvědavá, jak to dopadne. No, vzhledem k zvláštnímu závěru doufám, že mi třetí díl poskytne adekvátní a logické vysvětlení určítých zvratů. Jak už jsem psala u prvního dílu, detaily v podobě nákupních seznamů a obložených chlebů mi nevadí a spíš naopak mi dokreslují situace, byť trochu nezvyklým způsobem.

4 09.07.2013

Skvělá pomůcka, která mi pomohla zvládnout nejednu zkoušku! Atlas jsem dostala kdysi jako malá od prarodičů, že si mi prý bude hodit jednou do školy. Ani neví, jakou měli pravdu, sahám po něm naprosto automaticky při jakémkoliv historickém problému. Opravdu přehledný a nesmírně užitečný!

3 28.06.2013

Kniha je přehledně zpracovaná a hlavně má skvělé obrazové přílohy (narozdíl od jiných příruček) - výrobky jsou vyfocené tak, že máte sto chutí se do díla také pustit :) Návody jsou sepsané dostatečně srozumitelně.

1 28.06.2013

Tak nevím, ale na mně kniha moc depresivně nepůsobila. Asi proto, že v mém okolí je pár lidí, kteří neumí žít vlastní život, pořád na něco čekají, něčeho se bojí, nejsou schopni dělat rozhodnutí a zůstávájí svým způsobem sami uprostřed všeho - takže jsem asi trochu zvyklá. Stejně jako tyto lidi v mém okolí, i hlavní postavy knihy jsem měla sto chutí obrazně profackovat, aby už začali něco dělat, nebo jim život uteče mezi prsty, ani nebudou vědět jak. Chápu, že trauma v dětství může mít různé následky, taky jich pár vlastním, ale není možné jim přece zasvětit celý život. Líbilo se mi, jak autor do knihy propašoval drobnosti z matematických věd, bylo to pro příběh docela osvěžující a vrhalo to i trochu lepší světlo na postavu Mattia. Knihu jako celek hodnotím kladně, autorovi se povedlo vymyslet dva poutavé děje, které propojil ve vhodných chvílích. Čte se opravdu lehce a jedním dechem, ale jednou stačilo, už se k ní asi nevrátím.

5 27.06.2013

Nejsem zvyklá číst historickou beletrii, protože u ní pořád musím přemýšlet, co všechno je podle skutečnosti a co si autor přimyslel. Během prvních stránek této knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji kvůli tomu vůbec dočtu, ale díky autorčinu stylu psaní se mi to lehce podařilo. Soustředila jsem se na příběh a Gertu a nechala pátrání po autenticitě stranou. I když mi pořád není u některých hrozných scén jasné, jestli si je autorka vymyslela (mohla by to vůbec lidská fantazie vymyslet?) nebo jestli se o tom dočetla v pramenech (v jakých, když nebylo v ničím zájmu, aby se zběsilé násilnosti evidovaly?). To ale nic nemění na skutečnosti, že kniha je napsána dobře srozumitelným, lehce čitelným stylem, který by určitě zvládla i současná mládež - a bylo by vhodné, aby se mladí lidé k této knize třeba ve škole dostali a měli o problematice povědomí. Kolektivní vina je hrozná věc - zde navíc popsána z opačné strany, než jsme my Češi zvyklí slýchat. Je to zvláštně nešťastný příběh nešťastné osoby. S Gertou čtenář sympatizuje až do konce, ať už je Němka nebo ne. Zaskočilo mě, v jaké době příběh skončil, s tím jsem vůbec nepočítala. Knihu doporučuji všem, kteří si stěžují, jak se máme dneska špatně a jak je to v ČR hrozné. Třeba pak uvidí ten luxus, který máme kolem sebe.

12 26.06.2013