Proměněné sny

od:


KoupitKoupit eknihu

Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra. Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Máme před sebou materiál, jehož platnost nepomine, protože prchavá svědectví „zezdola" o církvi v osmdesátých a devadesátých letech budou jednou skutečnou kronikou toho, jak to bylo. Nikoli tedy protokoly ze zasedání biskupské konference či nějaké další dokumenty, které nikdo rozumný nečte. Tyto rozhovory jsou určitou „anatomií" (většinou) mladých křesťanských životů a jejich nehod. Jednotlivá vyprávění přinášejí svědectví o tom, co je to duchovní moc a jakých destruktivních podob může nabýt....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14557/promenene-sny-P6y-14557.jpg 4.374
Žánr:
Duchovní literatura, Náboženství
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Přidat komentář
dulenka
12. listopadu

Vesměs smutné osudy.... Víru hledá jen nešťastná duše?
Je někdo, kdo věří v Boha a zároveň je šťastný a vyrovnaný ve svém osobním životě? V těchto příbězích vidím existenci Boha jako berličku pro trpící, církev jako zkostnatělou instituci bez opravdového přínosu obyčejným lidem...
V nouzi může pomoci víra, může pomoci člověk, ale církev???

triatlet
11. listopadu

Autorka se dokázala vcítit do osudů zpovídaných.
"Děkuji odvážným lidem, kteří dokázali odhalit své nitro s radostmi i ranami, které v sobě nesou. Díky nim jsem mohla znova a jinak pohlídnout na život a dotknout se jeho ceny." (s. 12)
Zajímavě nastavené zrcadlo nejen církvi, ale celé společnosti, respektive nejbližším těch zpovídaných lidí...

Chesterton
19. října

Hodně bolestivá kniha o křehkosti víry i člověka, chybějící komunikaci a smutném přehlížení přirozených zákonitostí.
Ano je pravda, že příběhy vypovídají o stavu církve po skončení totality. Ovšem nikde (bohužel ani v předmluvě) není zmíněno, že je to důsledek systematické devastace církevního prostředí, nucené uzavřenosti a násilného, nedobrovolného odtržení od reality.
Stejně tak se logicky v subjektivním pohledu aktérů příběhů ztrácí to, že pouze ve zdravých přirozených podmínkách a rodinách lze vystavět zdravou víru jako nadpřirozenou hodnotu. Na iluzích to jde ztuha.

Zdeněk Volf píše na přebalu, že je to kniha tíhy. Podle mě nikoli jen tíhy církve, ale celé společnosti. Protože problémy mladých lidí a jejich životních situací vychází z atmosféry společnosti čtyřicet let nemocné totalitou, strachem, nedůvěrou a pokroucenými vztahy, z čehož se vzpamatovává dodnes.
Křehká lidská nitra, víra a svědomí tuto nemoc odnesla nejvíc.
Jak píše Balumba, každý jeden si zaslouží úctu a omluvu a určitě jim můžeme moc přát, aby dokázali odpustit a najít nové světlo na cestu.

Knihu jsem přečetla po letech, vzbudila ve mně soucit, ale i vzdor a odvahu poprat se za pravdu, která mi u aktérů příběhů trochu chybí. Asi to vychází z povah a rodinného zázemí, které většinou nebylo nejlepší :(

Balumba
16. srpna

Kniha je velmi podnětná, byť není lehké soudit, protože žádný problém není nikdy černobílý. Člověka mimoděk napadne: je katolická církev v pořádku? Ale nesmíme zapomínat, že na to, aby byl člověk objektivní a nezaujatý, nemůže vztahovat jednotlivé případy na celek, protože to by bylo neobjektivní a také nespravedlivé vůči všem těm, kteří mají a měli po celá staletí s církví zkušenost dobrou, kterým církev, potažmo víra pomáhá. Nelze házet všechny do jednoho pytle.

Ani příběhy v této knize nejsou stejné, každý má jinou historii a příčiny. Je to o selhání lidí na obou stranách: těch, kteří měli pomáhat a nedokázali to, ale i o těch, kteří si pomoct nenechali, rozhodli se špatně a další události pak už jenom dopadly tak, jak dopadnout musely. Je to o nezralosti, nepřipravenosti na zvolený úkol, o osamělosti, o nezkušenosti, o střetu generací, o hodně věcech. O tom, že by se měla zlepšit duchovní péče o lidi v seminářích, v klášterech, ve farnostech... O tom, že církev tvoří lidé, kteří mají chyby, a někdy velké. O tom, že je vlastně zázrak, že církev přesto trvá, i když my katolíci děláme někdy všechno proto, abychom si ji sami zničili :-)

Dlužno podotknout, že doba, kdy se tyto příběhy odehrály byla také velmi specifická: díváme se na 90. léta po revoluci, kdy se lidé do klášterů doslova hrnuli z nadšení, aniž by věděli, do čeho vlastně jdou. Troufám si říct, že od té doby se také mnohé změnilo k lepšímu. Samozřejmě to nijak neomlouvá způsobené chyby a zranění. Lidi v knize si zaslouží úctu a omluvu. A bylo by úžasné, kdyby dokázali přese všechno odpustit...

fauniprincezna
29.12.2017

Nikdy jsem asi nečetla podobnou knihu, knihu plnou pravých příběhů a lidí a jejich zkušeností s vírou. Kniha vás nějakým způsobem donutí přemýšlet, stejně jako víra, a možná někomu může ucelit názory či si vyjasnit iluze a deziluze, které víra přináší.
Pro mě osobně přínosná kniha.

Chesterton
28.12.2017

Kniha je velice pravdivá avšak nikoli objektivní. Přesně jak píše Cipori. Autorka do ní bohužel příliš promítá svou životní zkušenost. Rozhodně však stojí za přečtení a ještě více za přemýšlení a smysluplné rozhovory:))

Mánička178
07.11.2017

Některé rozhovory/osudy jsou trochu šokující, ale opravdu nechápu zcela konsternované reakce některých lidí.
Ať už žijete uvnitř církve nebo vně: Představujete si snad, že církev je tvořena pouze samými lidmi s blahosklonným úsměvem, svatozáří kolem hlavy a dobrotivým, NIKDY neselhávajícím srdcem? Bohužel, církev je plna lidí plných pochyb, lidí, kteří způsobili někomu bolest, ale i fanatiků a lidí, kteří jsou mimo a ignorují dnešní svět. Kdo toto nechápe, tak je naivní a zcela mimo realitu... ovšem rozumím tomu, že je v takovém případě úlevné namířit prstem a říct: církev je špatná. Každý člověk s reálným pohledem a alespoň minimálním rozhledem však vidí i to dobré, za čím církev stojí: hospicy, vzdělání, vědecké pokroky atd.
Kristus ustanovil církev, která žije i 2000 let po jeho smrti (žádná jiná organizace v dějinách takto dlouho neexistovala), zprostředkovává svátosti a učení, které ustanovil, proto je hodna následování. Co je však důležité - nebýt slepou ovcí: zachovávat si svůj vlastní rozum, nástroj, který nám byl Bohem dán, a jít ruku v ruce se svým svědomím. Nebojme se...

Amalberga
25.07.2017

Knihu jsem přečetla za den jedním dechem. Některé příběhy mě oslovily méně, některé více, ale každý z nich měl velkou hodnotu svědectví o víře a katolické církvi. Já sama často pochybuji o katolické církvi a tato kniha mi předložila nové pohledy na věc a rozšířila mé obzory. Myslím, že je nutné, aby katolická církev změnila a přehodnotila některé své postoje, kterými ničila a ničí životy svých "oveček".

mekkejla
24.04.2017

Jsem ateista a po přečtení jsem se jen utvrdila v tom,že to tak zůstane... Je fakt,že autorka mohla zařadit i nějaké pozitivnější příběhy,ale to je na jednu stranu ta tvář církve,která nám je většinou prezentována,takže proč to celé neukázat i z té druhé,méně líbivé. Každopádně doporučuji přečíst. Já budu o jednotlivých osudech určitě ještě dlouho přemýšlet...

lencin
28.12.2016

Opravdu zajímavé rozhovory s deseti lidmi. O víře a hlavně o současné katolické církvi.

Cipori
22.10.2016

Docela síla, ale kladu si otázku, nakolik byla autorka objektivní. V knize jsou prakticky jen samé tragické příběhy. Jakoby se čtenáři podsouvalo - církev je špatná...

Maratka
02.10.2016

Velice čtivá zamyšlení nad vztahem k Bohu, církvi, nad vlastními pocity, selháními, vítězstvími. Určitě doporučuji přečíst jak lidem nevěřícím, tak věřícím. Pro konzervativní věřící možná může být knížka místy těžko zkousnutelná, nicméně tyto rozhovory s lidmi o jejich životě s vírou na mě rozhodně nepůsobí tak, že by chtěly útočit na náboženství, církevní věci. Chtějí se na ně podle mě jen podívat komplexněji, z různých úhlů pohledu, zkušeností obyčejných lidí, kteří se ocitli přímo uvnitř určitého společenství, hierarchie atp. A seznámit se s takovými bezprostředními upřímnými "svědectvími" může být dle mého zajímavé a obohacující pro každého.

Eifka
18.07.2016

Výborná kniha rozhovorů...každý je jiný, každý je silný, všechny se shodnou na tom, jak zkostnatělou institucí je církev, ale to nebrání tomu, aby si každý našel svojí cestu k víře. Pro mě jako ateistu je v tom jasná zpráva, že víra v Boha nebo vyšší moc je o každém jednotlivci, v co chce věřit a jak "to" bude nazývat...a s kostelem, knězi apod. to nemusí mít nic společného.

Doporučuju přečíst už jen z toho důvodu, že některé příběhy jsou tak silné, že člověk uvědomí, co častokrát řeší v životě za nesmysly, místo aby byl šťastný, za to co má.

sBety
08.07.2016

Rozhodla jsem si ji přečíst po zhlédnutí rozhovoru s autorkou v DVTV. Kniha by si určitě zasloužila pomalé a přemýšlivé čtení, namísto hltání příběhů jeden po druhém, jak jsem to udělala já. Odnesla jsem si z ní 2 věci: 1. ne všichni lidé, kteří věří, jsou hodní. 2. Kolísání ve víře je normální a ač by mě to nenapadlo, týká se kněžích stejně jako normálních lidí.

RH faktor
02.03.2016

...silný kafe

magnolia
28.02.2016

Začala jsem číst náhodně a právě příběhy čtené jako první (šokující zkušenosti), byly nejpůsobivější. Poté jsem dočetla i ostatní, také zajímavé. Překvapily mne upřímné výpovědi a knihu hodnotím jako potřebnou a záslužnou. Některé zkušenosti s nátlakem a chováním ze strany zástupců církve jsou otřesné (a jakékoli ovládání lidí neuznávám), stejně jako nepochopení a násilí v rodině některých zpovídaných. Je to kniha o víře, o falešném chování a přetvářce, o selháních a především o lidech. A ti jsou takoví, jací jsou.

JanaPol
31.10.2015

Tahle knížka mě naprosto dostala. Skvělé příběhy, dobré zpracování. Člověka ještě dlouho nutí k přemýšlení nad daným tématem.

danazeskolky
13.09.2013

Oceňuji tu odvahu lidí, kteří otevřeně vypovídali. Pravě pro to všechno rozčarování, kterým prošli, se neřadím mezi aktivní věřící. Jsem klasický "něcista". Ale s některými věřícími ráda diskutuji.. Knížka fakt oceněníhodná.

Dáma s hrnstjm
12.07.2013

Petra Dvořáková měla skvělý nápad, když se rozhodla pořídit rozhovory s lidmi na téma životu v katolické církvi. Příběhy jsou místy až děsivé a čtou se jedním dechem. Ale říkám si, jestli dnes, v roce 2013, není katolická církev už trochu někde jinde, na trochu lepší cestě. Nicméně pro kritiky katolické církve je tato kniha vodou na jejich mlýn, zastáncům naopak nabízí pohledy z jiné strany. Překvapilo mě, že autorka ve svém vlastním příběhu neuvedla všechny události, které ji v církvi potkaly a které popisuje v knize Já jsem hlad. A souhlasím s Edysy, že knihu by si měli přečíst ti, kteří se chystají do kněžské služby nebo do kláštera, protože lidé v jejich okolí by třeba nikdy nepřiznali skutečnosti a myšlenkové pochody, které popisují osoby v rozhovorech.

Ronie Gray
03.06.2013

Pár minut po přečtení počítejte s vyděšeným vejráním do zdi ...

edysy
12.04.2013

Tak tohle není žádný román na nedělní odpoledne, ale otevřená zpověď o poměrech v katolické církvi. Příběhy skutečných lidí, kteří měli co dočinění s katolickou církví, nebo prožili alespoň část svého života v této organizaci. Z některých vyprávění a osudů až běhá mráz po zádech. Tuto knihu by si měl povinně přečíst každý, kdo se chce stát knězem, nebo vstoupit do kláštera, protože původní nadšení obrácení a víry může narazit na realitu zkostnatělého myšlení. Jsou zde cenné výpovědi řadových členů církve, zespodu hierarchie:

"Kdybych se měl rozhodnout teď, jestli se knězem stanu, odpověděl bych, že nejsem rád knězem a že bych se jím rozhodně nestal... Pochopil jsem, že křesťanství nepopírá bohatství a rozličnost života."

"Mezi mnou a církví je neproniknutelná hradba, hradba mezi tím, co žiju, a tím, jak se dá žít v církvi. Hradba mezi realitou a iluzemi, které o životě církev vytváří."

Vojslava
01.01.2013

Ano, tak to je opravdu realistický pohled na jednu křesťanskou generaci. Jednou, doufám, bude tato knížka velmi jako svědectví doceněna.