chamyl komentáře u knih

Nevzpomínám si, kdy jsem nedočetl knihu... Na cestě jsem se ovšem nekonečně nudil a souboj s ní nakonec prohrál. V každém případě přiznávám, že Kerouackova cesta není mojí cestou a leckdy až nekritický obdiv k tomuto stylu života je pro mne nepochopitelný. Nebudu psát, že je to špatná kniha, protože mnoho čtenářů ji má opravdu rádo a vidí v ní věci či myšlenky, které já ne. Pro mne jde ovšem o jedničku v žebříčku nejpřeceňovanějších literárních děl.

11 11.04.2014

Moje první, rozpačité, setkání s vyhlášeným Joem Nesbo. Úvodní pronikání do děje v australském Sydney působí lákavě a seznamování s hlavními hráči má rovněž své kouzlo. S přibývajícími stránkami jsem se ovšem nemohl zbavit pocitu samoúčelné komplikovanosti a množící se panoptikum více či méně bizarních postav na mne působilo čím dál tím otravněji. Knihu jsem dočetl bez velkých problémů, ale avizované velikosti autora zůstala na hony vzdálena. Uvidíme co bude dál, ale na přečtení jeho dalšího díla zatím spěchat nebudu.

2 08.04.2014

Bohužel se při hodnocení zcela neprofesionálně nedokážu oprostit od osoby autora Forresta "Asy Earla" Cartera a jeho životních - zhusta rasistických - postojů. Prostě mi k němu ti Indiáni nějak nejdou, asi tak jako bych měl brnění a smíšené pocity z četby Hitlerem božsky napsaného romantického příběhu o nevinné lásce dvou židovských teenagerů. Celé mi to přišlo jako jeho nějaká terapie či snaha o přebarvení vlastní minulosti žádoucími barvami. Navíc anotace knihy hovořící o "autobiografickém vyprávění ze života indiánského chlapce" je vyloženě podvodem na čtenáře. Kniha sama o sobě je napsaná velmi čtivě a snad i v určitém směru poučně, nicméně její téma není nijak objevné. Vadily mi občasné nelogičnosti, kdy chlapec v pěti letech dělá věci, které by těžko dokázal i jako desetiletý. Pokud si ovšem přečtete pouze knihu a nebudete příliš pátrat okolo ní, tak asi budete spokojeni. Mně se to však nepodařilo.

10 28.01.2014

Nostalgie z mého dětství, kterou si dnes rádi nechají číst i naše děti. Pohádky jsou občas trochu strašidelnější a i pogrimmovsku drsné, ale objevuje se zde i mnoho zajímavých variací na tradiční "české" verze. Jedná o sbírku lidových pohádek z celé Itálie, kde oceňuji použitý styl vyprávění, který je velmi čtivý a nenudí.

3 19.09.2013

Je lepší být svobodný (raději hlouběji nepřemýšlejme, co to vůbec znamená) a nešťastný, nebo nesvobodný-predestinovaný a šťastný? Kdo ví? Především musím ocenit neuvěřitelnou nadčasovost tohoto díla, skoro se mi nechce věřit, že je mu už 80 let. Huxley napsal velmi čtivou a přístupnou formou knihu s „třetím okem“, která nabádá k hlubšímu filozofickému zamyšlení nad smyslem života i cestou k jeho dosažení. Rozhodně není podstatné, zda je jeho vize pravdivá či uskutečnitelná, ale jde spíše o úvahy nad otázkou, kterou jsem napsal v úvodu komentáře. Pokud chcete (bez nároku na výsledek) přemýšlet, tak Konec civilizace rozhodně doporučuji.

8 25.08.2013

Souhlasím s Postmanem, že pravdu měl spíše Huxley než Orwell, což ovšem v konečném důsledku neznamená o nic růžovější svět. I když na druhou stranu… Podle mého názoru se jedná o faktově a argumentačně kvalitně zpracovaný názor, který je ovšem pochopitelně poplatný době svého vzniku v čase dominance televize. Nemyslím si ovšem, že by vynález internetu a sociálních sítí celkové vyznění Postmanových myšlenek úplně negoval či převracel na hlavu. A ačkoliv je v jeho díle mnoho k polemice, oceňuji komplexnost celé jeho teorie a nijak ji v mých očích nesnižuje ani její odmítání „renomovanými“ odborníky tehdejší i dnešní doby. Myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení a to včetně zajímavé předmluvy Ireny Reifové u 2. vydání z roku 2010.

1 24.08.2013

Téměř úplně jsem se s tímto dílem minul. Sporadické světlé či úsměvné okamžiky nemohou vykompenzovat prvoplánovou nudu předem čitelných vtipů a především tun klišé. Navíc (i když to asi není úplně podstatné) kniha v různých kapitolách popírá to, co již bylo napsáno dříve – zřejmě z důvodu, že to teď prostě bude vtipné a tak se to tak musí napsat. Autor si nedává příliš práce s tím, aby vše zasadil do nějakého kontextu, což lze možná vysvětlit tím, že se jedná o fejetony z několika let. Jako celek to v knize ovšem působí docela otravně a já se tedy nebavil.

1 23.08.2013

Deprese od začátku do konce. Přes všechnu neutěšenost a pomalost jde ovšem o čtivou a zajímavou knihu. Milovníci jasně nalinkovaných příběhů budou zklamáni, ale ti, kteří si rádi dopřejí výlet do jiného - byť velmi ponurého – světa, McCarthy svým dílem jistě potěší. Neveselá a dle mého názoru i docela realistická vize světa, který ztratil svůj řád.

5 23.08.2013

Myslím, že je tato kniha přeceňována. Není vyloženě špatná, ale je v ní příliš cítit snaha autora o hluboké filozoficko-duchovní myšlenky. Díky tomu se zde čas od času objevují zbytečně komplikované konstrukce a úvahy, často zakončené větami typu "poušť ví vše". Škoda, pár zajímavých postřehů (pro mne především úvahy u vykladače budoucnosti) stojí za zapamatování, kniha jako úvaha o hledání životní cesty je určitě podnětná, ale styl psaní a Coelhova tak trochu upocená snaha o originální podání její celkovou kvalitu snižuje.

7 08.03.2013

Stejně jako píše Alenas: přečetl jsem Tracyho tygra poprvé a jsem zmatený. Možná je to tak trochu i z důvodu, že ani sám Saroyan při psaní této knihy nevěděl, co z ní bude. Nevím, je tam toho příliš a tudíž si každý najde své. Asi je v tom celé její kouzlo, protože v určitém směru má při jejím výkladu a naplňování metafor obsahem každý pravdu. Ale já prostě nevím, i přestože mám lásky dostatek, tak asi nemám tygra... Souhlas s marlowe.

3 08.03.2013

Zajímavé čtení zdejších komentářů této knihy... Přitom je v ní tolik pravdy a nadčasových zkušeností. Nejde o to, jestli je Machiavelliův přístup správný či spravedlivý, jde o to, že je dodnes funkční (bohužel či bohudík - dosaď dle svých preferencí). V tom je právě jeho kniha geniální. A mimochodem: tyto názory rozhodně nejsou platné pouze pro politiky či řízení státních záležitostí. Machiavelli - přes všechny výhrady k tomuto jeho dílu (zejména silný nacionalismus a nadržování jedné skupině vládnoucích rodů) - byl velmi moudrý v uvědomění si toho, co činí panovníka opravdovým vladařem a v konečném důsledku (i přes dílčí nespravedlnosti a nesprávnosti) přináší prospěch celé jeho společnosti. Protože pouze úspěšný vladař může být vladařem dlouho.

13 22.02.2013

Jedno ze starších a méně známých Bulgakovových děl, ve kterém se autor teprve "zapisoval" pro vstup do první ligy fantastických románů. Ve srovnání s Mistrem a Markétkou je to pochopitelně slabší kousek, ale jinak jde o docela čtivou a vtipnou knihu. Popis bujícího bolševismu a tuposti lidského davu z dob, kdy měl zbytek Evropy o této ruské novince jen velmi mlhavé představy. Vývoj osobnosti toulavého psa od nekonečné vděčnosti za vlídné slovo a kus žvance až po ve své omezené tuposti krutě domýšlivého a sobeckého soudruha Polygrafa Polygrafoviče Bobikova je úsměvný i mrazivý zároveň. Kolik asi takových Bobikovů okolo nás dnes a denně běhá?

3 22.02.2013

Líbilo se mi to moc, až mě mrzí, že jde o fikci. Přesněji tedy ne zcela autentické zacházení s historickými či známými fakty. Ale pro získání základní orientace z této doby Římské říše je Gravesova kniha výborný a čtivý základ. Nicméně ten, kdo chce znát dějepis, ať raději sáhne po nějaké učebnici.

3 22.02.2013

Tenhle Améry si mě nezískal. V kontextu jeho sebevraždy působí celé toto dílko jako zoufalá obhajoba sebevraha. Ze stránek trčí fóbie z toho, že by si po jeho činu mohl někdo říct: "Ten blázen se zabil." Ba co více, v určitém směru (a to mi vadilo nejvíce) jsem měl pocit, že Améryho sebevrah je vlastně jakýmsi elitním člověkem - lepším a svobodnějším než všichni ti, kteří se dobrovolně hrbí pod svými životy. Bylo by to na dlouhou úvahu, která nepatří sem do komentáře. Autor zdůrazňuje, že se jedná o jeho úhel pohledu a nikoliv objektivní studii. Má plné právo na tento přístup. Ale pro mne tato kniha - i přes několik pozoruhodných myšlenek - zůstane dílem fanouška, který obhajuje svůj oblíbený klub: vybrané argumenty potvrzují jediný "správný" názor a ty ostatní se buď zdeformují nebo zamlčí, aby nepřekážely.

1 15.02.2013

Můžu se pouze přidat k oslavným ódám. Moje první setkání s Irvingem je natolik silné, že mám skoro strach si od něj přečíst něco jiného. Neuvěřitelně poctivé vykreslení prakticky všech postav a jejich historie, což v dalším ději lépe osvětluje jejich pohnutky. Už dlouho se mi nestalo, že bych na nějakou knihu musel po její dočtení tak dlouho myslet a přitom jsem při jejím čtení neustále zažíval schizofrenní pocity: užuž jsem chtěl vědět, jak to všechno dopadne (i když leccos člověk tuší) a přitom jsem nechtěl, aby skončila. Filmové zpracování se - i přes svou nespornou kvalitu - knize ani zdaleka nepřibližuje.

5 15.02.2013

Doporučuji naprosto každému k přečtení. Psané velmi čtivou a atraktivní formou bez zbytečných obezliček a pseudovědeckých traktátů. Každý, kdo se chce něco dovědět o psychologii, životě i sobě samém zde najde mnoho zajímavých informací a témat. Podle mého názoru by tato kniha měla patřit k povinné četbě všech rodičů, aby alespoň v nejzákladnější rovině pochopili limity i možnosti svých potomků v jejich pouti dětstvím.

1 07.01.2013

Velmi povedené čtení. Můžeme na něj nahlížet jako pouze na kritiku tehdejší doby, ovšem mnohem lépe chutná jako nadčasové zamyšlení o hledání vlastního já.

5 05.12.2012

Zklamání. Možná naprosto geniální příběh a myšlenky, které se pro mne ovšem ubírají nepochopitelnými cestami a směry. Ano vím, že jde o jeden z vrcholů magického realismu, ale mne při čtení žádné ovace nepřepadaly. Komplikací byla i orientace ve spletitém panoptiku postav, kteří (obvykle z jedné rodiny) mají velmi podobná jména a často i podobně nelogické chování, které nezřídka v budoucnosti zcela popírá kontinuitu s minulostí. Je to škoda, protože samotný styl psaní je zajímavý a čtivý, zmíněná komplikovanost "děje" a nelogičnost postav (pro mne) ovšem ubíjející. Souhlas s Kvothem - Mistr a Markétka se v mém žebříčku nachází o mnoho pater výše.

5 22.11.2012

Upřímně: tenhle Dostojevskij mě minul. Na pohled zajímavá forma vycházející ze vzájemné korespondence dvou lidí postupně působí čím dál tím otravněji a zdlouhavěji. O samotném charakteru postav příliš nevypráví a tak jsem si k nikomu nedokázal najít cestu. Škoda, zvolený formát nabízel zajímavější vývoj a snad i dobrou příležitost proniknout pisatelům opravdu pod kůži. Takhle je to příliš plytké a povrchní. Možná bych měl dát jen jednu *, ale z úcty k autorovi jeho vysvědčení zdvojnásobím. Souhlas s Christem.

18.10.2012

Hladový těžko vysvětlí sytému, co je to hlad. Nebo vykládej otrokovi o svobodě. Tak nějak působí tato Améryho kniha na člověka, který nebyl internován v koncentračním táboře, nevisel za ruce spoutané za zády na háku, nebyl jen pro svůj původ kdykoliv na obrazný i faktický odstřel... Toto jsou zkušenosti (podobně jako řada dalších), které lze pouze zažít a nikoliv pochopit. Améryho eseje jsou silné a přitom (nebo možná právě proto) ryze osobní bez moralistického zobecňování. "Tak to vidím a cítím já, Jean Améry" je mottem jeho úvah. O této knize by se dalo dlouho rozprávět, uvažovat i polemizovat - zmíním však pro mne neuvěřitelně nadčasovou a vizionářskou úvahu o domově, kde autor velmi trefně předpovídá snahu o urbanistické sjednocení světa, ve kterém jsme za posledních 50 let udělali neuvěřitelný "pokrok" k celosvětové uniformitě.

12.10.2012