Nora

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

I. Seznamujeme se se spořádanou manželkou Torvalda Helmera, Norou. Je šťastná, zrovna se vrací z nákupu dárků pro děti. Její dobrou náladu nenaruší ani setkání s přítelkyní ze školy Kristinou Lindenovou, která neměla tak snadný život. Musela se starat o nemocnou matku a dva mladší bratry, takže se bez lásky vdala za boháče. Po jeho smrti je bez dětí a zahořklá. Nora, aby jí dosvědčila, že ví také něco o životě, jí vypráví o tom, jak zachránila svému muži život. Před lety jí lékaři doporučili, aby jej vzala na jih. Proto si musela půjčit peníze a pak se uskromňovat, kde se dalo. Po Kristině k ní ještě přijde podvodník Krogstag a začne ji vydírat za podvržený podpis otce na smlouvě, protože nutně potřebuje buď peníze nebo příslib, že nebude vyhozen z práce. Od něj si totiž půjčila ty peníze, ale musela list podepsat sama, protože otec by to nedovolil. Jediná smůla byla, že tam vložila špatné datum. Otec byl totiž již po smrti. Nora to nemůže vysvětlit ani svému manželovi, protože ten nepovažuje loupež za tak špatnou, jako když někdo klame svou rodinu. II. Nora prožívá vnitřní přeměnu. Šíleně se bojí o svůj dosavadní život, neustále hlídá poštovní schránku. Na manželovi se ještě jednou snaží vyprosit, aby změnil svůj názor na vyhození Krogstada, ale marně. Naštvaný Torvald hned vhodí jeho výpověď pošťákovi. Proto ji vyděrač znovu navštíví. Nora se ještě snaží situaci zachránit, ale on se nechce nechat přemluvit. Navíc se od rodinného přítele Ranka dozvěděla, že ji již léta miluje. Prozradil ji to však jen proto, že umírá. Nora jako poslední možnost vysvětlí vše své přítelkyni Kristině, která jí slíbí pomoc......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5520/nora-5520.jpg 4.1352
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Dilia
Originální název:

Et dukkehjem, 1879


více info...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Nora

martineden
15. dubna

Psychologické drama - to opravdu můžu. Člověk si uvědomí, jaké měly ženy nerovné postavení. Ibsen tedy fakt umí vykreslit hrdinku, která projde vývojem a pak už není cesty zpět.

boticelli
15. dubna

Výborně, Noro! Strhující prozření nesvobodné duše, odvážná to žena. A to před více než stopadesáti lety.


josefina_silena
02. března

Je skoro k neuvěření, že bylo dílo napsáno před více než sto lety. Tak nadčasové!

gab72
23. února

První kniha od Henrika Ibsena, úplně mě dostal. Je úžasný. V současné době čtu ještě i jiná dramata Hry I a kladu si otázku...jak hluboko a detailně ten člověk musel vnímat svět, společnost, že dokázal nejen pojmenovat, ale ještě vložit do veršů. K Noře, je v níže uvedených komentářích napsáno asi vše :). Velmi mile mě překvapila a hlavně jaký konec drama vzalo. Opravdu skvělé.

lubtich
28.11.2021

Útulný obraz biedermeieru se postupně obnažuje až k vzpouře vůči společnosti a touze najít vlastní identitu. Velmi rafinovaně konstruované drama, které nechává čtenáře zpočátku mást charakteristikou postav: Nora se jeví jako marnotratná a veselá manželka, Helmer jako rozumný a úspěšný bankéř, Krogstad jako absolutní vyvrhel a morálně zkažený člověk. Třetí jednání uvádí pohnutky k jednání na pravou míru.
Ibsenovo psaní není na první pohled feministicky angažované, stačí mu v podstatě načrtnout situace bez příkras a tak, jak si je značná část společnosti tehdy nedokázala připustit. Už během poklidnějšího začátku se vyjevuje šovinistické chování Helmera, byť prozatím skrze nadřazené průpovídky a nevkusné zdrobněliny. Umně pracuje Ibsen se symbolikou, kterou neopomíjí ani detaily (makronky – ani drobnost si žena nemůže dovolit, sundání masky po bálu – odkrytí reality, kostým Nory – moment, kdy je sama sebou). Vztah mezi Norou a Helmerem lze považovat jako tehdy konvenční, ale zároveň jako hrubě patologický. Neexistuje mezi nimi vážná a empatická komunikace, jsou jasně rozděleny role a Helmerova nadřazenost čiší z kdejakého projevu ("Já že se nemám dívat na svůj nejvzácnější majetek?"). Ani Nora zpočátku nenachází odhodlání ke vzpouře, se situací je spokojena, přestože si jisté napětí a odlišnosti uvědomuje ("Ale zase to byla ohromná legrace, takhle pracovat a vydělávat si. Málem jako bych byla muž.") Zatímco Nora dbá o to, aby se v jejím okolím měli všichni dobře (její podvodné úkony nejsou sobecké, nýbrž zoufale obětavé), Helmer v závěrečné scéně, ve které vyjde podvod najevo, klade důraz akorát na svoje postavení a čest.
Krogstad se sice ze začátku profiluje jako záporná postava, které jde pouze o postavení a moc, posléze se však ukazuje, že jeho vyděračné chování není jen tak. Sám postrádá lásku a pochopení, společnost jej kvůli dřívějším pochybením zavrhla, takže nyní nemá šanci na ospravedlnění. Jeho konání ostatně rozpoutá Nořina pochybení, která vedou k hroužení nad její momentální situací. Jako pozitivní postavu (byť bych se – stejně jako Ibsen, který ani Noru zkrátka nelíčí jako idylickou osobu – vyhnul polarizaci) lze vnímat i Lindu, která je brzy zavlečena do sledu Nořina tajemství, uvažuje nad tím, co by bylo nejlepší pro všechny – přestože ona sama je osamělou stařenou, která již "nemá pro koho být".
Z povrchní štěstěny rodinného krbu a vánočního stromečku k zabouchnutí vrat. Nutný čin, díky němuž bude (třeba) možné se odpoutat od zažitých zvyklostí a společenských konvencí, možné najít sama sebe. Interpretace Ibsenova Domečku pro panenky se tak nemusí vztahovat nutně jen na mizerné postavení žen (už pohled na obsazení s JUDr a chůvami však o něčem vypovídá), ale na jakéhokoliv člověka, který nemůže být "především a na prvním místě člověk". Důležité dílo pro rozpoutání společenské debaty (dobré i k porovnání toho, co bylo v různých dobách "únosné), na druhou stranu se divím, proč takový boom nezaznamenala třeba Zolova Nana, která líčí postavení žen ještě z bídnějších pozic. Norou, jakožto ženou poměrně slušně zajištěnou, si Ibsen možná mnohé ulehčuje – i když: někde se začít musí a zrovna u elitnější domácnosti to vyvolává otázku, že jestli není rovnocennost tam, tak kde jinde?

Teseme
14.11.2021

Skvělá nadčasová hra o tom, jak se ženy neumí rozhodovat a dobrovolně trpí a pak si stěžují a očekávají soucit.

Hanka_Bohmova
28.08.2021

(+ SPOILER) Vztahové role manželů Helmerových jsou vymezeny patologicky, takhle se žít nedá. Anebo dá, ale pak to musí být role šité oběma na tělo, resp. na duši. Každý z partnerů musí být a toužit být právě tím, co od něj druhý v jeho roli žádá. To by ovšem vyžadovalo trvalou nezralost, absenci reflexe a směřování k lidské plnosti. Zkrátka být nemocný.
A o to se hraje - co je jen role, a co je v srdci.

Charaktery obou manželů se odkrývají v opačných směrech. O Noře se nejhorší dozvídáme okamžitě a její postava se postupně projasňuje. Torvalda bych zpočátku mohla považovat za rozumného muže trpícího jen hloupou blahosklonností, manýrou - během hry ale sestupujeme hlouběji, až k bezelstně temné větě "zdá se mi, že tě pořád nedržím ještě dost pevně". Klidně by to celé mohlo dospět k požehnanému setkání dvou chybujících bytostí. Čeká se však na Torvalda, až bude vědět to, co Nora už pro sebe objevila - že i jemu mnoho chybí, že i on se musí vychovat.

Zajímavé, ale pro mě ne úplně věrohodné.

ArkAngel
26.08.2021

Dokonalé dílo zabývající se osvobozením ženy jakožto majetku a člověka bez vlastního názoru. Nora nám krásně ukazuje, v jaké situaci se ženy kdysi nacházely, tedy že neměly víceméně žádnou jinou roli, než manželka a matka. Postava Nory se nám rychle vyvíjí a pomůže tomu i neštěstí otočené v zázrak, který má rodinu zachránit. Nora si v tu chvíli však skutečně uvědomí svojí pozici a rozhodne se konat. Původně naivně vypadající dílo se tak proměnilo v geniální drama s prvky feminismu, za což Ibsena opravdu chválím.

1