chamyl komentáře u knih

Poslušně hlásím, že Švejka jsem četl již podruhé, a jelikož jsem samozřejmě viděl i jeho filmové zpracování, tak si pod touto postavou představuji automaticky Rudolfa Hrušínského a tím se i zvyšuje můj kladný sentiment k tomuto dílu.
Popravdě ovšem musím přiznat, že i když příběhy zachycené v knize mají občas zajímavou pointu a vtip, tak celek (zřejmě vlivem životního stylu autora) působí jako vyprávění a pábení hospodských štamgastů nad pátou sklenicí piva. A já jsem se pak bohužel cítil jako náhodný host, který si zcela střízlivý přisedl k jejich stolu a po nějaké době se začal všemi těmi opileckými historkami nudit.
Vyčůraný a pasivně agresivní „dobrák“ Švejk se totiž na svých cestách negativním světem potkává se samými blby, nezřídka z vojenského prostředí a již opilými či se zrovna zpíjejícími pod obraz. Jako na orloji tak před čtenáři pochodují různé postavičky, které se ovšem po oběhnutí celého kola začnou opakovat: blb, hovado, ožrala, dobytek, pitomec, primitiv, představitel úřední moci (rozuměj idiot 1. řádu), blb, hovado, ožrala, dobytek…
Genialitu tohoto díla jsem tedy opět neobjevil a ani nevidím důvod, proč Švejkovu literární postavu vydávat za nějakého „vzorového“ Čecha. Jsem přesvědčen, že jím není a i pokud se mýlím, tak že by se tímto vzorem snad žádný člověk či dokonce národ nemohl chtít chlubit.

4 30.11.2016

Možná o něco delší kniha, než by bylo nutné, s originálním stále aktuálním námětem a průměrnou beletristickou úrovní. Postavy jsou od začátku do konce často až nelogicky černobílé bez jakéhokoliv vývoje s výjimkou toho jediného, který je ústředním motivem díla. A je A, dobro je dobro, zlo je zlo a kladní nemají záporné vlastnosti.
Výše uvedené ovšem neznamená, že jde o špatnou knihu. Naopak, i přes dobu svého vzniku, kdy tuny oceli a kilometry kolejí patřily mezi hlavní měřítka výkonnosti ekonomiky, se jedná o neuvěřitelně dnešní dílo plné zajímavých pohledů a často precizně vyložených myšlenek. Zatímco průběh děje je popsán poněkud plochým stylem, filozofická rovina knihy je na velmi vysoké úrovni. Nebudu se zde pouštět do konfirmace či polemiky s uváděnými názory autorky, protože by to přesahovalo rámec tohoto komentáře. Jsem ovšem přesvědčen, že v knize prezentovaný pohled na ideální svět Ayn Randové (jenž je mimochodem naprostým opakem marxismu) a zároveň rozsáhle zpracovaná argumentace pro jeho podporu, jsou zdrojem velmi zajímavých úvah pro všechny jeho stoupence ale i odpůrce. A tak by to u každého filozofického názoru mělo být především.

8 10.11.2016

Velmi čtivě popsaný život opravdového velikána novodobých dějin z pohledu jeho fanouška Borise Johnsona, který se přitom ovšem nevyhýbá ani méně lesklým okamžikům Churchillova života. Význam tohoto člověka nám už shrnula historie a pokusy o její revizi jsou sice legitimní, ale často zcela liché a zejména paradoxní, neboť nebýt Churchill Churchillem, tak bychom dnes v Evropě zřejmě prostor pro jakékoliv revizionisty ani neměli. Ne, Winston Churchill nebyl bezchybný či dokonalý, ale byl autenticky originálním člověkem s vizemi, kterým zůstával věrný bez ohledu na sílu i směr větru a deště, který ho zrovna bičoval.

1 08.11.2016

Můj první knižní Olsen, ke kterému mě přivedla až filmová zpracování jeho předchozích děl nabízí propracovaný a komplexní příběh s dvěma časovými rovinami a originálním překvapením na konci. Dále pak bezpochyby zajímavé téma odvíjející se od i dnes velmi aktuálního pokřiveného pohledu některých jedinců na svět a lidi okolo nich. Přesto jsem byl spíše zklamán, možná i pod vlivem vysokého očekávání.
Zpočátku košatý příběh se postupem času (logicky) redukuje na jednu hlavní dějovou linii a úvodní odbočky jsou buď trochu násilně bez dalšího vyřešeny (fax, poděkování na konci) nebo úplně vyšumí do ztracena (role Carla Morcka v kauze, která přímo předcházela vzniku oddělení Q či smrt jeho strýce). Možná je to příprava na další knihu, ale takto podané to působí pouze jako vata pro zvýšení počtu stránek.
Opravdovým zklamáním pro mne ovšem byla skutečnost, že oddělení Q se vůbec nechová jako policejní složka, ale spíše jako hodně nestandardní detektivní kancelář z laciného braku. Způsob obstarávání důkazů, "akční" vyšetřovací metody a hlavně posuny v případu díky všudypřítomné intuici a náhodě, překračují podle mého názoru hranici uvěřitelnosti, kterou jsem si na severských autorech vždy velmi cenil. Nakonec i nelogické chování celé policie v době přímého ohrožení jejích příslušníků do této smutné mozaiky zapadá a sráží zážitek z této knihy.
A to je škoda, velká škoda. Protože Olsen vystavěl neobvyklý a silný příběh staré pomsty s velmi přesvědčivou propracovaností i uvěřitelností. Způsob jejího odhalování však zřejmě psal někdo jiný a nebo na něj autorovi již nezbyly síly.

3 04.10.2016

Vítězství formy nad obsahem.
Způsob vyprávění, střídání stylů i jazyka, cestování z minulosti do budoucnosti a zase zpátky... Přístup neuvěřitelně originální, ale dějová linka za ním pokulhává. Většina myšlenek na mne působila vcelku povrchně až otřepaně a tak jsem se neustále nemohl zbavit pocitu, že nebýt jejich podání takto neotřelé, že bych je asi přešel bez povšimnutí.
Nemůžu napsat, že jsem se nudil, ale stejně tak ani doporučit k přečtení.

2 01.09.2016

Ano, je to moje chyba, že chodím ke kováříčkovi, místo abych si zašel ke kováři. Ale prostě jsem podlehnul mediální masáži o tom, jak dobrou knihou je Dalajlámova kočka. No, alespoň teď můžu autenticky říct: Ne, není.
Každopádně se nepřestávám divit tomu, proč stále dokola musí novodobí vykladači filozofií, náboženství a dalších teorií za pomoci nejrůznějších „moderních“ berliček přežvýkávat tyto i bez dalšího robustní a inspirativní myšlenky. Proč chce tolik lidí dostat na podnose vyzobané a svévolně (někdy i účelově) poskládané výklady nejrůznějších úvah, místo toho aby si sami udělali názor a hledali (svůj) vnitřní smysl nejrůznějších střípků generací lidské moudrosti a uvažování. Proč se musíme poučovat na „proměně“ povrchního hejla z kavárny a vůbec veškeré duchovní či filozofické úvahy hned dávat do konkrétních praktických souvislostí? Pro zvýšení atraktivity to celé samozřejmě okořeňme občasnými zmínkami, jak se u dalajlámy střídají nejrůznější nejmenované významné celebrity ze světa showbyznysu, coby novodobí nositelé duchovna a osvícení mezi konzumem a leností zblbnuté masy myšlenkových příjemců. Jakoby bez těchto „velmi známých“ herců a hereček neměla osobnost dalajlámy dostatečnou váhu a hodnota jeho filozofie byla vlastně nezajímavě nízká.
Ne, ne a ne. Nezlobte se na mne, ale půjdu proti davu následující parafrází: Tento způsob vyprávění zdá se mi poněkud nešťastným. Dvě * tak dávám spíše budhistické karmě, než tomuto dílu.

17 16.08.2016

Marně jsem hledal tolik vyzdvihovaný vtip, originalitu a především nějakou moudrost. Plnými hrstmi se mi naopak dostalo množství klišé, která zcela odpovídají knize, jenž by mohla být napsána přemoudřelou dvanáctiletou dívkou a přechytralou domovnicí. Ta navíc boj se stereotypním vnímáním své profese, tedy jako tupých, nepříjemných a pro ostatní obvykle neviditelných žen, vede intelektuálním snobismem a arogancí „sečtělých“, čímž zcela převrací na hlavu jí jinak tak vysmívané elitářství.
Dějová linka s přiznanou japonofilií Muriel Barbery je v kontextu celého díla spíše úsměvná či místy možná až směšná. Japonská i obecně asijská kultura je mi blízká, ale nelze si ji příliš romantizovat pouze na základě sklenky saké a pár soust sushi v japonské zahradě. Uhlazenost, ohleduplnost a respekt k ženám rozhodně k dlouhé tradici této ostrovní země nepatří v takové podobě, v jaké je nám zde v tomto díle předkládán.
Ale ano, možná jsem pouze dalším vhodným obyvatelem domu číslo 7 na ulici Grenelle, který je již nyní až na výjimky plný nadutých hlupáků, jenž genialitu této knihy nejsou schopni pochopit.

10 07.06.2016

Viděl jsem nejdříve film a poté poslouchal audioknihu s výbornou Janou Strykovou. Znalost zápletky je pochopitelně omezujícím faktorem pro plný zážitek, celkově ovšem (nijak překvapivě) literární zpracování detailněji doplňuje film.
Nakonec by asi šlo hodnotit lapidární parafrází otřepané pravdy: Každý má takové manželství, jaké si zaslouží.
Gillian Flynn napsala velmi čtivý a originální příběh o jednom nevšedním vztahu. Je obtížné psát cokoliv dalšího a neriskovat přitom spoiler pro dosud neznalé čtenáře. Jen tedy zmíním, že „to“ na můj vkus občas až moc dobře vyšlo tak, aby „to“ zapadlo do celého děje, ale hned dodávám, že nikoliv přes míru urážející čtenářův vkus.
Největším zážitkem z celé knihy pro mne ovšem je chování médií a veřejnosti, které autorka popsala naprosto dokonale. Bohužel. Tupý dav bezmyšlenkovitě přežvykující cokoliv, co mu média předloží. Večer je černá černá a i když do rána zbělala, tak to pro nikoho neznamená ani ten nejmenší důvod k zamyšlení. Potřebujeme hrdiny i padouchy a ti jsou nám servírováni v rámci naplnění sledovanosti či čtenosti. O nic víc – nebo dokonce snad o pravdu či opravdovost – ani v nejmenším nejde.
Knihu rozhodně doporučuji, i když se při jejím čtení asi nebudete cítit nejlépe.

3 26.04.2016

Výborná kniha od zajímavého člověka. Profesor Koutecký je krásnou ukázkou inteligence, které nechybí životní moudrost umožňující hovořit o životě s dechberoucí přesvědčivostí. Jeho zkušenosti ho zcela přirozeně staví do role indiánského šamana či stařešiny, kterými ovšem naše současná většinová společnost zpupně pohrdá a tak dokud se neoblékne do havajské košile a nesbalí poslední miss, nemá na mediální prostor nárok.
Je mi upřímně líto, že pro nejrůznější showbyznysové celebrity se lidé jako on v mainstreamových médiích neobjevují vůbec či pouze sporadicky. A zároveň mne i mrzí, že jsem první a jediný, kdo tuto deset let starou knihu ohodnotil...

7 31.03.2016

Eduard Petiška starověká témata uměl vyprávět dokonale. Z velké části jde o jakési převyprávění Starého zákona, velmi dobře ovšem srozumitelné - a především i čitelné - dětem. Tyto báje a příběhy, které patří mezi kulturně-historické dědictví lidstva, by podle mého názoru měl znát každý a to bez ohledu na svoji víru či náboženské vyznání.
Vždycky mě ovšem zarážela určitá věrolomnost té „obyčejné slušné“ bezejmenné izraelské většiny: jakmile jí Jahve přestal posílat pečené holuby rovnou do pusy, či pokud jejich dodání trvalo příliš dlouho a dokonce přinášelo nějaké úsilí, tak na svého Boha okamžitě začala žehrat nebo zapomínat a obracela se zpět ke svým původním utlačovatelům či jiným pochybným modlám. Jak dnešní...

22.03.2016

Zajímavé téma se slabým zpracováním. Stejně jako u Orwella, Zamjatina, Bradburyho či dalších nejde o to, zda je v tomto případě popsaná demokratická islamizace současné Francie a potažmo celé Evropy reálná či takto uskutečnitelná. Jde o další legitimní trošku do mlýna možného vývoje společenství a až čas ukáže, jak byl Houellebecq blízko či daleko.
První dvě třetiny knihy, ve kterých je Francois především pozorovatelem a komentátorem okolního dění ve francouzské společnosti během prezidentských voleb, na mne působily neotřele a zajímavě s mnoha originálními postřehy z fungování naší „moderní“ západní společnosti. Jakmile se ovšem hlavním tématem stává sám vypravěč Francois, v podstatě vyprázdněný a asociální profesor ničeho bez rodiny i opravdových přátel, bez jakéhokoliv intelektuálního přesahu za hranice své hlavy, Huysmansa a především vlastního penisu, padá knize řetěz a čtivost i zajímavost se začnou vytrácet. Ženy okamžitě po volbách nasadí kalhoty, vycouvají z veřejného života a Francois pod vlivem novodobých islámských myslitelů („zavřeli v Bruselu kavárnu a tak jsem konvertoval“) zjišťuje, že muslimský způsob života je vlastně fajn. Koneckonců tři manželky vyjdou levněji než kuchařka, uklízečka a escort.
Pro mne je tedy tato kniha nakonec trochu odfláknuté zklamání.

8 21.03.2016

Syn se Nesbøvi povedl a tento autor se u mne po nijak oslnivém Netopýrovi zcela rehabilitoval. Zajímavý příběh i jeho neotřelé podání z mnoha úhlů pohledu je velmi čtivé a zároveň téměř dokonale propracované. Autor si s ním bezesporu dal velkou práci. Plný počet hvězdiček nedávám pouze z důvodu, že se mi synovy kousky přeci jen občas zdály trochu moc superhrdinovské a z lehka (ale opravdu jenom z lehounka) chvílemi narušovaly uvěřitelnost celého dění. Každopádně knihu doporučuji, já sám mám okamžitě chuť pustit se do dalšího díla tohoto autora.

6 09.02.2016

Pro lennonofily povinná četba, pro fanoušky Beatles pak zajímavý exkurz do hlubin Johnovy duše a pro ostatní nadčasové a neotřelých odboček plné brilantní úvahy originálního génia nebo naprosté bláboly poházené na papír bez ladu a skladu jedním zdrogovaným sebestředným grafomanem. Vyberte si – to je John Lennon. Já jsem se mnohdy bavil obsahem i formou, abych se ovšem jindy stejnou měrou nudil a bránil pocitu obyčejné manýry, a proto hodnotím 50 %. Každopádně velký obdiv překladatelům, pro mne odvedli dokonalou práci.

2 02.01.2016

Ano, je to mainstream.
Ano, je to psané ženou, takže z pohledu žen a spíše pro ženy.
A ano, je to jak čtivé, tak s postupem času i trochu čitelné, což ovšem nijak neubírá napínavosti knihy.
Hlavně ovšem jde o, i pro mne jako muže, zajímavou knihu s neotřelým přístupem a neobvykle vystavěnou zápletkou, resp. způsobem jejího odhalování. Jako prvotina bych dokonce řekl, že se jedná o nadstandardní dílo se zručně pojatým stylem. Takže těm, kteří se chtějí čtením především bavit a nepotřebují neustále nahlížet za roh, mohu Dívku ve vlaku jedině doporučit.
PS: Opravdu je třicetiletá žena ještě dívkou…?

7 09.12.2015

Co dodat? Dvě tisíciletí stará a přitom stále platná moudrost navíc čtivě zapsaná opravdovým mistrem. Ukázka toho, že to podstatné věděli lidé o životě již dávno před námi. Souhlasím s tím, že, podobně jako u řeckých filozofů, by měla být díla těchto myslitelů - namísto neustálého vymýšlení nových a nových (pseudo)metod - neodmyslitelnou součástí povinné školní výuky. Moc by nám to pomohlo.

8 07.12.2015

Originálně pojatá myšlenka na téma, "co bude, až tady nebudem". Pro lidi, kteří jako já rádi přemýšlí nad "nesmrtelností chrousta", opravdová lahůdka s mnoha náměty o směřování světa po lidech. Zajímavě působí zejména eroze našich věčných staveb, dále pak všudypřítomné vymírání živočišných i rostlinných druhů a jejich ustupování druhům agresivnějším či odolnějším. Velmi dobrý myšlenkový kvas a jeho rozvinutí na konkrétních případech!

2 27.11.2015

„Měl byste napsat knihu, byl by z ní bestseller!“ Tato věta pro mne ledacos vysvětluje…
Uznávám, že číst současně Sharmu a Senecu byla moje chyba. Respektuji, že mnoha čtenáři je tato kniha hodnocena vysoko a nacházejí v ní inspiraci pro svůj život. Nehodnotím ji tedy jako odpad, jednak protože je mi tato kategorie u literatury proti srsti a jednak protože připouštím variantu, že jsem to všechno prostě a jednoduše nepochopil.
V podstatě během celého čtení mě provázely pocity ze sezení na úžasné skupinové terapii s báječným koučem. A zatímco někteří by to zřejmě považovali za kladné konstatování, u mne je tomu právě naopak. Doslova tuny papouškovaných a vyzobaných mouder, vtlačených do děje leckdy pod brutálně nepřirozeným tlakem, ve mně opakovaně vyvolávaly smutek z toho, jak si v dnešní klipovité době představujeme širší přesah a hloubku myšlenek. Skutečně by mě zajímalo, kdo podle tohoto návodu může vést svůj život - tedy kromě křesťanského kněze, ex-milionáře a současné milionářky. Ne, ne, ne... Nebudu již tento komentář natahovat, protože tato kniha má své fanoušky, které zasáhla do srdce, což je velmi dobře.
Ale já ji doporučit nechci a nemohu.

4 13.11.2015

Přiznávám: se Saint-Exupérym jsem si nesedl. Přečetl jsem Malého prince i Kameny chrámu a už nemám tak úplně chuť do čtení něčeho dalšího. Zmíněné knihy nejsou určitě špatné či prosté zajímavých myšlenek, ale podobnou měrou jsou zároveň všední a při jejich čtení kolem mne neustále víří pocit přecenění... A nebo je jejich hloubka tak hluboko, že jsem k ní nedokázal dohlédnout. Každopádně je řadím do kategorie "pocitových" knih, na jejichž hodnocení má velký vliv aktuální rozpoložení čtenáře. A v tom jsem se s nimi asi nikdy nepotkal, takže kolem mne prošly jako okolo každého z nás projde během života mnoho příjemných lidí - pohovoříme a zasmějeme se, ale za nějakou dobu nám v mysli vyblednou do neurčité vzpomínky, že jsme se někdy viděli.

06.11.2015

"Rozdali jsme mýdlo... Ozvaly se spokojené hlasy, svlékání proběhlo v rekordním čase a Židé se s radostí tlačili do plynové komory."
Co dodat? Tato kniha je naprosto neuvěřitelná, zvláště pokud si uvědomíme, že je to skutečnost. Zcela stroze a bez jakýkoliv emocí se odvíjí text na jednotlivých stránkách, asi jako když čtete rutinní hlášení o chodu nějakého provozu. Přitom Langova/Hössova totální odosobněnost vše mnohonásobně umocňuje. Studené, strašlivé, neuvěřitelně silné!

11 18.09.2015

Čtivě napsaná průměrná detektivka v neobvyklých kulisách fašistického Německa, díky čemu zřejmě získává větší pozornost než by bylo správné. Mrzelo mě (dnes tak populární) obvyklé klišé společností vyvrženého hrdiny se všemi možnými neřestmi a nulovou radostí ze života. Zároveň ovšem chápu, že fikce vítězného Německa a v něm uplatňovaného policejního státu 20 let po druhé světové válce, musela na čtenáře vně socialistického bloku působit šokujícím dojmem, mně však řada věcí přišla jako dokumentární popis života a fungování naší společnosti před rokem 1989. Ale přesto jsem byl celkově spokojen, děj svižně ubíhal a jako prázdninové čtení mohu tuto knihu doporučit.

4 18.09.2015