chamyl komentáře u knih

Povídky s nevyrovnanou kvalitou, která je ovšem - až na několik momentů - veskrze průměrná. Pokus o zajímavý pohled na muže bez žen, který občas sklouzává k samoúčelné filozofické manýře bez zajímavého rozuzlení či poselství.
Pro mne slabší odvar doposud přečtených Murakamiho knih.

2 03.06.2019

Každý bychom chtěli mít svého Raymonda!
Přesvědčivě podaný příběh, který sledujeme z hlavy hlavní hrdinky, a to s uvěřitelně zachycenou subjektivní realitou. Originálně a čtivě podané.
Jak rychle i my soudíme všechny Eleanory okolo nás?

8 28.05.2019

Jméno růže bez Eccovy literární bravury aneb otřepané "když dva dělají totéž, není to totéž".
I když mě příběhy s historickými reáliemi obvykle spíše baví, tak tento mě nudil. Svatých jak na orloji, vcelku čitelná a trochu umělá zápletka a její lineární odhalování. Do děje jsem se nedokázal dostat a moje emoce se přibližovaly čtení černé kroniky v denním tisku.
Další příběh bratra Cadfaela si tedy asi odepřu.

3 28.05.2019

I když jsem úplně nevěděl, co od knihy čekat, tak jsem spíše zklamán. Doufal jsem přeci jenom ve více erudované povídání o tématech, o kterých se seriózní debata běžně nevede. Místo toho jsem často dostal skutečné víceméně (možná spíše méně) uvěřitelné historky zachycující nějakou reálnou anomálii, ale jejichž stavba stylisticky i výběrem slov až příliš připomíná rádobyerotické příběhy z laciné literatury. Celkový můj dojem je tedy spíše rozpačitý.

2 18.04.2019

Spíše zklamání, které je možná důsledkem přehnaně vysokého očekávání. Přidávám 1*, přestože aritmeticky by mi to vyšlo spíše na 3*.
Vynikající linka s dědou Kadavým je střídána pétépáckými historkami plných utahaného humoru a přihlouplých klišé o tomto útvaru alá Švandrlíkovi Černí baroni. S výjimkou stavby u pohraničníků se tak jedná o tisíckrát a v nespočet variantách přeříkané hospodské vyprávění o československé lidové armádě.
Naopak osobní – v autorovi i s autobiografickými prvky – vzpomínky na dědův život působí jako napsané úplně někým jiným. Styl, moudrost, utrpení, odvaha, emoce… Je tam zcela přirozeně všechno.
Jiří Křižan neměl jednoduchý osud a uměl o něm vyprávět. Je jen škoda, že v tomto vyprávění nedostal děda větší prostor.

1 15.04.2019

Opravdu příznačný název pro knihu, která je plná nejtemnějších zákoutí lidské duše a chování. Obsah i forma této temnosti je přitom chvílemi bolestně odporná.
Já jsem se tedy nebál tmy, ale často naopak toho, co vylézalo na světlo a nebo se na něm dělo. Je to o to děsivější, že řada z popisovaných situací není nijak nereálná.
Hodnotím o dost výše než Kruh a nevidím tak žádný důvod, proč se jakkoliv pitvat v ne úplně povedených drobnostech.
Každopádně čtení pro silné žaludky. A to jsem si myslel, že už mám leccos za sebou...

4 11.03.2019

Kvůli Haně dávám 4*, jinak bych asi šel o jednu níže.
Tím ovšem vůbec tuto knihu nesnižuji. Čte se dobře a příjemně ubíhá. Jen těch postav je tam na hranici únosnosti a propracované propletence jejich osudů občas vyžadují intenzívní soustředění. Zároveň mi vadila trvalá schématičnost většiny příběhů: obvykle dobře začnou, aby jejich konec byl... řekněme přinejmenším rozpačitý. A takto pořád dokola.
Sága jednoho hotýlku a lidí okolo něj je v běhu tuzemských dějin zpracována opravdu velkoryse, ale nemohl jsem se ubránit občasnému dojmu samoúčelnosti popisovaných událostí. Vlastně nic a nikdo není úplně normální až je normální úplně všechno.
Nevím, chápu, že tato kniha není Hana, ale v ní bylo vše mnohem uvěřitelnější a tím i emočně uchopitelnější. V Hotýlku jsem si žádnou postavu neoblíbil a jejich osudy jsem tak sledoval jen jako divák přes sklo jedoucího vlaku, který se na konci cesty už začíná vrtět a nudit.

2 06.03.2019

"To, že něco není ještě dobré, automaticky neznamená, že se to nezlepšuje".
Klíčová věta v jejímž kontextu bychom měli všichni uvažovat. A ne proto, abychom se opíjeli zdánlivými či nedostatečnými pokroky, ale především proto, abychom správným vývojem získali pozitivní chuť v práci na dalším zlepšování. Dnes mnozí uvažují obráceně a především definitivně: "Není to dobré, tak je to špatné." Svět je ovšem dynamický a mezi stavem A a B je vždy nějaká cesta, na které můžeme mnoho udělat nebo neudělat.
S Roslingovými tedy nemusíte ve všem souhlasit, můžete dokonce nacházet i nějaké nedostatky v jejich grafech či interpretacích, nic to ovšem nemění na správnosti jejich přístupu.
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení, neboť otevírá cestu ke kritickému myšlení. A každý takto uvažující člověk je pro společnost výhrou do budoucnosti.

9 15.02.2019

Ať už je pravda o vině i autenticitě popsaných zážitků Henriho Charrièra jakákoliv, tak z knihy je cítit neuvěřitelná touha po svobodě. Neochota smířit se v jakkoliv bezvýchodné situaci se svým postavením je neustálým hnacím motorem myšlenky na útěk. Vytrvalost, odvaha i nezlomnost po mnoha neúspěších zasluhují obdiv a zároveň jsou inspirující pro mnohé, kteří se občas cítí beznadějně.
Světlo na konci tunelu je vždy, jenom je potřeba se i po stopadesáté zvednout a jít dál, i když vidím jenom na krok.

12 13.02.2019

Spíše asi mezi 3-4*, ale vzhledem k tomu, že jde o debut a větší část knihy jsem se bavil, tak půjdu s hodnocením výše.
Tetovací kultura je mi naprosto cizí, ale zajímavě vystavěný příběh – po dlouhé době s relativně normálním kriminalistou, který nepůsobí jako totálně asociální vyděděnec – mě do tohoto prostředí nenásilně vtáhnul. Děj i přes občasné zdržování (zejména klišé otravného chování policejního šéfa) ubíhal, a i když mi zkušenost s detektivními pravidly pátera Knoxe lehce ťukala na moje senzory, tak jsem byl zvědavý, jak to celé do sebe zapadne.
Vše se bohužel zlomilo v kapitole 48, kdy pro mne autorka příliš ujela v logice i uvěřitelnosti dění a to jenom proto, aby pak příběh mohla posunout vytýčeným směrem. Popsanému chování jsem prostě neuvěřil a od té chvíle to už bylo tak trochu na levačku.
Škoda, nicméně jako nenáročná a oddychová detektivka Tatérka svůj úkol splnila.

4 12.02.2019

Přeslazený růžový cukrkandl, který zestárl tak, že se stal téměř nepoživatelným.
Uznávám, že jako muž s téměř pěti křížky na krku a žijící na přelomu 20. a 21. století zřejmě nejsem pro tuto knihu pravá cílová skupina. Pohádka o čtyřech teenagerkách s jasně danými čitelnými charaktery, ve které jsou všichni včetně jejich okolí chápající, cnostní, milující a především neuvěřitelní. Papírem šustící dialogy jsou plné slov a obratů, které do většiny úst nepatří ani obsahem ani formou, což pro mne mělo velmi rušivé účinky ve vztahu k dobové atmosféře. Je pochopitelně mojí chybou, že jsem očekával více autentický román zachycující americký venkov v druhé polovině 19. století, nicméně i s respektem k autorčině literární licenci si myslím, že jejího přání „jak by to mělo být“ tam na úkor skutečnosti bylo příliš mnoho.
Takže pro mne zklamání a 2* dávám spíše ze sentimentu ke klasické literatuře.

3 10.01.2019

I dobří lidé mají své stinné stránky a některé chyby již nenapravíme, ani kdybychom se snažili sebevíc. Zweig uvěřitelně zachytil dopady špatného svědomí na osobnost člověka, který si velmi dobře uvědomuje, že šanci na to, aby vše dopadlo dobře, již propásl.
Smutné a opravdové čtení.

3 23.12.2018

Krásná "dokumentární" kniha, která neodsuzuje ani neomlouvá. Svědectví doby, na kterou bychom nejraději chtěli zapomenout, a kterou si právě proto musíme stále připomínat.

9 18.12.2018

Kniha pro diváky Stardance a milovníky tanga. Já se ovšem přiznám hned a na rovinu: nudil jsem se a po delší době bojoval s nutkáním knihu odložit nedočtenou. Nakonec jsem své tango prkenně a spíše v rytmu slowfoxtrotu dotančil, ale příšerně mě při tom tlačily boty.
Autor vzdal hold tanci i prostředí, které dobře zná a zřejmě i velmi miluje. Tanečník ve mně se ovšem bohužel stále ještě neprobudil a tentokrát zůstal v peřinách i romantik. Snahy o přesah tanečních pravidel mimo parket na mne působily příliš šroubovaně a osudy jednotlivých postav ve mně nezanechávaly žádnou emoční stopu.
Prostě tomu chyběla šťáva.

3 12.12.2018

Dlouho jsem se této knize vyhýbal a dělal jsem dobře. Je totiž úplně příšerná! Neuvěřitelně depresivní vyprávění plné lhostejnosti, zmaru a citové bídy rámované v tomto kontextu těžko pochopitelným věkem hlavní hrdinky i jejích "kamarádů". Naivně dětské myšlenky a světonázory Christiany, které korespondují s jejími čtrnácti lety, jsou střídány brutální realitou plnou fetu, lží, špíny a děláním zákazníků s takovou lehkostí, jako by se jednalo o odpolední trénink gymnastiky.
Hlavní hrdinka, která nedostala či propásla šanci na normální dospívání, se cynicky staví k okolnímu světu měšťáků, pohrdá jím a nemá pro něj dobrého slova. Sama přitom nevystupuje z klišé omezujícího se na bezva partu s cool a na nic si nehrajícími lidmi, kteří berou "vážně" ji a háčko.
Ošklivá a pesimistická kniha, která by měla patřit do povinné četby všech rodičů i teenagerů.

7 06.12.2018

Dechberoucí statečnost a obdivuhodná inteligence, tváří v tvář smrti přecházející v nadčasovou moudrost. Paní Milada Horáková v nejtěžších chvílích osobně. Už chápu, proč se jí komunisté tak báli.
Přeji nám více takových dam.
Nezapomínejme na tyto hrdiny.

3 26.11.2018

Čtivá klasická Dickensova pohádka s obvyklým sociálním klišé o poučení zlého a sobeckého boháče pomocí poznání hodných a spravedlivých chudých lidí.

2 08.11.2018

Pohádka o americkém jihu první poloviny 20. století s prvky syrovosti jakoby inspirované bratry Grimmovými. Černobílé (doslova) vykreslení postav ubírá příběhu na síle a tak nikdo neprochází žádným vývojem, čímž se tato kniha stává roztomilou a v mnoha hrdinech idealizovanou kronikou autorčina dětství.
Přesto dávám plný počet a to zejména s ohledem na příjemnou čtivost i nápad vyprávění „dospělých“ témat osmiletou holčičkou. Zároveň velmi oceňuji i pasáž školní výuky o Hitlerovi a její zasazení do kontextu celého děje. To je pojato originálně, nadčasově a především stále aktuálně.
Celkově tedy nadstandardní klasika, kterou si může přečíst opravdu každý.

8 06.11.2018

Povinná četba pro všechny milovníky filozofie i Platóna, do kterého Popper střílí ostrými a přesvědčivými náboji. Názor čtenáře na autorovu argumentaci ponechávám na jeho vlastním uvážení, ale stejně jako Platón je Popper velmi přesvědčivý a precizní v podpoře svých myšlenek.
Čtivá kniha, která se ovšem mnohým fanouškům velkého řeckého filozofa nečte úplně snadno. Je však velmi dobře, že byla napsána a jsem přesvědčen, že by udělala radost i Sókratovi.

22.10.2018

Mrzí mě to, ale už to není ono. Zatímco v první části rozehrál Backman propracovanou a uvěřitelnou hru charakterů i jejich osudů, tak v následném dění už zřejmě nezbyl nikdo, kdo by neměl skryté či zlé úmysly.
Příliš mnoho tajně nafocených fotek či natočených videí, která se anonymně objevují na internetu, aby je v jedné minutě vidělo celé město. Uslzené obličeje, prokousané tváře, nehty rozervané dlaně, hlasitá polknutí a do extrému hnané banality. Obvyklá klišé o pletichách neschopných i všehoschopných politiků, v jednom případě s prakticky neomezeným dosahem, a proti tomu medvědínský Don Corleone v černé bundě řešící problémy pouhým zvednutím obočí. Víceméně všechny postavy příběhu se rozpadají a to jak v sobě, tak i ve vztahu s okolím. Nikdo s nikým normálně nemluví a pokud ano, tak pouze napůl. Většina činů i událostí je motivována spíše nekalými pohnutkami a nakonec i ty pozitivní mají často kořeny v nějakém neupřímném podhoubí. Řada aktérů se chová až příliš strojeně a tím i málo uvěřitelně.
Popis dění okolo konkrétních hokejových zápasů či tréninků je pak už jen třešničkou na dortu, za který by se nemuseli stydět ani pejsek s kočičkou.
Po skvělém Medvědíně je tak pro mne jeho volné a temnější pokračování, které se chvílemi táhne jako by bruslilo na tajícím ledu, spíše zklamáním.

6 02.10.2018