Pohodová knížka na dvě deštivá odpoledne u hrnku čaje. Kočka Zelda (super jméno!) se v knize rozepisuje o sobě, svém životě a svých zaměstnancích (lidech). Je to soubor deníčkových zápisů, kočičích zpráv, přiložených konverzacích, tipů a triků či myšlenek. Prostě naprosto pohodová kniha. Obrovský kus práce odvedla i česká překladatelka a grafička.
Nenáročné čtení, u kterého nemusíte nad ničím přemýšlet. Místy mi možná hlavní postava přišla hloupá, ale někdy jsem s ní soucítila. Neměla jsem od knihy nějaké očekávání a už na začátku jsem věděla, že nejdu číst nic náročného. Některé události mi přišly nelogické, ale úplně špatné, že bych se u toho nudila to nebylo.
Poslední dobou se hodně motám kolem japonské kultury a moc mě to baví. Byla jsem proto ráda, když jsem objevila tuto knihu a ještě raději jsem byla, když jsem zjistila, že mi krásně sedí do výzvy. Kulturní rozdíly jsou v knize moc hezky popsané. Asi to pro Evropany musí být dost, ale konec knihy dokazuje, že náš domov je tam, kde je naše srdce. Nutno zmínit, že autorčin příběh je ještě z doby, kdy v Japonsku bylo minimum turistů. Dnes už to tam vypadá asi jinak. Je to ale jedna ze zemí, kterou bych moc ráda navštívila a jsem ráda, že mi ji tato kniha zase o něco přiblížila. Za 5 hvězdiček z 5 to ale hodnotit bohužel nemůžu.
PS: pro všechny milovníky Japonska moc doporučuji podcast na Spotify, který se jmenuje Yatta Podcast o Japonsku. Točí ho jeden z Čechů a má tam moc zajímavá témata - a to včetně zajímavých hostů :-)
Místy hodně surová kniha. Celé to prostředí je hodně drsné a knihu jsem si musela dávkovat (nerada jsem ji četla večer před spaním), ale za to obrovsky autentická, jestli to tak můžu napsat. Porodní bába v té době nebyla žádné ořezávátko, ale tvrdá ženská a právě celý ten slovník se mi k hlavní postavě velmi hodil. Četla jsem tu mezi komentáři, že to šlo napsat i slušněji a náznakem. Jasně, že šlo. Proč by ne? Ale ta kniha by tak ztratila tu obrovskou porci celé atmosféry a dost by jí to chybělo. Takže to ve finále hodnotím jako velmi pozitivní čtení a jsem ráda, že jsem se k ní po letech konečně pročetla. Jediné, proč musím trošku ubrat hvězdu - místy jsem se v knize kvůli střídání času dost ztrácela. Myslím, že by to šlo vymyslet lépe. Také nevím nic o těch špionážních pasážích, ale to už spíš hodnotím jako svou neznalost.
Celý příběh Harryho Pottera mám moc ráda, ač žánru fantasy jinak nefandím. Spíš naopak - záměrně se mu vyhýbám, ale HP mám moc ráda už od dětství. Nejsem ale žádný odborník ani jsem osudy herců potom nesledovala, tak tuhle knihu jsem si moc ráda přečetla a ani trošku mě nezklamala. Tom je v ní velmi otevřený a nešetřím ani zábavnými historkami, které během natáčení rozhodně nechyběly. Líbilo se mi, že v knize popisuje, jak moc je těžké vrátit se po natáčení do normálního života, a jaké to je být slavným hercem, že to je i boj s démony a často jen pozlacené pozlátko, kdy běžnou realitu bychom mu skoro nikdo nezáviděl.
Obsahově velmi rozsáhlá kniha plná poznatků a faktů, která byla skvělá, ale četla se mi poměrně náročně, a tak bylo lepší ji číst po kratších úsecích. Musela jsem si ji proto dávkovat podle toho, jestli ji můžu věnovat plnou pozornost nebo ne. V tom druhém případě jsem se v ní dost ztrácela. Jedná se ale o revoluci, co se týče emocí, protože jestli emoce fungují takto, tak to mění spoustu věcí, které je potřeba dále probádat. Nejvíc mě bavila kapitola, kde se autorka věnovala tomu, jak jsou emoce propojené se zdravím a emocemi a právní problémy z pohledu emocí.
Dočteme se nejen o ikigai samotném, ale i o celkovém způsobu či životním přístupu Japonců. Podle recenzí se některým nezdá, že tam je snad o ikigai málo, ale přesně o tom ikigai je. Každý ho vnímá jinak. Pro každého to znamená něco jiného a krásně to je v té knize uvedené i na příkladech a některých životních příbězích lidí, o kterých se v knize píše. Rozhodně bych tak neubírala na hodnocení. Pokud někomu přijde, že tam je málo psané o ikigai, tak celý ten princip vůbec nepochopil nebo aspoň tak to vidím já.
Asi takhle. Kniha se mi moc dobře četla a sama o sobě mě číst bavila. Moc se mi líbilo vykreslení obou rodinou a v knize byla cítit atmosféra obou naprosto odlišných světů. Ač sem tam čtu nějakou červenou knihovnu v podobě Julie Caplin a nevadí mi, když děj není postavený za každou cenu na reálných základech, tak tady mi to nereálně místy přišlo až moc a to celé mi vadilo. Jak už tady padlo v komentářích - 14 letá holka se stará o malé dítě, její celou rodinu a dvě světové hvězdy a všechny je spasí? To mi dost kazilo dojem. Jinak to hodnotím jako milé oddechové čtení.
(SPOILER) Kdo si myslí, že bude číst depresivní knihu, tak se šeredně plete. Autobus sebevrahů je totiž ironický příběh o tom, jak se několik desítek "ztroskotanců" dalo dohromady, aby spolu spáchali hromadnou sebevraždu, přičemž po cestě na místo najdou vůli žít i chuť k životu. Krásné poselství toho, že pokud najdeme vlastní životní směr a objevíme ve svém životě smysl, tak se nám může otočit naruby.
Naprosto miluju hudební biografie a tahle byla skvělá. Myslela jsem, že kniha Dava Grohla nepředčí, ale Markova to zvládla naprosto s přehledem. Bavila jsem se od začátku do konce. Poznala jsem blink-182, jak předtím nikdy v životě. Trošku mě štval u pasáží s Green Day, protože právě oni jsou pro mě ti nej, ale odpouštím mu. Vím, že to nemyslel nijak zle :-D. Doporučuju naprosto všem fandům. Tohle je pro mě kniha roku už teď a to nejsme ani v polovině roku. Díky díky všem, kteří se na tomhle podíleli, aby tenhle knižní titul vůbec mohl vzniknout. Mrzí mě, že ta kniha není nekonečná! :-D
Může se zdát, že to je oddechová povídka o ženě v domácnosti, ale není tomu tak. Kdo čte mezi řádky, zjistí, že to je popis deprese v v celé své "kráse". Alespoň mě to tak přišlo. Mám ráda knihy, které se tváří, že jsou o ničem, ale to nejhlubší se čtenář musí dočíst mezi řádky.
Kniha, která se mi hodila na téma "Kniha, kterou jste v minulosti nedočetli". Co k tomu říct? Čtení i po letech byl úmor. Kniha se mi i špatně četla. V ději jsem se ztrácela a někdy mu i nerozuměla, ale to si pamatuji, že před lety jsem s touto knihou prožívala to samé. Jen ale mi přijde zvláštní, že i přesto všechno se mi líbila celková atmosféra knihy, a tak za to dávám o hvězdičku víc.
Kniha byla velmi dobře napsaná a odnáším si z ní nemálo myšlenek a aha momentů na téma psychoterapie. Ač mi kniha přišla spíš pro laivkou veřejnost, tak se v ní objevují i velmi odborné věci, o kterých si chci přečíst ješte něco víc. Velmi se mi líbíl popis ocd, úzkostí atd. Také jsem uvítala i části rozhovorů z terapie. Rozhodně doporučuji všem, které toto téma zajímá. Srazila bych hvězdu za odbornost, ale tady mi to vlastně nevadilo.
Tahle kniha byla zvláštní. Upřímně musím říct, že mě úplně nechytla. V šedých tónech mi čternářsky sedla daleko víc. Na druhou stranu velmi oceňuji všechny autory, kteří se věnují válečné době. O téhle události jsem před čtením neměla ani tušení, a tak jsem ráda, že jsem poznala zase kus historie. Vážím si každé válečné knihy, která není jen z koncentračního tábora, ale mapuje i jiné události. Bohužel jsem tam ale po stránce čtenářského prožitku nenašla nic, z čeho bych si sedla na zadek.
Nádherné čtení. Zase mi to ukázalo úplně jiný svět a kulturu. To je přesně to, co na knihách tolik miluji. Pro mě je neskutečné, jak dobře situovaná Evropanka v sobě našla tak silný pud a cit, že kvůli tomu opustila tak pohodlný svět a pustila se do absolutního neznáma, i když předem vůbec netušila, jak to dopadne. Za mě to v sobě nese obrovské poselství toho, že pokud člověk cítí, že by měl něco udělat a táhne ho intuice, tak by to udělat měl. Moc se těším na pokračování, u kterého nevím, kdy se do něj pustím, protože témata ráda střídám.
Jakožto milovník knih a vášnivý čtenář jsem ráda, že je v dnešní době vůbev možnost si přečíst tak prastarou knihu. Dějově jsem možná ale čekala něco víc. Často se mi to četlo špatně, ale to není divu k tomu staří.
Mně se kniha líbila moc. Mindfulness kurz jsem si udělala začátkem roku, takže nejsem úplný začátečník. Rozšířilo mi to ale obzory. Myslím, že je kniha vhodná i pro naprostého začátečníka.
Kniha byla skvělá. Moc se mi líbilo, že hlavním tématem bylo jídlo. Moc mě baví vařit a vaření miluji, tak to pro mě bylo na míru. Mrzí mě ale, že ty všechny příběhy byly vlastně stejné, až v posledním příběhu mi to přišlo s nějakou větší pointou. Kniha mi potvrdila, že se musím víc orientovat na asijské autory. Atmosféra knih z Asie pri mě má kouzelnou atmosféru.
1 hvězdička za celý soubor. 1 hvězdička za nekuřáky a 1 hvězdička za Na dobrou noc. Zbytek byl takový zvláštní a nějak mi to nesedlo. Noční směna byla také fajn. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si u toho na díl seriálového Černobylu na tu epizodu s potapěči.
Asi takhle. Kniha se mi nelíbila, ale vím, že napsat jakoukoliv knihu je těžké, a tak uděluji jednu hvězdičku za snahu, ač to vůbec nebyl můj šálek kávy a nebavilo mě to číst. Nejsilnější byly poslední dvě kapitoly. Klobouk dolů v něčem takovém vyrůstat, dospívat a potom si stavět svůj normální život. Největší síla celé knihy je hned v jedné z posledních vět: Ale dnes též vím, že být sám sebou je ten největší dar, který nám Bůh mohl dát, jelikož je to vždy jako hodina učení, kterou nám život dává, abychom se mohli seberealizovat a konečně si mohli tvoři svět podle sebe.
