capricorn__ komentáře u knih

Pořád tak nějak doufám, že od Irvinga dostanu do rukou knihu, která mě bavila zaujala tak, jako se tomu podařilo autorovi u "Pravidel moštárny", nicméně "Svět podle Garpa" mě zhruba od druhé poloviny také velmi chytl a zpětně mě příjemně překvapuje, že jsem v knize nenašel žádné výrazné slabší místo. (Akorát mě upřímně nebavily pasáže z Garpových uměleckých děl, mohly být buď kratší, nebo by tam nemusely být vůbec - stejně jsem se totiž o Garpovi jako spisovateli z takových pasáží moc nedozvěděl.) Postavy jsou velmi zajímavé, Jenny mě zaujala asi nejvíc, příběh je pro mě sice neuvěřitelný, ale velmi chytlavý. Autorovi se také podařilo otevřít kontroverzní témata, především pak feminismus, u něhož zachytil ty kladné, ale i záporné stránky. Velmi zajímavý román, ke kterému se někdy určitě vrátím.

10 22.05.2023

Skvěle napsáno. Nejlépe na knize hodnotím propracované dialogy, které jsou velmi uvěřitelné a velmi čtivé, autorce se podařilo každou z postav nechat mluvit "po svém", což je skvělé. Líbí se mi, že detektivka není příliš dlouhá, nejsou v ní zbytečné odbočky či dějové linie, které by knihu zbytečně zamotaly - Agatha Christie následuje pouze vraždu a její vyšetřování, nic kolem. Hlavní postavy jsou velmi dobře vykreslené a i přes jejich vysoký počet se mezi nimi čtenář docela snadno vyzná. Nápad je taky skvělý. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je samotné rozuzlení příběhu, příliš mi nesedlo.

10 30.10.2022

Krásná a citlivá kniha, která rozebírá kontroverzní téma sebevražd a psychiatrických léčeben. Coelha příliš nemusím kvůli jeho schopnosti neustále čtenáře o něčem poučovat, ale "Veronika..." se mu moc povedla. Nejvíce se mi na krátkém románu líbí styl psaní, kdy mi připadá, že si Coelho z takové těžké tématiky dělá trochu legraci a zlehčuje ji, nedělá z ní tabu. Kromě toho jsou mi moc sympatické hlavní postavy, jejich osudy a především pak vývoj.

10 04.06.2022

Úžasná knížka, ke které jsem se dostal jen náhodou kvůli doporučení kamarádky, která mi říkala, že díky "Hodinám" lépe pochopila "Paní Dallowayovou". Kdyby se kniha netočila kolem již zmiňované knihy a mé nejoblíbenější spisovatelky, Virginie Woolfové, asi se "Hodinám" vyhnu, protože mě anotace příliš nenadchnula. Kniha je velmi nádherná a byť velmi krátká (tak, že jsem nechtěl, aby končila), stejně uvnitř sebe nese tolik, že přesně nedokážu určit, co si z knihy odnáším nejvíce. Jen vím jistě, že až se do ní podívám o pár let později, najdu v ní spoustu nového a nejspíš na mě zapůsobí úplně jinak. Určité pasáže jsou tak hezky napsané, že jsem si je musel opsat.

10 26.12.2021

Od Kinga mám načteno opravdu hodně, ale nikdy jsem si od něj nepřečetl žádnou povídku, proto mě zajímalo jak autor - známý grafoman - exceluje na krátkém prostoru. Musím říct, že ve většině případů jsem se bavil a čtení si užíval. King je perfektní vypravěč a jeho postavy, dialogy a popisy prostředí jsou velmi barvité a uvěřitelné, proto mě vždycky vtáhl do děje. Nejvíce mě zaujaly povídky jako Noční směna; Kostlivec; Nekuřáci, a.s.; Poslední příčka žebříčku a Žena v pokoji. Tyhle povídky mě buď vystrašily, nebo zaujaly hloubkou a hlavní myšlenkou. Věřím, že je opravdu těžké udržet silnou nit během dvaceti povídek, ale bez povídek jako Jsem brána či Jahodové jaro bych se klidně obešel. No a nemůžu zapomenout na Trávníkáře... co je to sakra za povídku? :D ... Ve výsledku fajn kniha, na Halloween perfektní. Cením si Kingových schopností z jednoduchého nápadu udělat něco velkého, a naopak velký nápad zhustit na pár stránek. Doporučuju hlavně začátečníkům, kteří se teprve dostávají pod rukopisy tohoto velkého autora.

10 08.11.2021

Dobře, dobře, než se vrhnu do kritizování, začnu s něčím pozitivním: co se tohohle stylu psaní poezie týče, Rupi Kaur je jedna z lepších autorek. (Četl jsem horší poezie psané podobným stylem, které si hrály na to, jak jsou hluboké, přitom byly akorát trapné a autoři si namastili kapsy na tomhle laciném trendu.) Líbí se mi, že autorka si dělá sama ilustrace a - pokud pominete obsah - na knihu se docela dobře kouká. Našel jsem v knížce pár poezií, které se mi líbily a ke kterým se rád vracím, ale celkově? Ne, tohle není pro mě... A nemyslím si, že je problém v tom, že nejsem cílová skupina Rupi Kaur a nemohl bych se s problémy, se kterými se autorka svěřuje, nějak ztotožnit. Spíš mi vadí tenhle líný styl psaní. A ano, budu tomu říkat líný, protože líný je. Potom, co jsme zažili historické básníky, kteří si hráli se zvukomalbou, s perfektními metaforami nebo přirovnáními, autory, kteří tvořili například haiku, při které musíte myslet nad každým slovem, mi tohle nepřipadá úplně kvalitní. Autorka si toho zjevně zažila dost, její básničky mají příběh, to se tomu nedá odepřít, ale sakra, vždyť vymyslet aspoň rým není nic tak těžkého, ne?
Podle mě
tohle
není nic, co
by bylo
hodnotné
pro literární
(svět)
A nějak nemůžu pochopit, proč se "Mléko a med" daří takové popularitě. Je to jiné, to jo, ale pro mě zkrátka líné a primitivní. Možná, že kdyby tato kniha nespadala pod poezii, ale třeba pod citáty, asi bych taky hodnotil jinak, ale tohle prostě není poezie.

10 23.12.2020

Konečně jsem se díky čtenářské výzvě odhodlal knihu otevřít. Byl jsem poměrně skeptický (i kvůli některým komentářům níže), nicméně mě román bavil. První část knihy se četla lépe než ta druhá - mládí dívek (malých žen...) bylo znázorněno lidštěji a emotivněji. Moc se mi líbí popsaný charakter všech postav a to, jakým způsobem se vyvíjely. Každopádně mě poměrně zklamal konec a to, jakým způsobem autorka završila vyprávění. Z "Malých žen" je hodně cítit, že jde o román z devatenáctého století a že některá moudra té doby v současném světě nefungují. I přesto jde o velmi zajímavou knihu, stojím si za tím, že by si ji měl přečíst každý.

9 05.03.2024

Z této knihy jsem dost rozpolcen. Protože pokud zůstanu u knihy jako takové, pak mě velmi bavila, nakonec jsem ji přečetl za dva dny a k Laleovi jsem se rád vracel, protože mě zajímalo, jak příběh jeho a Gity skončí a moc jsem jim fandil. Nakonec jsem si i zvykl na styl psaní autorky, který mě na začátku docela rozčiloval, protože hodně přeskakovala události nebo se někdy stávalo, že zakončila nějakou část, ale ta další už takřka nenavazovala nebo nenavazovala vůbec. Líbí se mi, že jsem se mohl (poprvé) setkat s výpovědí člověka, který prožil koncentrační tábor z "jiné" sféry, než na kterou jsem zvyklý.

Co mi však na knize vadilo, byla strohost popisů emocí, událostí, ale i prostředí. Autorka píše opravdu velmi zrychleně a příliš se nikde nezastaví, nicméně u této knihy bych to uvítal, vůbec by mi nevadilo, kdyby byla třeba i o 200 stran delší. Vím, že příběh je založen na Laleovi a Gitě, nicméně zasazení příběhu občas bylo neosobní a někdy mi dokonce připadalo, že Osvětim je popsána velmi nadneseně, snad i snesitelně.

(SPOILER: Například když Lale v závěru pracuje pro ruské vojáky - jak je možné, že tak snadno přijme jejich úkoly? Vrátil se z koncentračního tábora, musel být oslabený a kromě toho si procházet dost silnou posttraumatickou stresovou poruchou. Kde se tohle všechno projevuje? Vojáci měli pistole, byli hlasití, válka ještě neukončená, on nebyl u své rodiny... Nepřipadá mi realistické, že by nevykazoval nějaké známky čerstvého traumatu, například v reakci na hlasité zvuky, křik lidí nebo prudké změny světla.)

Dál na knize také hodnotím záporně překroucená historická fakta a určité momenty, které nedávaly z hlediska událostí 2. světové války/koncentračních táborů smysl. Nejsem odborník na toto téma, ale i tak jsem se u určitých chvil zarazil (viz - SPOILERY - americké letadlo, pašování jídla, rozloučení Lalea a Gity před odchodem z Osvětimi...). Obvykle mi tolik nevadí, když se historická fakta "překrucují" či "lehce pozměňují kvůli příběhu", ale zrovna toto historické období by dle mého mělo zůstat takové, jaké je.

9 07.02.2024

Zpočátku jsem měl obavy, že mě Dostojevský v takovém formátu nenadchne a já se budu nudit (jako se mi stalo u "Idiota", které mu bych měl dát znovu šanci), ale opak byl pravdou. Příběh jako takový je velmi hutný, propletený morálními či náboženskými otázkami, nezapomenutelnými postavami a poutavým dějem. Věřím, že jsem zatím nečetl tak komplexní knihu, jako je tato. Když jsem ji dočítal, říkal jsem si, že by mi nevadilo, kdyby pokračovala dál - i když jsem měl rád prakticky jenom Aljošu, stejně mě ostatní postavy taky velmi bavily.

9 04.12.2023

Přečteno kvůli čtenářské výzvě, každopádně jsem rád, že jsem se ke knize dostal... O Alžbětě Báthoryové jsem toho věděl málo, proto pro mě byla většina informacích nová. Byl jsem příjemně překvapen autorovým stylem psaní, který i do této temné části historie byl schopen vložit humor a odlehčení. Moc se mi líbilo, jakým způsobem popsal čtenářům postavy, které byly velmi uvěřitelné a lidské. Kniha je velmi napínavá, skoro jsem ji nemohl odložit.

9 22.09.2023

Jedne z nejlepších knih od Kinga, po "To" hodnotím "Osvícení" jako jeho druhý nejpovedenější horor. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, jejich vývoj, symbolika, ale i popis prostředí hotelu a počasí. Celková atmosféra příběhu je velmi hutná a poměrně stísňující. Posledních sto stran je tak napínavých, že knihu nelze odložit. Hvězdičku strhávám za zdlouhavost počátečních kapitol, bez kterých by kniha byla o něco lepší.

9 30.04.2023

Nádherný historický román. Moc se mi líbí preciznost, se kterou autor knihu napsal, zaujaly mě jeho popisy prostředí, doby, ale i myšlení hlavních postav; "Quo vadis" má v sobě charakteristickou poetičnost, která se čte velmi pěkně. Hlavní postavy a jejich osudy jsou také rozvrhnuty velmi dobře. Nepodařilo se mi najít žádné slabé místo.

9 11.04.2023

Román je sám o sobě velmi zvláštní, z postav cítím sympatie pouze k Fermině Dazové, všechny ostatní mi vadily svými pohnutkami a někdy i přemýšlením. (K ženám se opravdu nechovají dobře.) "Láska za časů cholery" je mým druhým dílem od Márqueze, poprvé jsem četl "Sto roků samoty", kde mě autor zmátl množstvím postav a myšlenka se tak pro mě ztratila. Tato kniha se čte lépe, ale rád bych potenciální čtenáře varoval před tím, že román se zdá být podstatně delším, než ve skutečnosti je, protože v knize takřka chybí přímá řeč a autor vše popisuje do největšího detailu. Mě kniha nadchla, protože se mi líbí, jakým způsobem autor popisuje prostředí a kulturu, jeho metafory jsou velmi nevšední. Přesně ale chápu důvody, kterými může někoho rozčilovat.

9 07.01.2023

Velmi zajímavá kniha. Začátek se trochu vlekl, ale s přibývajícími stranami příběh nabíral na intenzitě. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, ale i vylíčení anglického prostředí a rozporuplných emocí. Styl psaní mě taky nadchl, kniha nepůsobí, že by byla napsaná ve třicátých letech. Konec pro mě příliš překvapivý nebyl (komentáře na Databázi prozrazují bohužel až moc), ale i tak jsem si ho moc užil.

9 13.12.2022

Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.

9 28.10.2022

Poslední měsíc objevuji současné české autory a zabrousil jsem i k Třeštíkové, jejíž knihy pravidelně vidím na Databázi a samotná autorka je často vidět i na bulvárních plátcích, proto jsem si řekl, že zkusím jednu z jejích knih a uvidím, jak mi sedne. Vybral jsem "Osm" kvůli nejvyššímu hodnocení.

A.
Au.

Tohle bolelo. Zasekl jsem se asi v půlce, kdy jsem si řekl, že dál už zkrátka nemůžu. Tohle byl příběh absolutně o ničem. Třeštíková mi trochu připomíná českou verzi Liane Moriarty, ale ta se mi čte o něco lépe (byť ji taky moc nemusím). Ze začátku mě chytla detektivní zápletka, ale ta stejně v knize figuruje jako kulisa. Zbytek je jen samá nevěra, nenávist, pomlouvání, závidění, detailní popisy zbytečností... Hlavní postavy této knihy jsou přesně ty typy lidí, kterým se v reálném světě snažím vyhýbat, co to jde. Kromě toho mě rozčiloval i jazyk, hovorová čeština, kapitoly, které neříkaly nic jiného, než že je někdo nespokojený a jak nesnáší vše kolem sebe (včetně sebe samotného). Práce detektivů mi - po přečtení mnoha detektivních knih - připadala úsměvná.

Asi chápu, že některým lidem se tento styl psaní líbí, ale já takovou literaturu zkrátka nedokážu strávit a ocenit. Bohužel. Hvězdičku dávám za fakt, že, byť se mi autorčin styl psaní nelíbí, stejně je originální a svým způsobem nepřehlédnutelný. Další knihy raději vynechám.

9 10.10.2022

Na prvotinu velmi dobrý počin, v úrovni současné české literatury jde o velmi kvalitní dílo. Celá kniha je velmi čtivá, posledních asi čtyřicet stran uteklo jako voda. Nejkladněji hodnotím hlavní myšlenku, nápad a i zpracování, hlavní postavy jsou taky skvělé, velmi uvěřitelné a lidské. Konec je možná příliš zrychlený a jaksi abstraktní, ale to je u magického realismu velmi časté. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je jazyk. Vím, že dílo je vyprávěno z pozice studentky, ale mně opravdu nejde číst hovorový jazyk v románech. (Pro tento žánr a příběh by se spisovný jazyk hodil více.) Doporučuju, Magnesia Litera je zasloužená!

9 10.10.2022

Díky Bohu jsem se románu během povinné četby na gymnáziu vyhnul on-line rozborem, protože vím, že bych Werthera nenáviděl, kdybych ho musel číst na sílu. Já jsem si knihu zamiloval a řadím ji mezi své nejoblíbenější, protože se mi líbí kombinace poetického stylu psaní Goetha, osudů hlavních postav a celého tragického příběhu, obohaceného popisy emocí a přírody. Čtení jsem si užil, je nenáročné a zároveň hluboké, ale chápu, že pro někoho možná i sentimentální. Pro mě jde o nadčasovou knihu, ke které se rád někdy vrátím.

9 26.04.2022

Ke "Carrie" jsem se dostal úplnou náhodou, kdy jsem na internetu zhlédl nějaké krátké video ze stejnojmenného filmu ze sedmdesátých let, a protože u filmů moc nevydržím, samozřejmě jsem dal přednost knize. Četl jsem i Kingův autobiografický román, kde psal o tom, že "Carrie" je jeho prvotinou, která je inspirovaná dívkou, která s ním chodila na střední školu, proto jsem už na nic nečekal. Musím říct, že na to, že jde o prvotinu, je velmi kvalitní a propracovaná, psychologie postav je skvělá, a na Carrie člověk jen tak nezapomene. Děj je předvídatelný, to ano, ale zato se mi moc líbí hlavní myšlenka a celkový koktejl nálad, který si ze čtení odnáším. ("Carrie" mě třeba vyděsila víc než "Řbitov zviřátek".) Za sebe doporučuju. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je převis odborných článků, který mě začal ke konci už rozčilovat.

9 26.04.2022

Kvalitu této trilogie vidím v tom, že i když hodnotím "Šachové figurky" jako nejslabší díl, stejně je velmi kvalitní. Psal jsem podobnou myšlenku i u jeho jiných knih, ale na stylu psaní autora se mi nejvíce líbí jeho lidskost, metafory a především to, že se mu nějakým způsobem podařilo napsat díla, která se odehrávají na stejném místě plném zimy a studených větrů, kde se příliš moc neděje, ale zároveň mají velký spád. Celou trilogii doporučuji (ale radím nepřistupovat k ní jako k thrilleru) a rád se k ní někdy vrátím.

9 23.02.2022