Mrtvá a živá

24.07.2026

"V tomhle zasraným hrabství jsou i jinačí potentáti!" Tuhle větu miluju. :-D
Krásně načtené. Mám ráda knihu i film z roku 1940.

(SPOILER) Klasika z pera Daphne Du Maurie, se kterou jsem se poprvé setkala jako dítě, a to v podobě filmového zpracování dvoudílného filmu, kde hlavní roli Maxima de Wintera hrál charismaticky démonický Charles Dance. Příběh mě tehdy uchvátil a po letech jsem se k němu vrátila v jeho psané formě. O něco starší, a o něco kritičtější. Maxim už nebyl muž, ke kterému bych vzhlížela spíše naopak. Bipolarita jeho chování se krásně zračí v tom, jak se z poklidného a prosluněného Monte Carla vrací na své rodné sídlo Manderley. Zatímco mladou paní de Winterovu jsem litovala mnohdy až moc. Naivita, která umírá v závěru knihy. Čistota, která je nadobro pošpiněna sazemi. Kniha má poklidné tempo vyprávění, které čtenáře nese na své temné flow. Za mě se jedná o velmi povedenou knihu, které kraluje démonicky fanatická paní Danversová. Temnota v příběhu přichází pozvolna. Idylické seznamování, líbánky a pak onen krutý střet s realitou a naráz do vysokých kamenných zdí minulosti v podobě glorifikované památky na první paní de Winterovou.

Jak popsat moji frustraci z této knihy bez spoilerů?
Hlavní hrdinka je naprosto neschopná. Mnohem víc, než se mi chvílemi zdálo únosné. Nechápu, proč jedná, jak jedná, proč miluje, koho miluje, proč se bojí, koho se bojí. Vlastně jsem si celou dobu přála, aby utekla pryč.
Nejhorší pro mě bylo, když se dozvěděla pravdu. Měla reagovat zcela opačně. Takhle si musím myslet, že je snad psychopat (i když tak jinak nepůsobila).
První polovina je nesmyslně dlouhá, druhá je psychologicky nelogická. Pořád jsem čekala, kdy se bezejmenná hrdinka zlomí, ale nestalo se nic. Vůbec jsem to nepochopila.
Přesto je kniha napsaná čtivě.

Kniha je veľmi rozvláčne napísaná, väčšinou sa tam nič nedeje a len sledujeme siahodlhé opisy nespoľahlivej rozprávačky, ktorá je vztahovačná.
K slovenskému prekladu: okrem toho, že knihe chýba editor a na takmer každej strane sú nesprávne dĺžne a pod. sa prekladateľky snažili o historizáciu, nasilu používajú prechodníky a iné nepoužívané neurčité slovesné tvary, aby hneď nato použili anglicizmus (napr. liftboy) bez ďalšieho vysvetlenia. Preklad naozaj uberá na čitateľskom zážitku z knihy.

Nevím proč, ale myslela jsem si, že tato kniha je gotický román. No není, ale to mi došlo celkem brzy... Co se tedy týče příběhu, nemůžu tvrdit, že mě nebavil, ale ani nemůžu říct, že jsem četla bez dechu. Hlavní hrdinka je taková nemastná neslaná Popelka, která ví, že dělá všechno špatně, ale že by si nechala od někoho poradit, to ne, to si raději bude pěstovat své vnitřní dialogy.
Nebudu zlá a tak jen napíšu, že kniha se přečíst dá, ale nijak zvlášť mě nezaujala.

Čtivá kniha, taková temná, lehce napínavá a bohužel ten konec mi přišel takový nedotažený až useknutý. Postava paní Danversové bylo opravdu děsivá, vypravěčka naivní díky svému věku a pan Maxim zvláštní. Knihu jsem měla na seznamu již nějaký čas a nyní po ní sáhla hlavně z důvodu, že se chystám na muzikál Rebecca a chtěla jsem předtím znát knihu.

Knihu jsem v rámci výzvy přečetla znovu, protože poprvé jsem ji nedočetla, že mě nebavila (začala jsem ji číst hned po Janě Eyrové). Tentokrát mě ale kniha pohltila a bylo to romantické i napínavé zároveň. Popis pocitů postav a celková atmosféra příběhu byla sepsána opravdu bravurně. Ukončení příběhu jsem ale nečekala takto. Krásná kniha.

Příběh se tahnul,ale ke konci už to bylo lepší,ale hlavní bezejmenná hrdinka byla tak trošku zbytečná,ale co už.

Po všech výborných recenzích zde na DK jsem se dlouho na tuto knížku chystala. Nešlo mi ji číst, tak jsem věřila, že to alespoň zvládnu poslouchat. Zpočátku to byl opravdu boj, prvních pár kapitol bylo nesmírně popisných a rozvláčných, ale pak se vše začalo vyjasňovat a děj byl podstatně zajímavější.

Miluju literaturu 19. století, a tak mi připadalo, jakoby autorka použila něco z Jany Eyrové, z Větrné hůrky, z Pýchy a předsudku, z Příběhu dvou měst, a tak dále. Styl se mi postupně začal líbit, protože připomínal zmíněnou dobu a autory, ale nějak mi to nezapadalo do 20. století a bylo to tím pádem takové nedůvěryhodné.

Děj se postupně odkrývá, ne vše je na začátku jasné. Je to takové puzzle. Na hlas paní Pernetové jsem si také musela zvyknout, ale pak se mi začal líbit a k hlavní postavě se velmi hodil. Ta byla pro mě ovšem téměř nesnesitelná a nepochopitelná, protože unylá, naivní, nijaká, s ničím si nevěděla rady, nechala si všechno líbit a inteligence také nic moc (na rozdíl od Jany Eyrové)

Konec mě zaskočil, překvapil a musela jsem si ho poslechnout dvakrát. Celkem to šlo, ale na literaturu 19. století a Viktoriánskou dobu to nemá. Každopádně jsem ráda, že jsem to zvládla.

Podle anotace jsem čekala spíš nějakou "duchařinu", ale to jsem byla vedle jak ta jedle :)
Zhruba půlka knihy je "čtení pro ženy" o tom, kterak mladičká, nezajímavá, nešikovná a naprosto nesebevědomá 19-letá "Popelka" okouzlí o generaci staršího bohatého šarmantního a před necelým rokem ovdovělého šlechtice, který se s ní velmi rychle ožení a po krátkých líbánkách si ji odveze na své přepychové anglické sídlo. Tam se ona víc než neúspěšně potýká s rolí nové paní de Winterové, která má velet početnému služebnictvu, přijímat návštěvy a vést s nimi povinnou bezduchou konverzaci o počasí. Je přesným opakem zemřelé Rebeky - v ničem nevyniká, nejezdí na koni, nehraje golf, neplachtí na jachtě, i bridž hraje velmi špatně, není pohledná ani se neumí pořádně oblékat, neumí vést konverzaci, nemá přehled. Nerozumí chodu panství, všude je jaksi navíc, na obtíž a v lepší společnosti jak pěst na oko, což si velmi dobře uvědomuje a patřičně se tím užírá - asi jako každý jiný dospívající, jen díky okolnostem mnohem silněji. Tady jsem mnohokrát chtěla knihu odložit - v textu se střídaly jen popisné pasáže a donekonečna omílané nízké sebedomí hlavní hrdinky (stále opakované okusování nehtů bylo přímo otravné, fuj).
Pak se děj rozjede do jakési detektivky, ale velkých překvapení se nedočkáme: všechny dějové zvraty se odehrají podle pravidel pohádek - trochu postrašit, ale nezlikvidovat víru ve vítězství dobra a lásky nad zlem.
Neurazí, nenadchne.

P.S. Kniha může vyvolat zamyšlení nad pojmem spravedlnosti - tou podle práva a tou podle jakýchsi vyšších zákonů, které ne vždy jdou dohromady - podobně jako v knize Stroje jako já.

(SPOILER) Očekávala jsem thriller nebo aspoň psychologický román, dostala jsem román pro ženy s tak otřesnou hlavní hrdinkou, která byla (dle mého mínění) pro celou knihu zbytečná, jejíž počínání bylo tak neuvěřitelné, nelogické (ale takovou ji autorka chtěla mít), která mě neustále iritovala svými představami, scénáři. A pokud v průběhu událostí dospěla (což se mi nezdálo), tak určitě ne k lepšímu, zdála se mi stále stejně hloupá.
Jsem na sebe naštvaná, že jsem knihu dočetla. Pořád jsem na něco čekala a ono to nepřišlo. Roztahané, nemastné, neslané.

Jedna z knížek, které na mě hodně zapůsobily. Tajemná atmosféra, intenzivní prožívání hlavní hrdinky a když člověk dočte do konce, může hned knížku otočit na začátek a číst znova s úplně novým pohledem na každý kousek příběhu.

Ke knize jsem se dostala díky seznamu v knížce Knihovna malých zázraků. Rozhodně musím říci, že nelituji.
Mrtvá a živá mě od začátku bavila a i když mě nejprve trochu štvala hlavní hrdinka i její choť, s chutí jsem ji dočetla.

Neuvěřitelný smysl pro detail.

Mrtvou a živou jsem četla na své poměry hodně dlouho a mezitím to prokládala jinými knihami. Měla jsem totiž od toho úplně jiná očekávání. Film jsem viděla někdy v devadesátkách jako malá s mamkou a jediné co si z toho pamatuji, je strach, bílé šaty, duchařina. Proto jsem očekávala nějaký napínavý lehčí horor, ale byla jsem spíše zklamaná, jak se příběh vyvíjel pozvolna a rozvláčně. Ale možná jsem to jen nečetla v tom správném životním období :)
Konec jsem si už vůbec nepamatovala, ale líbil se mi. A teď už jen dokoukám nové filmové zpracování filmu Rebeka na Netflixu s herečkou Lily James.

Je to úžasná kniha ve chvíli, kdy si uvědomíte, kdo je skutečné zlo, kdo je monstrum, a jaký je asi život po jeho boku. A za mně to rozhodně není Rebeka. Když vám dojde, že příběh vypráví nedůvěryhodný vypravěč, najednou se pod vyřčeným odkryjí další vrstvy nevyřčeného, a to je to, co dělá tu nejskvělejší literaturu.

Mám tuto knížku ráda, tu atmosféru, tajemno...

ČV 16/19. Nádych lyrična a pocity "tej druhej" mňa osobne uchvátili. Asi preto, že i ja som večná druhá (matka, manželka, priateľka), i keď bývalej panej môjho muža sa darí veľmi živo (so svojím Fawellom má dve ďalšie deti) :)), čiže porovnávanie tohto typu je mi blízke a aj prevzatie domácnosti s jej zvykmi a zariadením po pôvodnej majiteľke (dlhý príbeh). Avšak ja som omnoho priebojnejšia povaha než hlavná hrdinka (musím byť), takže v mnohom konaní som s ňou nesúhlasila, no to rozhodne príbehu na kráse neuberá. Plný počet.

Kniha sa mi páčila a dávam jej 5 hviezd aj napriek tomu, že sa mi nepáčilo, ako hlúpo celý čas uvažovala aj sa chovala hlavná hrdinka, ako hlúpo sa správal jej manžel a ako sa tam všetko robilo intrigánsky potajme miesto toho, aby sa jednalo narovinu... Inak to stálo za to. :-)