Butterfly340 komentáře u knih

Přiznávám, že mě druhý díl nebavil tolik jako ten první. Navzdory tomu, že Brenna i Jake mi jako postavy sedli. Problém byl, že jsem mezi nimi necítila takovou chemii. Většinu knihy to mezi nima bylo jen o fyzické přitažlivosti, až ke konci se to zlomilo. Z tohoto důvodu ubírám hvězdu.

Nicméně, příběh mě bavil. Člověk se začte už na první stránce a autorka v tempu pokračuje celou knihu.
To, co jsem pozitivně hodnotila u Lovu, můžu zopakovat i nyní. Je to vtipné, někdy jsem při čtení doslova vyprskla smíchy, protože ty slovní výměny byly fakt neskutečný :D Ale je tam i nějaký přesah v podobě Brennina "tajemství", ale i snahy získat vysněnou stáž u HockeyNetu. (Kdybych mohla, tak Edu Mulderovi jednu vrazím xd)
Postavy byly úžasné. Brenna je drsňačka, která by se ale pro své kamarády rozkrájela. A ke všemu miluje hokej. Takovou holku bych chtěla poznat xd A Connelly... Myslím, že kluka jako on by chtěla každá.

Co mě při čtení iritovalo, ale co není vina autorky, je překlad názvů hokejových týmů. Jako proč? Jsou to názvy a ty se prostě nepřekládají. Nedělá se to. Ještě když je ta terminologie zažitá... Navíc si připočtěme, že ne všechny ty překlady zní kdovíjak. Jo, takový Bruins ještě jdou. Medvědi, beru. Ale třeba Oilers, o kterých se tam hojně mluvilo, v překladu tedy Olejáři, mi zní jako jazykolam. A chudáci Nashville Predators. V češtině Predátoři. To nezní jak hokejový klub, ale jak účinkující V síti.

Každopádně, těším se na další díl!

9 05.11.2023

Tak tohle bylo naprosto dokonalé!

Už dlouhou dobu se mi nestalo, že bych měla potřebu knihu tahat všude s sebou a číst každou volnou minutu.
Prohnilé město mi vzalo dech a já vlastně lituji, že jsem ho přečetla tak rychle, protože co teď se životem, že? Xd
Vím, že ať už teď šáhnu po jakékoliv knize, tak ta se této prostě nevyrovná.

Prohnilé město je maximálně čtivé. Pořád se tam něco děje, žádný hluchý pasáže. Líbilo se mi, že jsem vůbec nedokázala předvídat, co se stane v příští kapitole, natož abych tipovala konec.
Postavy jsou všechny sympatické, ale to už byly i v prvním díle, co si tak pamatuju. Celou šestku jsem měla ráda. Autorka si s každým z nich vyhrála. Všichni jsou jedineční a uvěřitelní. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo mládí hrdinů. Klidně by nevadilo jim pár let přidat.
Další, co působí velmi propracovaně, je prostředí. Přijde mi, že s každou další knihou je ten svět lepší a lepší. Troufám si říct, že jsem toho už přečetla dost, no a kdybych měla vybrat nejkvalitnější fantasy svět, tak zvolím právě grishaverse. Takže tak.

Prohnilé město je dost zamotaná kniha, čtenář musí být v pozoru každou stránku, nesmí odpočívat :D Zároveň se předpokládá znalost prvního dílu a trilogie Griša. Zvlášť ten první díl je důležitý. Pokud jste ho nečetli, tak se v knize vůbec nebudete orientovat.
Přiznám se, že já jsem ho četla před lety. Něco jsem si pamatovala, ale detaily se mi z hlavy přirozeně vykouřily. Při čtení Prohnilého města jsem toho litovala a nadávala si, že jsem si druhý díl měla přečíst hned po vydání a ne tak dlouho vyčkávat xd

5 30.10.2023

(SPOILER) Na tuto knihu jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů, proto když jsem jí objevila v knihovně, tak jsem nezaváhala.
Teď, když mám přečteno, vlastně netuším, proč má kniha takový hype...

Začátek je zajímavý. Máme tu hrdinku opředenou tajemstvími, postapo svět, který vidí jen skrze malé okno ve svojí cele. Vše je psáno neotřelým stylem, při jehož čtení si sami budete připadat, že jste roztříštění.
Bohužel jak kniha pokračuje, tak začne upadat do průměrného wattpad příběhu...

Juliette je Mary Sue, to stejné lze říct o Adamovi. Chovají se tak, jak by měli, jsou dokonalí za všech okolností. Nemají žádné negativní vlastnosti.
Vývoj Juliette jako postavy je přinejmenším urychlený. V jedné chvíli je uzlíček nervů, holka na dně, která se o sebe stěží zvládne postarat, a v té druhé je to voják.

Co mi hodně vadilo bylo, že se vlastně vůbec nic nedozvíme o světě. Ok, kniha má 288 stran a je to teprve první díl. Ale přesto. Něco bych znát chtěla. Jak došlo k tomu, že Obnova převzala vládu? V knize to celé působí tak, že se odněkud vzala a hned byla u moci. Vcelku nereálné.
Kde se vůbec hlavní hrdinové nachází? Další základní otázka, na kterou v knize nenajdeme odpověď.

SPOILER

Nejvíc mě ale naštvalo to, jak se ústřední dvojka chovala ke Kenjimu. Je to Adamův kamarád a kvůli Adamovi ho mučili. A co na to náš hrdina? Chce ho zastřelit. To nakonec neudělá, ale aspoň na něj má celou knihu kecy a vyhrožuje mu. Jako wtf? Borec si kvůli tobě prošel peklem a ty se chováš takhle?
Hlavně Adam Kenjimu dává za vinu to, že ohrožuje bezpečnost jeho mladšího bratra. Ale to že sám Adam tu bezpečnost ohrožuje daleko víc, to nevadí. V pořádku, protože on to dělá kvůli své lásce...

KONEC SPOILERU

K těm pozitivním stránkám knihy... Líbil se mi jazyk, kterým to bylo napsané. Takové poetické pohlazení po duši.

Spicy scény, které se většinou v ya moc nepovedou, tak tady byly na jedničku. Musím říct, že jsem si je užívala. Přesto, jsem jediná, které přišlo úsměvné, když Juliette hladila Adamovi ptáka (tetování ptáka)? Xd To překladatelka nemohla vybrat jeden druh ptáka, například nějakého holuba, a psát o holubovi? Vyznělo by to tisíckrát líp.

Poslední bod, který bych zmínila, je konec. Dost mě zajímá, jak příběh bude pokračovat. Konec čtenáře opravdu naláká. Přesto vlastně netuším, zda si další díl přečtu, protože většina knihy za přečtení úplně nestála.

Eh, kdybych se ke knize dostala před pár lety, tak asi budu víc nadšená. Škoda, no.

3 22.10.2023

Předchozí dva díly se mi líbily víc. Tohle bylo takové... Místy dost překombinované. Autor v některých kapitolách skáče z jednoho tématu na druhé a plete páté přes deváté. Zajímavé je, že tyhle tendence má jen u určitých kapitol. Jakoby mu připadalo, že příběh je moc krátký, a tak se ho snažil "vyplnit".

Nicméně pořád se drží poetičnosti. Atmosféru Provence se mu podařilo vykreslit opět bravurně. Líbilo se mi, s jakou péčí se věnoval jídlům :D Bavilo mě to číst a hned bych si taky něco dala.

Rozhodovala jsem se mezi třemi nebo čtyřmi hvězdičkami. Nakonec jsem dala tři a to kvůli některým názorům, které v knize prezentuje. Docela mě štvalo, jak neustále srovnává Francii s Anglií/USA, přičemž Francie z toho vždy vychází super, zatímco zbylé dvě země... Achjo. Každý stát má něco do sebe, přece.
Ještě bylo funny, jak se navážel do EU. Kdyby tak věděl, že na tom jak (ne)funguje má velký podíl jeho milovaná Francie...

1 09.10.2023

Na knihu jsem se těšila už podle anotace a to tak, že jsem nakonec ani nedočetla jinou, již rozečtenou knihu, a rovnou se do ní pustila.

A musím říct, že nyní jsem z Posmrtného života Holly Chaseové nadšená ještě víc.

Na úvod by se hodilo říct, že kniha je young adult a že tomu odpovídá. Ne každému tenhle žánr sedí, což je ok, ale pokud mezi takové lidi patříte, tak se téhle knize vyhněte obloukem, protože vážně nebudete potěšeni xd

Holly mi přišla sympatická. Těch prvních pár stran sice byla na facku, ale tak to mělo být. Bylo fajn sledovat, jak se postupně mění a dospívá. Měla jsem pro ni pochopení. Taktéž pro Ethana.
Romantická linka byla fajn, užívala jsem si ji celou dobu. Od začátku až do konce. To se mi moc často nestává. Zároveň bych řekla, že byla i do jisté míry originální.
Prostředí New Yorku už tak originální nebylo, avšak do jakého jiného amerického velkoměsta byste vánoční příběh chtěli zasadit? Ten New York mi tam prostě seděl.

Co se celkově děje týče, tak ten odsýpá. Nejsou tam nějaká hluchá místa. Kniha má nějakých 320 stran, takže je docela krátká. Autorka se nevyžívá v každodennosti, ani nepřidává zbytečné scény. Řekla bych, že každá stránka posunovala děj dopředu.

Asi bych trochu vytkla popis Skruží firmy a toho mechanismu, jak to chodí. Nepřipadalo mi to kdovíjak reálné a promyšlené. Původně jsem za to plánovala strhnout hvězdu. Avšak po přečtení... Tento nedostatek mě ve čtení nerušil, bylo mi to tak nějak jedno. A druhá věc je, že se knize podařilo mě rozbrečet, to se stává zřídka kdy. Proto nakonec dávám plný počet hvězd. Pocity převážily nad technickými nedostatky :)

Na závěr bych chtěla říct, že jsem knihu nečetla na Vánoce a že toho vlastně ani nelituju, spíš naopak. Kdybych ji četla v prosinci, tak bych byla zklamaná z nedostatku vánoční atmosféry. Takhle mi to ale bylo fuk, protože kdo by se na přelomu září a října rozčiloval tím, že v knize málo sněží, že xd

3 01.10.2023

(SPOILER) Tohle bylo znepokojivé čtení. Vážně. Někdy před koncem jsem si říkala, že knihu odložím, protože na to psychicky nemám, ale nakonec jsem to teda dočetla, protože... Vlastně ani nevím. Asi jsem se potřebovala zničit. Projít tou katarzí a tím tenhle příběh uzavřít xd

Začátek byl skvělý. 9. listopad mě chytl od první stránky. Sarkastická hlavní hrdinka dohadující se se svým imbecilním otcem v bistru v LA. Co chtít víc? Bylo to vtipné. Do toho tam pak přišel Ben a začala se odvíjet milá young adult romance... Tahle část mě vážně bavila.

Jenže jak stránky postupovaly, začalo to být temnější a temnější.
Co mě na tom celém příběhu přišlo nejvíc znepokojující byl fakt, že se to stále tvářilo jako dojemná romance. Přitom to byl jeden velký red flag.

SPOILER

Ben se chová jako psychopat. Na první pohled si to třeba člověk neuvědomí, ale když si to vše poskládá... Manipuluje se svým okolím, lže... Zakládá požáry xd Už tomu chybělo jen aby kuchnul nějaký nebohý zvíře.
A Fallon mu to stejně odpustí. A ještě na konci brečí, že to byla její vina. Aneb důkaz, jak Ben dokáže druhý krásně zmanipulovat.
Celý ten jejich vztah je toxický.
Btw, když je Fallon s kamarády v klubu, je opilá a to tak, že sotva stojí, tak Ben ji přemlouvá, aby se k němu vrátila. Svádí ji a chce se s ní vyspat. Víte, co to je? RED FLAG. Brutální. On využívá toho, že je totálně na mraky a vůbec mu to není blbý.

KONEC SPOILERU

Teď se asi divíte, proč hodnotím pěti hvězdičkami. Ten důvod je jednoduchý. Kniha ve mně vyvolala plno pocitů a pamatovat si ji budu ještě hodně dlouho. Autorka má skvělý styl psaní a strašně se mi líbilo, jak romanci vlastně změnila v thriller. Přestože to asi nebylo záměrné.

Knihu rozhodně nedoporučuji mladším čtenářům a lidem, kteří nejsou psychicky odolní. 9. listopad je nutný brát jako špatný příklad, uvědomit si všechny ty věci, který by se vám ve vztahu rozhodně neměly stát. Ne jako sladkou romanťárnu, kterou byste chtěli prožít.

4 24.09.2023

Tak tohle byla katastrofa, jinak se to říct nedá :D Přiznám se, že jsem první díl nečetla (a nepřišlo mi, že by to něčemu vadilo) a po tomhle zážitku ho ani číst nehodlám.

Styl autorky mi absolutně nesedl. Respektive, měla jsem obrovský problém s Rhysem a s jeho částmi. Každá kapitola je napsaná z pohledu jedné ze dvou hlavních postav. A zatímco pohled Bridget byl vcelku snesitelný, pohled Rhyse mi způsoboval až fyzické utrpení. Ten chlap chce permanentně někoho zabít. Na každé stránce aspoň jednu osobu. A do toho má pořád erekci! No a jeho myšlení se točí kolem těhle dvou věcí.

Bridget je naproti tomu zlatíčko. Není to chodící klišé, což oceňuji. Avšak ani ona nedokázala vyvážit utrpení, které jsem zažívala s Rhysem.

Co se týče děje, tak ten je dost předvídatelný. Tak už to ale u romantiky bývá. V tomhle ohledu bych zmínila jen to, o čem se píše už v komentářích níže, tedy přeskakování v ději. Ze začátku mi to nevadilo, ale po nějakých osmdesáti stranách mě mírně rozčilovalo. A po dvou stovkách už mě to vyloženě s... Je to otravné. Autorka popisuje jen útržky, momenty, které ji baví psát. A na to ostatní kašle a prostě přeskočí v ději.

Osobně mi tenhle román připomínal některé příběhy na Wattpadu. Naivní, nedospělý sloh plný klišé.

Jinak ano, v knize se vyskytovaly i erotické scény. Ale nebylo jich tam (díkybohu) tolik, kolik jsem čekala. A to málo, co tam bylo, se dalo v pohodě přeskočit.
Upřímně nevím, co to mělo být, nicméně to bdsm light, jak jsem tomu soukromě říkala, jsem mileráda vynechala.

Kniha mě nebavila. Bylo tam příliš blbostí, o kterých bych tu mohla psát ještě pár hodin, a všechny ty drobné nedokonalosti vytvořily ne zrovna hezké puzzle.
Tímto se loučím s autorkou. Druhou šanci už u mě nedostane.

6 17.09.2023

Imitátora jsem četla po Hadrovém panákovi a Loutkáři a to jen kvůli jednomu komentáři zde na Databázi, v němž bylo řečeno, že Imitátor je daleko lepší než původní série... A musím říct, že to je pravda a že rozhodně nelituju, že jsem si tuto knihu přečetla.

Začátek je pain, co si budeme. Moc mě to nebavilo, přestože i tam se našly světlý momenty. Naštěstí se to brzy přehouplo.

Vyšetřovatelé jsou sympatičtí, což je veliké plus. Nejvíc jsem si asi oblíbila Wintera. Není to typický policajt z klišé detektivek, ale vcelku originální postava, což se cení.

Jinak děj ubíhá a to přestože už od půlky se ví, kdo je tedy ten vrah a vyšetřování je zaměřené pouze na jeho dopadení.

Námět s "chameleonem" mi přišel zajímavý a neotřelý. Přečetla jsem už dost detektivek, ale v žádné snad nic takového nebylo.

Knihu hodnotím pozitivně. Líbila se mi a nějakou dobu mi v paměti jistě zůstane. Avšak je tady jedna věc, kterou mě autor naštval. A to popisem závislosti na heroinu. On to popisuje jako něco banálního. Nemůžeš spát, tak si dáš trošku tady toho svinstva a hned je to v cajku. Závislost na tom nevznikne. A když už, tak není vůbec těžký jí odvyknout... Jako cože?! Jak tohle někdo může napsat? Snad si z toho nikdo nevezme příklad a nebude tuhle těžkou drogu zkoušet.

3 11.09.2023

Velmi originální fantasy!

Líbil se mi svět Hyperboreji. Všechny ty věže, kanály, želvy a tropické klima... Hned bych se tam jela podívat :D Autorka tohle vše měla dokonale vymyšlené. V Hyperboreji dokonce nemají týdny, ale čas tam měří na dekády. Tolik asi k propracovanosti.

Zároveň cením, že nešlo o takovou tu typickou young adult fantasy. V Bezvětrném městě nenajdete žádnou romantiku, žádné brutální násilí a žádnou erotiku.

I děj je do značné míry netypický. Většinu knihy pozorujeme běžný život hlavních postav. Teprve až v závěru dochází na strhující akce a zvraty.

Bezvětrné město mě zaujalo a četbu jsem si užívala. Nicméně něco mi tam trošku chybělo. Nějaká větší hodnota knihy, popřípadě vyšší čtivost. Nevím. Jednu hvězdu si teda nechávám v záloze a už se těším na druhý díl!

4 06.09.2023

Půjdu proti proudu, protože mně se druhý díl líbil daleko více než ten první. Rok v Provence jsem četla před dvěma léty a dost mi trvalo, než jsem se začetla. Do Navždy Provence už jsem šla s tím, že jsem znala autorův styl a byla na něj připravená. Knihu jsem tam přečetla za jeden den a jsem nadšená.

Je to milé, autor nám vypráví další příhody z Provence, kam se přestěhoval, a popisuje život místních obyvatel.

Opravdu obdivuji slovní zásobu, kterou zvládá používat. Neskutečné. To se moc nevidí ani v knihách. Přispívá to k tomu, že si člověk vše zvládne představit a atmosféra prosluněného Provence na čtenáře z knihy přímo dýchá.
Nicméně připouštím, že ne každému tenhle popisný a hutný styl může vyhovovat...

Mě to nicméně bavilo a těším se, až si přečtu další díl, který mám už koupený.

1 23.08.2023

(SPOILER) Jestli jsem u Hadrového panáka zvažovala čtyři hvězdy, tak tady jsem pevně přesvědčená o třech.

Přestože se autorův styl zlepšil, popisy už nejsou tak kostrbaté jako v prvním díle, tak to bohužel zabil námět knihy, absolutní nesympatičnost většiny postav a těžká uvěřitelnost toho všeho.

Lidé umírají jak na běžícím páse. A to vše kvůli sice originálnímu, ale ne moc uvěřitelnému motivu. Nechci zabíhat do podrobností, abych nespoilerovala, takže více se o tomhle rozepíšu v odstavci označeném jako spoiler xd

Co se týče postav, tak zcela chybí Fawkes. To mi přijde poměrně zvláštní vzhledem k tomu, že je po něm pojmenovaná celá tahle série.
Celkově došlo k obměnění postav. Ústřední dvojkou je nyní Baxterová a Rouche. Ten je sice sympatický a stal se mou nejoblíbenější postavou, avšak moc nechápu, jak se tam vzal xd Je to agent CIA a přitom vyšetřuje vraždy. Vůbec se jako čtenáři nedozvíme, protože se vlastně podílí na vyšetřování... Se svou agenturou ani nekomunikuje, nic. Víceméně přijímá rozkazy od FBI. Zvláštní.

Abych celou tuhle problematiku více rozvila, tak na vyšetřování se podílí několik složek. Metropolitní policie, MI5, FBI a CIA (respektive agent Rouche). Spolupráce mezi nimi dost drhne a jejich vyšetřování působí amatérsky. FBI je vykreslena jako parta neumětelů, kteří sice do všeho zasahují, ale pokazí, co můžou. Navíc jim jde víc o mediální obraz než o to, kolik lidí zemře. MI5 to vlastně ani moc nezajímá a vše zlehčují. Vše musí zachraňovat Metropolitní, která se sice skládá vesměs z pitomců, ale nějakým zázrakem to spolu vždy nějak skoulí. Zajímavé je, jak se jejich detektivové permanentně mlátí v kanclu. Profesionální!

Baxterová se chová jako mrcha stejně jako v prvním díle, avšak zřejmě si toho všiml i autor a tak se jí snažil trochu polidštit tím, že jí začal v průběhu druhého dílu vykreslovat jako autistku...

SPOILER

Takže si to shrňme, Loutky zabíjely, protože samy o někoho přišly? To je tak úchylný. A za mě i těžko uvěřitelný. Navíc nikde nebylo popsáno, jak si všechny ty lidi vytipovali. Podle toho, co je psáno v knize, těch lidí muselo být tak 150+. Zvláštní je, že nikdo nic neprozradil v průběhu plánování útoků. Při takovém počtu zapojených je to až zázrak...

A poslední věc, jsem jediná, které přijde, že prolog nekoresponduje se závěrem?

KONEC SPOILERU

Loutkáři se však nedá upřít čtivost. Kniha se dá během dvou tří dnů v pohodě přečíst. Proto jestli váháte, zda by vás to bavilo, tak se asi nebojte a zkuste to. Čtecí krizi si z toho neuženete :D

5 22.08.2023

Kniha, kterou je velmi těžké hodnotit...

Co musím ocenit je, že Hadrovému panákovi nescházela originalita a dávka napětí. Člověk od začátku tuší, jak by to cca mohlo skončit, ale i tak čte s chutí dál, aby si potvrdil své teorie, přičemž autor hází do děje přiměřené množství plot twistů, takže konec je ve výsledku jiný, než čtenář očekával.

Co mi nesedlo byly popisy. Obvykle s nimi nemám problém, nevadí mi ani delší a květnatější, avšak tady jsem si horko těžko pod slovy něco představovala... A je otázkou, jestli to bylo neobratností autora, překladatele, nebo obou.
Když mluvím o překladu, tak si nemůžu nechat ujít rýpnutí. Sloveso "zalitovat někoho" jsem viděla poprvé v životě. Taky potřeba z nějakého důvodu skloňovat název skotského Glasgow, je mírně otravná. A skloňování jména Finley se mi taky tak úplně nezdá...

Upřímně, knihu bych nejspíš hodnotila o hvězdu výše, kdyby se příběh zaměřil na detektiva Edmundse. Duo Bexterová&Wolf mi nesedlo. Oba tak trochu sociopati, kteří rádi šikanují druhé a vždy mají svou pravdu. Kniha by byla o polovinu tenčí, kdyby ti dva dělali svou práci pořádně...
V komentářích níže jsem četla kritiku na Andreu. Ta mi taktéž nebyla kdovíjak sympatická, ale aspoň přemýšlela nad tím, jestli to, co dělá, je morální. Ty dvě jelita jmenovaná výše nad ničím takovým nepřemýšlela. Navíc sorry not sorry, od policajtů očekávám vyšší morální kredit než od novinářky.

V autorovi však vidím potenciál. Tohle je jeho prvotina a kdoví, třeba se časem vypíše. Na mě teď čeká jeho druhá kniha, takže to i zanedlouho zjistím :D

10 17.08.2023

Jsem tak ráda, že jsem tuhle knihu zvládla dočíst! To si ani neumíte představit :D Je to strašná nuda. Přestože akce je tam víc než dost, tak děj se posouvá velmi pomalu. Je to hodně natahované a končí to něčím, co hlavní hrdinky mohly udělat asi tak o tři sta stran dřív...

Co mi neskutečně vadilo bylo, jak vše bylo založené na náhodách. Autorka píše, jak se jí to hodí do krámu. Nějak jsem se s tím nemohla smířit. Už jenom prostředí, v němž se to odehrává... Rok 1893, ale vypadá to spíš na hluboký středověk. Všichni jen řeší čarodějnictví, nic jiného je nezajímá. Podivné je i to, jak je město izolované. Nikoho netrápí, co se tam děje, a ve městě zas neřeší, co se děje okolo nich. Jediný prvek 19. století jsou továrny... Takže jde prostě o středověk s továrnami :D Směšná je i náboženská otázka. Každá ulice či instituce se jmenuje po nějakým svatým, ale tím to tak končí. Do kostela nechodí nikdo a o Bohovi nepadne ani zmínka.

Příběh provází hafo nesrovnalostí. Píše se, že z Hlubin (vězení) nelze nikoho vysvobodit, přitom naše sestry asi tak o stránku dřív vesele osvobozovaly vězně, jak kdyby se nechumelilo. Když pak zatknou samotné sestry, tak nám autorka sdělí, že neskončí v Hlubinách, ale jinde, kvůli technickým problémům. A o nějakou tu stránku, hle, jsou v Hlubinách! O tom, proč tam byly přesunuty, nepadla v knize ani věta.

Samotný čarování je nedomyšlený. Čtou dětský říkanky a pohádky a v tom hledají kouzla. Najednou si prostě uvědomí, že jo, tahle věta je kouzlo :D Čekala jsem, že nám bude sděleno, jak přesně to poznají, ale nedočkala jsem se.

V knize se taky vyskytuje různý lgbt. Že bych s tím měla problém, to asi úplně ne, ale přišlo mi, že to tam bylo, jen aby to tam bylo. Ostatně jako jiný aspekty příběhu, že.

Poslední věc, na kterou si postěžuju bude začátek anotace - Čarodějnice nejsou. Ale budou - actually, každej v tý knize je čarodějnice xd Tak jakýpak že nejsou?

K těm pozitivním věcem... Oblíbila jsem si Juniper. Drsná s ostrým jazykem. Taky myšlenka příběhu je dobrá. Ženská síla a vzít si to, co nám ukradli. Bohužel pouze námět k dobré knize nestačí. Chce to víc.

3 12.08.2023

Třetí kniha od Kinga a rozhodně ne poslední. Fascinuje mě jeho styl psaní. Velké množství souvětí, květnatých vět a popisů, přesto všechno zůstává text nesmírně čtivý. Ani na moment jsem nezatoužila po tom knihu odložit. Když jsem mohla, tak jsem četla. Napětí se mě drželo do poslední stránky a to přestože jsem už viděla film...

15 28.07.2023

První kniha od autora a dost možná poslední.

V knihovně mě Hlasy mrtvých zaujaly anotací. Čekala jsem napínavou detektivku, kde do konce nebudu vědět, kdo je vrah, avšak... Kniha anotaci moc neodpovídá. Od začátku se ví, kdo je vrah, a příběh pojednává o jeho složitém dopadení a také o životě detektiva Parisiho. Žádné vyšetřování fakt nečekejte.

Samotný děj je i přesto vcelku napínavý a rychle to utíká. Bohužel kniha má hafo much, které mě v průběhu čtení neskutečně vytáčely.

Překlad je na dvě věci. Místy to zní, že překladatel neumí česky. Líp by kolikrát dal větu dohromady Ukrajinec, který se česky učí dva měsíce.

Abych ale vše nesváděla na překladatele, on už i ten původní text musel být zajímavý. Top strop je věta, v níž se píše, jak v nemocnici pochodovali mrtví. Další perla je, že když nakonci někoho zavraždí na záchodě, tak se o odstavec dál mluví o tom, že dotyčný byl zabit v domě (pro upřesnění: do restaurace přišel patolog a místo aby zamířil za mrtvolu na záchody, tak za ní šel do domu)...
Taky si autor plete postavy. Těch je tam teda hafo, takže se mu ani nedivím, ale kdo jiný by si je měl pamatovat, když ne autor?
Kromě záměn jmen dochází i k dalším nepřesnostem. Tak například inspektor Watson měl se svou zesnulou sestrou nejdříve vlažný vztah, ale o cca padesát stran dále vypráví, jak byli nejlepší kamarádi a říkali si všechna tajemství.

Samotný styl autora je takový podivný, zvlášť ze začátku. Různě přeskakuje a říká úplně random fakta. Třeba poručík Parisi mluví o rodině a jen tak se zmíní, že jeho syna zneužil pedofil... Nebo vypráví o tom, jak je s přítelkyní v restauraci, a plynule přejde na to, že jeho zesnulá manželka užívala antikoncepci. Připomínalo mi to příběhy na Wattpadu, kde mladé autorky neudrží nit vyprávění a přeskakují z jednoho na druhé.

Jinak hlavní postava mě řádně iritovala. Jeho vztah ke svým vlastním dětem je takový... Eh. O svých nejmladších dětech se nikdy nezmíní jménem, jsou to pro něj jen "holčičky". Mám podezření, že si jejich jména ani nepamatuje :D Své starší děti s oblibou házel na krk své staré matce, aby si mohl užívat s milenkou. Za milenku neváhal utrácet - luxusní restaurace, hotely. Vrchol všeho - prstýnek za tři tácy. Přitom mluví o tom, jak těžko vychází s penězi a že děti nemůže vzít ani na pořádnou dovolenou.

Hlasy mrtvých působí dojmem devadesátkového amerického seriálu o poldech. Mafie, střílečky, pajzly, v nichž se slízají fízlové. Nic moc promyšlenýho, ale za to napěchované zbraněmi a klišé. Nevím, na mě to nefungovalo.

2 16.07.2023

Wow. Nemám slov. Skvělá kniha.

Měla jsem teda pochybnosti, zda mi styl autorky sedne, ale tyhle obavy se rozplynuly po první kapitole. Na rozdíl od jiných romanťáren si Lov na nic nehraje. Je to expresivní, ale tím víc autentický. Protože takhle se vážně vysokoškoláci baví :D

Postavy jsem si oblíbila. Překvapivě mou nejoblíbenější postavou byla Summer. Obvykle se mi nestává, že si oblíbím hlavní ženskou hrdinku. Summer je ale prima holka a ani na minutu jsem si o ní nemyslela nic špatnýho.

Na začátku knihy mi dělalo krapet problém zorientovat se ve všech těch jménech. Ale za to si můžu sama, protože předcházející sérii jsem nečetla. Co jsem se dívala na anotace u dalších knih autorky, tak to vypadá, že série navazuje na tu předcházející a že se postavy z té série objevují i tady.

Cením hokejové znalosti autorky. Přesto mám nějaký výhrady :D Třeba mi přišlo vtipný to vychvalování univerzitní ligy. Nevím, no... Ještě tam byla nějaká zmínka o tom, jak nějaký hráč z po studiu podepsal s Bostonem a hned první sezónu se z něj stala hvězda Bruins... Sorry, ale nějak se mi tomu nechce věřit :D
Taky mě zaujalo, jak před rozbruslením hraje Fitzy na levým křídle, ale v zápase je už pravé křídlo. A když je tam popis jejich tréninku, tak je centr :D Celkem rotuje.
Poslední věc je překlad. Ten se povedl, nicméně ze slova "střední útočník" teda nemůžu. Proč se překladatelka tak moc bála slova centr? xd Ještě když u fotbalistů jejich pozice nepřekládala vůbec, takže je to docela kontrast, protože u hokejistů se snažila za každou cenu držet české alternativy.

Abych to nějak ukončila, moc se těším na další knihy od Kennedy. Věřím, že z nich budu stejně nadšená jako z Lovu.

10 12.07.2023

Druhá kniha, kterou jsem od autora četla (ano, nějak se mi do rukou dostali nejdříve Rozbití andělé) a ani nyní nejsem spokojená.

Jak jsem se dočetla, tak autor psal dříve horory. A upřímně, u těch měl zůstat. Popisy brutálních činů mu vážně jdou, bohužel založit na tom detektivku, to fakt není to pravé ořechové.

Kdo je vrah jsem tušila takřka ihned po tom, co se daná postava objevila na scéně. Tolik k napětí a hádání pachatele, které si na detektivních příbězích nejvíce užívám.

Postavy se mi pletly. Hafo různých policajtů, mafiánů a dalších různých lidí, kteří se v příběhu jen sem tam mihnuli.
Hlavní postava v podobě Katie Maguirové mi přišla poměrně nesympatická. Každej v tom příběhu po ní jel. Jakože fakt každej. Stíhá ji jedno neštěstí za druhým. Až by člověk řekl, že policie by měla být hlavně od toho, aby chránila tady komisařku, protože ta se chová naivně a občas i dost debilně, takže těm průšvihům se sama vystavuje.
Vrchol asi je, když se nechce setkat s někým, kdo by jí mohl pomoct případ rozlousknout, protože dotyčný po ní pálí. Háček je v tom, že je ošklivý. Komisařka to vyřeší tím, že ho prostě ignoruje.

Celkově mi to policejní vyšetřování přijde dost podivný. Víceméně řeší jen tiskovky a co na nich říct, teprve pak vyvinou nějaký úsilí. Hlavní postava pořád opakuje, že vyšetřování je komplikované a chce to čas... Jako fajn, ale nebylo by od věci něco začít dělat. Přišlo mi, že Katie se tak nějak potlouká okolo, řeší především vlastní soukromé problémy. Donekonečna teda opakuje, jak je unavená a má toho moc. Asi nějaký únavový syndrom, protože v té práci se vážně nepředře :D

Některý věty v knize působí vyloženě pateticky. Mně třeba rozesmála jedna ze začátku. Autor píše o tom, jak je Katie otřesena z nálezu koster. A následně řekne, že komisařka sice už viděla leccos, například jmenuje zavražděné děti, ale nic se nevyrovná tomu pohledu na kostry, ten je příšerný... Jako vážně? Nepochybuju, že vidět stoletý kostry asi není kdovíjak příjemný pohled, ale kdybych si měla vybrat mezi němi a mrtvým dítětem, tak let's go kostry.

Část knihy měla takový mystický nádech, to jsem si užívala, abych se přiznala. Připomínalo mi to Kingovy romány. Kdyby taková byla celá kniha, tak jsem nadšená, ale bohužel.

Tímto se loučím s komisařkou Maguirovou. Už nikdy víc.

9 09.07.2023

Jedno velké wow. Po nějaké době zase kniha, která mě zcela pohltila a která ve mně probudila emoce.

Neměla jsem vysoká očekávání. O to víc jsem byla překvapená, o jak skvělou knihu jde.

Všechny hvězdy na nebi jsem přečetla během dvou dnů. Je to neskutečně čtivé, stránky se otáčely prakticky samy.

Nevím, co víc napsat, abych nic nevyspoilerovala :D Postavy jsou komplexní a všechno, co se v příběhu stane, velmi snadno uvěřitelné.
Některý věty nebo situace mi až vehnaly slzy do očí, protože mi na mysli vytanuli mý vlastní vzpomínky.

Mezi motivy příběhu patří toxic friendship, tajemství, ale i drogy.
Vlastně sledujeme cestu Ellory, která se s tím vším snaží nějak vyrovnat.

Abych nebyla jen pozitivní, ten překlad místy nebyl úplně ideální. Chtělo by to po sobě přečíst.
A taková asi blbost, ale jméno Ellory mi k hlavní hrdince prostě nesedělo :D

Závěrem jen dodám, že Všechny hvězdy na nebi rozhodně stojí za přečtení. Strašně nedoceněná kniha.

2 05.07.2023

Vzhledem k hodnocení zde jsem se knihy trochu bála, ale šla jsem do toho po hlavě a musím říct, že to není tak špatná kniha, jak by se podle některých komentářů mohlo zdát.

Je to první kniha, kterou jsem od autorů četla, takže srovnávat nemůžu. To je holt tak, když člověk šáhne po posledním díle, protože vidí letní obálku :D

Polibek v Palm Springs je letní romance odehrávající se na hudebním festivalu ve slunečné Kalifornii.

Děj je víceméně předvídatelný, ale to už k romancím tak nějak patří. Bylo by naopak podezřelé, kdyby tomu tak nebylo :D
Hrdinové jsou průměrně otravní. Sashu a její scénu kvůli pokoji jsem musela vydýchávat, nicméně jinak se chovají vcelku příčetně.

Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec dávám čtyři a to z několika důvodů. Tím prvým jsou vedlejší postavy. Obvykle se v takovýchto slaďácích na vedlejší postavy kašle, ale tady tomu tak nebylo. Dvojice z Flamingo Rose dostala nějaký prostor a hej, byli fakt sladcí. Taky se mi líbil idiot Paul :D Dost realisticky vykreslená postava :D
Druhým velkým důvodem je vylíčení atmosféry fesťáku. Cítila jsem se, jako bych tam byla společně s postavami.

Ano, najdou se i negativa. Třeba postavy chovající se na dvanáct, přestože to mají být vysokoškoláci. Ale tohle jsem asi ochotná odpustit, protože chápu, že cílovka této knihy bude nějakých 11-14 let, takže dialogy jsou tomu přizpůsobeny. Kdyby se postavy chovaly jako skuteční vysokoškoláci, zřejmě by kniha nemohla být pro děti :D

Co se týče romancí, tak něco načteno už mám. Polibek v Palm Springs bych zařadila mezi takový lepší průměr. Četla jsem i horší (a to s vyšším hodnocením!).
U týhle knihy je důležitý si uvědomit, že je fakt pro mladší čtenáře. Takže pokud jste dospělí a hledáte knihu napěchovanou erotikou, stopro spokojení nebudete, to je asi nutný říct. Ale pokud si chcete přečíst něco milýho a zažít atmosféru kalifornského festivalu, tak směle do toho.

1 02.07.2023

Přiznám se, že první díl jsem nečetla, do rukou se mi dostal až tento druhý. Takže nemám s čím srovnávat.

Vzhledem k vysokému hodnocení jsem však měla docela velká očekávání. Je tu spoustu pochvalných komentářů a lidé si Rozbité anděly vesměs chválí...
Já z knihy ale zas tak odvázaná nejsem. Četla jsem i lepší detektivky. Samozřejmě i několik horších. Rozbité anděly bych zařadila do nějakého lepšího průměru.

Chyběl mi jakýkoliv plot twist. Děj je extrémně předvídatelný. Od začátku víte jaký asi byl důvod vraždy a jak to vše bude pokračovat. Až do posledních stran jsem čekala nějaké překvapení. To se bohužel nedostavilo.
Knize chybí napětí a bohužel to nevynahrazuje ani přemíra brutality. Místy to tímhle víc než detektivku připomíná dystopii.

Hlavní postava Katie mi k srdci nepřirostla. Občas se chovala divně. Jakože jsem si fakt říkala, proč se takhle chová. Třeba když se vyhýbala tomu svýmu příteli s tím, že nemá čas a je unavená. Ne že bych tuhle výmluvu na nikoho nikdy nepoužila, nicméně ona byla takhle "unavená" snad pořád. Tak se mohla jednou překonat, když toho týpka ostatně tolik miluje, a vyřešit s ním jejich vztahový problémy. A ne furt omílat dokola, že nemůže, když mohla. Fakt mě to štvalo.

Jména dalších vyšetřovatelů jsem si nebyla schopná zapamatovat. Ty irský jména jsou nad mé síly. Navíc všichni mluvili tak nějak stejně.

Ještě jednu věc zmíním. Když se policajti baví o trestných činech, který kdy vyšetřovali, tak za všechny ty delikty můžou východoevropané :D Pořád si stěžují na Rumuny, Bulhary, Poláky a já nevím koho ještě. Už jsem jenom čekala, kdy zazní, že za krádež oblečení může nějaký Čech :D Achjo, šlo tam vidět, jakou averzi autor cítí k východní Evropě.

3 30.06.2023