Butterfly340 komentáře u knih

Moc krásná a citlivá kniha, při jejímž čtení ukápne nejedna slza.

Ústředním tématem Krámku s fantazií je ztráta. Ať už někoho blízkého, nebo třeba životního snu. A vyrovnání se s takovou ztrátou.
Myslím, že někomu, kdo zrovna něco takového řeší, může kniha velmi pomoci. Ale i ostatním, kteří se s tímhle momentálně nepotýkají, může být k užitku. Krámek s fantazií obsahuje plno myšlenek, nad kterými rozhodně stojí za to se zamyslet.

Co se mi moc líbilo, bylo, že jsem po celou dobu čtení nevěděla, co se stane v příští kapitole. Děj v žádném případě není předvídatelný, takže do poslední stránky zůstává ve čtenáři napětí.

Postavy mi kdovíjak sympatické nebyly, ale víte co? Ani mi to nevadilo. Užívala jsem si všechno to okolo a chování charakterů jsem brala s nadhledem.

Jediné, co vytýkám a co mě rušilo při čtení, byly místy kostrbaté věty. Zvlášť ze začátku jich bylo více. I když jsem si větu přečetla několikrát, stále mi nedávala smysl. Většinou po několikerém přečtení jsem došla k závěru, že ve větě něco chybí nebo naopak přebývá.

Přesto jsem Krámek s fantazií přečetla za pouhé dva dny a musím říct, že jsem si užívala každou stránku.
Rozhodně doporučuji!

2 21.04.2024

Ideální kniha pro jarní dny. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala právě v tomto období, ke kterému se, dle mého, velmi hodí.

Příběh je krásný. Je to takové miloučké, protkané láskou k přírodě a slovanskou mytologií. S tou autorka pracuje velmi zdárně, opravdu se mi líbilo, kolik různých bytostí nám zvládla představit. I přes to množství má každá jednotlivá bytost, která se v příběhu objeví, nějaký účel a žádná z nich tam není "jen tak".
Autorce se ve mně dokonce podařilo zažehnout touhu dozvědět se o slovanské mytologii víc.

Autorka má velmi příjemný styl psaní. Trochu víc popisný, ale to mi nevadilo. Přesto bych asi zmínila, že zvlášť ze začátku stránky moc neutíkaly. Bylo pro mě těžké vzít knihu do ruky. Avšak jakmile už jsem ji v těch rukou měla, tak jsem četla xd Z tohoto důvodu strhávám jednu hvězdu.

I přes toto jde o velmi povedenou knihu a já se těším na další příběh od této nadějné české spisovatelky!

1 19.04.2024

Oddechový young adult thriller, co víc k tomu říct. Nic převratného to není, ale bavilo mě to.

Kniha je čtivá, stránky ubíhají samy. Zvlášť začátek vás přinutí číst dál a dál a zjišťovat jednotlivá tajemství.

Co mi vadilo, tak přehnaný počet mrtvých. Umírá se tam jak na běžícím páse. To má asi působit děsivě, ale idk, u mě se místo husí kůže dostavilo jen protáčení očí nad každou další mrtvolou.

Konec působí lehce překombinovaně. Je tam dost prvků na velmi málo stran. Ale přesto je to vlastně uvěřitelný a pro mě přijatelný konec.

Co se mi ze Seznamu mrtvých vrylo do paměti a co z ní nejspíš jen tak nedostanu, bylo to věčné ochmatávání mezi postavami xd Hlavní hrdinka byla dost kontaktní. Asi nejvíc to, o čem mluvím, vystihuje scéna hned ze začátku, kde Ella potká svého kamaráda z dětství. Po pár úvodních větách se už o sebe opírají čelem a šeptají si do ouška xd Jakože haló. Co to je za reakci.

Ale jak už jsem řekla, celkem mě to bavilo. Jen člověk musí mít na paměti, že je to kniha pro mladší čtenáře a ještě k tomu oddechovka, takže nečekat nic wow.

1 01.04.2024

Reality show mě zaujala svým námětem, a proto jsem se i přes nízké hodnocení rozhodla dát knize šanci.
A přestože hodnotím pouze třemi hvězdičkami, tak času stráveného u knihy nelituju.

Námět je opravdu strhující, nic podobného jsem nikdy nečetla. K tomu připočtěme neuvěřitelnou čtivost, kdy stránky ubíhají snad samy.
Autorka psát umí, líbil se mi její styl. Bohužel to chtělo o pár set stránek víc... Z celé reality show se totiž ke čtenářům dostane jen zlomek. Začátek, dva procesy a konec. A to mi přišlo prostě málo. Chtěla jsem znát i provinění dalších osob. Něco sice bylo naznačeno, ale jen velmi málo...

Druhá věc, co se mi vážně nelíbila, byla ta nereálnost. Kolem reality show se motá velký počet lidí, přesto se nikdo neprořekne. Vysvětlováno je to tak, že na každého něco mají. No, to mi moc nestačí. Jako vážně, kolik lidí by riskovalo svůj život jen kvůli tomu, aby se neprozradilo jejich tajemství? Určitě by se pár psychopatů našlo, ale sto procent z osloveného počtu? To sotva.
Taky mě iritovalo, že se našim hrdinům všechno dařilo. Ani jednou se nepřepočítali, ani jednou nezakopli. Do toho všeho Paul, který je podle všeho nejchytřejší člověk na týhle planetě a nikdo na něj nemá šanci vyzrát... C'mon. Mluvíme tu o nezaměstnaných zoufalcích, kteří žijí z peněz od rodičů. Trochu reality by to chtělo.

Přiznám se, že jsem jim moc nefandila. Nebudu spoilerovat, ale ty "provinění", která jsme se dozvěděli, tak byla nic moc. Prostě to, co se děje normálně. Ale všichni lidi byli děsně překvapení a "to jsem vážně nečekal, že moje tričko za dvě eura vyrobilo nějaký dítě v Indii".
Nicméně musí se nechat, že je to hezký obraz lidské společnosti. Jakmile lidem dáte moc, budou chtít druhý trestat, přestože se na jejich činech sami nepřímo podíleli a profitovali z nich. Zvlášť když jim z toho trestu může něco kápnout. Smutný.

Poslední, co vytýkám tak to, že se v knize pořád mluví o vládě "Pravé cesty", ale vlastně se nedozvíme, proč je ta vláda tak špatná. Respektive, naši hrdinové jsou politicky motivovaní, přesto si vezmou na paškál lidi, kteří s vládou nemají nic společného, neovlivňují politické dění. Úplně random výběr prostě a nechápu, jak to mělo změnit politickou situaci v zemi.

Co mě spíše pobavilo, než naštvalo, bylo, když došlo ke zmínění sousedních států Německa. Všechny státy hezky vyjmenované až na Česko. Dokonce dvakrát se takto na naši zemi zapomnělo.

2 25.03.2024

Tohle je jedna z těch knih, u které vysoké hodnocení vážně neznamená kvalitu.

Už po dvaceti stránkách jsem věděla, že tohle není čtení pro mě. Styl vyprávění mi přišel strašně naivní a dětský a hlavní hrdinka nesympatická. Přesto jsem však pokračovala ve čtení, protože jsem pořád doufala, že se to zlomí. Vždyť Kroniky prachu jsou tak vychvalované, přece nemůže jít o takovou slátaninu, jak se na první pohled zdá... Nebo snad ano?

Po přečtení neuvěřitelných 540 stran musím říct, že skutečně je to taková hrůza, jak se mi po prvních stránkách zdálo. Příběh se postupem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak.

Kroniky prachu jsou napsány v první osobě a vypráví Animant, která je klasická pick me girl. 'I am not like other girls'. Tohle její chování a póza mi byly strašně nesympatické. Iritovala mě po celou dobu knihy.
Její vyprávění je nudné a jednotvárné. Permanentně analyzuje něčí chování, pořád někoho soudí za nezdvořilosti, přitom ona sama se taky nechová vždy tak, jak by etiketa vyžadovala.

Příběh je zbytečně natahován (Když jsem se na konci dozvěděla, že to byl původně Wattpad příběh, vůbec mě to nepřekvapilo), klidně by mohl mít o polovinu míň stránek. Docela dost často mi připadalo, že to, co právě čtu, jsem už minimálně jednou četla.

Co mě taky udivovalo bylo, jak se pořád řešilo, že je práce v knihovně těžká, atd. Přitom podle toho popisu to moc nevypadalo. A fakt, že nějakých dvacet předchozích asistentů pana Reeda dalo výpověď jen kvůli občasným rýpavým kecům svého nadřízeného... Well, pak že současná generace jsou sněhový vločky xd
Nejlepší na celý tý situaci s prací je, že všichni ti lidi před Animant ji nezvládali. Ale pak přišla naše hrdinka, která v životě nepracovala, a všem jim ukáže zač je toho loket.

Asi nemá smysl, abych si tu dál stěžovala na to, jak hrozná postava Animant byla. Už teď vím, že od autorky si žádnou další knihu nepřečtu a že se jí budu vyhýbat obloukem.
Na závěr jen dodám, že Pýchu a předsudek naprosto miluju a obecně klišé romantiku vyhledávám, ale tohle bylo naprosto příšerné a zmíněné knize od Austen nesahá ani po kotníky.

10 17.03.2024

Rowlingová opět nezklamala, Neklidná krev byla úžasná, četla se sama a ještě dlouhou dobu na ni budu vzpomínat!

Je to sice bichle, ale mně tohle vůbec nevadilo, spíše naopak. Autorka nám ukazuje dva soukromé detektivy, kteří krůček po krůčku řeší složitý případ zmizení lékařky, přitom se však zabývají i jinými případy a soukromým životem.
Tohohle si cením, protože vpravdě moc nemusím takové ty rychlokvašky, kde detektivové případ rozlousknou nejpozději za týden a přitom se všechno zastaví. Nemají žádný další případy, starosti, nejsou nemocní a nepotřebují spát, nic. Vždyť mají případ! Tohle mě už unavuje.
Rowlingová se v tomhle ohledu nebojí vyjít z mainstreamu a poskytnout trochu realističtější popis vyšetřování. Což ne každému musí být po chuti, viz komentáře níže.

Osobně si myslím, že ani jedna stránka nepřebývá. Vše má své místo a opodstatnění, a kdyby to chybělo, příběh by to postrádal.

Jména postav jsem si pamatovala dobře, a to především díky rozpracovanosti charakterů. Každá postava je něčím jiná, má svůj vlastní příběh a díky tomu si i její jméno člověk snadno zapamatuje.
K jménům bych jen dodala to, že by mě zajímalo, jestli je náhoda, že se ragdollky Anny a Kim jmenují Cagney a Lacey. Docela mě to totiž zaujalo, protože když jsem to četla, hned jsem si vzpomněla na Brooklyn99 xd

Snad jediné, co mi vadilo na tak tlusté knize, bylo, že se špatně držela. Zvlášť ze začátku. Ta kniha je až nezvykle těžká a musela jsem ji mít buď položenou na kolenou, nebo opřenou o břicho, protože když jsem jí celou váhou držela v rukou, tak mě z toho bolelo za krkem. S tímhle jsem se u knihy setkala poprvý, fakt jsem ještě nikdy nečetla něco, co by bylo tak enormně těžký.

Přiznám se, že vraha jsem netušila. Ten je nehádatelný. A jak už někdo napsal přede mnou, každý, kdo říká, že tušil, tak lže xd Přestože pachatel ve výsledku dává smysl a náznaky se objevují pravidelně, tak si to čtenář nemá šanci poskládat. Což se mi líbí, protože napětí tak trvá a čtenář si knihu užije až do konce.
Avšak některé drobnosti mi došly mnohem dříve než Robin a Strikovi. A taky například to, čím vydírá Vyčůránek svého šéfa mi bylo jasné poměrně záhy (přesněji po návštěvě supermarketu xd).

Abych to nějak shrnula, tak ano, jsem knihou nadšená a mohla bych o ní vykládat pár hodin. Moc mě to bavilo a užívala jsem si ji od začátku až do konce.

22 26.02.2024

Kořist jsem začala poslouchat jako audioknihu někdy na začátku prosince, když jsem byla nemocná. A teprve tento týden jsem se dokopala k tomu, abych příběh doposlechla. Tolik asi k tomu, jak mě bavil.

Začátek je slibný. Ten popis atmosféry a boje o přežití. Bohužel tohle velmi rychle skončí a příběh se začne točit kolem party teenagerů, kteří mozek zapnou až tehdy, když jim začne jít skutečně o kejhák. Do té doby mají hlavu jen na to, aby jim nepršelo do krku. Mohla bych tady uvést příklady jednání, u kterého jsem si chtěla rvát vlasy, ale nechci spoilerovat.
Ani vyšetřovatelka není kdovíjak sympatická. Alkoholička, který už je všechno jedno. Nějak jsem s ní nedokázala soucítit.
To jsem teda nedokázala s žádnou z postav. Co mi nejvíc vadilo bylo, že každá postava má doslova jen jeden rys, který se stále dokola omílá.

Netrvalo tedy dlouho a začala jsem fandit nestvůře.

Kniha má i světlý momenty, ale bohužel těch není tolik, abych mohla hodnotit lépe.

Přiznám se, že byla jedna část, u které mi běhal mráz po zádech. Jinak ale většinu knihy jsem žádné napětí ani děs nepociťovala (a to jsem poslouchala i o půlnoci, když jsem byla doma sama xd).
Tolik vychvalovaná Darcy Coates mě tedy zklamala. Možná ji dám ještě někdy nějakou šanci, avšak vím, že v nejbližší době to nehrozí.

3 23.02.2024

Tohle měla být sázka na jistotu, ale bohužel. Předchozí tři knihy z této tetralogie mě nadchly, tady však zažívám zklamání.

Co mi na knize nejvíce vadilo, byla Taylor. Je to plus size holka, která kvůli své váze trpí komplexy. Ty její kecy mě štvaly. Na každé stránce musí pindat o tom, že je tlustá. Nechápu, jak s ní někdo mohl vydržet, já to jenom četla a chytala mě z toho migréna.

Její problémy jsem nechápala. Pořád si stěžovala, že má velká prsa. Ok, kdyby jí bylo třináct, asi její nářky chápu, ale borka má dvacet jedna (stejně jako já). Ještě jsem si nevšimla toho, že by nějaký kluk holku odmítnul, protože má moc velká prsa.

Taylor by si měla zajít na terapii, protože je toxická jak Černobyl.
A rovnou by s sebou měla vzít Conora. On byl zlato, i když trochu infantilní. Ale... S Taylor si začal prakticky jen kvůli svému nízkému sebevědomí a jejím kozám. Tolik asi k jejich vztahu. Chyběla mi tam chemie mezi nimi, celý to bylo jen tělesný.

Taky humoru už tam nebylo tolik jako v předchozích dílech. A i hokeje tam bylo poskrovnu.

Každopádně, v díle se párkrát vyskytl i Hunter. A jen mi potvrdil to, že ze všech kluků je právě on ten můj nejoblíbenější xd

Kdybych měla poskládat jednotlivé díly podle toho, jak se mi líbily, tak na prvním místě by byla jednoznačně Hra. Na druhém Lov a třetí by obsadil Risk. A pak, až tam někam na konec, na poslední příčku bych dala Výzvu.

5 16.02.2024

Po přečtení mám pocit, že nějaká Evelyn Hugo opravdu existuje a mám strašnou chuť podívat se na její filmy xd

Příběh je velmi realistický, ostatně, autorka je na to expert. Četla jsem od ní již Malibu v plamenech, které též působí velmi autenticky. A právě kvůli téhle knize zde nedávám plný počet hvězd. Protože když to porovnám s Malibu, to mě úplně uchvátilo. Sedm manželů Evelyn Hugo sice bylo skvělé, ale něco mi tam prostě chybělo. Možná atmosféra, možná pomalý začátek, nevím.

Přiznám se, že části s Monique mě nebavily a byly pro mě spíše utrpením. Monique byla taková typická třicítka, která se právě rozvádí a moc jí to nejde v práci. Do toho ten její komplex z toho, že jí umřel otec. Meh.
A vlastně ani to "překvapení" na konci můj dojem z téhle části knihy nevylepšilo, protože jsem to čekala.

Ale zbytek byl perfektní. Líbil se mi vývoj postavy Evelyn, která se z povrchní holky mění v ženu, která zná své hodnoty. Kromě ní je zajímavé sledovat i to, jak se mění doba.

Ano, knihu jsem si užila, ale vím, že dlouho mi v paměti nezůstane.

8 13.02.2024

Kniha mě zaujala svou anotací, ale i obálkou. Bohužel když jsem si doma přečetla zdejší komentáře, ihned jsem zalitovala, že jsem si knihu přinesla.
Díkybohu mi to nedalo a začala jsem číst, chtěla jsem se přesvědčit, jestli je opravdu tak špatná.

Po prvních dvaceti stranách jsem to viděla vcelku nadějně a po prvních sto, které jsem zvládla ještě téhož večera, jsem věděla, že z Třech metrů nad nebem se stala moje další knižní láska.

Bavilo mě to strašně moc, možná i tím, že je to něco jiného oproti tomu, co běžně čtu. Je to sice romantika, ale devadesátková, která se od té současné na míle liší. Kdybych měla knihu přirovnat k nějaké jiné, tak bych netušila k jaké.
Je to slow burn, opravdu velmi pomalé. Kromě hlavních postav se v ději vyskytuje velké množství těch vedlejších. Jsou lidi, které to rozčiluje, ale mě tohle baví. Většina současných mainstream romancí se zaměřuje pouze na ústřední pár, a to je nuda. Aneb není nad vedlejší charaktery, které celému ději dodávají nový rozměr, ale i dávku vtipu.

Vztah mezi Babi a Stepem je až roztomile něžný. Ostatně jako celá kniha.

Konec mě zasáhl, a tak jen lituji, že zbytek série nebude zřejmě v češtině nikdy vydán. Protože ten příběh by si zasloužil pokračování.

Překlad byl jeden z nejhorších, jaké jsem kdy měla možnost číst, jde vidět, že to neprošlo korekturou. Význam některých vět si člověk musí domýšlet, hodně se taky opakují slova. I přes to ale dávám knize pět hvězd, protože mě prostě bavila. Není to čtení pro všechny, ale pokud spatřujete krásu v dlouhých popisech a máte rádi hate to love a slow burn, tak let's go.

Několikrát jsem se u knihy upřímně zasmála (třeba ta scéna, kde si Claudio chce promluvit se Stepem) a s některými myšlenkami se dokážu dost dobře ztotožnit (honíme se za penězi, jenom abychom lidem, které nemáme rádi, ukázali, že jsme bohatí. A přitom zapomínáme na to žít svůj život).

Tímto se loučím s Babi a Stepem a doufám, že se přeci jen v nakladatelství smilují a vydají i pokračování.

5 09.02.2024

(SPOILER) Tahle kniha je zajista originální svou formou. Jednak se tu vyskytují emaily, sms zprávy, dopisy a "román". V tomhle se autorka opravdu vyřádila.

Začátek mě dost bavil, začetla jsem se prakticky ihned. Postupem času má pozornost ale ochabovala. Přišlo mi, že se řeší pořád to samé a v knize se nic nového neděje.
Satisfakci mi nepřinesl ani konec a rozuzlení. Představovala jsem si něco "víc".
Celý příběh se vlastně snaží o vibe romantismu a starých časů. Ten konec ale odpovídá spíš moderním young adult. Ne, nejsem s ním spokojená.

SPOILER

Poselství knihy je v podstatě to, že nemáš mít hlavu příliš v oblacích a brát, co je. Což u některých věcí chápu, ale láska by měla být opravdu láska. Možná jsem romantička, ale chodit s někým (nebo si ho nedejbože vzít) proto, že je hodnej, je blbost. Láska je přece víc než jen tohle!
Elias si vezme Lorelai, protože se hezky chová k personálu a protože se mu líbí, jak maluje. Takže sňatek z rozumu, nic víc.
To stejné vlastně udělá i Josie, když se dá dohromady s Oliverem. Sice ji nepřitahuje a cítí k němu jen přátelství, ale chová se k ní hezky, tak why not.
S tímhle nesympatizuji. Když už to nemohlo dopadnout romanticky, tak bych radši brala nějaký tragický konec příznačný pro tu dobu.

KONEC SPOILERU

Asi bych hodnotila líp, kdybych knihu četla jako mladší.
Bohužel Nejdražší Josephine je vydáváno za literaturu pro dospělé, přestože je to čisté young adult a je to ideální pro čtenářky 13+. Takže na tohle trochu pozor. Řekla bych, že je to takový pokus o Pýchu a předsudek pro děti.

2 04.02.2024

Krásný dojemný příběh na pozadí dramatických událostí 20. století.

Líbil se mi jazyk, kterým to bylo vyprávěno. Takový pomalý, vláčný, který nikam nespěchá. I prostředí bylo stejně malebné a romantické.

Jediné, co mi vadilo a za co strhávám hvězdičku, jsou postavy. Edvard je neskutečný jeliman, který sebou ochotně nechá manipulovat jakoukoliv ženskou, která s ním vleze do postele.
Ani Gwen není lepší postava. Chová se jak psychopat na lexaurinu. Ne, neměla jsem pro ni pochopení. Sobecká, rozmazlená holka, která vidí chyby vždy jen v tom druhém.
Daleko zajímavější mi přišly postavy žijící v minulosti, ale z jejich pohledu nebylo napsáno nic. Pouze se prostřednictvím Edvarda dozvídáme o jejich osudech.

Rozhodně je to nadprůměrná kniha, přestože do top bych ji nezařadila. Ale ano, líbila se mi.

3 28.01.2024

Velmi inspirativní kniha, která by si rozhodně zasloužila větší pozornost!

Mladá veterinářka popisuje cestu za splněním svého snu. Cestu, která je místy dost trnitá, ale ona se nevzdává a stále kráčí vpřed. Plná optimismu a naděje.
Tohohle jsem si cenila. Že i když to měla místy těžké a většina lidí už by se z toho zhroutila, autorka se vůbec nelitovala. Ne, ani jednou. Díky tomuhle byla kniha nabita pozitivní energií, která se přenášela i na mě jako čtenáře.

Přesto jsem se místy neubránila slzám. To když autorka popisovala zraněná zvířata a bezohledné pytláky.

Co velmi oceňuji jsou různé zajímavosti o zvířecí říši. Jde vidět, že autorka tématu rozumí a dokáže své znalosti i předat. Ostatně jak se dozvíme na konci, Chloe Buitingová v současnosti mimo jiné pracuje na vzdělávacích programech.

Za mě je Veterinářka v džungli skvělá kniha pro všechny, které aspoň trochu zajímá příroda.

6 01.01.2024

Autor opět nezklamal. Ďáblova cesta je stejně jako jeho další knihy velmi napínavá a čtivá detektivka, u které budete mít potřebu zůstávat do noci, jen abyste se tedy konečně dozvěděli, co se stalo zmizelému Charliemu.
Přiznám se, že jsem odhalila pravdu dříve než naši vyšetřovatelé, ale ani tato skutečnost mi nebránila užít si zbytek knihy.

Začátek mi přišel takový kostrbatý, a to je vlastně důvod, proč nedávám plný počet hvězd. Přišlo mi, jako kdyby někde chyběla věta či odstavec. Uvedu příklad - Kate něco zjistí, následně se sejde s Tristanem a ten už danou informaci ví a na základě ní vytváří teorie. Přitom v knize není vůbec řečeno, že by mu to Kate pověděla. Pochopila bych, kdyby došlo k přeskočení v ději, ale o to tady nejde, autor detailně popisuje, co Kate dělá, a přitom vynechá to, co řekne svému parťákovi.
Vcelku mě to rušilo při čtení.

Co se mi naopak velmi líbilo, bylo prostředí. Jih Anglie je krásný, a to i v knihách.

5 28.12.2023

Tohle bylo úžasný! Ostatně jako asi všechny knihy od Elle Kennedy. Demi i Hunter mi neskutečně sedli a bavili mě od začátku do konce. S Demi jsem se dokázala vcelku snadno ztotožnit a oceňovala jsem na ní to, jak k problémům přistupuje racionálně. Pro Huntera jsem tak nějak měla slabost už v předchozích dílech. Na něm se mi zase líbí to, jak zvládl během série dospět. Ze sebestřednýho floutka se vyklubal cílevědomý a rozumný chlap.

Co vytýkám jsou překlady názvů. A vytýkám to celou sérii, je z toho taková notorieta, nicméně pořád se s tím nedokážu smířit :D Prostě ne.
Ještě teda bych ubrala sexuálních scén. Větší polovina knihy neobsahuje žádnou takovou scénu, za to ke konci se s nimi vyloženě roztrhl pytel. Kdyby se něco ubralo, vůbec by mi to nevadilo.

Nicméně když knihu hodnotím jako celek, tak si nemůžu pomoct a musím dát těch pět hvězd. Bavilo mě to neskutečně a místy jsem se u příběhu i nahlas smála. Je tam hafo hlášek, které člověka dostanou do kolen, i když nechce.
Doporučuji všemi deseti!

11 25.12.2023

Asi začnu tím, že Temné a kruté lži ve skutečnosti nebyly temné a ani kruté. Spíš trochu ulítlé.

Od knihy jsem očekávala víc, mnohem víc. Celé je to napsané dost naivně. Postavy se chovají hloupě, dramaticky a rozhodně ne na svůj věk. Mělo by jim být sedmnáct, ale chovají se spíš na třináct...
Kolikrát to jejich chování bylo i dost zvláštní a jejich důvody k němu nepochopitelné (alespoň pro mě). Uvedu příklad - jedna z postav chodí pravidelně skákat z mostu do řeky, kde se pokaždé málem utopí a kamarád ji musí zachraňovat. A zdůvodnění, proč skákala? "Ona to potřebovala." No a když tohle bylo řečeno hlavní hrdince Grey, tak ta jen pokývala hlavou a chápala to. Jako hezký, aspoň někomu to přišlo normální...

Grey mi vůbec nesedla. Byla hloupá a vlastně celou knihu sebou nechala manipulovat. Neustále oplakávala svou pohřešovanou kamarádku Eloru a mluvila o tom, jak musí zjistit pravdu, ale actually nic nedělala.
Elora mi taky nebyla sympatická. Jak jen to říct hezky - bylo to lehká holka, s prominutím. To, jak se chovala ke svým kamarádům, z toho jsem vůbec nemohla. A nejlepší bylo, že těm to bylo asi i dost jedno, a mluvili o ní jen v superlativech. Ani Grey nebyla výjimkou a Eloru bezmezně milovala i po tom všem, co Elora udělala a jak se k ní zachovala.
Do třetice všeho zmíním Harta, který se od začátku do konce lituje. Je to troska nasáklá chlastem a cigaretami. Čekala jsem, kdy změní svůj pohled na svět a projde nějakou katarzí, ale to se bohužel nestalo.

Abych to shrnula, snad všechny "letní děti" by měly navštívit psychiatra a začít zobat pilule.

To mi připomíná, že jsem vůbec nepochopila celý ten koncept "letních dětí". Proč se jim tak říká a co to má vlastně znamenat. Chápala bych, kdyby se všechny narodily v létě, ale ono tomu tak nebylo xd

Též mi přišlo zvláštní, že se celý děj odehrává v nějaký malý komunitě, která žije v dost stístěnén prostředí. Je to barák na baráku. Ale přesto se hlavní hrdinka může každý večer vypařit z domu a nikdo si za dva měsíce nevšimne, že odchází, natož kam chodí... Asi autorka nikdy nežila na vsi xd

I čas plyne tak nějak zvláštně. Je začátek června, poté uběhne několik týdnů a hle, máme tu druhý týden v červnu!

Co bych opravdu pochválila, tak prostředí. La Cachette se mi líbilo, mělo to podobný vibe jako místa v Kde zpívají raci. Jen bych teda přidala mapu, protože takhle ty popisy byly místy nepřehledné.

Asi bych hodnotila lépe, kdybych byla mladší, to bych určitě hvězdu přidala. Bohužel ty nedostatky jsou velké a nemůžu je přehlížet. Ostatně právě kvůli nim jsem si to čtení neužívala tak, jak bych mohla. Samotný nápad je totiž úžasný. Bohužel to provedení silně kulhá na obě nohy.

5 21.12.2023

Od autorky už jsem několik knih četla (vlastně by se i dalo říct, že téměř všechny už mám přečtené) a na Čarodějnici jsem se upřímně těšila. Bohužel ta má očekávání rozhodně nesplnila a zatím je to pro mě autorčina nejhorší kniha...

Problém je především množství témat, která se v knize řeší. Kromě vyšetřování vraždy Linnei, vzpomínání na vraždu Stelly a současný život tehdejších domnělých pachatelek, tak můžeme v knize nalézt historický exkurz do čarodějnických procesů, problematiku imigrantů, šikanu v dětském kolektivu a mnoho dalšího. Každému z těchto témat je věnována slušná porce stránek a výsledkem je, že kniha váží asi tunu. Plus, mínus. Přitom by to nebylo nutné. Všechno to tam je, jen aby to tam bylo, hlavní děj to nikam neposouvá a ani s ním nesouvisí. To mi přijde úplně absurdní.

Další, co se klidně mohlo vyškrtat a bez čeho by se kniha jistojistě obešla, jsou ty patetické kecy, které tvoří až neprostupný marast. Všichni vzdychají, jak je vražda holčičky strašná, jak jsou unavení, ale tohle přece musí dovést do zdárného konce! No a vzdychají takhle celých 650 stran. To kdyby náhodou někdo zapomněl na to, jak hrozně současný případ snáší.

S tím souvisí i to, že většina postav je jak přes kopírák. Protože vedou ty stejné řeči. Takže rozlišit od sebe třeba Martina a Patricka, to je nadlidský úkol.
Jediný, kdo z toho vyčuhuje, je Mellberg. Ten sice má občas idiotský nápady a není nejostřejší pastelka v penále, ale aspoň má nějakou osobnost a jako postava se vyvíjí. V tomhle ohledu jsem si ho oblíbila.

Kdyby kniha byla o polovinu tenčí, absolutně nic by se nestalo. Takže tak.

4 04.12.2023

Fajn romantická oddechovka, která neurazí, ale ani nenadchne.

Začátek se mi velmi líbil, kniha mě pohltila už na prvních stránkách. Hlavní postavy v podobě Riley a Juliana zažívají bláznivé ráno, v jehož důsledku se seznamují. Tahle část měla tempo a párkrát jsem se u ní i zasmála.
Následuje část s Akademií, která na mě působila tak nějak comfy a přestože se to odehrávalo v létě, tak se mi hodila k současnému počasí xd
Bohužel od poloviny knihy všechny tyhle moje pozitivní pocity vzaly zpátečku spolu s tím, jak autorka ubrala na tempu vyprávění. Najednou se z toho stává obyčejná průměrná romance, která se točí ve smyčce...

Nechápejte mě zle, kniha rozhodně není špatná. Jen díky první polovině z ní má člověk wow pocity, které ale rázem vyprchají a přichází vystřízlivění. Není to prostě taková pecka, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Přesto má kniha několik významných kladů. Tím prvním jsou postavy, které sice občas zaškobrtnou, ale jinak si udržují vysoké morální kvality. To se jen tak nevidí.
Tím dalším je překlad. Cením překladatelku za to, že se nesnažila mermomocí mít vše v češtině, ale texty písní zůstaly v originále. Taky v samotném příběhu najdeme anglická slůvka. Takové ty notoricky známé výrazy, které překládat prostě nepotřebují. Kniha díky tomuhle působí autenticky.

V komentářích níže jsem se dočetla, že příští rok by mělo vyjít pokračování. Tahle informace mě vpravdě potěšila, protože jsem zvědavá, jaký osud autorka připravila dalším postavám.

5 20.11.2023

Začátek mi přišel takový rozvláčný, poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Nicméně když jsem se dostala přes cestování Polskem, tak se to zlomilo a zbytek knihy jsem přečetla během dvou dnů.

Co mi trochu vadilo, bylo přeskakování. Nedělo se to moc často, avšak jsou místa, kde na sebe text nenavazuje. V jednom odstavci je ve městě A a v dalším už někde úplně jinde...

Humor, kterým je povídání protkané, nemusí sednout každému. Přiznám se, že na začátku mi to přišlo takové na sílu. Jak kdyby se autor nemohl dostat ke svému stylu. Ale stejně jako čtivost, i tohle se zlomilo poté, co odcestoval z Polska xd

Jinak nevím, jestli si toho někdo všiml, ale v první části se docela dost zmiňuje o své přítelkyni. Následně se však dozvíme, že měl nějaký třídenní románek v Talinnu, a přítelkyně mizí ze scény xd

Abych to shrnula, tak kniha se mi líbila. Méně než 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale přesto líbila. Jde vidět, že se autor někam posunul a svou tvorbu ubírá určitým směrem. Což se ne každému může líbit, viz některé komentáře níže, avšak já bych to asi nekritizovala. Je na něm, o čem chce psát.
Poslední, co bych zmínila, jsou krásné ilustrace, které se v knize vyskytují. Je to pastva pro oči. Celkově je kniha dobře graficky zpracovaná a jde vidět, že si s tím nakladatelství dalo práci.

5 13.11.2023

Přiznávám, že mě druhý díl nebavil tolik jako ten první. Navzdory tomu, že Brenna i Jake mi jako postavy sedli. Problém byl, že jsem mezi nimi necítila takovou chemii. Většinu knihy to mezi nima bylo jen o fyzické přitažlivosti, až ke konci se to zlomilo. Z tohoto důvodu ubírám hvězdu.

Nicméně, příběh mě bavil. Člověk se začte už na první stránce a autorka v tempu pokračuje celou knihu.
To, co jsem pozitivně hodnotila u Lovu, můžu zopakovat i nyní. Je to vtipné, někdy jsem při čtení doslova vyprskla smíchy, protože ty slovní výměny byly fakt neskutečný :D Ale je tam i nějaký přesah v podobě Brennina "tajemství", ale i snahy získat vysněnou stáž u HockeyNetu. (Kdybych mohla, tak Edu Mulderovi jednu vrazím xd)
Postavy byly úžasné. Brenna je drsňačka, která by se ale pro své kamarády rozkrájela. A ke všemu miluje hokej. Takovou holku bych chtěla poznat xd A Connelly... Myslím, že kluka jako on by chtěla každá.

Co mě při čtení iritovalo, ale co není vina autorky, je překlad názvů hokejových týmů. Jako proč? Jsou to názvy a ty se prostě nepřekládají. Nedělá se to. Ještě když je ta terminologie zažitá... Navíc si připočtěme, že ne všechny ty překlady zní kdovíjak. Jo, takový Bruins ještě jdou. Medvědi, beru. Ale třeba Oilers, o kterých se tam hojně mluvilo, v překladu tedy Olejáři, mi zní jako jazykolam. A chudáci Nashville Predators. V češtině Predátoři. To nezní jak hokejový klub, ale jak účinkující V síti.

Každopádně, těším se na další díl!

9 05.11.2023