burg komentáře u knih

Čtenářská výzva 2019...
Během pár prvních stránek jsem si uvědomil, že to pro mě není až taková novinka, protože jsem si začínal rozpomínat na drobné střípky vyprávění, které mi v paměti zůstaly. Patrně jsem knihu vzal do ruky zcela náhodou někdy před patnácti lety v knihovně. A přiznejme si, že příběh jednoho neúspěšného německého velkotovárníka a podnikatele se prostě jen tak nezapomíná. Oč neúspěšný byl co se podnikání týče, o to úspěšnější byl v jiných oblastech.
A rovnou říkám, že z poslední třetiny knihy mi fakt běhal mráz po zádech - ani nevím, jestli víc ze zla, které se všude a na všech okolo páchalo, nebo nad dobrem, které v té strašlivé době občas probliklo jako zapálený plamínek v temné jeskyni.
Je to zkrátka jedna z knih, kterou by si měl povinně přečíst každý!

9 24.09.2019

Na doporučení kamaráda - a musím říct, že ač se mi do čtení moc nechtělo, byl jsem velmi příjemně (a danými fakty také trochu nepříjemně) překvapen. Prostě mě to donutilo se zamyslet nad tím, jak vlastně dnes žijeme, jsme-li šťastnější než středověký sedlák a jak asi může vypadat budoucnost rodu Sapiens.

2 18.09.2019

Jsem zvědav, jestli se taky tak budu smát za čtvrt roku, až se nám to malé satáně narodí :) Přečteno během jednoho dne v práci na odpolední a předpokládám, že si o mě kolegové myslí, že už začínám trpět laktační psychózou - půlkou knížky jsem se jen prohihňal, u druhé jsem téměř brečel smíchy!

3 05.09.2019

Dokonalé. A pak, že to bez těch arogantních zelených zmetků nepůjde! Ač je to knížka velmi útlá, tak na ni dokonce života nezapomenu!

5 05.09.2019

Čtenářská výzva 2019:
Ač mám Philipa K. Dicka nesmírně rád a z jeho pera mnoho načteno, mám z jeho knih patřičné obavy - rozhodně se nejedná o jednoduché čtení a vyjma jeho povídek se v ději často ztrácím a těžko nacházím přetrženou nit.
O to víc mě překvapila jeho vize o světě, kde dva bojují proti třetímu, přičemž spojenec je nepřátelštější a horší, než nepřítel. Kterýžto by chtěl sám být spojencem. A nezapomínejme na drogu, díky níž může člověk nějakým způsobem cestovat buď v čase dopředu, zpět, nebo do paralelních vesmírů. No a teď se v tom vyznejte. A mě se to povedlo aniž bych se po každé přečtené stránce modlil, aby to už konečně skončilo!
Krásné, úžasné, temné, osudové - zkrátka Dickovské!

1 03.09.2019

Čtenářská výzva 2019:
Co říci... Tahle kniha mi ležela v knihovně dobrých patnáct let, kdy jsem si ji jednou přečetl, podíval se na zajímavé fotky a hýřil při tom superlativy na jeden parádní cestopis.
Ale dneska už ne, naopak se plně ztotožňuji s komenářem DK197 - popsáno tak, jak by to asi popsal každý při návštěvě cizí země při psaní mailu domů. Jenže to z člověka ještě nedělá spisovatele a z jeho dopisů a mailů knížku hodnou vydání. Co z toho, že spisovatel popisuje jak ochutnal při jednom výletě korejskou/japonskou/čínskou kuchyni, když čtenář nemůže ochutnat? Navíc je kniha (dle mého názoru) zbytečně zeměpisně popisná v tom smyslu, že všechny potřebné informace (rozloha města, populace, etnicita atd.) si člověk může najít na netu, bude-li je potřebovat.
Navíc po nedávném přečtení a porovnání se Ziburovým dílem 40 dní pěšky do Jeruzaléma musím chtě - nechtě srazit jednu hvězdu za Márův styl psaní "V pondělí ráno škola, pak se jdu projet. Povídám si s Korejkou o počasí."
Prostě mi to moc nesedlo. Což je velká škoda, protože Nový Zéland je jedna ze zemí, kam se chci během života podívat a strávit tam víc, než jen pouhý měsíc.

03.09.2019

Čtenářská výzva 2019: Teda přiznám se - čekal jsem od toho daleko, daleko víc. Jelikož je post-apo můj oblíbený žánr, ve zcela jasných a zářivých barvách (teda pardon, spíš ve zcela zašlých a oprýskaných barvách s kapkou rzi navrch) jsem si představoval tu hutnou atmosféru říznutou Glukhovského Metrem a mým oblíbeným světem Falloutu (Vaulty místo Sila hmm...) a tak nějak jsem nebyl sto se s touhle knihou srovnat. Celé mi to přišlo mdlé, nemastné a neslané jako polívka z pětkrát vyvařené brahmíní kosti. Teda pardon, to už jsem zase někde jinde...
Příběh celkově neuvěřitelný a nepravděpodobný, děj takový žádný a ten konec vlastně taky ani nebyl. Nebýt výzvy a žánru, tak to popravdě řečeno nemám vůbec chuť a touhu dočítat. Další knihy fakt číst nehodlám.
Holt už jsem asi dost zmlsanej, zablešenej a lehce ozářenej radioaktivní kocour.

5 02.09.2019

Mistr pera Arthur C. Clarke opět dokázal všem sci-fi spisovatelům ať už jeho generace, nebo jeho následovníkům, že k velkému příběhu není vůbec potřeba nepochopitelná technika a technologie, že není třeba se zaobírat technickou stránkou "udělátek" (které po pár desetiletích vypadají spíš směšně) a že důležitý je jen a pouze silný příběh okořeněný pořádným závěrem.
Jsem rád, že zůstalo jen u jednoho dílu. Např. na rozdíl od série Rámy, kdy mi další díly připadaly ještě rozbředlejší, než ten předchozí - i když tady si ani nedovedu pokračování nějak představit.

5 25.08.2019

Člověk by řekl, že o druhé světové válce už nemůže být napsáno nic nového, ale tenhle příběh mě upřímně dostal. Pravda - kniha má pomalejší rozjezd, ale vyplatí se překousnout ty pasáže, v nichž se zdánlivě nic neděje a dočkat se příjezdu Antonia Corelliho. Moc pěkně napsané!

3 10.08.2019

Klasika, které se snad nedá nic vytknout a jeden zločin, o kterém slyšel snad každý. Mrzet mě může snad jediné a to, že díky Červenému Trpaslíkovi jsem věděl kdo je vrah daleko dřív před tím, než jsem vůbec o knihu zavadil pohledem. Vadilo mi to? Vlastně ani moc ne :)

3 10.08.2019

Tak tady už jsem se musel do čtení fakt nutit. Další díly neplánuju, to radši podstoupím experimentální operaci hemoroidů.

27.07.2019

O poznání horší, než předchozí a dějově neuspokojivé - neustále přicházejí armády z temnot, pekel, jiný dimenze nebo jaký jiný díry co si autor vymyslí, jen aby byly okamžitě odpraveni naším macho bouchačem. Nuda, šeď a hromady bouchaček, ve kterých se stejně nikdo orientovat nebude.

1 27.07.2019

Ale jo, docela slušnej rozjezd - vlastně hned od prvního odstavce. Ale kdybych nedostal typ na tuhle knížku (resp. sérii), tak se toho tutově nedotknu ani klackem. Člověk holt musí být fakt fanda do všeho střelného a palného, aby se dostal do extáze. Mě ty popisy spíš připadaly naprosto zbytečné a iritující.

2 27.07.2019

Samozřejmě, že jsem na knihu narazil rok, či dva po zfilmování.
A samozřejmě, že mě vyprávění dostalo do kolen stejně tak, jako valnou většinu čtenářů.
A samozřejmě, že jsem rád, že jedna určitá scéna z knihy byla vynechána - hádejte která. Po přečtení kapitoly jsem musel knihu na hodně dlouhou dobu odložit, protože jsem fakt nemohl psychicky pokračovat ve čtení dál.
Pochmurný, depresivní a temný (nebo spíš šedivý, chcete-li) příběh o tom, že i cesta je cíl a jestli se člověk dostane až na konec své cesty, nemusí to pro něj nutně znamenat fanfáry a oslavu vítězství. A také o tom, že mít svůj vlastní nákupní vozík naplněný "poklady" může někdy znamenat víc, než truhla zlata. No nemáme se my Evropani, Amíci, Asiaté a všichni ostatní tak nějak fajn?

8 01.07.2019

Na doporučení známého, protože sci-fi (a post-apo obzvlášť) je moje oblíbená kategorie knížek.
Bohužel netuším, jestli to autor myslel vážně, nebo si jen dělal ze svých čtenářů prdel. Považme sami: skupinka lidí je naprostou náhodou zachráněna v hlubokém sklepení středověkého hradu (budiž), dále je hrad uchráněn od nejhoršího skalním masivem před atomovým výbuchem (opět náhodou a opět budiž). Nadto skupinka zjistí, že výbuch (jako náhodou) přežil všechen dobytek - spousta krav a sviní jsou březích (mám se zmiňovat o naprosté náhodě?), obilí, nástroje, dokonce i zbraně a náboje - více méně všechno zůstane netknuto.
A to nemluvím o dalších příběhových epizodkách, které jsou bravurně vyřešeny ke spokojenosti komunity hlavním hrdinou, onoho vůdčího typu, bez kterého by se ona partička rozpadla jak lidské tělo zasažené radiací. Jo aha - ona to byla jakási "čistá" bomba, bez špetky spadu. Tak to ovšem jo, no...
Silně pochybuji, že by ona utopická část příběhu (všechno pro všechny a všichni společně ke světlejším zítřkům) vůbec nějak mohla fungovat. Dřív nebo později musí následovat konflikty, které prohloubí rozdíly mezi jednotlivci a k prvním problémům je jen krůček.
Takže nakonec jednu hvězdičku dávám jen za skvělou čtivost - příběh se přede mnou odvíjel sám jako na kolovrátku a nemůžu říci, že bych se musel do čtení nutit.

8 30.06.2019

Čtenářská výzva 2019...
Tady fakt nevím, jak hodnotit - na jednu stranu kulervoucí výpověď jedné ztracené generace, zbytečnost všech válek (kluci na druhé straně příkopu se bojí úplně stejně jako my) a na druhou stranu pro mě nestravitelné Pavlovo filozofické monology a naprosto šílená skladba vět, gramatické chuťovky typu iluse, explose, reserva, konserva apod. Ano, vím - knížka stará přes devadesát let, překlad z let šedesátých = jiný styl gramatiky. Ale pro mě bohužel nestravitelné.
Přesto Remarqua považuji za jednoho z nejdůležitějších a nejvlivnějších spisovatelů minulého století.

1 28.06.2019

Čtenářská výzva 2019.
Tak co napsat - po pár prvních stránkách mě kniha chytla a četla se téměř sama. Jenže mi fakt nejde do hlavy to poblouznení hrdiny francouzskou kráskou - viděli se všeho všudy třikrát, či čtyřikrát? Nějak prostě nevěřím onomu zamilování na první pohled (navíc přes sklo výlohy).
Ale co mě fakt sralo (a to čím dál tím víc), byly francouzské nepřeložené věty, jejichž význam si musel člověk domýšlet - i když pro děj neměly asi prakticky žádný význam. Uvítal bych překlad pod čarou.
A z konce mi bylo fakt smutno, to je pravda.

27.06.2019

Čenářská výzva 2019.
jo jo, zpočátku jsem byl nadšený - naprosto fantasticky hutná atmosféra s prvky mysteriózního thrilleru nepodobná Stephenu Kingovi (a srovnání je tu na místě - střídání historie se současností, děti vs. jejich dospělé verze, děj odehrávající se na americkém maloměstě atd.), ale v prostředku naprostá změna stylu psaní, ze které se vyklubala průměrná detektivka s naprosto podprůměrným závěrem. Čekal jsem od těch mystery prvků něco krapet významnějšího, nedočkal jsem se. Škoda...

5 26.06.2019

Čtenářská výzva 2019:
Jo, celkem chápu, proč udělala povídka v době vydání takový šrumec, ale z dnešního pohledu už je to trochu úsměvné. Hlavně ona rychlá proměna (jak fyzická, tak psychická) jen po požití jakési drogy? Ale jděte...
Jako další mínus beru to, že jsem se musel do čtení několikrát nutit. Na to, jak útlá je to knížka, tak mi to přišlo napsané stylisticky naprosto příšerně a občas jsem měl co dělat, abych pochopil, co se v odstavci stalo.
Takže jsem sice rád, že jsem se dobral konce, ale znovu už nikdy.

1 25.06.2019

Pořízeno jen kvůli povídce Všechny tvé stíny a přečteno s velkou chutí a nadšením. I když i tady se samozřejmě objeví slabší kusy, tak název nelže - uvnitř najdete opravdu jen mistrovské kusy od pravých mistrů pera. Devět miliard božích jmen, Nestálý měsíc či Nevyšlapaná cesta jsou senzační, ale Písečníci jsou povídkou, na kterou prostě nezapomenu!

3 20.06.2019