bukiet komentáře u knih
O chloupek lepší než první dva díly, jimž je tato kniha vlastně prequelem. Palov by už ale měla přestat používat nejnudnější metodu sledování, tedy štěnici.
Jedna z těch knih, které nemůžete číst jen jednou. Hodnocení může být jen maximální a protože tentokrát bylo čteno uchem, přidal bych jeden prémiový bod za Jiřího Ornesta.
Mám rád historii a zajímá mne i náboženství a dějiny církví. A také mám rád Cottona Malonea a Stevea Berryho. Mám rád celý tento cyklus, protože Berry velmi chytře proplétá skutečnost a fikci. On si nevymýšlí, on fabuluje. Mám rád hlavní charaktery této série, protože knihu od knihy rostou a rozvíjí se. To u tohoto žánru není moc obvyklé. Chápu, že jiné Cottonovy fanoušky zrovna tento díl nemusel příliš zaujmout. Přece jenom je to více o politice než o hledání starodávných artefaktů. Na druhou stranu bychom měli mít radost z toho, že v celé knize není zničena žádná památka UNESCO. Nad vytrženou stránkou z Knihy Mormonovy přimhouřím oko.
Jaká radost. Vtipné, čtivé, s háčky pod povrchem smutně humorného příběhu, které se zaseknou a nutí srdce popřemýšlet. To není chyba, jsou věci, kdy musíte myslet srdcem, hlava to prostě neumí.
Tak toto bylo obrovské zklamání. Nikdy bych nevěřil, že budu dočítat Kingovu knihu jen proto, že nemám rád nedočtené příběhy. Nezajímavé charaktery, spletitě a dlouze vyprávěný vpravdě jednoduchý děj. Popření zásad, jež King vyslovil ve své předešlé knize O psaní. Tolik nic neříkajících canců, které mohly a měly skončit vytrženy v koši. Potěší jistá návaznost na román To, který by Pavučina snů mohla i trochu připomínat a jemuž sotva ke kotníkům dosahuje.
Nevím, co říct, asi jsem čekal něco jiného. Víc literatury faktů a méně drbů bez ladu a skladu k sobě přikládaných. Ani jako turistický průvodce to není moc zajímavé. Raději si přečtěte Česala, nebo Dvořáka. Oba píší zajímavěji a jejich interpretace mají hlavu i patu.
Tahle kniha už se ale opravdu táhla. Možná proto, že mne drogová tématika nebaví a nezajímá. Přesto mě Nesbø na konci zase dostal, takže počkáme na další díl. Doufám, že to bude díl poslední, protože je Harry Hole už značně utahaný a opotřebovaný. A malé chlubení nakonec: Dubajce jsem odhalil, hned jak se na scéně objevil.
Zatím jednoznačný vrchol série. Od počátku velmi napínavé, což je u Nesboa vcelku neobvyklé. Příběh tradičně krkolomný a závěr lehce utahaný. A rada na závěr: Nerozkopávejte v dětství Norům bábovičky, mohlo by se vám to po létech nevyplatit.
Jsem zvyklý na to, že knihy této série se pořádně rozjíždějí až v druhé polovině, takže stačí přetrpět prvních padesát procent, ale tentokrát se ani po překonání magické hranice v půlce knihy nedostavil silný a přitažlivý pocit a touha chtít číst a číst. Poprvé jsem také uhodl vraha ještě v té první půlce. No nic, dočteno a jdeme na lov Levharta. Obecně k celé sérii bych připodotkl, že je to dobrá série detektivek, ale není to ten druh detektivního románu, který bych četl podruhé.
Tentokrát za čistých pět hvězdiček. Pro mne, chronologicky čtoucího čtenáře, zatím vrchol série. Tak jdem na to, pane sněhulák...
Není to za plný počet, jen 4,5 hvězdičky, ale doufám, že se tímto románem vracíme plně k žánru detektivky.
Dobrý, no, ale čistá detektivka už to není. Thriller snad a značně překombinovaný. Ovšem přiznávám, že mě na konci autor zase dostal, ale už nepřekvapil.
Být to moje první kniha o Harrym Holeovi, byla by také knihou poslední. Naštěstí čtu chronologicky, tak jen doufám, že tohle bylo malé vybočení z řady.
Je vůdcovství službou lidské společnosti, nebo jen výtahem k prebendám a moci? Je šlechtic skutečně ten šlechetný? Kdy se pod tlakem okolností rozhodnu myslet už jen na sebe? Nebo bych tak měl myslet primárně? Sakra, kluci jedni umolousaní, jaké jste mi to myšlenky do hlavy dali!
Zábavné, čtivé, humorné i smutné a díky společnosti Disney už bohužel jen Legenda a ne kánon.
Nosil bych sovy do Atén, kdybych tady opakoval to, co už napsal ve svém komentáři Petrvs. Opravdu docela velké zklamání.
Po druhém čtení:
Pytel kostí je první kniha, kterou napsal King po změně vydavatele a jedním z důvodů byla i snaha etablovat se jako renomovaný a solidní spisovatel. Otázkou je, jestli takovou knihu opravdu chtějí jeho čtenáři. To ale neznamená, že je tato kniha špatná. Nás ovšem zajímá proto, že sám King ji uvedl jako jeden z titulů , které patří do Velkého cyklu Temná věž. Přiznejme si ovšem, že těch spojitostí s Temnou věží mnoho není. Dům Smějící se Sára, ve kterém se z části děj odehrává, je dvojencem domu Smějící se Cara, což je dům kterým Roland Deschain se svým ka-tet projde do světa jednoho důležitého spisovatele, který je zase pro změnu dvojencem hrdiny této knihy, Mikea Noonana. Ten se navíc zná, či znal se spisovateli Billem Denbroughem z románu To a Thaddeusem Beaumontem z románu Temná půle. A navic se na začátku románu setká a pohovoří s Ralphem Robertsem z románu Nespavost. A samozřejmě se v celém románu objevuje číslice 19, která je důležitá i v sérii Temná věž.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
Kdysi jsem tuto knihu dostal jako vánoční dárek a protože mi fantasy není cizí a dárky se neopovrhuje, přečetl jsem Eragona a můj názor zněl: Nic moc. V žánru opravdu existují lepší kusy a série. Po zhlédnutí filmu jsem na celý Odkaz raději zapomněl. No a dnes jsem první díl cyklu dočetl ušima, tedy doposlouchal v podobě audioknihy. A můj názor se nezměnil. Kniha nic moc, ale Martin Stránský ji pozdvihuje svým výkonem nad propast zapomnění.