Jez a běhej

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Legendární běžec z bestselleru Zrozeni k běhu se vrací! Již téměř dvě desetiletí je Scott Jurek hvězdou – a miláčkem publika – v extrémně náročném, ale stále populárnějším sportu – ultramaratonu. V roce 1999 jako naprosto neznámý závodník zvítězil v závodě Western States Endurance Run, stomílové trati vedoucí kalifornským pohořím Sierra Nevada. V tomto závodě zvítězil sedmkrát v řadě a stanovil při tom traťový rekord. Dvakrát vyhrál Badwater Ultramarathon, 217 km dlouhou cestu Údolím smrti. Nedávno vytvořil americký rekord v běhu na 24 hodin – urazil 266 km, téměř šest a půl maratonu za jediný den. A byl jedním z elitních sportovců, kteří jeli do Mexika běhat s indiánským kmenem Tarahumarů, o čemž pojednává bestseller Zrozeni k běhu. Jurek dosáhl neuvěřitelných úspěchů, a to vše pouze při veganském stravování. Autobiografická kniha obsahuje množství fotografií a veganských receptů!...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165380/jez-a-behej-moje-necekana-cesta-k-u-GPx-165380.jpg 4.5281
Žánr
Literatura naučná, Sport, Zdraví
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Eat & Run: My Unlikely Journey to Ultramarathon Greatness, 2012

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (60)

Kniha Jez a běhej

Přidat komentář
P3259
30. července

Jez a běhej je životopisná kniha ultramaratonského běžce a zároveň člověka, který praktikuje celistvou rostlinnou stravu. Mimo líčené příběhy, které si Scott během své kariéry a osobního života prožil, kniha okrajově nabízí také jeho náhledy na svět, přesvědčení a důvěru ve veganství. Je to motivační kniha vhodná nejen pro vegany a milovníky běhu, ale i pro všechny běžné lidi, které to kouskem ducha k těmto tématům jakkoli přitahuje. Na konci každé kapitoly Scott poskytuje základní rady a tipy pro běžce a několik receptů na skvělé veganské pokrmy.

RUSTY
12. července

Niekedy treba veci urobiť ♥ ;-).


roso.mak
07. června

Netuším, proč se tato kniha tolik líbí. Ať jsem četla patetickou Zrozeni k běhu nebo její pragmatickou českou variantu, měla jsem chuť vzít sandále a vyběhnout do lesů. Teď hned.

Tato kniha na mě působí až demotivačně. Scott Jurek je obdivován zaslouženě, ale tuto knihu lze brát pouze jako jeho životopis, nikoliv návod na běhání. Ne každý bere bednu nebo nic, i když pár takových znám. Tohle není cesta pro 99,9 procenta běžců a to počítám i ty, pro které je ultramaraton sen, nikoliv magořina.

alef
05. června

„jako lidská bytost se posouváte jedině tehdy, vymaníte-li se ze zóny osobního pohodlí“

Scott Jurek, „člověk, který nezapadal“, sám sebe asi nejvíc definuje skrze výkon … „každý máme svou vlastní cestu, každý může něčeho dosáhnout, nenechte se od nikoho odradit, když se snažíte dosáhnout nějakého cíle nebo si splnit sen“ … zní to hezky, že. To těžké teprve přijde, totiž, zjistit o čem opravdu sníte a jaké jsou vaše cíle, háček tedy spočívá v tom, že ji (cestu) musíte najít!
Obrovský respekt, musím hned na začátku říct, že jsem ho cítila v podstatě od první stránky, od prvních řádků, už když jsem četla o Scottově ne zrovna veselém dětství (alespoň tak na mě působilo) a náročném až tvrdém dospívání, které si asi neumím úplně představit. Scott více méně říká, že ho zformovalo, a taky připravilo, na život, jaký si vybral … „někdy je potřeba nemyslet na to, co budete dělat, ale prostě půjdete a uděláte to, protože to udělat musíte!“
Přiznám se ale, že cesta, kterou si Scott vybral (a že měl ten výběr dost zkomplikovaný, takže opravdu, klobouk dolů!) mě vlastně neoslovila, navzdory veškerému respektu k tomu co dokázal, a navzdory tomu, že mnohým jeho rozhodnutím rozumím … jenže, mnohým zase vůbec!
„Pohánějí vás sice nohy, ale za podstatnou část výkonu vděčíte svalům zad a břicha. Na posílení zad je dobré v posilovně trénovat přítahy horní kladky a veslování, lopatky při tom tlačte k sobě. Cvičíte-li jógu, zaměřte se na pozice v záklonu, například polohu kobylky, most nebo loďku. Na posílení břišního svalstva zařaďte do svého repertoáru cviky, při kterých pánev zůstává na místě, a nohy se pohybují. Vzpory na rukou a předloktí patří mezi nejjednodušší a nejúčinnější cvičení tohoto druhu. … Běžcům úžasně prospěje jakákoliv jógová pozice, pokud se ovšem soustředí na to, aby zpevnili svalstvo středu těla.“
To, jak Scott popisuje svou cestu k fyzické kondici, je zrovna jedna z těch rovin vyprávění, kde si v podstatě rozumíme, sama taky běhám a tak jsem si docela ráda trochu „porovnala“ vlastní zkušenosti (jen ještě, abych uvedla na pravou míru, v žádném případě se nechci srovnávat – moje běhací denní taxa je mezi 5-10 km, žádný velký trénink, řídím se čistě pocitem, běžím, dokud se mi chce :-) … pro mě je běh totiž čistou relaxací), a tak třeba tohle, že přibrat jógu (mám vyzkoušené a praktikuji) je fajn, bych určitě podepsala :-).
Úplně nejvíc jsme si pak „rozuměli, ve chvílích, kdy Scott popisuje „ty“ chvíle (stavy mysli), které se při běhání dostaví:
… „kdy se „pro mě běhání přetransformovalo do něčeho jiného, než je pouhý trénink … stalo se něčím jako meditace, místem, kde jsem mohl nechat svou mysl – obvykle zaneprázdněnou školou, myšlenkami na budoucnost nebo starostmi o mámu – volně plout.“
… „znám jednoho spisovatele, který prohlašuje, že nebyl nikdy tak šťastný, jako když pracoval na své první knize – ta byla nakonec tak mizerná, že nikomu ani neukázal rukopis. Říkal, že ta radost pramenila z toho, jak se mu během práce zastavil čas a on toho zjistil spoustu o sobě a o svém řemesle. … když jsem to jaro běhal … pochopil jsem, co tím ten spisovatel myslel.“
– tohle totiž, je na běhání to nejskvělejší!
„Jde o to, žít s dobrou vůlí, dostatkem ohleduplnosti i pozornosti vůči světu; osvobodit se od uměle vytvořených konceptů ve vlastním životě.“
A hodně zajímavé pro mě bylo i vyprávění o změně způsobu stravování, tedy o Scottově cestě k veganství a vitariánství, přestože sama nic takového nepraktikuji, to ale neznamená, že bych se nechtěla dozvědět víc, protože souhlasím, že ve způsobech stravování jsme stále hodně ve vleku „vytvořených konceptů“, konvencí a zažitých „pravd“, kterých se stále příliš držíme, nebo ještě spíš, o kterých vlastně ani moc nepřemýšlíme. Veganství ani vitariánství asi přesto pro mě úplně nebude (i když ráda pár receptů vyzkouším, a věřím, že i trvale zařadím do svého jídelníčku, protože v jídle ráda experimentuju a novým chutím se rozhodně nevyhýbám, a když zavítáte do té správné prodejny – už tu opravdu jsou – ani ingredience nejsou problém), spíš bych řekla, že si taky už nějaký čas hledám svou vlastní cestu (proto díky za určitou dílčí inspiraci), která sice nebude ani veganská, ani vitariánská, ani úplně vegetariánská, protože maso na mém jídelníčku zůstane, ovšem v míře velmi omezené – což mám už přibližně rok vyzkoušené a za mě – tohle funguje – pokud se držíte hesla: z jídla musíte mít radost! … tedy, držte se svých vlastních chutí :-), a nezapomeňte přitom na střídmost, na množství totiž taky záleží :-).
„... ale když jsem teď viděl, jaké ovoce může bolest přinést, chtěl jsem víc bolesti. Chtěl jsem ji použít jako prostředek, abych objevil, co ve mně je. Změřit síly se sto mílemi terénu a nejlepšími trialovými vytrvalci na světě mi potřebnou bolest mělo zajistit.“
Neporozumění pak trochu přichází ve chvíli, kdy Scott hovoří o bolesti, vím, že ke sportu patří (každý, kdo sportuje, ví o čem je řeč), a právě proto, že běhám, dokážu si představit i pochopit, že přesně tohle je nejspíš gró většiny ultramaratonských běžců, ale zároveň se mi (možná proto) příčí přijmout (nejen Scottovo, ale obecně, sportovní) … „měřit si síly skrze bolest“ … vyhrává, kdo víc vydrží! … mě se totiž v tu chvíli nějak vytrácí můj hlavní smysl, či důvod, proč sportuju – potěšení! … a k takovému druhu „potěšení“ (viz. výše) asi nikdy nedospěju :-), mít dobrý pocit z vítězství, když od půlky v pravidelných intervalech cestou zvracím, když dobíhám posledních 50 km! se zpřetrhanými vazy, apod., určitě není nic pro mě :-) , ale tím neupírám Scottovi a jeho kolegům obdiv – že tohle zvládnou, to co mě na tom trochu děsí, že tohle je pro ně určitým „motorem“, který je posunuje dál.
Takže, chcete-li blíže prozkoumat prostor mezi vyčerpáním a totálním zničením, chcete-li se dozvědět víc o svém těle a vůli, chcete-li zažít vzrušení z porážek soupeřů - čtěte!

A jestli do toho chcete jít ... "zaměř se na přítomný okamžik" ... a běž!
Podle Scotta Jurka totiž vítězství chutná skvěle!

ibs
19.12.2019

Pribehy po kapitolach vyborne, adi skor nadchne sportovcov - recepty fajn, u nas narocne zohnat suroviny.

Honey19
10.12.2019

Velice zajímavá kniha o ultramaratonu a celkově o životní cestě autora. Bavily mne i recepty.

4602
16.08.2019

Scotta jako běžce sleduji dlouho jako spisovatele poprvé a nezklamal. Kniha mě velice překvapila, dobře čtivé příběhy z exotických míst na závěr doplněné recepty. Pro trailové běžce a vegany zcela určitě motivující. Tato kniha pro mě jako běžce jedna z nejlepších.

Melic
23.07.2019

Další kniha - životabudič. Inspirativní, dobře se čte a zajímavé je i doplnění recepty na jídlo. Tedy inspirativní nikoli ve smyslu, že bych plánoval něco podobného napodobit, ale po přečtení se člověku snáze vítězí nad vlastní leností a vybíhá častěji nebo na delší běhy než obvykle. (A už jsem si uvařil to minnesotské chilli z fazolí a paprik, akorát ho jím při psaní komentáře a chutná mi.)

1