Bublushka komentáře u knih

Kniha Podsvětí se odehrává v Pražském metru a to je na ní velmi přitažlivé. Sám příběh se pak točí kolem stále častěji se objevujících tajemných úkazů v metru a okolností s nimi souvisejících. A protože se už skoro rok sama dost často pohybuji v Pražském metru a mám ráda tajemné příběhy, byla pro mě kniha jasnou volbou. Už od začátku se do knihy příjemně začetlo a hrdinové mi přirostli k srdci. Stránku od stránky se to vše příjemně stupňovalo až k docela nečekanému konci. Kniha sem i četla moc dobře a ani jsem nebyla zklamaná koncem jak mnozí čtenáři píší, spíše překvapená. Na konci totiž zůstalo ještě pár otázek a nevysvětlených záhad, což možná byl i autorův záměr. Jsem moc potěšena, že máme v naši zemi tak šikovné autory a že to s budoucností naší knižní tvorby nebude špatné. Kniha se povedla a moc příjemně se mi četla. Mile mě potěšilo propojení hrdinů a trochu mě zarazil konec, ale ne ve špatném slova smyslu. Příjemné čtení. Autor má opravdu velký potenciál. Jsem zvědavá na jeho další počiny a knihu vřele doporučuji lidem co mají rádi tajemno a metro jim přijde trochu zvláštní.

5 12.09.2017

Zprvu, když nám o Anne říkali ve škole jsem si myslela, že to je jen další propagace utrpení židů a to jak se to furt dokola omílalo mě nebavilo. Ale její příběh mě docela zajímal a řekla jsem, že si to někdy jen tak pro zajímavost přečtu, abych věděla jak je to napsané. A před pár dny se mi její kniha dostala do ruky a já si řekla, proč ne, když se mi tu tak ukázala, tak si ji přečtu. A byla jsem nadšená. Nečekala jsme, že to může být tak dobré. Anne mi přirostla k srdci. Uvažovala jako já a její myšlenky byly tak krásné, že jsem si jich několik musela vypsat. Nemyslím si, že je to podvrh a věřím že Anne existovala, protože přesně tak vnímavé mladé dívky uvažují a pokud má někdo talent projeví se u něj už v tak nízkém věku. Kniha byla krásnou ukázkou dospívání mladé dívky z dítěte na ženu a i vyrovnávání se s nelehkou dobou. První zápisky byl takové nevinné a roztomilé a ne moc kvalitní, ale postupem času se Anne začala vyvíjet a více přemýšlet a i její myšlenky začaly dávat smysl a byly stále krásnější. U knihy jsme stále kývala usmívala se, protože jsem si mnoho věcí myslela přesně tak jako ona. Sama jsem si podobným vývojem prošla a proto mi je Anne moc blízká. Je škoda, že nakonec zemřela, ale stejně si ve svém životě ujasnila, co chce a možná i zemřela šťastná s tím, že věděla jaká je. Našla se, což mnoho lidí o sobě říci nemůže. Anne byla moc krásná, milá a chytrá dívka, která věděla co od života chce, jen se narodila do špatné doby. Věřím, že ve svém dalším živote dostala možnost žít. Jako Anna si splnila sen, že chce světu něco předat v tom dalším si snad splní to, že ho prostě bude jen žít. Třeba si sama tu knihu v novém životě četla a přišla jí moc povědomá.
Deník Anne Frankové je nádherné čtivo a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Už od prvních řádků mě vtáhla do sebe a druhý den jsem ji měla dočtenou. Byl to moc nádherně strávený čas s Anne a jsem jí moc vděčná, že jsem si mohla přečíst její krásné myšlenky a sama si ujasnit, že ty mé jsou správné.

5 18.04.2014

Na knihu Johna M. Hulla jsem narazila čistě náhodou v knihovně. Moje ruka po ní sáhla a já ihned tušila, že to bude něco mimořádného. Vždy mi vrtalo hlavou, jak se vlastně cítí slepci a jaké to je být slepcem (a jen zavřít oči pro to nestačí) - netoužím to poznat na vlastní kůži, ale přemýšlela jsem o cestě, jak to zjistit, avšak žádného slepce osobně neznám, abych se ho na to zeptala a je to i poměrně choulostivé téma. A pak se objevila tato kniha, která jakoby byla přesně tím, co jsem toužila poznat. Hullova kniha však není typickým vyprávěním, jak by mnozí čekali. Už od první řádků jsem vlastně byla překvapena, že se jedná spíše o autorovy úvahy nad vlastím životem občas protkány vlastními vzpomínkami a popisem každodenního prožívání. I přesto a možná i právě proto jsem se dokázala do mysli autora lépe vžít. Pří čtení jsem měla pocit, že vím, jaké to je a dokážu aspoň částečně pochopit jak to prožívá. Autor totiž dokonale pospal slepotu pro někoho, kdo nemá tušení, jaká je. Moje osobní představa před čtením byla totiž zcela jiná. Chvílemi jsem se však v mnohých úvahách v textu ztrácela a knihu jsem tak četla na můj vkus poměrně dlouho. Když by byl příběh více koncipován jako souvislé vyprávění, možná by mě ke čtení kniha táhla častěji. Takhle jsem si vždy musela najít správnou náladu na tuto poměrně náročnou knihu. Je tedy jasné, že kniha není pro všechny a lidé co čtou spíše pro zábavu, mohou být zklamáni. Kniha totiž vyžaduje i přemýšlení čtenáře a bez chvilkových pauz k zamyšlení po určitých pasážích není dojem z knihy celistvý. Kniha sama k častému zamýšlení přímo vybízí. I tak je velmi poetická a plná skvělých popisů z nichž je velmi překvapující, že okolí se dá vlastně popsat i jinak než vizuálně. Představovala jsem si sice vše i vizuálně, ale často jsem si ani neuvědomila, že autor popisuje jen zvuky, které ale svou povahou působily velmi vizuálně. Kniha je psaná bravurně a vlastně i dosti čtivě a dokazuje, že autor je v tom opravdu dobrý a na psaní má talent. I když kniha místy nudila, přinesla dokonalý popis života slepce a vývoj silného člověka. V závěru mě trochu zarazila velká časová mezera mezi posledními kapitolami, ale na dojmu z knihy to nic nezměnilo. A občas mi chyběly některé části z autorova života, které nejspíš do deníku nezaznamenal a musela jsem si je tak domyslet. I tak považuji knihu za skvělou a doporučila bych ji všem, kteří touží vědět, jak se cítí slepí a rádi poznají příběh silného a sympatického člověka. Při čtení se často cítíte jako sám autor a slepce budete po dočtení vnímat hodně jinak. O to víc pak ve mě kniha prohloubila otázku, jak svět vnímají lidé, kteří jsou slepí od narození o což se autor mírně opřel, ale bohužel téma více nerozvedl. John M. Hull umí psát opravdu dobře a o to víc zamrzí, že do češtiny byla z jeho velkého množství knih přeložena jen tato jedna.

4 07.05.2018

Opravdu důstojné zakončení epické trilogie. Zprvu se mi do knihy začítalo těžko, ale potěšilo mě že je zpět Arťom kterého autor v druhém dílu z nějakého důvodu odsunul do pozadí. Ale postupem řádků začalo všechno dávat smysl i důvod proč zvolil jiný styl u druhého dílu a Arťomovo rozpačité zakončení prvního dílo náhle dostalo smysl. První dvě třetiny jsem přelouskávala trochu obtížněji, ale stále se tam táhla nitka toho, že to někam vede a Glukhovsky nezklamal. Opět se vrátil k tomu co dělalo první díl tak skvělý a Arťom byl zas ten skvělý Arťom, který jakoby zračil naději lidstva. Od chvíle kdy zjistil pravdu o povrchu najednou všechno začalo dávat smysl. Celé Metro je vlastně taková zpověď o zaslepenosti lidstva a tím že radši budou pro trochu pohodlí ovcemi se zalepenýma očima, ale že stále je v pozadí nějaká naděje v podobě lidí, kteří vidí jako je Arťom a jeho Aňa. Trochu mě při čtení tohoto dílo zamrzelo že rok Arťomova života autor trochu zazdil a nebyli jsme svědky toho jak se poznal s Aňou, ale nějaký důvod k tomu měl a vlastně se to nakonec nějak vysvětlilo a nevyřčené otázky nezůstaly. A ano jak už někdo psal, trochu zapomněl na ty děsy venku k prvního dílu- ale možná to zmizelo se zničením démonů- kdo ví-možná ani sám autor, ale vyznění příběhu to nakonec nevadilo. Bála jsem se suchého konce, ale nakonec jsem spokojena- je sice dost otázek- ale o tom život je-ale to zásadní se vysvětlilo. Tato kniha mě moc potěšila a Glukhovsky mě opět přesvědčil že to umí. Jen tak dál.

4 23.06.2017

Oheň ve mě vyvolává dva pocity. Nadšení i zklamání. Tolik jsme se na něj těšila, že při zjištění, že už je k mání, jsem běžela do knihovny a k mé radosti zjistila, že tam je a byla jsem první kdo si ho půjčil. A hned jsem začetla. Už od začátku jsem byla nadšena. Bylo to opět ono, ten skvělý styl a propracovaná psychologie postav a jejich uvažovaní. Byla jsem zpět "doma". Příběh se četl dobře, ale čím víc stránek ubývalo mi začlo docházet, že se asi vše nestihne dořešit, když už zbývá do konce tak málo. A pak zbývalo jen posledních pár kapitol a stále se žádná otázka nezodpověděla o nic víc než na začátku knihy. Čtení bylo stále skvělé, ale já tušila co nastane- zklamání. Konec byl prostě zklamáním. Ne, že by byl napsaný špatně, to ne, ale prostě byl utnutý v určité chvíli a vše se vyhrotilo tak divně a kdekdo se zachoval tak nějak náhle zvláštně(což by ale tolik nevadilo, tento styl je autorce normální a všechno zvláštní chování hrdinů je vlastně celkem reálné, vzhledem k situacím) a prostě zůstalo až moc nezodpovězených otázek. Prostě autorka věděla, že původně naplánovala trilogii a i přesto, že se příběh rozjel a měl stále co říct ho ukončila... a přitom se o konec nejednalo. Doufám, že autorka nakonec dostane "rozum" :D a k příběhu se vrátí. Tento svět si totiž zaslouží popsat dál. Vyprávět příběh přeživších, odpovědět na těch milion otázek, které svým psaním vyvolala. Bylo by to jinak totiž děsně nefér a i snad pro autorku... přece nemůže své dílo, tak skvělé odhodit v tom nejlepším? jakoby se zbavila svého dítěte ve chvíli kdy ještě zcela nedospělo.
Oheň není špatná kniha, vůbec, je skvělá, jako všechny předchozí, ale vzhledem k tomu, že má být poslední toho řekla málo... nemůžu proto dát plný počet bodů. I přesto jak skvělé to čtení bylo a kolik pocitů a slz ve mě vyvolalo.
Doufám, že se autora do světa Splynutí vrátí, ten svět i hrdinové si to zaslouží...ještě mají co říct.

4 17.04.2016

Vlastně si po té době co jsem to četla nevím co jsem si vlastně z knihy odnesla. Zaujal mě nápad a tak jsem se těšila až se začtu, ale při čtení jsem si stále v duchu říkala- co to sakra je? Do děje se moc začíst nedalo, zápletka byla prapodivná, trochu přitažená za vlasy a fakt děsný a nereálná pohádka. Nikam to vlastně nevedlo a nějak se mi ani nevybavuje co se tam pořádně děje. Hlavní hrdina byl divný, moc normální na to že byl zombík- čekala jsem že bude víc přemýšlet jako zombík, to mě zajímalo, ale byl to jen obyčejný kluk. A nijak mi jako hrdina nepřirostl k srdci, spíš mi lezl na nervy. A vlastně on ani jeho dívka nebylo propracovaní, jen loutky v jednoduchém příběhu- až moc jednoduchém. Nápad byl zajímavý, ale zpracovaný slabě, moc slabě. Knihu jsem přečetla a jen si dala do seznamu přečtených a nic si z ní neodnesla, snažila jsem se, ale nevím co. Nemohu ji zařadit do průměrných knih, prostě, tohle nebylo pro mě- bylo to po všech těch romancích až moc přeslazený a ubohý- škoda, dal se z toho vytřískat slušný příběh.

4 26.06.2015

Po dlouhé době povedený komiks. Jako mladší jsem měla ráda komiksy, ale poslední dobou jsem začala pochybovat o tom, co na nich vlastně je. A teď, po přečtení komiksového zaklínače jsem znovu pochopila. Jednoduchý příběh příjemně odsýpal a nikdo se neoháněl trapnými horoickými hláškami super hrdinů. Bubliny byly plné zajímavých slov a někdy jsem se i nad hláškami pobavila. Kresba je v komiksu dech-beroucí, při čtení jsem několikrát zastavila a jen se kochala pohledem na obrázky a promyšlenou scenérii. Nejvíc nadšená jsem byla z nápadu měnících se mozaiek. Příběh v komiksu není nijak hlubokomyslný, ale i tak mě překvapilo rozuzlení a příběh se fajnově čte. Tušila jsem ze Zaklínačovi bude slušet i bublinový svět s nemýlila jsem se. Pro milovníky komiksu a světa Zaklínače ideální volba.

4 27.03.2015

Kniha se četla poměrně dobře a potěšilo mě propojení příběhu dívky v denících a hlavního Oleho. Celkově mi ale přišlo, že příběh trochu postrádá děj, nebo spíš akčnější děj - jednalo se o popis života stárnoucího rockera, který vzpomíná na své mládí a svou múzu. I tak hrdinové byli sympatičtí a k četbě jsem se ráda vracela, o to víc mě mrzí, že vlastně není jasné jak to nakonec s tou dívkou dopadlo - tušíme, že asi ne dobře, ale fajn by bylo to nějak říct. Jinak to ale považuji za zajímavou knihu s nezvyklým stylem, který nám dá nahlédnou celkem podobně do života punkerů - a to je fajn.

3 12.04.2019

Nikdy se mi snad v knize nestalo, že bych byla z postavy tak rozhozená- tedy že jsem netušila co si o něm myslet. Chvílemi mě hrozně štval, jindy mi přišel jako skvělý člověk, kterému musím fandit, ale v zásadě až do konce knihy jsem se nedokázala rozhodnout co si o něm myslet. Jan je zvláštní postava, ale po dočtení knihy náhle dostává logiku- je to člověk zmítaný a vláčený systémem a lidmi, kteří chtějí, aby dělal, po čem oni touží, avšak on se jen tak nedá a vše jim nakonec pokazí. Celá kniha, která je poměrně obsáhlá, se nese v podobném duchu jako hlavní postava. Chvílemi neuvěřitelně baví, jindy hrozně nudí. Dlouho jsem se s podobnou knihou nesetkala. Ale díky tomu že Glukhovsky umí skvěle své řemeslo a příběh má promyšlený od začátku až do konce, jsem i přes nudné a předlouhé pasáže vydržela až do finále. Knihu jsem četla na můj vkus až moc dlouho, ale ty dobré pasáže mě udržovaly ve střehu. Ty části, kde objevila Janova múza Annelie se četly jakoby samy, chvíle kdy byl sám, už šly hůř. Annelie jakoby příběhu a světu přidávala naději a radost a tak si myslím, že byla i postava autorem zamýšlena. Jako jiskřička naděje ve zlém a zvráceném světě. A opravdu si autor udržoval napětí až do konce a jen pár kapitol před koncem jsem teprve přišla na to, co za tím vším v pozadí bylo, jen chvíli než na to přišel hlavní hrdina. Tomuto opravdu tleskám, protože už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě překvapila a neodhalila jsem u ní zápletku už po pár kapitolách. Budoucnost od Glukhovského je zvláštní a myslím si, že autor ji zbytečně natáhl. Chtěl toho popsat tolik a přirovnat to k dnešnímu světu, že někdy zapomněl na hnaní příběhu. V knize se toho vlastně tolik nestalo na to kolik stran má (přes 600). Dlouho jsem rozmýšlela jaké dát knize hodnocení, jestli tři hvězdy nebo čtyři, ale konec o všem rozhodl. V posledních pěti kapitolách se autor rozjel a konečně přestal okecávat vše okolo a zaměřil se na jádro příběhu. Posledních 150 stran se četlo vlastně samo a pointa, ke které to vše vedlo, mi vyvolala úsměv na rtu a bude ve mně rezonovat hodně dlouho. Budoucnost není dokonalá kniha a to i pro nesčetné překlepy od poloviny knihy, kdy korektoři asi nestíhali a tak knihu nechali nedodělanou, ale vše nakonec smysl dostane. Je to zbytečně dlouhé a trochu ukecané dílo a dost rozpačité, ale nakonec to vše do sebe krásně zapadne a čtenář najde smysl, proč to měl číst. Kniha by byla dokonalá, kdyby měla o dost stran méně, ale i s nimi je skvělá a opět mi potvrdila že Glukhovsky je skvělý autor. Skvělá kniha díky které se hodně zamyslíte nad životem a jeho smyslem.

3 01.10.2018

Nádherný příběh. Opět jsme nadšena. Do čtení jsem šla s trochou skepticismu. Říkala jsem si, že pokus o ukázání záporačky v kladném světle je trochu klišovitý a hlavně jsem se bála toho, že to bude nastavované a nedůvěryhodné... ale spletla jsem se. Autorka mě svým stylem opět pohltila. Už od začátku se příběh četl skoro sám a lákalo mě zkoumat co se bude dít dál. Levana v mých očích trochu povyrostla, jako člověk, který je sice zlý, ale je takový ne úplně vlastní vinnou, ale zkrátka působením všech okolností a hlavně nedostatkem lásky, který z ní udělal to co je. Svým zvláštním způsobem mám ráda příběhy z pohledu nekladných hrdinů, kteří se nijak nepřetvařují a o to lépe se dají pochopit a dá se s nimi mít aspoň minimální soucit.
Příběhu se nedá nic vytknout. Vše do sebe krásně zapadalo a odpovědělo na různé otázky které u mě vyvolaly knihy. "Nejkrásnější" není jen přifařené dílko pro komerční účely, jak na mě zprvu, než jsem se s ním skutečně seznámila, působilo, ale plnohodnotný příběh rozšiřující už tak plný a promyšlený svět a příběh. Jedná se o bezvadné zaplnění čekání na poslední díl ságy a její příjemné rozšíření, které mi utkvělo v hlavě. Marissu obdivuji stále víc, je to skvělá autorka s dokonalým vyjadřováním a skvěle promyšlenou psychologií a vším co v příběhu řekne- nic tam není jen tak, vše má svůj smysl a je promyšlené aby se ke konci propojilo. Skvělá četba. Nemohu se dočkat Winter...

3 17.04.2016

Ke knize jsem přistupovala s trošku větším očekáváním, ale vlastně jsem nevěděla do čeho jdu. Co ale zpětně mohu říct, nejlépe se mi četla předmluva pojednávající o díle, které toto "pokračování" inspirovalo. To se četlo moc dobře. Pak se objevila první kapitola v prapodivně pojaté ich-formě, kde mě hrozně moc chyběly popisy, které vlastně chyběly v celé knize. Jak scénář by to možná fungovalo, taky se tam objevilo pár pěkných dialogů, které by na jevišti nemusely vypadat špatně, ale jako plnohodnotný román to prostě bylo slabé. Příběh už od začátku přitažen za vlasy- Fantom je náhle génius, který získá prachy, jakoby nic lehčího nebylo a vše je vymyšleno tak, jak se to autorovi hodilo. Postupem listů to začalo být mírně zajímavé, něco se začalo dít, ale když si to tak vezmu, kniha má vlastně jen velmi lehkou zápletku, které by vlastně stačila jen závěrečná, vše shrnující přednáška. Dílo to nebylo špatné a popis skrz různé postavy byl zajímavý, ale celkově to bylo pojato nějak slabě. A postavy byly děsně ploché a některé naprosto zbytečné. Pro mě tedy opravdu slabota dílo na které si za pár dní už nevzpomenu- jako scénář by to fungovat mohlo, ale pro dramatický román tomu ještě mnoho chybí.

3 15.12.2015

Příběh který mě už od začátku nijak nenadchl. Byla jsem nadšena autorovou knihou Koralína a chtěla něco podobného, ale toto dílo to jen vdáleně připomínalo. Mnoho chytrých nápadů, které mi přišly ale nedotažené do konce nebo ofláknuté. Hrdinové divný a někdy jsem se ani nevyznala kdo je a kdo a co ze zrovna děje. Ke čtení jsem musela nutit a styl psaní byl taky zvláštní. Mladší a nenáročné čtenáře to možná zaujme, ale pro mě to bylo moc jednoduché a příběh nepohltil, spíš nudil.

3 27.03.2015

Příjemné čtení. Po dlouhé době jsem se vrátila do světa Geralta, na který jsem se těšila jako malé dítě. Zprvu jsem měla pocit, že je kniha jen jakýsi sled povídek spojených dohromady tenkou nitkou příběhu. Objevovaly se různé epizody, které spojovaly ztracené meče. Pak se ale náhle začalo něco dít, nastala akce a nečekaný zvrat a já si čtení náhle začala opravdu užívat. Geralt byl opět skvělý jako vždy a já si připomněla proč mě vlastně jeho celá série bavila. A podobně mě bavila i tato kniha. Nebylo to zas ta epické a zvraty byly poměrně jednoduché, ale to čtení vůbec nevadilo. Já si užívala skvělý příběh se skvělými postavami a ještě se dozvěděla o Geraltovi něco víc. Nad některými částmi mé srdce přímo zaplesalo jak byly skvěle popsané, promyšlené a s nadsázkou i mírně vtipné(setkání Yen a Lytty). V průběhu čtení jsem se mírně zarazila nad částí s Nimue- hrdinka se mi líbila, klidně bych byla pro román jen o ní, ale tady mi přišla zbytečně vložená- ale pak jsem se dostala k epilogu a tam trochu postava dostala smysl a celá ta vlastně povídka náhle přinesla velký prostor k zamyšlení. Jako ostatně celá kniha, která byla sice jednoduchá, ale skvělá. Po dočtení mě hned mrzí, že vlastně nemám dál už co ze Zaklínačova světa číst, tak snad se Adrzej osmělí a něco dalšího napíše. Je vidět že mu to jde a já se do Geraltova světa ráda vrátím stejně jako s touto knihou.

3 19.03.2015

U téhle knihy si ani sama nejsem jistá třemi hvězdičkami. Kvůli některým povídkám bych dala i jen jednu. Nebudu říkat, které se mi nelíbily, ale je jich víc a jejich čtení bylo spíš utrpení. Nejvíc vyzdvihovaná Meyer, mě zas tak nevzala. Příběh byl zajímavý a konec mě docela překvapil, ale jinak to zas tak skvělé nebylo. Za to příběh Madyson Averyová a smrťák už mi mírně zvedl náladu, to bylo i čtivé, ale konec se mi nelíbil. A pak to nejlepší- Přísně tajné od Jaffe Michele- tahle povídka se mi moc líbila a škodila jí krátkost povídky, měla potenciál na román, který bych si ráda přečetla. Nebyla dokonalá, ale kvůli ní dám tři hvězdy. Jinak ale kniha jako celek zapadla. Ale já ani víc nečekala.

3 07.12.2014

Nejlepší díl z celé série. Místy jsem byla i napjatá protože jsem si nebyla přesně jistá jak to ve filmu bylo a napadlo mě, že se to mohlo i dost předělat. Nejvíc teda u části u pavoučiče Oduly a následné odnesení ke skřetům, to jsem se o Froda fakt bála. A části s Pipinem a Smíškem byly opět bezva. Jen kniha opět měla někdy moc dlouhé a nudné pasáže, které jsem musela přelouskat a knihu jsem četla na můj vkus moc dlouho, jako celou sérii. A nejhůře hodnotím zbytečně dlouze rozpitvaný návrat do kraje, který logicky nebyl ve filmu protože byl fakt nudný. Zpříjemnil to až konec a i pár překvapení co jsem nečekala a ani ne filmu myslím nebyly( Saruman). Je to ale stále mistrovské dílo a nejlepší díl ze série.

3 07.12.2014

Vzpomínám si jak jsem před rokem a něco dočetla tuhle knihu. A bylo to tak skvělé, že sem musím napsat recenzi. A postěžování si, že další díl vyjde až v rode 2013 a poslední dva pak vždy rok po sobě. Aaaaa, hrozná představa, že konec příběhu budu znát až v roce 2015.Při čtení kniha vyvolává mnoho otázek. Co bude dál? Přijde Cinder na svojí neznámou minulost. A jakou roli má ve všem princ?Na to odpoví právě tato kniha. Je velice zvláštní, nikdy jsem se s podobným stylem psaní a příběhem nesetkala. A moc se mi to všechno líbí. Kniha má pár svých chyb a i když si bere mírnou inspiraci z pohádek a její základ je postavený na pohádce o popelce, nebudu váhat a dám jí plný počet bodů. Protože kniha servíruje čtenáři nezvykle krutý příběh s malou nadějí na štastný konec. Příběh postutpně graduje až k úplnému konci, kde plni napětí vydechnete nad posledními řádky, kde se vše uvede na pravou míru. Ale nic ještě není vyřešeno. A k tomu jsou další tři knihy, na jejichž vyjití se těším jako malé dítě.
Knihu vřele doporučuji

3 03.01.2014

Naprosto mě dostal film a tak jsem si chtěla přečíst předlohu. Nevím jak bych to vnímala bez vidění filmu, ale i tak mě to moc bavilo. Člověk se nesmí nechat odradit prvním hnusným chováním hrdiny, prootže pak se to začne měnit a on mu přiroste k srdci. A poslední kapitola, která se neobjevuje ve filmu, udělá nádhernou tečku za celou knihou, Tam mě nadchla nejvíc. Knihu vřele doporučuji. Příběh je zajímavý a nutí k zamyšlení.

3 10.11.2013

Zajímá, poměrně čtivá kniha, která měl ale vcelku nakonec zklamala. Začátek byl moc pěkný, líbilo se mi popsání velké lásky mezi Pauelm a Sibylle, ale od chvíle kdy začal pátrat potom proč zmizela už to nějak ztratilo jiskru. Především mi přišlo že se autor nějak nepopasoval s tím jaké ty postavy vlastně mají povahu, Sibylle byla nejvíce rozporuplná, jakoby její minulé já k ní nepatřilo, což zmiňoval i Paul po zjištění jejího příběhu- ale pokud to tak autor zamýšlel chybělo vysvětlení proč to vlastně tak bylo. Trochu mě zamrzelo že se vlastně moc nevysvětlilo proč Sibylle ty činy udělala, odbylo se to jen nějakým "zraněním" srdce a zklamáním, ale přišlo mi nedomyšlené nebo nevysvětlené. Třetí část knihy už mi přišla nejvíc rozkročená a knihu jsem dočetla s trochou pachuti. Je to příjemná oddechovka, ale navnadilo mě to na trochu víc než mi to dalo. Je ale pravda, že ponurá nálada z knih na mě v den dočtení dopadla silně, takže něco do sebe má.

2 23.06.2021

Tak jsem si doplnila literární vzdělání a přečetla si Kmotra. Problémem však bylo, že jsem už viděla filmy a příběh tak znám, protože z knihy přímo vychází. Ale říkala jsem si, že by tam mohlo být něco navíc a byla jsem zvědavá, jak je to psané. Abych pravdu řekla, s porovnáním s filmem jsem byla zklamaná- málokdy se stane, že film je lepší než kniha, ale Kmotr je přesně ten případ. Kniha není špatná to ne, ale ty nejlepší a nejakčnější scény jakoby tam zapadly a ve filmu je opravdu vyšperkovali. Nehledě na to, že v knize se furt do hlavního příběhu motají vedlejší postavy, kdy občas jejich příběh není moc potřeba vyprávět (a taky se děj pak nelogicky vrací v čase a mate). Na druhou stranu mě právě ty vedlejší části z knihy bavily nejvíc, a to hlavně s Johnym Fontainem, Lucy a dalšími z jejich okolí, kterým se film tolik nevěnuje. Jejich příběhy mi přišly takové nejzajímavější a to je také trochu zvláštní když měli spíše sloužit k doplnění příběhu. Kniha pak byla psaná velmi zdlouhavým stylem a někdy se to četlo opravdu obtížně, protože na místech kde to nebylo potřeba, bylo popisů moc, až jsem se v nich ztrácela a ve scénách, kdy by se to opravdu hodilo, se popis odbyl na pár řádků. A to hlavně u těch nejnapínavějších a akčních scén. Chvíle kdy někoho zabili, postřelili, nebo odhalili nějakou zradu, se vyřešily pár větami, ale pak popisy některých lidí, hlavně hlavounů dalších famílií na schůzce s Vitem, byly opravdu zdlouhavé a zbytečně podrobné, protože si vlastně žádný popis a co kdo vlastně je, vůbec nepamatuji. I tak musím říct, že kniha velmi dobře pracovala s psychologií, občas tedy některé reakce hrdinů, byly trochu zvláštní a mírně nelogické, ale to jen v minimu případů, ve většině autor bravurně popsal myšlení hrdinů a jejich přítel i protivníků. Co mě zarazilo už na začátku a mírně to "hodilo" klacky hrdinům pod nohy, byl pohled producenta, proti kterému se Corleonovci obrátili, kdy on je nazval pitomými taliány, kteří si myslí, že jim vše patří a mohou rozhodovat o všem- v tu chvíli mi mluvil z duše a měla jsem pochopení spíše pro něj než pro hlavní rodinu. Přitom se má hlavním hrdinům fandit, a tady jsem při tom byla trochu v rozpacích. Kdo ví, co tím autor zamýšlel. I tak jsem podobně jako ve filmu nejvíc fandila Mikovi, ten je sympatický i ve filmu i v knize. Celkově se mi kniha četla dlouho a místy byla opravdu zdlouhavá a musela jsem se do čtení nutit. Ale jako celek je to opravdu dobrý příběh, s promyšlenou psychologií postav a na jejím základě se udělal skvělý film. Díky Kmotrovi, ať knižnímu nebo filmovému více pochopíte, jak to v mafiánských rodinách chodí a to je zajímavé zjištění, i když místy trochu rozpačité.

2 05.08.2018

Velmi zajímavá a přínosná kniha se zajímavými a hlubokými myšlenkami a pohledem na svět. Ani jsem nečekala že se s autorem v tolika věcech shodnu. Text je tedy někdy zdlouhavý a omílá občas to samé dokola, ale jako celek to funguje skvěle. A je celkem čtivý. Donutí člověka se zamyslet a nehledět na svět tolik povrchně. Autor má vše promyšleno a ví co píše a díky odkazům na mnohé filozofy se dá i lecčemu přiučit. Knihu doporučuji těm, kteří se nebojí myslet a jsou ochotni přijmout něčí názor, ať se shoduje s jejich nebo ne. Zajímavá četba.

2 17.05.2016