brunettlibrary komentáře u knih

Egypťanky – Ve stínu prince od Jocelyne Godard je historický sociální román, který se snaží co nejvíce držet známých historických faktů. To oceňuji, ale bohužel tím podle mě upozadil sociální hry a napětí mezi postavami. Příběh tak místy působil jen jako mdlý výčet životních událostí, což pro mě bylo poměrně nudné. Knihu u mě zachraňovala hlavně má láska ke starověkému Egyptu a příjemné postavy. Objektivně ji ale musím hodnotit jako spíše nezáživnou.

Tchyně od Sally Hepworth je příjemný sociální thriller na pomezí jemné detektivky. Příběh se plynule proměňuje mezi minulostí a současností, což postupně odhaluje nové souvislosti a udržuje čtenáře v napětí. Postavy mě zaujaly hned od začátku a líbilo se mi, že jejich příběhy ani samotný děj nejsou prvoplánové. Kniha je velmi čtivě napsaná a informace odhaluje přesně ve správný okamžik, takže čtenář má neustále pocit, že už začíná chápat, co se stalo, ale vzápětí zjistí, že je všechno trochu jinak. Právě postupné odkrývání tajemství podle mě skvěle umocňuje celkový čtenářský zážitek.

Kavárna v Kodani od Julie Caplinové mě moc bavila. Nejvíc jsem si oblíbila hlavní postavy, kterým jsem od začátku až do konce fandila. Skvěle na mě dýchla i atmosféra Dánska a hygge, takže mám teď ještě větší chuť se do Kodaně jednou podívat. Líbilo se mi, že příběh působil přirozeně, nebyl přitažený za vlasy a ani závěr nesklouzl ke zbytečným klišé. Kniha se četla rychle a moc jsem si ji užila. Rozhodně doporučuji.

Na Tajemství všech tajemství jsem se moc těšila, ale nakonec přišlo velké zklamání. Kniha mě vůbec nebavila. Nechápu, jak lze natáhnout děj jednoho dne na téměř 700 stran. Příběh se často ztrácí v dlouhých dialozích a filozofických úvahách, zatímco rozuzlení hlavních otázek je odbyté na pár stránkách. Ani hlavní postavy mě nijak neoslovily. Vzhledem k obrovskému hype jsem čekala mnohem víc.

Na tuhle knihu jsem se těšila, ale bohužel mě hodně zklamala. Příběh je podle mě plitký, bez emocí a celkově nedotažený. Nejvíc mě bavily pasáže, kdy hlavní postavy nebyly spolu.
Spousta zajímavých momentů zůstala nevyužitá a některé dějové linky vyšuměly do ztracena. Největším zklamáním byl dopis, na jehož otevření se čeká téměř celou knihu, ale ve výsledku nepřinese nic zásadního.
Krásné prostředí bohužel nezachránilo příběh, který na mě působil neuchopeně a bez větší hloubky. Za mě bohužel nedoporučuji.

První polovina knihy mě hodně bavila. Postupně se odhalovala tajemství a příběh mě nutil číst dál. Jakmile ale byla většina z nich vysvětlena už v polovině knihy, druhá část ztratila napětí a působila na mě zbytečně zdlouhavě.
Vadila mi také určitá nerealističnost děje – bylo těžké uvěřit, že člověk s tolika vraždami na svědomí může tak dlouho unikat spravedlnosti. Na druhou stranu autor dobře vykresluje život v malé horské vesnici a její temné stránky.
Celkově pro mě bylo Království spíše zklamáním. Silný začátek bohužel nedokázala druhá polovina knihy naplnit.

Michelangelova inkvizice pro mě byla nakonec příjemným překvapením, i když jsem se do ní ze začátku dostávala docela těžko. Myslím si totiž, že je kniha trochu špatně propagovaná. Čekala jsem klasický historický román s výrazným dějem a větší akcí, jenže autor vlastně sleduje jen určitý výsek Michelangelova života. Do příběhu jednoduše vstoupíme a zase z něj odejdeme, bez nějakého velkého vyvrcholení.

Trvalo mi chvíli pochopit styl autorova psaní, a do té doby mě kniha moc nebavila. Jakmile jsem ale přijala, že jde spíš o atmosféru a sondu do jedné části života než o klasický příběh, začala jsem si ji užívat. O to víc mě mrzí, že jsem na to nebyla připravená, protože jako milovnice historických románů si myslím, že bych si knihu oblíbila ještě víc.

Knihu Kočka na cestách od Hiro Arikawa bych ohodnotila 3 z 5 hvězd. Začátek pro mě byl dost táhlý a dlouho jsem nechápala, kam příběh směřuje. Zhruba v polovině se ale děj zlomil, začal dávat smysl a závěr mě silně zasáhl – skoro celý jsem ho probrečela. Jako milovník koček jsem navíc ocenila citlivě vykreslený vztah mezi člověkem a zvířetem. Plus pro mě bylo i prostředí Japonska, které dobře znám. Celkově kniha stojí za přečtení, ale chce to vydržet pomalejší začátek.

Kniha Se špetkou skořice od Elizabeth Acevedo na mě působila jako milé a příjemné čtení, které se čte lehce a rychle. Bohužel ve mně ale nezanechala žádný silnější dojem. Příběh plynul poklidně, bez výraznějších zvratů nebo momentů, které by mě opravdu chytly za srdce. Mám pocit, že za pár dní si už nebudu pamatovat všechny detaily, protože kniha ve mně nevyvolala výraznější emoce.

Trochu problematická pro mě byla i hlavní hrdinka. Působila spíše jako „superžena“ než jako realistická patnáctiletá dívka – zvládala dítě, školu, vztah s přítelem, práci a ještě cestu do Španělska. To na mě působilo dost nadsazeně a místy až nereálně. Kvůli tomu jsem měla občas problém uvěřit tomu, co se v příběhu děje.

Když ale tento fakt odhlédnu, postavy mi přišly sympatické a lidské. Autorka dokáže vytvořit příjemnou atmosféru a vztahy mezi postavami působí přirozeně. Celkově tedy knihu hodnotím jako milé oddechové čtení, které neurazí, ale ani výrazně nenadchne.

Detektivka Sestry od Bernard Minier mě rozhodně nezklamala. Minier má prostě talent na skvělé zápletky a jeho knihy jsou pro mě vždycky takovou sázkou na jistotu. Příběh byl napínavý, skvěle se četl a moc se mi líbilo rozdělení dějových linek s odstupem 25 let, které postupně do sebe zapadaly.

Velkým plusem je, že jsem až do poslední chvíle netušila, kdo je skutečný vrah – napětí si kniha drží opravdu dlouho. Jediné, co mi trochu nesedlo, byl samotný závěr, který už na mě působil lehce přitaženě za vlasy.

Celkově ale velmi povedený thriller, který stojí za přečtení.

První část knihy Polibky a croissanty mě opravdu mile překvapila – byla krásná, zábavná a děj hezky plynul, takže jsem si čtení moc užívala. Bohužel ve druhé polovině jako by autorka ztratila směr. Měla jsem pocit, že už neví, kam příběh posunout, a tak do něj jen přidávala různé prvky, které nepůsobily přirozeně.

Celkově knihu hodnotím 3 hvězdičkami z 5. Nápad je moc hezký, ale tady se znovu ukázalo, že někdy je méně opravdu více.

Kniha Jak porozumět kočičí řeči mě opravdu nadchla. Je napsaná velmi srozumitelně a lidsky – všechno je vysvětleno „polopatě“, takže i čtenář, který se s chováním koček teprve seznamuje, se v textu snadno zorientuje. Oceňuji hlavně to, že autor/ka dokáže složitější principy kočičí komunikace podat jednoduše a přehledně, bez zbytečné odbornosti.

Jedná se o krátkou, ale výstižnou knihu, která nabízí spoustu užitečných informací v kompaktní podobě. Je ideální nejen pro majitele koček, kteří chtějí svému mazlíčkovi lépe porozumět, ale i pro všechny milovníky koček obecně. Pokud vás zajímá, co vám vaše kočka svým chováním, zvuky nebo řečí těla sděluje, tahle kniha rozhodně stojí za přečtení.

Kniha Kopírák byla skvělá a moc se mi líbila. Styl psaní mě okamžitě pohltil a nemohla jsem přestat číst – příběh měl skvělé tempo a neustále mě nutil obracet další stránky. Velkým plusem je neotřelý námět, který působí svěže a originálně. Konec byl výborně vystavěný a sériového vraha jsem vůbec dopředu neodhadla, což mě opravdu potěšilo. Celkově jde o napínavou a chytře napsanou knihu, kterou rozhodně doporučuji.

Kniha Žhavé léto slibuje sbírku žhavých povídek, ale tento slib bohužel nenaplňuje. Povídky působí velmi prvoplánově, lacině a jednoduchým dojmem. Chybí jim napětí, originalita i skutečná erotická atmosféra, která by čtenáře vtáhla. Místo smyslného čtení nabízí spíš plytké a předvídatelné příběhy, které rychle vyšumí. Celkově na mě kniha působila jako promarněná příležitost a zklamání.

Kniha Stíny minulosti na mě působila velmi rozporuplně. První polovina je napínavá, čtivá a dobře vystavěná, autor umí vytvořit atmosféru a vtáhnout čtenáře do děje. O to větší zklamání přichází ve druhé části.

Děj se stává neuceleným, některé dějové linky působí zmateně a napětí postupně mizí. Samotný závěr je zbytečně uspěchaný a nepůsobí uspokojivě. Kniha tak má slibný začátek, ale nedokáže svůj potenciál dotáhnout do konce.

Kniha Poutník, čarodějnice a červ od Christophera Paoliniho je příjemným návratem do světa Alagaësie, který čtenáři dobře znají z prvních čtyř dílů série Odkaz dračích jezdců. Nejde o klasické pokračování, ale o soubor tří příběhů, které rozšiřují a prohlubují osudy známých postav.

Na knize se mi nejvíce líbilo to, že hezky dovysvětluje události a motivace postav, které jsme už dříve poznali. Paolini dává prostor vedlejším hrdinům a ukazuje jejich příběhy z nových úhlů, což pomáhá lépe pochopit celý svět i jeho historii. Díky tomu působí Alagaësie živěji a uceleněji.

Autor si zachovává svůj typický styl – bohatý popis světa, promyšlenou fantasy atmosféru a důraz na morální dilemata postav. Každý ze tří příběhů má jinou náladu, ale všechny spojuje pocit, že do tohoto světa stále patří a mají v něm své místo.

Knihu bych doporučila všem fanouškům série, kteří se nechtějí s Alagaësií úplně rozloučit. Poutník, čarodějnice a červ není nutné číst jako samostatný příběh, ale jako doplněk, který krásně uzavírá některé otevřené otázky a prohlubuje vztah čtenáře k oblíbeným postavám.

Kniha Murtagh od Christophera Paoliniho pro mě byla návratem do Alagaësie, který jsem si chtěla užít, protože Paolini píše opravdu geniálně a jeho styl mě baví od začátku. Oceňuji, že jsme se mohli dozvědět, jak pokračuje příběhová linie po Eragonovi, i když sám Eragon v knize už není tolik přítomný. Problém ale nastává u hlavní postavy. Murtagh mě nebavil už jako vedlejší postava v předchozích dílech a v tomto pokračování, kde se stává ústředním hrdinou, mě bohužel neoslovil vůbec. Nepřišel mi zajímavý ani zábavný a nedokázal udržet moje nadšení pro děj. Celkově je kniha skvěle napsaná a vidět, že Paolini své řemeslo ovládá, ale pokud vám Murtagh neseděl už dřív, pravděpodobně vám nebude sedět ani teď – a mně se to potvrdilo.

Druhý díl skvělého příběhu. Musím ocenit promyšlenost děje. V každé situaci se stane něco, co nečekáte. A to já jsem zrovna ten druh čtenáře, který nad knihou až moc přemýšlí a díky tomu toho hodně odhadne. Hlavní i vedlejší postavy jsou skvěle vykreslené a dobře sedí do celého příběhu. S hlavní hrdinou občas bojuju, ale nakonec ji vždycky pochopím. Což mi ještě umocňuje zážitek z celé knihy. Maas má velké nadaní na vykreslení i prostředí. O takovém světě jsem ještě nečetla! Tleskám autorce za originalitu. Hned se vrhám na třetí díl. Ja jsem se této sérii dlouho vyhýbala, ale jakmile jsem začala, nemůžu přestat. Doporučuji!

Knihu hodnotím 3 hvězdičky. Myslím si, že to přesně odpovídá, protože první polovina byla skvělá, druhou jsem až na konec (který mě překvapil svou nápaditostí) protrpěla. Nebyla vůbec zajímavá. Pořád se tam opakovalo to stejné, hlavní postavy řešily to stejné. Caplin umí zemi popsat tak, aby vás zaujala, to u Japonska nebylo výjimkou. Hlavní postavy jsou pro autorku klasika, kterou od knihy očekáváte. Ruku na srdce, proto její knihy čteme, přesně pro ten její typicky způsob pojetí romantiky. Knihu bych zase hodnotila jako hezké a milé čtení, u kterého si odpočinu. A vlastně knihu i doporučuji, pokud někdo má rád tento typ romantiky se špetkou cestování.

Zaprvé, tuto knihu bych žánrově nekvalifikovala jako horor. Přiklonila bych se spíš k trilleru (a to ne úplně vydařenému). Dávám jednu hvězdičku za začátek příběhu, který vypadal velmi slibně. Ale potom už to šlo jen z kopce. Příběh úplně ztratil napínavost. Hlavní postavy byly nemastné neslané, vlastně samy nevěděly co chtějí a to já nemám ráda. Nakonec se děj začal až zbytečně moc klikatit, autor přidával rychle další informace, aby příběh vysvětlil, ale mělo to opačný efekt. Kdyby se autor držel původní myšlenky a nezačal příběh komplikovat, udělal by lepší. Knihu nedoporučuji.