bosorka komentáře u knih

Taková klasická knížka o tom, jak se cizinci žije v jiné zemi. V tomto případě jde o ženu a její vztahy s italským nastávajícím mužem a jeho příbuznými, zvláště pak tchyní. Četlo se to vcelku příjemně, taková nenáročná oddechovka, od které ani nic neočekáváte. Ale vlastně dostanete i něco navíc, u mě to byly hodně podrážděné chuťové buňky. Je to napsané lehce, s nadhledem, ale možná až přespříliš po povrchu. Nicméně neurazí. 3 a půl.

2 23.09.2019

Tak tahle detektivka mi sedla a možná i proto, že jsem ji četla téměř zároveň se Smrtící bílou, musí dostat 5 hvězd. Protože proti ní hodně vyniklo, jak má detektivka nebo thriller vypadat. A zvlášť, když má hodně stran. Nemůže prostě nechat čtenáře se nudit. Těch 5 hvězd je ale zasloužených. Má říz, člověk ji hltá jak horkou polévku v minus 10 stupních. A navíc každou chvíli překvapí nečekaným soustem. Svižnější a zajímavější je i tím, že se vypravěči střídají a s nimi se tak posouváme příběhem a postupně nám díky nim do sebe zacvakávají jednotlivé dílky. Každý z nich má svoje místo, každý je pro příběh nepostradatelný. Už se vážně nemůžu dočkat dalšího dílu. Ansone Bishope, jsi připravený tenhle taneček dokončit?

11 09.09.2019

Po přečtení Smrtící bílé mám dojem, že JK Rowling chybí nějaký rázný redaktor, někdo, kdo by její grafomanii trochu krotil. Protože těch 700 stran už je vážně úlet a nepomůže tomu ani to, že je zdatná spisovatelka. Za mě mají mít detektivky hlavně švih a běžet s větrem o závod, ne supět jako stoletá klisna. Mají mě držet pevně a způsobit i probdělé noci, ne abych se s nimi téměř trápila. Řádnou zápletku bych očekávala od prvních stránek, ne někde od třetiny knihy. A kdyby to alespoň pak nabralo grády. Kostru to má dost podobnou jako předchozí knížky série a pro mě navíc bohužel ještě hodně nezajímavé prostředí, kde se tentokrát odehrává. Jak mi třeba v HP nevadily dlouhé pasáže, které třeba připravovaly na nějaké zvraty a v kterých se zas tak moc nedělo, tady je to bohužel nuda k uzoufání. Nejspíš i proto, že HP hodně zachraňovaly charaktery, které se v průběhu měnily vlivem času i proběhlých událostí. Tady se postavy nikam neposouvají, jsou furt stejné jako na začátku, už jsem na ně natolik zvyklá, že nepřekvapí. Naopak řekla bych, že jsou spíš plošší, od JKR bych čekala vybroušenější charaktery s vtipnějším jazykem. Za mě zklamání, nejslabší Galbraith - 2,5*

13 09.09.2019

Vyber si své vlastní dobrodružství. Vyber si svou vlastní cestu. Na životních křižovatkách se pokus zvolit ten správný směr. A teď jen doufej, že opravdu byl ten nejideálnější z možných. Jenže co když ne?
Román o mnoha rozhodnutích, které viděny zpětně možná nebyly tak úplně správné. A všechny postavy z románu ve svém životě na několik takových momentů, k nimž se musí v myšlenkách stále vracet, narazily. Jak by čas šel, kdyby tehdy neudělaly to a to? Kolikrát kohokoli napadne, že by leccos v životě vrátil a tehdejší krok směřoval jiným směrem?
Je to román o cestě ke smíření se, především sám se sebou. Román o jedné americké rodině, vcelku obyčejné, prožívající ovšem neobyčejné okamžiky svých životů. Okamžiky, které se jim navždy zaryjí do hlavy, jichž se nikdy nezbaví a které z velké části formují jejich bytí. Náhled na USA divoké doby konce 60. let a doby nedávno minulé, už formované 11. zářím. Obě doby Nathan Hill popisuje bez kudrlinek, nebere si servítky. Místy se ale příběh přeci jen trochu řídl, možná pár stránek ubrat, vlastně mi do konceptu tak úplně neseděl Pwnage, sám o sobě byl zajímavý, ne že ne, ale v této knížce mi přišel nějak navíc. Ale výtky mám jen drobné, byl to moc dobrý román. 4 a půl

1 16.08.2019

Od Jiřího Charváta jsem před časem četla mnohokrát dokola Chladnou hlavou, proto jsem byla potěšená, když jsem narazila na Eskejp. A musím říct, že jsem se bavila velmi. Autor fakt umí psát vtipně. Figurky, které zasadil do prostředí korporátu, jsou výborné. Je to vlastně celé taková praštěná hovadina, ale velice zábavná. Akorát bych možná utnula dříve, cca od 3/4 knížka bředla, i když i tady se našly dobré momenty, ale zkrátka už mi to tak neodsýpalo. Škoda za to natahování, jinak bych dala za 4, takhle 3 a půl, ale můžu říct, že od Jiřího Charváta si klidně zas něco přečtu, minimálně si po čase zopáknu Chladnou hlavu.

4 16.08.2019

Teorie podivnosti mi sedla, i když samotná dějová linka není nikterak košatá. Ale vlastně mě to bavilo, všechny ty autorčiny myšlenky, postřehy a nápady. Představuju si, že si to všechno včetně snů v průběhu času zapisovala a mohlo jí přijít líto nechávat je uložené někde v šuplíku. Dalo by se to možná vydat i jako kniha jednotlivých fejetonů, ale autorka se holt snažila svoje chytré úvahy nad životními peripetiemi svázat nějakým pojivem. Ač s mírnými výhradami, pobavila jsem se, mnohokrát i zasmála. A kolikrát si navíc říkala, že to, co autorka vypozorovala, fakt často sedí. Jako dlouholetý obyvatel jedné z těch svažujících se ulic potvrzuji, nic pořádného se tam neudrží, alespoň v horních částech, my naštěstí bydleli až dole :)
Poslouchala jsem jako audioknihu a můžu říct, že na prázdninové přejezdy je to čtení jako dělané. Jitka Ježková má navíc velmi příjemný hlas a zvláštní, že se mi dvě hlavní hrdinky této audioknížky (autorka a interpretka) natolik propojily, že jsem při poslechu v hlavě viděla Pavlu Horákovou. 4 a půl.

3 29.07.2019

Moc dobrá detektivka/thriller. Čte se opravdu jedním dechem. Se zajímavými postavami na obou stranách barikády, jak těch, představujících zákon, tak těch záporných.

5 20.07.2019

Oslava města Osla ve výborném románu Lars Saabye Christensena. Na pozadí poválečných událostí rozehrává autor příběh jedné běžné rodiny a jejího okolí. Zdálo by se to fádní, ale on vystavěl skvělý příběh s mnoha zajímavými postavami, které se vám zaryjí hluboko pod kůži. Je skvělé procházet Oslem a sledovat místní hemžení. Christensen to umí s jazykem, čtenáře provádí knihou zlehka, jeho pozornost nenechá ani na chvíli utéct od příběhu. Perfektní je, jakým stylem si předávají otěže jednotlivé postavy, které se průběžně chápou děje. Těším se na pokračování. 4 a půl.

6 20.07.2019

Ono se to čte vcelku lehce, zároveň to má slušný potenciál ve sledování lidí skrze kameru na mazačce. Vlastně se mi i pozdávalo, jak autorka zpracovala rozpad vztahu hlavních hrdinů, kterým se nedaří počít dítě. Ale tím to u mě asi končí. Strááášně dlouhý rozjezd, v podstatě do půlky knihy se téměř nic neděje. Poté se už příběh tak nějak dýchavičně a klopotně snaží dofunět ke konci, který tomu nasadí teda ťafku, protože je ukrutně vycucaný z prstu. Celé je to vlastně dost naivní, stane se tam mraky dost velkých náhod, které by se normálně spíš stát nemohly. Je tam pár postav, které vyzní do nikam (co ten soused třeba?), jiné postavy nejsou pořádně propracované (vlastně i Zo). Z mého pohledu hodně nevyužitý potenciál, zvlášť z toho sledování cizího města kamerou na tramvaji by se toho dalo určitě vytřískat víc. Škoda.

2 08.07.2019

Hodně slušný thriller, autorka drží čtenáře (v mém případě posluchače) neustále v napětí, když postupně dávkuje jednotlivé zvraty. Je to knížka krom jiného o pokřiveném vztahu rodičů a dětí. A to natolik, až mě to drásalo. Těch dětí mi bylo tak líto, že se mi hrdlo svíralo.
Jako audiokniha dobré, jen trochu rušilo čtení ze sociálních sítí, tolikrát vyslovit hashtag jsem nikdy neslyšela a doufám, že už ani neuslyším :)

3 02.07.2019

Když čtu nějakou knihu, potřebuji kromě vytříbeného jazyka a "silného" příběhu také souznít s postavami. Potřebuji k nim cítit sympatie či antipatie, chci jim fandit, nesnášet je, být na ně naštvaná, litovat je, oblíbit si je tak, že je pak nerada opouštím. Jak se toto nestane, často pro mě ztrácí kniha na zajímavosti, což se událo i s Tichými roky. Postavy v této knížce mi byly zcela jedno, ani jeden z nich mi nepřirostl k srdci, neměla jsem pocit, že bych s nimi chtěla prožívat více stran, naopak jsem se postupně přistihovala při tom, že už se těším, až knížku odložím a pustím se do nějaké jiné. Podobné pocity jsem měla už i u Slepé mapy. Pečlivě vycizelovaný děj, vybroušený do dokonalosti, ale dokonalosti takové, až se pro mě stavá fádní. Celou dobu jsem i tady měla pocit, že autorka jede na efekt, že přesně ví, kam cílit. Že píše jen mozkem a jaksi jí chybí trochu toho srdce. Zase mi chyběla duše a přesah, zásadní otázky a občas nějaké soudy. U knížek potřebuju, aby mě chytly pod žebry a trhly, což se někdy stane silněji, někdy slaběji, ale Tiché roky - ty mě možná jen tak zlehka na žebrech pošimraly.

9 28.06.2019

Druhý díl se mi líbil ještě o ždibec víc, protože má spád, je napínavý a sedl mi dokonale. Musím teda ale říct, že je potřeba hlavně hodnotit obě knihy dohromady, jejich rozdělení do dvou dílů je nesmysl. Je to celek, který škoda dělit. Já je naštěstí četla hned za sebou.

3 25.06.2019

Thomas Brussig zalidnil svůj román spoustou různorodých postav, které prožívají přelomový rok okolo pádu zdi. V některých okamžicích jsem si říkala, jestli ji dokonce až nepřelidnil, protože vcítit se do všech bylo z mého čtenářského hlediska nemožné a myslím, že některé z postav se mi záhy dokonce vykouří z hlavy. Možná i proto, že jim třeba autor věnoval menší prostor než ostatním, nedokázal je vybavit silnějším osudem, nebo jejich příběh utnul příliš zbrkle. Některé výraznější postavy ale v hlavě určitě zůstanou (Lena, Lenin bratr, Werner Schniedel...). Semtam mi pozornost utíkala a v některých momentech sláblo čtenářské nadšení, ale zároveň měl Brussig dost tak naprosto skvělých nápadů, že přebily i tyto hluché okamžiky. Kromě jiných vypíchnu například bourající trabanty nebo známku ROH omylem nalepenou úplně jinam.
Čím je ovšem kniha vůbec významná a to stojí nad všemi drobnými výtkami, je zachycení nálady lidí, prožívajících silné okamžiky při změně režimu. Ta zřeštěnost a rozjásanost, kterou jak urvaní z řetězu prožívají "východňáci". A pak následné prozření a zjišťování, že svoboda nemusí být jen slaďoučká a hlavně kolikrát vůbec ne taková, jakou jsme si ji vysnili. Skvěle je to ilustrováno článkem Leo Lattkeho o slepé ženě, která podstoupí operaci, po níž začne vidět. To, po čem celý život toužila, ale prožívá naprosto odlišně od svých představ. Tento článek vlastně shrnuje celou Brussigovu knížku a dodává jí ještě hořčí příchuť. Oslnění je skvělá kniha s mnoha perfektními nápady, bohužel místy rozříštěná do množství jednotlivostí, ale i tak bych ji doporučila.

20.06.2019

Předlohu jsem četla už před delším časem a naprosto mě sebrala. Ani komiks za ní nezaostává, ten příběh je totiž tak skvělý, že obstojí i v této podobě. Možná jsem si některé věci představovala malinko jinak (například mi velice utkvěla moje vlastní představa Danse Macabre, která se liší dost), ale to už k tomu patří. Každý holt má představivost jinou. Protože už jsem znala Knihu hřbitova a mám k ní citový vztah, trošku přeci jen převažuje nad komiksovou verzí, číst komiks dřív, možná mu dám za 5*.

17.06.2019

Nicka Cavea žeru už dlouhá léta, takže vlastně nechápu, že jsem tenhle komiks nechala tak dlouho povalovat v knihovně. Muselo dojít na úklid, abych ho znovu objevila, chňapla a už nepustila. A pak už jen tradá na vlnách páně Nickových písní, hudby, slov, nápadů, snů, imaginace, démonů a úletů. Nick v plné své kráse - divoký, rozervaný, často až neuchopitelný. To vše ve skvělých kresbách Reinharda Kleista. Příběh je poutavě vystavěn na bedrech Nickových silných postav. Celou četbu mi běžel v hlavě soundtrack, který jsem si pak ještě musela znovu pustit. I tak mi tam něco do té páté hvězdičky chybělo, jak kdyby bylo příliš brzy utnuto, klidně bych tuhle adrenalinovou jízdu ještě protáhla. Přečtu ještě jednou a možná pak zase znovu a třeba časem hodnocení navýším.

3 10.06.2019

Poslouchala jsem audioknihu a dost dlouho si myslela, že zvlášť kvůli mírně rozvleklému začátku oboduji maximálně 4 hvězdami. Ale ono se to pak rozjede! A graduje tak, že mi tam ta další hvězda záhy přiskočila. Atmosféru má Terror neskutečnou, mrazivou a depresivní. A i když člověk ví, jak to nejspíš dopadne, stejně ho skvělá práce autorova udrží v napětí. Život námořníků v severních vodách, resp. ledech popisuje Dan Simmons skvěle. Nebyl to pro mě čistý horor, nebála jsem se, spíš mi bylo tak nějak těžce po těle. Nadpřirozeno mi nevadilo, a i když si umím představit knížku i bez něj, dodávalo mu na mírné mystičnosti, která nebyla na překážku.

Nedokážu zpětně posoudit, jak bych hodnotila při klasickém čtení, audioknížky mají někdy ten problém, že mi některý z hlasů nesedí a tady to byl Jan Vlasák, jehož hlas je sice vcelku libozvučný, ale vůbec jsem u něj nedokázala udržet pozornost. Naopak již klasicky skvělý Martin Stránský, který měl i nejvíc prostoru, a pak musím vypíchnout Davida Novotného a Ivana Luptáka.

9 10.06.2019

Nejslabší Josefína. Že třeba není úplně skvělá detektivní linka i pointa, bych možná i odpustila, ale tomuto dílu chybí to nejpodstatnější - grády, které mu dodávala hlavní postava Josefína. Tady ji opustil břitký jazyk a vtip, jen se někde pletla a šťourala, což je fakt škoda. Párkrát jsem se při čtení uchechtla, ale zdrojem pobavení byla spíše Josefínina sestra a švagr, kteří tam byli ovšem pomálu. Celý děj chvílemi působil zmateně, kolikrát nebylo jasné, která postava zrovna hovoří. Zápletka i rozuzlení byly dosti plytké. Je možné, že zasadit děj do uzavřeného prostředí s omezeným počtem postav bylo pro autorku těžkým soustem. Nicméně doufám, že se ta potrhle vtipná Josefína zase vrátí. V příštím díle v plné parádě.

2 30.05.2019

Téma opět velice hutné, krk svírající podobně jako ruce matky rdousící svého malého syna. A spousta otázek, které si nepokládá jen sama hrdinka, ale i čtenář. Proč to máma udělala? Co se muselo stát, aby se uchýlila k něčemu tak děsivému? Proč ji nechala na světě napospas všem otázkám, které ji budou nejspíš sužovat po celý život? Obětí byl sice syn, ale v důsledku i dcera, kterou to, co se jí stalo v útlém dětství, nikdy neopustí a bude trápit nejen jí, ale nakonec i celé její okolí. Rekonstrukce se četla rychle, odsýpala, ale něco mi tu tentokrát chybělo, něco naopak přebývalo. Některé situace, které hlavní hrdinka prožívala, vlastně jen zbytečně natahovaly děj, který ovšem nikam neposunuly. A chybělo pro změnu nějaké vyústění. Trochu mi nesedla Eliška a i když jsem její pohnutky chápala a držela jí palce, i tak mi vadilo, že ve svém sobectví ubližuje i okolí, které se snažilo být jí nápomocné. Z knížky jsem trošku v rozpacích, byla vlastně dobrá, ale nebyla výborná a zatím ji zařazuji až za dvě předchozí autorčiny knihy. 3,75.

7 27.05.2019

Mezi smrtkami to vře. Kdo se dostane na výsluní? Udrží se "stará garda", nebo je převálcují smrtky z "nového řádu"? Zůstane svět i nadále tak dokonalý, jakým je už několik století? A zvládne opravdu být Nimbus nestranný a nezasahovat? Neal Shusterman v druhém díle předkládá opět dost otázek. Zároveň nabízí slušnou jízdu časem budoucím, jaký bychom si určitě i přáli, ale mohlo by to takto donekonečna fungovat? Nimbovy promluvy nám naznačují, že spíš ne. Nimbovy úvahy jsou vůbec velkým přínosem knihy, staví celý Shustermanem vystavěný svět zase do trošku jiného světla. Mezi vládnoucími "nezávislými" smrtkami to slušně vře, na vrchol se hrnou ty nabubřelé, mající pocit, že nad ně nic není. Dokážou je ty rozumnější udržet v mezích? Toť otázka a nejen této knihy, nějak mi to kopírovalo i současné dění. Smrtka se mi možná líbila o fous víc, ale furt výborné - 4 a půl. Teda ale ten konec... Už se sakra nemůžu dočkat pokračování.

6 24.05.2019

Na to, jak je knížka útlá, mi docela dlouho trvalo ji přečíst. Musela jsem si trochu navyknout na autorův styl a vůbec se sžít s jeho vyprávěním, které jak kdyby bylo odosobněné, vyprávěné natolik věcně, až máte chvilkami pocit, že s vámi možná ani trochu nepohne. Ale postupně se včtete do příběhu mladého kluka, možná v té době naivního, ale jací jsme byli my v jeho věku a jak bychom asi nahlíželi na to, co se tehdy dělo. Je dost dobře možné, že stejně či podobně, snažili bychom se to brát, jak to běží. S životem ještě nezatíženým prožitými starostmi bychom neuměli dohlédnout dál než za roh naší ulice. Takže bychom se posouvali, jak by to šlo, minutu po minutě, den za dnem, týden po týdnu. Nejsilněji na mě působil samotný konec knížky, který by vlastně měl být pozitivní, ale ve skutečnosti byl nesmírně smutný. Celému předchozímu ovšem dodal smysl a tak nějak ho zakotvil.

6 11.05.2019