bosorka komentáře u knih

Dvě novely opět skvělého Michela Fabera. Měla-li bych hodnotit zvlášť, pak ta titulní byla pro mě o píď lepší. S větší razancí, víc se do mě zakousla. 5 hvězd.
Kvintet Courage představuje pěvecké těleso, které spolu musí strávit delší čas při zkoušení jedné složité skladby. Která nejspíš ani jednoho z nich nenadchla. Na malém prostoru Faber dokázal představit jednotlivé členy skupiny a jejich různé vztahy mezi sebou. Pomocí lehkých náznaků pak gradoval napětí, které mezi nimi vznikalo a evidentně už se stupňovalo z dřívějška, o němž se čtenář také nedozví nic extra konkrétního. Což ale nevadí, autor tak dává opět prostor představivosti. Typický Faber, nechá nás dumat, co bylo a bude, kdo s kým a kdo proti. A proč vlastně. Nechala bych ho ovšem zase rozehrát Kvintet Courage ještě do větší šíře, rozmáchnout se s ním a dodat ještě na důrazu, pak by to bylo za plných 5, takto 4 a půl.
Sto devětadevadesát schodů vedoucích ke starému opatství ve Whitby. Sto devětadevadesát schodů, které zdolává Sian téměř denně z pracovních důvodů, možná ale i z důvodů duševní očisty. Schody vedoucí mezi současností a minulostí. Schody spojující, ale možná i rozdělující. Novela přímo natlakovaná výbornou atmosférou, kterou v sobě nese přímořské anglické město. Faber nahodil udici do rybníčku plného ryb nesoucích různé literární žánry. Je už na čtenáři, kterou z nich si vyloví a určí ke konzumaci. Jestli tu, která je detektivkou, válečnou povídkou, thrillerem či povídkou milostnou. Nechala jsem se novelou zlehka nést až do konce, který byl trochu jiný, než jsem očekávala. Překvapení ale bylo příjemné.

6 03.01.2020

Skvělé kresby Petra Síse, doplněné jeho vlastní chůzí za zdí, kolem ní i skrz ni. Jeho život v kostce, část historie Československa též. Rychlé, přímé, srozumitelné. Skvělé. Jak pro děti, tak i jejich rodiče, kteří můžou skvěle ilustrovanu knihu pojmout jako příručku k vlastnímu vypravování, k přiblížení doby ne tak zcela dávné.

8 30.12.2019

Obecně mívám s povídkovými knihami problém, málokterý autor pro mě dokáže na krátkém prostoru povídky stvořit něco úderného, případně i s výbornou pointou. Sobí horu jsem četla průběžně a časem zjišťovala, že některé z povídek se mi velice záhy vykouřily z hlavy, nezaujaly, i když se autorka často snažila šokovat. Některé ale byly výborné a zvláštně znepokojivé (Rebeka, Sobí hora, Kdo je Arvid Pekan, Dopisy Ove Lindströmovi). Ale celkově mi chyběla větší rána kladivem, aby to zadunělo do široka daleka. Často mi přišlo mnohé nedořečené, skvěle rozjetý nápad, jak kdyby ukončený příliš brzy a plynoucí do nikam, což pro mě byla asi největší slabina povídek Karin Tidbeckové. 3 a půl.

4 21.12.2019

Říkají mi Lars byla přesně ta knížka, kterou jsem potřebovala do hektické doby konce roku. Kdy mám tak zahlcený mozek, že ve volném čase potřebuju lehkou knížku, u které moc nemusím dumat. Potřebuju příběh, který mě vtáhne, lehce klouže, nemá ambice být nějak "hluboký". Čte se sám a je vtipný. A to přesně splnila tahle kniha. Co na tom, že pointu člověk odhadne, co na tom, že to není extrémně originální a autor se nejspíš leckde inspiroval. Bavilo a sedlo ideálně. 3,7*

7 19.12.2019

Nápad vlastně skvělý, deník striptérky, která projíždí Státy po štacích a předkládá čtenáři svoje "na cestě". Potkává různé souputnice-tanečnice i diváky, růzorodé figurky, které se jí mihnou životem. A semtam vzpomene na svoje dětství poznamenané nemocí. Potud fajn, zpracování ale bohužel pokulhává. Zprvu ještě dobré, ale pak začne být chvílemi až zmatené, jak autorka různě poskakuje hrdinčinými myšlenkami. Jak kdyby nezredigovaný deník, kdy se tok myšlenek ubírá různými prameny na všechny strany a nedrží se v jednom korytě. Postav je na tak malém prostoru (i když logicky) hodně moc a když se některá z nich vrátí, tápala jsem zpět, kdo to vlastně je, protože se mi sléval se zbytkem. Možná jsem čekala údernější osudy jednotlivých figur, takové, které se člověku zaryjí do hlavy. Ale ty jsem tam bohužel nenašla. Z mého hlediska škoda, že se forma tak rozutekla a že jsem nedostala větší ránu lopatou po hlavě. Myslím, že na knížku brzy zapomenu.

1 12.12.2019

Deník Anny Frankové si už dlouho chci přečíst, ale nakonec se mi do rukou dřív dostal komiks, který obdržel můj syn k svátku. I jako neznalec předlohy musím říct, že se mi tohle zpracování líbilo hodně moc. Kresby jsou parádní a to jak ztvárňují Anne v nelehkém období života, které ji s rodinou uvrhlo na dlouhé měsíce do skrýše, se autorům opravdu povedlo. Bylo by to složité období asi i bez války, kvůli tomu, v jakém byla věku (tedy v období, kdy se dívka mění v ženu) a možná i proto, jaká byla povaha. Tak chytré a přemýšlivé děvče. A vtipné děvče, což se autorům podařilo vtisknout i do komiksové podoby. Moc se mi líbilo, jak byli vystiženi i ostatní obyvatelé zadního domu pomocí skvělých kreseb a Anniných postřehů. Parádní počin. Hodně zaujal i třináctiletého syna. A já se musím někdy už opravdu pustit do té předlohy.

5 09.12.2019

Tentokrát pro Harryho za 5. Odvrácená strana konce mě nepustila od první strany po tu poslední. Dva nezávislé případy, které Harry řešil, oba úplně jiné, ale sestaveny do knihy byly skvěle, nerušily se navzájem. Harry Bosch je pan detektiv, nikdy jím nepřestane být, dokud žije. A hlavně, pořád mu to jde, pořád je sám za sebe a nadřazená nade vše je pro něj spravedlnost. Je prostě dobrej.

7 05.12.2019

Hodně zajímavý nápad a oceňuji zpracování tohoto příběhu pro děti. Škoda, že je tak krátký, vlastně mi připadalo, že je knížka utnutá moc brzy a velice překotně. I tak mi ke konci bylo smutno spolu se Závišem a ostatními. Smutek tedy trochu napravil doslov a vědomí, že vím, jak to s kluky a vším tím ostatním nakonec dopadlo. Ale v rámci dětské knížky jsem asi čekala jsem víc klukovin a příběhů ze školy. Za mě tak 3 a půl. Plus jednu hvězdičku za skvělé výtvarné zpracování, které knížku povyšují ještě o stupínek výš.

3 02.12.2019

Tři ženy spoutané vlasem vinoucím se napříč třemi kontinenty. Tři příběhy různých žen, z různého sociálního zázemí, v různých životních situacích a podmínkách. Přesto provázané, minimálně touhou něco změnit a tím, že se umějí vzepřít, jsou silné. Nejpůsobivější byl příběh Indky Smity, určitě i proto, že si takový život vůbec nedokážeme představit, ji jsem absolutně obdivovala. Zároveň ale i Italka Giulia stála pevně na nohách a nedala se odradit zažitými zvyky. Nejslabší pak pro mě byly pasáže Sarah, tam bylo hodně předvídatelné, co se stane, navíc mám dojem, že podobných příběhů už jsem četla víc. Ale mozaiku osudů doplňoval pěkně.

11 26.11.2019

Opět velice příjemné čtení, vtipné, odpočinkové. Pro mě navíc fajn, že je možné ho dávkovat a proto je ideální na vyplňování volnějších krátkodobých chvilek. Navíc hodně tipů na místa, kam bych se chtěla jednou podívat.

7 25.11.2019

Po delší době knížka, o které vůbec nevím co napsat. Vychází mi z toho pořád dokola jen jedna věta. O klukovi, co odešel, aby se mohl vrátit. Tečka. Ano, mezitím se mu stane mnohé, spousta příkoří, prochází vyprahlou krajinou, hledá matku, pozná násilí i bídu, a když to takhle vypisuju, říkám si, že by to mohla být skvělá knížka. Jenže nějak mi to nebřinklo. Prostě to tak nějak pouze bylo. Spousta zásadních věcí na hromadě ještě neudělá dobrou knihu. I když se četla vcelku svižně a některé věci mě na ní semtam i zaujaly, spíš tedy zkraje knihy, pak už mi to přišlo víceméně stále dokola. Prostě průměr, knížka, která se za chvíli vykouří z hlavy.

6 21.11.2019

Lehká a přece tak těžká kniha. Lehce psaná, občas jsem se až musela smát díky té chytré a tolik prostořeké Janě. Která se ne zcela jednoduchým životem proplétá, jak může. A vůbec se jí tedy nedivím, že byla roztrpčená tou věčnou nespravedlivostí, že skoro nikomu nedokázala věřit. Mladá holka s dost velkým nákladem na hřbetu, proč by se občas nechtěla zachovat i dětinsky. Chápala jsem ji a je mi za ni smutno. Knížka nakonec dost těžká, leží mi na hrudi a tíží. I kvůli tomu, v jaké době se odehrává, v letech padesátých, prodchnutých neustálými obavami a strachem. V době, kdy na statečnost nezbývalo moc místa. Tahle knížka mi z hlavy jen tak nevymizí.

14 19.11.2019

Kniha Rakvář je příběh o ženách a čarodějnicích. O dětech, které milujeme a musíme chránit. A o mužích, kteří se nás obávají.
Přesně takhle bych chtěla popsat knížku S. J. Bolton, kdyby to už za mě neudělala ona sama. Díky. A teď tedy já.

Nebýt uspěchaného konce, možná bych dala i víc hvězdiček. Celý příběh obestírá hodně působivá atmosféra. Hlavní hrdinka Florence je sympatická a člověk jí musí fandit, zvlášť v části knihy, která se odehrává koncem 60. let, kde má v ryze mužském kolektivu dost složité postavení a to SJ Bolton zachytila fakt moc pěkně. Čarodějnictví dodává knížce zvláštně potemnělý šmrnc, i když vlastně v závěru mi trošku vadilo kvůli něčemu, co nebudu prozrazovat. Celkově mě daleko víc bavila doba šedesátých než ta o 30 let později. Ale na další díl s Florence se zas těším.

9 13.11.2019

Nesbø je pěknej sadista, tentokrát mi už bylo Harryho ale opravdu líto. Prostě se v tom zase musí vymáchat a komplet celý, maximálně mu zůstane kuřácká trubička jako baronu von Kratzmarovi, díky níž se tím bahnem nezalkne, ale pomůže mu zase přežít. Nůž Jo Nesba je pořádně nabroušený, zařízne se do čtenáře jako do neprorostlého kousku masa a jedním rychlým tahem provede zkušený řez. Je napínavý, rychlý, čtivý - jako vždy. Tentokrát "jednodušší" případ bez politikaření a zbytečných odboček. Přímý a řízný. 4 a půl.

16 31.10.2019

Jako audioknihu načetl Pavel Batěk, jehož hlas se moc dobře poslouchá, a tak poslech odsýpal jak písek v neúprosných přesýpacích hodinách. Předpokládám, že jako čtenář bych Chirurga slupla ještě rychleji. Čte/poslouchá se to vážně dobře. Ovšem celkově pro mě spíš takový předvídatelný průměr. Taková ta kniha, jak ji dočtete, odložíte, řeknete si, že dobrý a jedete dál. Nic, co by přikovalo k sedačce, ale zároveň to ani není špatné. Trochu příručka pro život při krizi středního věku, se všemi klišé, která k ní patří. 3 a půl.

5 31.10.2019

Hilda je pořád parádní, dobrodružná, zábavná, krásná. Ale přeci jen k 5 * tady ždibíček chyběl. 4 a půl.

21.10.2019

Román, který jsem nakonec hltala s napětím, i když rozjezd byl velice pozvolný, možná až moc. Jak mi u Stehlíka vadila rozplizlá druhá část knihy, tady to bylo naopak. Ale i tak mě autorka nakonec chytla a nepustila až do konce. Nechala mě vychutnat si ten anticky stavěný román, plný velkých až přehnaných emocí na straně jedné a paradoxně chladných bezcitných jednání na straně druhé. Kam až dovede znuděné nafoukané studenty jejich pocit, že jsou oprávněni udělat cokoli? Dokáže vůbec něco rozložit několik mladých lidí, pohybujících se ve "vybrané" společnosti, která jim dává pocit, že stojí nad ostatními? Vlastně nevím, jestli mi byl někdo z nich sympatický, možná k tomu měl svádět Richard, ale jako vypravěč působil celou dobu víceméně jako pozorovatel a byl trošku nemastný. Odtažitý chladný Henry, kterého bych se v reálném životě možná oprávněně bála? Zhýčkaný, přehnaně jednající Francis? Bunny, který uměl výborně využívat okolí a sám toho moc neposkytl? Camilla, která to hrála na všechny strany? Či snad Julian, pokrytecký, uzamčený ve svém světě, který se vlastně podílel na vzniku těch neochvějně nabubřelých studentů? Nakonec snad ač s mnohými výtkami Charles. Něbo pár těch "normálních" studentů jen okrajově zasahujících do děje. Ale i přes tu nesympatii k hlavním postavám jsem nepřestala chtít vědět, kam se příběh dostane a kam se dostanou oni sami.
PS: Audioknížka. Díky moc Danielu Bambasovi, podle mě má velký podíl na to, že mě nenechal opustit knížku kvůli přepomalému rozjezdu.

3 16.10.2019

Život s vlky knížku posunul o stupínek výš, bylo opravdu hodně zajímavé si číst, jak to ve vlčí směčce funguje. A neskutečné, jak se jim dokáže přizpůsobit člověk. Ta Lukova touha po tom, stát se vlkem, i když stále v hloubi zůstával člověkem, ten boj jeho samotného se sebou, se vine příběhem jako zlatá nitka. A ač mi chvílemi vadilo, že byl vlastně sobec vůči vlastní lidské rodině, nahlíženo jeho zrakem to mohlo být i naopak. Nebyl sobcem i vůči svojí vlčí rodině? To dilema jsem mu nezáviděla. A celou dobu mě zajímalo možná víc než dilema jeho dvou dětí. U nich jsem se totiž nedokázala přiklonit ani na jednu stranu. Jak Cara, tak Edward byli tvrdohlaví, soběčtí a sebestřední a dělali spoustu bot, za které bych oba chvílemi s chutí propleskla. Hlavně pro tu jejich neschopnost hovořit o podstatném. A hlavně hovořit spolu. A za to, že se babrali ve svých nespravedlnostech a nebyli s to odpouštět. Knížka se četla dobře, akorát jsem asi čekala údernější pointu.

6 14.10.2019

Knížka sice útlá, ale náplní objemná. Knížka nesmírně něžná, ač smutná i mírně tíživá. Knížka o ztrátách, ale i nálezech. Miška i přes to, že ztrácí slova, zůstává vtipná, bystrá, vidoucí. Ztrácí sice sebe, ale nachází Jeroma a Marii. A oni dva nacházejí zase ji a nejen to. Knížka o stárnutí a vzpomínkách. Knížka skvělá, napsaná výbornou autorkou, která to se slovy stále umí.

19 08.10.2019

Obecně mám ráda knížky, kde hlavními hrdiny jsou děti. Temné léto mi proto dost sedlo, Simmons skvěle vykreslil dobu let šedesátých kdesi v americkém městečku pohledem jedenáctiletých dětí. Kluci byli sympaťáci a moc mě bavilo s nimi prožívat jak ty neobyčejné chvíle, tak ty úplně běžné klukovské, prázdninové. I když to byl horor, nijak jsem se nebála, pro mě škatulka horor jen celou knihu ohraničovala, převažoval motiv přátelství a snahy o bezstarostné dětství. Oceňuji autorův doslov týkající se proměny rodičovského přístupu k dětem a nastavování jejich volného prostoru.

6 30.09.2019