Sobí hora

07.04.2024

Povídky s velice kvalitním obsahem.
Autorka se nebojí dějové složitosti, mnohdy absurdních postav, ale zvládá i lidské příběhy s prvky tajemství se záhadnými jevy.
Nevítám označení fantasy povídky, protože taková proklamace díla je poměrně zavádějící a nejednoznačná. Ať se již přikláníme k tomuto žánru jakkoli, paní Tidbeck se v této sbírce pohybuje spíše na hranici fantaskních obrazů a dějů. I vyústění jsou nejasná a tudíž velice přitažlivá. Nad povídkami se dá přemýšlet a povídat si o nich.
Nechci zde vyzdvihnout žádnou z nich, každá je osobitá a vábivá svou roztodivností. Snad jen PYRET se vymyká a jeho zařazení je pro mě spornou stránkou editace knihy.
Doporučuji i doslov autorky. Je neobvyklý.
Láska k fantastickým příběhům nemůže začít lépe. Podlehnete. Uvidíte... )

02.03.2024

Ale jo. Napřed jsem si myslela, že sbírku odložím. Přece jenom úvodní povídka o ženě, která počala potomka s parním strojem mě trochu znejistila. Ale vyplatilo se vydržet, povídka Sobí Hora je povedený mysteriózní příběh a Britina prázdninová vesnička je roztomilá. Pyret připomene Borgese. Sci-fi příběhy šly trochu mimo mě. Knížce dávám extra hvězdičku z osobních důvodů - za krásné švédské reálie. Holt střízlivá švédská mentalita asi plodí takové excentrické autorky.

04.10.2023

S tim fantasmagoricnem dost souhlasím, některé povídky byly tak velice ujeté, že jsem se pořád ptala na to koho tohle jako vůbec může napadnout ale docteno,docela rychle,ale nejak nejsem schopna rict jestli proto,ze uz jsem to chtela mit za sebou nebo ze me zajimala dalsi povidka

29.09.2023

Od lehkého fantastična k těžkému fantasmagoričnu. Ten pocit, že něco znepokojivého vidíte koutkem oka. Něco, co zmizí, jakmile se zkusíte podívat přímo. A když se vám to podaří, okamžitě toho litujete. Ano, první kategorie je můj šálek kávy a Karin Tidbeck ji vaří výbornou. Jenže pak vám naservíruje naturalistické fantasmagorie a to je pro silnější žaludky než je ten můj.

21.08.2022

Čekala jsem trochu víc takového toho severského tajemna a trochu míň znepokojivých nechutností. Ve výsledku ale se mnou kniha stejně rezonovala, takže jsem ráda, že se mi do ruky dostala. Nejvíc se mi líbila povídka Pyret a Sobí hora.

30.05.2022

Po každé povídce jsem si říkala, že tuhle budu dlouho dostávat z hlavy. Ve výsledku jsem už tři dny poněkud mimo. Jedna z těch malých velkých knih.

07.12.2021

Bavila mě melancholická atmosféra, severské tradice a folklór, který oplývá mnoha rozličnými mýtickými a mystickými postavičkami. Některé povídky jsou prodchnuty jemným humorem, některé naopak krutostí a severským chladem. Kvalita kolísá, ale podprůměrné kusy jsem nezaznamenal.

31.07.2021

Hodně zvláštní povídky. Některé se mi líbily, jiné moc ne, některé byly ale fakt ujeté. Každopádně příjemné osvěžení něčeho trochu jiného.

11.07.2021

povídky v této sbírce jsou natolik různorodé, že si každý čtenář najde "tu svou oblíbenou", ale jistě i takovou, která ho znechutí; zaujaly mě neobvyklá témata i velmi originální postřehy a alegorie, autorka obstojí i při střídání různých vyprávěcích forem, stylů a žánrů (deníkový zápis, fiktivní dopisy, populárně naučná esej, zpověď, folklór, podobenství, sen, pararealita, pseudohistorie, steampunk atd.), ale do "umění", literárního mistrovství jí ještě krůček schází

24.04.2021

Povídky obvykle nečtu, protože neumožňují vtáhnutí do děje. Jsou postavené v podstatě na povedeném nápadu nebo nečekané pointě, prostě čtenáře musí něco zaujmout a překvapit – rychle a účinně. A to se v mém případě většinou nedaří, prostě povídku dočtu, řeknu si „hm" a jdu na další. Prožitek žádný. Ale tohle bylo docela povedené. Povídky jsou různorodé, takže jsou tam takové víceméně normální, kde se akorát objeví postava ze severské mytologie a tím to končí. Nebo je tam jen drobný pohádkový či fantaskní motiv. Ale třeba Kdo je Arvid Pekon? byla celkově dost divná záležitost a upřímně jí pořád nějak nerozumím. Nejvíc mě ale asi zaujaly tři poslední povídky, a to proto, že mají dost podmanivou atmosféru. Džagannáth je asi spíš už sci-fi a z mysli mi asi hned tak nezmizí, ale mně byla poněkud nepříjemná a vzbouzela jemné pocity hnusu. Povídky Augusta Prima a Tety spolu jako jediné souvisely, a ty teda byly hodně ulítlé. Čiré fantastično. Asi chápu, že někdo v nich spatřuje podobnost s Alenkou, hlavně teda v případě první jmenované, ale já bych ji tam spíš nehledala. Proč za každou cenu něco k něčemu přirovnávat.
Rozhodně jde o zajímavý počin, který stojí za přečtení. Asi každý by si tam mohl najít tu svoji povídku, která ho osloví, když už ne všechny.

04.03.2021

V knize se vyskytuje mnoho nadpřirozených bytostí. Upřímně mě povídky strašně chytly a baví mě je číst. Každá povídka byla jiná a něčím neobyčejná. ⭐

19.12.2020

Tak nějak nevím, jestli napsat jednoduché WOW nebo jednoduché WTF. Chtělo by to něco mezi. Bylo to divné a pěkné zároveň. Pořád jsem u toho myslela na Alenku v říši divů a na to, že si autorka musela při psaní něco šlehnout. Ale některé ty příběhy byly fakt dobré. Divné, ale dobré. Tak nevím, co si o tom celém myslet, ale asi jsem ráda, že jsem zkusila přečíst i něco mimo můj obvyklý žánr.

09.10.2020

Velmi čtivá směsice severského šera, pohádkových prvků, Borghese, Orwella, sci-fi, porcovaného lidského masa, hlíny, slunovratu a zacyklení ve všech možných formách. Dost mě to bavilo, něco víc, něco tedy míň, něco jsem prostě nepochopila, ale jako celek je to pro mě objev.

21.08.2020

Bylo to hodně originální, spousta postřehů v kreativním módu působivě a překvapivě propojených. Dlouho jsem asi nečetla takovou originální knížku. Zůstala mi v hlavě. Přitom povídky...

21.07.2020

Nejsem moc povídkový typ, ale tato knížka se mi moc líbila. Opravdu originální, zarážející a rozvíjející fantazii. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, pár jsem jich nepochopila, ale každá měla něco do sebe.

07.04.2020

Poviedkam sa celý život snažím prísť na chuť a stále sa mi to nie celkom darí, no občas narazím na niečo, čo túto moju osobnú predpojatosť nalomí. To je presne tento prípad. Autorka svoje poviedky žánrovo vystavala na tzv. weird fiction, čo je mix sci-fi, fantasy a hororu, no aby to bolo zaujímavejšie, naviazala na ne kopu ďalších osviežujúcich prvkov čerpajúcich najmä zo severského folklóru, čím vytvorila jedinečný žánrový útvar. Prekvapuje svojou brilantnou imagináciou, zaujímavo sa pohráva so severskou mytológiou, sci-fi prekladá rozprávkovými motívmi a miestami šokuje poriadne absurdnými, až nechutnými scénami (rátajte s tým, že niektoré obrazy zanechajú v mysli dlhodobý nepríjemný otlačok). Keď sa dostanete k poviedke Tety a budete pri tom popíjať kávu, koláč si k nej určite nedávajte, nechutil by vám :-)
Treba povedať, že nie všetky poviedky sú na kvalitatívne rovnakej úrovni, je tam pár slabších momentov a poínt, ale z môjho pohľadu je to odpustiteľné. Po prečítaní autorkinho doslovu dávam bez mihnutia oka plný počet.

04.04.2020

Podivné, znepokojující a naprosto skvěle zkonstruované příběhy, na které jen tak někde člověk nenarazí. Za mě paráda!

10.02.2020

Karin Tidbeck ma bavila vo svojej novele Amatka, preto som sa na Sobiu horu veľmi tešila a pozitívne hlásim: NESKLAMALA! Trošku surreálne (už hneď prvá poviedka o vzducholodi Beatrice a tlačiarni, ktorá oplodnila ženu) , trošku fantastické (viď poviedka Sobia hora alebo meňavky, ktoré na seba naberú podobu zvieraťa či človeka v poviedke Pyret), alebo naprosté sci-fi v podobe Augusty Primi, ktorá hovorí o inom paralelnom svete bez času. Bavila veľmi a proste tečka! :)

21.12.2019

Obecně mívám s povídkovými knihami problém, málokterý autor pro mě dokáže na krátkém prostoru povídky stvořit něco úderného, případně i s výbornou pointou. Sobí horu jsem četla průběžně a časem zjišťovala, že některé z povídek se mi velice záhy vykouřily z hlavy, nezaujaly, i když se autorka často snažila šokovat. Některé ale byly výborné a zvláštně znepokojivé (Rebeka, Sobí hora, Kdo je Arvid Pekan, Dopisy Ove Lindströmovi). Ale celkově mi chyběla větší rána kladivem, aby to zadunělo do široka daleka. Často mi přišlo mnohé nedořečené, skvěle rozjetý nápad, jak kdyby ukončený příliš brzy a plynoucí do nikam, což pro mě byla asi největší slabina povídek Karin Tidbeckové. 3 a půl.