Blondebookdevil
komentáře u knih
Máma milovala Gabčíka
Veronika Homolová Tóthová
Na tuhle pecku jsem se těšila hodně dlouho. Jaká vlastně je? Silná, těžká, poučná. Historická fakta jsou podána víc než v obecné rovině, což ale “fanoušky” tohoto činu, jako byl atentát na Heydricha, jen potěší. Přibližuje nám osud Anny Malinové, přítelkyně Jozefa Gabčíka.
Můj názor a drobné výtky:
⁃ možná by (alespoň pro mě) bylo lepší ji číst ve slovenštině, kapitoly s Gabčíkovou rodinou byly špatně přeložené a přeložit něco česko-slovensky za mě nee
⁃ mrzí mě smyšlenost milostného vztahu Anny a Gabčíka, i když se k tomu autorka v prologu přiznává, pro mne to byl rušivý element “oživit” to románovými popisy, co si tak říkali atd. Ano, je dokázáno, že se Jozef u Aleny schovával, a pravděpodobnost toho, že se měli rádi tu je, ale vím, že několik lidí tato promíchanost faktů a románu zmátla.
⁃ Bylo po atentátu, gestapo chytilo členy odboje a pomocníky parašutistů, zbývalo stále něco přes 100 stran. Nebavily mě rozhovory mezi gestapáky a vyšetřovateli, taktéž kapitola o Mauthausenu, kor když jedna historka byla zmíněná i v Mengeleho děvčeti, kterou jsem četla relativně nedávno.
Mrzí mě, že si paní Alena maminku nepamatovala a její adoptivní rodiče jí dlouho zatajovali pravdu. Každopádně i když se o této době nečte dobře, vždycky mě potěší se o této události dozvědět něco víc, což tato kniha poskytuje. Určitě se běžte do Resslovy ulice do kostela podívat a zapálit svíčku za ty naše hrdiny.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Po knize Vrány je tento český počin něčím, co mě nesmírně bavilo a chytlo. Když pominu detaily o sbírání hub, jejich následné zpracování a recepty z Muchomůrky (mňam!), tak byly skvělé i pasáže do minulosti, čím si Sisi musela projít a proč se vlastně stala Houbařkou. No a ten konec?! Skvěle napsané.
Milé dítě
Romy Hausmann
(SPOILER) Většinu knihy skvělý napínavý thriller, kdy se prokousáváme postavami a rozklíčováváme děsivý příběh rodiny vězněné v chatě. Musím se přiznat, že jsem tento thriller viděla na plný počet*. Poslední strany mi to trochu zkazily; na pachatele a motiv nemůže čtenář nijak přijít a ani po rozuzlení to nebylo úplně dotažené do dokonalosti. Např. jaktože si malá Hannah dělala s matkou výlety za dědečkem, ale 1) ten si vnučku po několika letech vůbec nepamatoval; 2) dcera by dojela za otcem během 14 let co byla nezvěstná, ne-li prohlášená za mrtvou? Škoda, škoda těchto detailů, nicméně autorce bych dala s příští knihou šanci.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
Skvělá detektivka, u které jsem těsně před koncem dostala nápad na vraha jako blesk z čistého nebe. A ejhle! Geniální.
Švábi
Jo Nesbø
Harry Hole mě jako postava baví, co už míň, jsou různé politické záležitosti a tajnosti. Do dalšího dílu se samozřejmě pustím taky, nicméně Šváby jsem poslouchala jako audioknihu a vyprávěná Hynkem Čermákem měla něco do sebe.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Ze tří knížek, které zatím u nás od Darcy vyšly, byla tato pro mě nejlepší a nejnapínavější. Ne jen laciná knížka, která se chvástá titulkem hororu, ale něco, co mi nedalo spát a dokonce při čtení za slunného dne mi běhal mráz po zádech.
Získala si mě větším množstvím postav, propracovaností minulosti domu a ačkoliv už víme, jaké konce má autorka ráda a ne každému se to může líbit, mně to v ničem nevadilo a nejradši bych začla číst něco od ní hned teď!
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Tak jsem dočetla další ze silných válečných knih. Když je příběh dle skutečné události a vyprávěn někým, kdo tyto hrůzy zažil, dělá ho to ještě zajímavějším. Dozvěděli jsme se něco o Lučenci, tedy rodném Violině městě; zabrání Maďarskem; prvním zamilování hlavní hrdinky a samozřejmě o strachu a bolesti, které si vytrpěla.
Důvody proč to za mě není plný počet:
- název knihy, jenž je mírně zavádějící. Je mi jasné, že právě název knihy je to, co prodává. Z příběhu se dovídáme, že se s Mengelem hlavní hrdinka potkala, promluvil na ni, ale co se týče dalšího kontaktu, tak už nebyl přítomen a kromě "sterilizace" a podivné dávky injekcí do hrudi žádné pokusy nepodstoupila.
- podtitul "čtyři koncentrační tábory a zorganizování útěku" také není úplně pravdivý. V Osvětimi strávila pár týdnů, poté následoval přesun a Ravensbruck a pochod z tábora, kdy sice bylo nebezpečné utéct, nicméně jak autorka dodává, zbytku žen, co došly do Domažlic, se nic nestalo.
Co však oceňuji, jsou přiložené fotografie, dokumenty a autorčina schopnost přeměnit děsivé vzpomínky do souvislého, ač znepokojujícího vyprávění. Také mě zaujala provázanost s ostatními událostmi - třeba to, že Violin manžel Juraj se spřátelil a bojoval s Janem Hrubým, který později zahynul v kostele po atentátu na Heydricha.
Není lehké to číst, pro mě určitě nikdy nebude, a ani nedokážu číst knihy s tímto tématem moc často, proto si musím na léto dát mírný oddych.
Najdi Rebeccu
Eoin Dempsey
Růže bílá, černý les mě naprosto uchvátila, a proto jsem -logicky- měla vysoká očekávání i u další knihy od E. Dempseyho. Je pravda, že Rebecca vyšla v originále dříve, tudíž ji můžeme považovat za autorův debut a něco málo mu prominout, nicméně, wow efekt či nadšení se z mé strany v tomto případě nekonalo. Těžké téma předválečných a válečných let na ostrově Jersey se skoky do minulosti a poté kapitoly z Osvětimi, kam se hlavní hrdina dostal, aby našel svou milovanou Rebeccu. Jelikož retrospektivního vyprávění bylo poměrně dost a dokázala jsem se vcítit do romantického příběhu, byla jsem napjatá, jak to celé dopadne. Happy end, najde ji, kam se vůbec poděla...? Atd. Každopádně celkově mi v ničem neučarovala, některé pasáže byly pro mě až moc kruté (a to si myslím že jako čtenářka zvládnu dost), nebo jsem na to jen nebyla ve formě. Konec dával smysl, zahrát si na takového Nicholase Wintona, no dobře, proč ne, ale uměla bych si jej představit i jinak.
Vejce a já
Betty MacDonald
Oddychová četba, u které se zasníte nad tím, jaký by byl život na farmě, ale i zasmějete, protože hlavní hrdinka si nebere servítky; s humorem a upřímností vám tu iluzi sebere. To je laskavá kniha Vejce a já od Betty MacDonaldové; je sice starší, ale taková, ke které se budete vracet.
Jeden z nás
Shari Lapena
Příjemný thriller (pro mne spíše detektivka) z prostředí předměstí, kde se všichni znají a žijí poklidný život. Až do chvíle, kdy se zamotají dvě věci dohromady a spustí nečekaný sled událostí - anonymní dopisy s ospravedlněním za syna a nalezená mrtvola v potopeném autě. Jak spolu tyto události mohou souviset a za jaké meze je člověk schopen dojít, aby ochránil rodinu?
Četla se mi velice dobře, těžko se odhadovalo, kdo co s kým má a jak je do něčeho zapleten. Na plný počet to za mě není, ale zhltla jsem ji jak malinu a vím, že určitě zkusím svižný styl autorky i v jiné její knize.
Stín
Ursula Poznanski
Další díl ze série opět nezklamal, autorka dokáže na 300 stranách vykreslit parádní thriller. Není místo pro nudné pasáže, pořád se něco děje. Když už je vyšetřování až moc, uzemní nás části s Florinem a Beatrice, kteří dosud přede všemi tají, že jsou spolu. O to víc Florina a všechny ostatní zasáhne Beatricino zmizení.
Případ propojený s tím s minulosti mi nedával spát, měla jsem dva tipy, ale i tak mě rozuzlení překvapilo. Pravda, že konec byl trošku uspěchaný, ale vše skončilo, jak jsem si přála. Kéž by byl brzo nový díl!
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Souhlasím s komentářem, že buď vám sedne nebo ne. Ale hodnocení by měla mít rozhodně vyšší.
Mě konkrétně si získala už v první kapitole a to s mně dobře známými popisy Brna. Autor používá (na dnešní dobu) nezvykle vyumělkovaný jazyk, který však jinak obyčejnému příběhu o vztahu a rozchodu dodává šmrnc a eleganci.
A o čem kniha vlastně je? To se nedá v jedné větě říct. Vyvolá ve vás to, že budete chtít zažít to, co Janek a Nina (tedy to dobré) plus si poslechnout všechny písničky a navštívit zmíněná místa. Z českých románů je to to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla.
Lakomec
Molière (p)
Další ze světových klasik přečtená, ale vidět ji na prknech by bylo možná o něco lepší. Ve druhé polovině se událo skoro všechno a slavná postava Lakomce se nepoučila a byla hamižná dál... Avšak co se týče komediálnosti a žertu, stále u mě vedou jiná díla.
Kráva nebeská
David Duchovny
Hodnocení okolo 70% je nejspíš na místě, avšak jako pohádka pro dospělé s poučením, a navíc jako oddechovka ve zkouškovém, mně vážně bodla. :-)
Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
Dokument V síti mě fascinoval již dlouho před svou premiérou. Po zhlédnutí jsem nebyla s to to celé pochopit. Ono se to pořád děje. Jak to? To už nebylo dosti přednášek a poučení o kyberšikaně a sexuálním vydírání? Zřejmě ne. A v tomhle dokument Báry Chalupové a Víta Klusáka přišel asi ve správnou dobu a otevírá dlouho nediskutovaná témata.
Co se týče knihy, první polovina je jakýmsi bonusem k filmu, rozhovory s herečkami, jedním predátorem, se kterým holky telefonovaly. Druhá část je věnována stejnému tématu, přesto z jiné oblasti - o případu dvou skautských vedoucích, kteří zneužívali chlapce v klubu a na táborech, plus případy mladistvých, kteří se ozvali s podobnou zkušeností. Celá kniha se nečte dobře, ale je určitě dobré mít o něčem tak šíleném a stále aktuálním povědomí.
Srdíčko
Peter James
Skvělá, svižná duchařina protkaná špetkou hypnóz a minulých životů. Četla se mi opravdu dobře a musím si od tohoto autora přečíst něco dalšího.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
(SPOILER) K Příběhu služebnice jsem se dostala skrz psaní eseje do školy. Nejsem si totiž jistá, jestli bych si to přečetla i bez této povinné četby.
Před čtením jsem moc nevěděla, do čeho jdu, seriál mě nenalákal a bez toho jsem si nechtěla kazit dojem nebo spoilerovat čtení. Každopádně, bylo to pro mě utrpení. Deset dní jsem četla, jak nejpozorněji jsem dovedla, a k tomu i lístečkovala, protože jsem se snažila nahlédnout hlouběji do symbolů a alegorií knihy. Musím říct, že jsem si to však vůbec neužívala. Děj nebyl děj, celé se to táhlo a nebylo to o ničem. Vadilo mi časté přeskakování do minulosti a absence přímé řeči. Nechápu jak to někdo může nazvat takovým "1984 pro ženy." Ne, ne a ne. Žena je zde sice povýšena na chodící dělohu, ale celkový smysl knihy nám uniká, na čtenáři je tři čtvrtě práce, aby si domýšlel a dosazoval události do různých historických kontextů. Posledních asi 60 stran mě překvapilo, konečně dostal Mayday a odboj nějaký spád a tak jsem si říkala, že to třeba zlepší moje hodnocení. Bohužel, otevřený konec a pak epilog profesora na univerzitě mi to celé zkazil. Za mě ne, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla, je fajn mít přehled.
Ledový strach
Mads Peder Nordbo
Pokračování grónské série je výrazně lepší než Bez kůže, proto se divím modrému hodnocení.
Tak, jak jsme poznali postavy v prvním díle, se s nimi setkáváme nyní znovu a je to trochu osobnější. Matthew se ocitá v těžké situaci, kdy mu někdo unese sestru a do toho se dozvídá zprávy o otci, kterého přes dvacet let neviděl. Pomáhá mu kamarádka Tupaarnaq, takové Grónsko jako člověk - drsná, chladná a nemilosrdná.
Prostředí je skvěle vykresleno a mapa dopomáhá představit si kraj. Laťka je tady posazena vysoko a snad tomu tak bude i v dalších dílech, autora jsem si oblíbila, protože já sama o Grónsku moc nevím, ale jen z "obyčejného" thrilleru se toho dá hodně dozvědět. Aféra a operace Tupilak s prášky a pokusy mi přišla dost reálná. Konec mě dostal, vůbec nevím, co si mám myslet. Brzy další příběh, prosím!
Dům ozvěn
Barbara Erskine
Moje první zkušenost s Barbarou Erskinovou a rovnou na výbornou. Je pravda, že jsem nedokázala číst svým obvyklým rychlejším tempem, a proto mi trvalo přečíst knížku něco přes týden, a to ze dvou důvodů: bohatý jazyk a stylistický způsob + nahuštěnost na stránkách (to není výtka, nemám ráda plýtvání papírem.)
Čtenář je zde postaven před klasický koncept: rodina zdědí starý dům a přestěhuje se do něj. V domě -překvapivě- straší, duch týrá děti, nechává po sobě divné stopy a samozřejmě si je jeho existencí jistá jen žena, v našem případě Joss, zato její manžel, hlava rodiny, o tom nechce ani slyšet. Je Joss v těhotenství přecitlivělá nebo přece jen Belheddon skrývá něco víc?
Autorce se podařilo skvěle skloubit dvě věci - historii mnoha rodin a domu, trochu si přikrášlit anglickou historii a do toho zakomponovat moderní duchařský příběh, který však není ani přinejmenším přitažený za vlasy. Mrazivé pasáže přicházejí nečekaně a opravdu děsí. Takový pamlsek pro knihomoly, co si užívají tajemno s historií, promyšleno do detailů, jasný plný počet. :-)
Depeche Mode: Víra & Oddanost
Ian Gittins
Lásku k Depeche Mode ve mně nevinně probudila maminka (od mládí velká fanynka), možná ještě tehdy, než jsem nebyla na světě. Jakési povědomí jsem o nich a jejich hitech měla vždy. Už to bude pár let, co jsem se stala depešačkou naplno; zkrátka je to kapela, na kterou nedám dopustit. A jsem si jistá, že každé černé srdce zaplesá při četbě této "depeche bible", kterou by měl mít každý doma. Když se pročteme nelehkým vývojem kapely a problémy jednotlivých členů, můžeme se kochat krásnými fotografiemi a knihu pokaždé otevřeme s pocitem jisté hrdosti na skupinu, která se drží už 40 let.♥