Knížka nebyla špatně napsaná, dobře se četla.
Minulost, která postupně odkrývá příčinu Sářina traumatu, se střídá se současným houbařským životem, do kterého utekla.
Škoda, že jsem se nedokázala vcítit do příběhu, protože chování postav mi připadalo místy nesmyslné. Matka, která se před vším schovává za svou mlhu, Sára, která by pro svůj návrat do normálního života mohla udělat daleko víc.
Díky této knize jsem si však vzpomněla, jak pestrý košík mívala moje babička z Vysočiny, když se vracívala z lesa.
Achilleova píseň je příjemné čtení o dospívání, válce, lásce a obětech.
Splnila moje očekávání. Mám ráda mytologii a takto jsem se opět vrátila až k Homérově Iliadě.
M. Miller převyprávěla tento příběh tak, aby byl blízký modernímu čtenáři. Vyzdvihla romantickou linku a do pozadí odsunula válečné dění, což mě trochu mrzelo.
Knize by neuškodilo mít o několik stran více a přesto, že byl závěr krásný, mohl být podrobnější.
Pokání je svým způsobem zvláštní knížka.
Možná jsem čekala trochu něco jiného, možná jsem ne úplně přijmula styl vyprávěný, který je hodně postavený lyrice a přirovnáních, myšlenkách a jinotajích. Připadalo mi, že jsem příběh hledala a nemohla chytit. Až třetí, poslední část mi začala dávat smysl a plně jsem pochopila i části předešlé.
Nicméně jednoduché čtení to nebylo, ale myšlenka je více než nadčasová.
U této knížky jsem se opravdu bavila.
Nejen že byla napínavá, akční, s originálním námětem, ale roztočila moji představivost do slušných obrátek. Chvílemi mi bylo Larryho až líto, jak se se "svým" tělem potýkal.
„V dopisech se skrývá určitý druh cestování v čase, že? Představuji si, jak se směješ mému drobnému vtipu; představuji si, jak vzdycháš; představuji si, jak moje slova zahazuješ.“
Text je plný metafor a slovních hříček a každý dopis, který si Červená a Modrá vymění, je malá báseň v próze. Nádherná kniha.
Knížka se mi líbila a mile překvapila.
Námět a zpracování vtáhne hned od počátku. Nic tu není na sílu a dobře se čte.
AI tu působí až moc sympaticky a přestože se hodně řeší otázka etiky, je šikovně schovaná do akce a ostatního dění. Romantická linka je tu nenásilná a nijak nepřekáží.
Jako celek na mě působila knížka hodně smutně, i když se tu našly i vtipné momenty a představivost si se mnou hodně pohrála. Na konci však svitla naděje .....
Uvidím, co přinese další díl.
Obálka a námět byly důvodem, proč jsem knize nedokázala odolat.
Autorka vytěžila vše, co se dalo.
Osm postav, osm životů, osm různě dlouhých provázků ....
Doporučuji si přečíst, protože každý bude tuto knihu vnímat jinak.
Drsný a zapeklitý případ, kterému musí čelit pražská výjezdovka společně s mordpartou, zpočátku vypadá neřešitelně. Počet vražd lidí, kteří zdánlivě nemají nic společného, narůstá.
Sílí napětí a přibyde vztek a frustrace, když je z činů obviněn kolega ...
Další krimi z pera pana Urbana má spád. Civilní jazyk přibližuje dění a práci kriminalistů věrohodně. Veškeré činy jsou popisovány bez příkas s brutalitou v plné palbě.
Stálo to za to.
Po přečtení prvních několika stran knihy Ptáčátka, jsem si vcelku podrobně vybavila první díl a záhy zjistila, že bude stejně napínavý a drsný. Naiu a Marka opět svede ke spolupráci velmi složitý případ, kterému autor vdechnul mrazivou atmosféru. Zaryl se mi pod kůži a nedal šanci knihu odložit.
Co mi hodně sedlo, byla er-forma, která mi umožnila všechny linky sledovat z jistým odstupem a měla jsem šanci vnímat veškeré detaily a o to víc bylo vše působivější a dokonalejší.
Tajně doufám, že se dožiji dalšího pokračování :)
Případ, do kterého se vyšetřovatelka Tess pustila, se odehrával v prostředí drag queen, což bylo pro mě nové a proto zajímavé. Pátrání nebylo jednoduché a čím více se přibližovalo k dopadení pachatele, tím více přibývalo mrtvých, dalších záhad a zvratů. Mimo jiné se na Tess valily i soukromé problémy, kterým musela čelit. Závěr byl opět překvapivý.
Na rozdíl od většiny severských krimi, má tato série pozvolnější tempo vyprávění, což vůbec není na škodu. Oceňuji i to, že autorka dokáže věrohodně vysvětli motiv a příčinu jednotlivých případů.
Doufám, že další díly budou následovat.
Když jsem se prokousala úvodem a byly vyjmenovány všechny postavy v politických kruzích i mimo něj, příběh se rozjela a já zjistila, že se mi líbí a vůbec není špatný. Přestože tu jde především o americkou politiku a smýšlení, prezident byl sympaťák a nejednal špatně.
Spojení B. Clintona a J. Pattersona přineslo zajímavé momenty a kombinace, i když ten projev na konci knihy, mohl být trochu kratší.
Třešničkou na dortu byla žena jménem Bach.
Druhý díl série mě trochu zklamal. Začátek byl dobrý, dvě dějové linie a jejich postupné propojování mám v oblibě a baví mě, taktéž prostředí Islandu, kde autorka umí vytvořit tu správnou mrazivou atmosféru.
Bohužel mi nesedlo chování jednotlivých postav, kde se skupinka přátel chovala jak malé děti a patoložka Idunn také v mých očích hodně klesla.
Chápu, že knížka je fikce, ale i v tomto směru by měla být zachovaná určitá logika věcí, ale tu bylo nelogična víc než dost.
Po čase jsem se opět nechal přenést do doby vikingů a to společně se Sarou, další dívkou, která nalezla "kouzelný" předmět. O cestování časem už něco málo věděla stejně tak jako Rurik, na kterého nerazila a jehož švagrová také nebyla "místní".
Příběh je plný romantiky, ale také občasných bojů, zloby a strastí.
Jsem ráda, že Rurik nakonec získal štěstí jako jeho bratr a Sara se shledala se svou přítelkyní.
Další kniha Sebastiana Fitzeka měla velmi originální námět.
Její zpracování se mi líbilo, přestože bylo náročnější na pozornost a skrývalo mnoho důležitých detailů, čtení jsem si užila a dozvěděla se i další zajímavosti z oblasti "řeči těla".
Nechybělo napětí, několik zásadních zvratů a konec, při kterém mě zamrazilo.
Nakonec to nebylo tak špatné, jak jsem se zpočátku obávala.
Zlý - Urban stvořili slušnou krmi ze dvou různých měst s několika mrtvými.
Je vidět, že oba autoři znají svoje lokality a práci kriminálky a policie opravdu dobře.
Jen škoda, že pointu příběhu bylo možné odhalit tak brzo.
"Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva si narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti..."
Pro komentář k této knize nenacházím výstižná slova .... 5*
Krimi z prostředí New Yorku 19. století upoutá více atmosférou než samotnou zápletkou.
Timothy je na začátku knihy jedním z mnohých nevýrazných lidiček, ale během velmi krátké doby se dokáže vyšvihnout na post detektiva v nově vznikajícím policejním sboru a to vesměs pouze pomocí štěstí, své intuice a logiky, kdy vyřeší vraždy dětí pocházejících z místního nevěstince.
Líbilo se mi propojení fiktivního příběhu s reálným dobovým děním se všemi jeho detaily.
U knihy jsem se nenudila a navíc si rozšířila obzory o nové poznatky.
Začátek další série se vcelku vydařil. Knížka se nevymyká autorčinu stylu.
Je napínavá, místy drsná, s atmosférou, kterou Yrsa umí navodit tak, aby čtenáře zaujala.
Občas se vyskytlo klidnější místečko, ale to nebylo na škodu.
Co mě však zamrzelo, bylo několik faktických chyb, na které jsem narazila a jen doufám, že vnikly překladem.
Od autora jsem četla již několik knih a nemohu říct, že se mi nějaká nelíbila.
Autentické prostředí, zajímavý námět, sympatické postavy a autora znalost policejní práce jsou zárukou, že se u knížky nudit nebudete.
Jen škoda, že pachatel nebyl lépe skryt a dal se odhalit vcelku brzo.
