Attia komentáře u knih

Rozjezd byl pomalejší, jen těžko jsem se v knize orientovala, ale uběhlo pár stránek a já propadla beznadějně kouzlu krutých Alfů i celému Ishím Voróo. Moc se mi líbila různorodost ras, dosazení záporných postav do rolí vypravěčů i popis smyšlené země.
Kniha se sice četla pomalu, ale určitě se mi líbila.

05.04.2015

Nejenže je knížka praštěná a originální každým coulem, ona je totiž i naprosto nepředvídatelná s novým dokonale propracovaným pojetím a stylem. Rozuzlení vás překvapí (slabší povahy doslova šokuje), protože s něčím takovým jste se asi ještě nesetkali. Já teda fakt ne. Myslete si, co chcete, stejně vás autor na konci dostane. Škoda jen, že knize nebylo dopřáno většího prostoru. Sotva jsem se začetla (a věřte, že jsem se začetla hned, Kyleův styl vyprávění nic jiného snad ani nedovoluje), už jsem se musela s knížkou loučit.

Za mě 90% a doporučení!

3 09.03.2015

Něco nezapomenutelného! Nikoliv tím, jak je to napsáno, ale svojí hlubokou myšlenkou, kterou autorka záměrně nechala otevřenou pro každého čtenáře.

Do dvou třetin jsem knihu považovala spíš za průměrnější román, který má sice dobré téma, ale jinak ničím nevyčnívá. To jsem si myslela do té doby, než jsem prodělala takový malý čtenářský infarkt. Jedno menší odhalení, které mě donutilo přehodnotit každičkou dosud přečtenou stránku knihy.

Téma, které se ze začátku zdálo být dobré, se nakonec ukázalo jako geniální, neboť ho autorka skvěle rozvedla. Představa jakési meziroviny mezi naším světem a tím nahoře... Dokonce mi skoro tekly slzy nad smutným příběhem Westa a Olivíe, který je zcela určitě výjimečný a nezapomenutelný. Jsem ráda, že autorka nechala konec otevřenější, ke knize se to hodí.

Jinak je vidět, že to je autorčina prvotina, sáhodlouhé odstavce, občas divnější věty, ještě si neumí tolik hrát se slovy, ale i tak má u mě obrovské plus.

Abyste vůbec pochopili smysl celé knihy, musíte se dostat až za ty dvě třetiny, protože jinak neporozumíte a to je velká škoda.

3 26.02.2015

Nemůžu ani pořádně hodnotit, protože jsem knížku nedočetla. Dostala jsem se možná do půlky, dál rozhodně ne. Nějakou dobu jsem se baletu věnovala, takže jsem myslela, že mě bude bavit už jenom kvůli tématu... Ale děs, četlo se to strašně! Vůbec jsem nerozuměla tomu, o kom je zrovna řeč, autor si libovolně přeskakoval z jedné postavy na druhou, popisoval pocity každého okolo.
Navíc účinně zabraňoval jakémukoliv hlubšímu prožitku ze čtení tím, že všechno moc urychloval. Najednou měla Anna nehodu, o pár stránek dál už byla v podstatě vyléčená. Nesedla mi ani jedna postava, všichni se mi zdáli moc křečovití, o jejich chování nemluvě.

Prostě děs.

1 21.02.2015

Analfabetka je skvělá knížka plná humoru, ironie a absurdity. Čte se dobře a lehce, člověku se mnohokrát roztahnou rty do úsměvu, nebo aspoň bude neveřícně kroutit hlavou. Pobavený výraz ze tváře však nesundáte.
Autor má svůj specifický styl, který je rozhodně čtivý a baví, ale na druhou stranu se ho člověk může snadno "přejíst".
Knížce dávám 4*, protože chvílemi jsem se přeci jenom nudila, občas mi přišly události zbytečně protahované (pokusy předat bombu švedské vládě) a také si nechávám rezervu na staříka. Ale nemůžu Analfabetce upřít, že je to úžasná kniha :)

3 16.02.2015

Skvělá a úžasně děsivá atmosféra! Originální nápad, geniální zpracování. Kniha, která vás vystraší, strhne, uchopí a už nepustí. Budete se bát, budete napjatí. Zároveň si budete klást si otázky, jak moc je všechno skutečné. Nepřestanete číst, dokud to neskončí. A za celou do dobu vás nikdy nenapadne, kdo za tím stojí.

Jinými slovy: slabší rozjezd, dechberoucí prostředek, totálně zprzněné poslední dvě kapitoly.

Chybičky by se našly, vlastně byste je ani nemuseli moc hledat. Ale Saeculum je něco, co se jen tak nevidí/nečte. 90% si určitě zaslouží. :)

2 14.02.2015

Jako nápad geniální, je vidět, že měli autorky celý svět i fungování Elusion krásně promyšlené a já nepochybuji, že alespoň jedna z nich je programátorka, protože v jednom kuse se kolem Elusion vedly řeči programátorskou mluvou, pro mě tudíž naprosto nesrozumitelnou. To mi kupodivu ani moc nevadilo, úžívala jsem si barvité popisy Elusionské krajiny a k tomu mohla zapojit i svoji fantazii.
Na druhé straně je pro mě velkým zklamáním příběh a postavy. Autorky nasadily pomalé tempo a to jim vydrželo v podstatě celou dobu. Všechno se rozplétalo nekonečně pomalu v obrovských intervalech a postavy to korunovaly. Regan se občas chovala jako typická young - adult hrdinka, která stojí mezi dvěma pohlednými chlapci. A jeden z nich je trochu tajemný. No, jé, to tu dlouho nebylo.

Za mě 75% především za nápad, krásnou obálku a promyšlenost celé knihy.

06.02.2015

Jen jeden jediný komentář? Ke knize mám tolik věcí, co bych ráda napsala, takže se obávám, že jeden komentář mi stačit nemůže. Ve zkratce, to že Osm světů - seznámení spáchala třináctiletá autorka, je poznat. Už na začátku se objevuje první děs - nekonečně dlouhé odstavce bez přímé řeči, kdy se sice dozvíte vše o Lee a její rodině, ale zároveň budete nudou kroutit očima. Pak už se to zlepšovalo, děj byl svižnější (někdy až moc a autorka se rozhodně s vysvětlováním některých důležitých faktů moc nepárala, a tudíž jsem si po většinu času hrála na Sherlocka a pátrala..) Navíc přeskakovala od jednoho tématu k druhému, nejdřív šlo o fantasy, osmisvěťan sem, osmisvěťan tam, jenže pak se to zvrtlo a já nabila dojmu, že si čtu o ženském Jamesi Bondovi, načež jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že to možná budou spíš X - meni. Na závěr se náhle vrátili osmisvěťané.
A právě ta nesoudržnost mi hodně vadila, styl vypravování nebyl zvolen úplně moudře, působil jen další zmatky a pokud chci vyprávět příběh v New Yorku, možná bych o něm mohla i něco vědět...
Za mě jedině jako oddechovka, zajímavé rozšíření obzorů. 50%
Jsem zvědavá na další díl.

7 03.02.2015

Děj je opravdu to, čím kniha právě moc neoplývá. Zápletka v podstatě spočívá v tom, že jsou dvě rozdílné skupiny a jsou vůči sobě obezřetní, pak dojde k menšímu nedorozumění a stává se z toho větší a větší problém. A i když tomu chybí něco tak důležitého jako je děj, respektive ho tam je velmi málo a je ke všemu řídce roztroušený, přesto autorka pořád píše dost čtivě na to, abych se do knihy mohla ponořit a užívat si ji.
Líbí se mi vykreslení světa po Katastrofě, kdy lidi musí začínat úplně od znova, je to skoro nepředstavitelné. Ale na druhou stranu je vidět, že kniha je opravdu pro děti od 10 let, jelikož slovo válka si vesničané a Embeřané vykládají "trošku" jinak. V téhle situaci jsem se střídavě přihlouple usmívala nad jistou naivitou prýštící z dané situace a střídavě ušklíbala nad tou strašnou dětinskostí. Chápu, že pro děti 10 + nemůže válka být syrové drama se spoustou krve, ale to, co v knize popisovala paní spisovatelka, to bylo už moc... zkreslené.
Za mě čtyři hvězdičky jako u Emberu, i když výrazně slabší čtyři hvězdičky. Škoda, že konec skoro nic nevyřešil a neuzavřel...

21.01.2015

To je výsměch čtenáři, který čte a čte, uvažuje o všech možných zakončeních, a přesto ho to Čapkovo nenapadne ani omylem. O to větší šok pak nastane, když čtenář přečte poslední dvě stránky jednou, dvakrát, třikrát a nejdřív nechápe, proklíná pana Čapka, že to všechno zničil skoro během mrknutí oka, a pak mu zase gratuluje, protože lepší závěr to nemohl být... Úžasné drama!

2 21.01.2015

Pořídila jsem si knihu domů a rozhodně toho nelituji. Celou partu jsem si oblíbila již v prvním díle a navíc má autorka příjemný, svižný a čtivý styl, čtenáře nutí vytrvat, dokud nemá přečtenou i poslední stránku. Těším se na další díl.

1 17.01.2015

Kdyby mi bylo tak o tři roky víc, je hodnocení jasné. Jenže mě není o tři roky víc a Hlavu XXII jsem četla jen kvůli referátu na literaturu. Nepochybuji o tom, že kniha pro můj věk není vhodná, určitě jsem spoustu věcí nepochopila, tak jak jsem měla, určitě jsem se zasmála na míň místech, než bych se zasmála za tři roky. Navíc jsem knize musela dát docela dost prostoru, aby mě vůbec začala bavit. Po těch 100 stranách jsem konečně chytla niť a bavila jsem se vážně dobře. Strany začaly ubíhat, když jsem si zvykla na jazyk, styl vyprávění a Hellerův humor. Nejdřív jsem chtěla knihu zahodit, pak jsem byla ráda, že jsem se k ní dostala.
Určitě se k ní jako starší ráda vrátím

2 16.01.2015

Už nikdy více. Kniha Ryzáček se pro mě po přečtení stala nepříjemnou, příliš drsnou a zároveň nudnou knížkou, pro kterou jsem nenašla moc pochopení. Všechny postavy ve mně vyvolávaly/vyvolávají bolest hlavy a zamračený výraz na tváři.

3 07.01.2015

Kniha mě bohužel trošku minula, četla jsem sice se zájmem, ale nikdy jsem se do příběhu pořádně neponořila, ba nenamočila ani prsty u nohou. 96 stránek se nakonec vyjevilo jako náramně dlouhé, konec za to ovšem stál. Zjistila jsem, že nemám vůbec ráda malá písmenka namačkaná na sebe, značně to stěžovalo čtení, zvlášť pokud z těch maličkých písmenek vznikaly buď dlouhé odstavce celkem o ničem, nebo rozhovory, kterým jsem bohužel moc nerozuměla, protože o téměř 100 let později takhle žádní dva zamilovaní spolu nemluví.
Za mě 70%

1 07.01.2015

Proč jsem po knize sáhla? Napsal ji totiž nějaký můj jmenovec, tedy tím chci říct, že máme stejné příjmení. To byl primární důvod a zároveň jakýsi tahoun, když jsem to v první třetině chtěla vzdát. Začetla jsem se totiž až po nějaké době, ale dobře, že jsem vydržela. Je to úžasná a dobrodružná knížka.

01.01.2015

Nevím, jak moc se liší originál od převyprávění, ale ať je ten rozdíl jakýkoliv, k Robinsonovi můžu říct akorát to, že když jsme ho kdysi v páté třídy četli, byla jsem z té knihy úplně uhranutá. Hltala jsem všechna Robinsonova dobrodružství, každá strana byla pro mě zajímavá, ztrácela se ve snovém světě představ a vždycky byla nejmíň o dvě strany napřed před ostatními, což učitele značně vytáčelo.

4 01.01.2015

V seznamu literatury jsme mimo jiné měli, abychom přečetli alespoň jeden cestopis. Vypořádala jsem se s tím přesně takhle. Pouští a pralesem není pro cestopis zrovna typické, dokonce pochybuju o tom, že to cestopis je, ono je to totiž mnohem dobrodružnější a kouzelnější. Vůbec jsem nečekala, že mě kniha tak pohltí. Začátek byl sice pomalejší, ale pak jsem četla téměř bez přestávky.
Pouští a pralesem je poutavá a příjemná knížka s obrovským množstvím ohromujících popisů přírody.

1 01.01.2015

Bylo asi deset, když jsem knihu dostala jako dárek. A připadala mi strašně kouzelná, každý příběh nebyl jen příběh, bylo to něco, co dýchalo, bavilo mě společně s mamkou odhalovat hlubší myšlenky ukryté v textu.

1 01.01.2015

Pro mě jedno velké překvapení. Knížku primárně určenou mému mladšímu bratrovi jsem přelouskala za hodinu a nestačila jsem se divit. Očekávala jsem jen nějaký primitivní vtipný příběh s mnoha obrázky, ale pravda je, že v knize jsem našla i hlubší myšlenky týkající se třeba přátelství. Spíš bokem se dozvídáme o různých detailech (nebo to aspoň jako detaily vypadá), ale v závěru se tyto "detaily" vyjeví a logicky zkombinují. Autor na nic nezapomněl, do závěru zahrnul opravdu každou důležitou věc a ve výsledku je to pa zdařilé zakončení.

Kdysi se mi do ruky dostal Malý poseroutka, ale podle mě je Velkej frajer Nat mnohem lepší.

31.12.2014

Méně je někdy více...
Přesně tahle věta sedí ke knize Prvních sto. Kdyby od všeho autorka trochu ubrala či něco úplně vynechala, udělala by mnohem lépe. Vyprávění z pohledu čtyř postav je poněkud zvláštní styl a hodně velké sousto. Jo, na konci knihy jsem si začala už trochu zvykat... Škoda jen, že mi vždycky byl aspoň jeden z té čtyřky dočasně nesympatický.
A pak mi tam absolutně chyběl děj! O čem to vlastně bylo? Děcka přistála na planetě a začala si budovat na Zemi zázemí. Ano, přesně o tom je celá kniha. De facto si stačí přečíst anotaci a víte, o čem to bude. Dobře, možná se nedozvíte, kdo se s kým líbal, či kdo se na koho naštval, ale bez téhle informace bych se já s klidem obešla.
Další věcí jsou náhledy do minulosti. Netuším, co je záměrem, ale mě ty vzpomínkové části bavily asi 100krát více, než samotný děj-neděj. Nakonec si z knihy pamatuji právě jen tohle.
Vůbec celých Prvních sto je kniha zaměřená spíš na vztahy a opět vztahy a pozor - opět vztahy, i když ty taky nejsou žádná sláva. Ze srdce bych Clarke doporučila, ať už si konečně udělá jasno v tom, s kterým chce být. Jim jde o život a oni řeší blbosti typu: Ona se s ním políbila, asi mi pukne srdce...

Na druhou stranu je kniha prostě natolik čtivá, vzpomínkové části jsou úžasné (ale s nimi je celá kniha zase překombinovaná), obálka je zkrátka elegantní. Proto 75%

3 30.12.2014